27. června 2018

Opatrně na koupání

Nedávno se u ohně mluvilo o tom, že si někteří zdejší chalupáři hodlají vyjet na Berzdorfer See - jezero vniklé napuštěním opuštěného povrchového dolu u Görlitz (asi 25 km po silnici za Žitavou).
V liberecké části IDnes je upozornění na zdravotní potíže, spojené s vykoupáním v tomto jezeru
 viz
https://liberec.idnes.cz/berzdorfske-jezero-koupani-kozni-vyrazka-koupani-nemecko-cerkarie-dermatitida-g04-/liberec-zpravy.aspx?c=A180626_091603_liberec-zpravy_jape

// vystavil prochpra @ 08:30 Komentáře: 0

25. června 2018

Trávnická pejska


Někdy v únoru pozorovali někteří chalupáři pobíhat po Trávníku zvláštního pejska. Na dálku dokonce vznikaly dohady, že jde o lišku. Pozornějším pozorováním se došlo k závěru, že se jedná o psa japonského plemene Shiba-inu.

Existuje web stránka pro hledání ztracených psů – Psí detektiv.  Na ní se našly údaje hned o dvou psech tohoto plemene, kteří se zaběhli v našem okolí. Byli to pes Žetem z Nového Boru a fena Laki ze Zákup. Ovšem u obou byla poznámka, že se již našli. Ve Cvikově mají shibu Maxe, který se ale neztratil.

Po bedlivějším pozorování (pes je velmi plachý a k lidem se nepřibližuje) došli  ti, co psa viděli, k závěru, že  jde o fenu. Pravděpodobně ji někdo vyhodil z auta a ujel. Přežila zimu (byla viděna třeba u krmelce pro srnky, kam lidé dávali chleba) a i na  jaře ji nadále občas někdo viděl. U pár chalup jí začali lidé dávat jídlo. Dokud byli lidé blízko, nepřiblížila se, ale protože jídlo do druhého dne zmizelo, zřejmě se  o něj postarala.

V poslední době ji nejčastěji vídáme u jedné z chalup, kde majitelé v poslední době pobývali méně. Takže ji tam pár soucitných chalupářů nosí pravidelně nějaké to jídlo.

Padaly i úvahy, že by si ji někdo vzal na trvalo (do vilky se zahradou u Prahy), ale zatím je fenka příliš plachá, než aby se k lidem přiblížila.


Odborný text o tomto plemenu tvrdí, že je velmi nenáročné.  Je to e středně velké plemeno se zvláštní povahou. Shiba potřebuje spíše menší množství potravy. Její srst je hustá, výborně odolává počasí. Také se tam říká, že tito psi se s novým majitelem nikdy dobře nesžijí, pokud s ním nebyli už jako štěňata. Shiby mají vynikající orientační smysl a v terénu odbíhají od majitele na velkou vzdálenost. Pokud prý půjdete se shibou na procházku, smiřte se s tím, že půjdete sami. Svého psa uvidíte, jak prchá a pak jak se po dlouhé době vrací, když jste se vydali na zpáteční cestu. To by odpovídalo samostatnosti „naší“ fenky.

Říkalo se, že mohla mít na jaře mladé s některým ze zdejších psích tuláků: A je to pravda – dnes 25. června jsem u ní zastihl čtyři černá štěňátka!



Během léta se zřejmě o naši ztracenkyni se štěňátky nemusíme bát, ale jak přežije budoucí zimu bez přímé lidské péče, je otázkou.  Mezi chalupáři se o ní hovoří jako o „naší pejsce“, také padl návrh pojmenovat ji  „TOSHIBA“.

DODATEK: Tak těch černých štěnátek se zatočeným ocáskem je PĚT.

// vystavil prochpra @ 20:32 Komentáře: 11

21. června 2018

Změna je život

Padlo zde několik zmínek o ukončení provozu penuionu U Naděje, což vyvolalo smutek v řadách trávnických a nadějských chalupářů, kteří se zde scházeli, aby nějaký ten  žejdlík piva vypili a poklábosili. Konec již je tomu.
Nový majitel  nemovitost převzal 19. června a obratem se na internetu objevila vyčerpávající informace o nové budoucnosti. Objekt se stal součástí  firmy JABLOTRON jako rekreační objekt pro zaměstnance. Na internetové adrese

https://www.jablochata.cz/

 se dozvíte více.


// vystavil prochpra @ 16:40 Komentáře: 0

19. června 2018

Silnice bílá II.


Před nedávnem jsem tu psal o silnicích, silničkách, dírách a vymazaných zebrách na přechodech pro chodce na náměstí ve Cvikově. Po třech týdnech je stav setrvalý. Jen snad silnička do Naděje hned na napojení na silnici Cvikov – Mařenice je ještě víc rozbitá. Zato SMC provedly obsekání okrajů cest. Tady došlo k pokroku. Dříve dorazila parta, která motorovou strunovkou okraje posekala, shrabala a posekanou trávu na multikáře odvezla. Letos e to uskutečnilo pomocí traktoru s výklopnou žací lištou.

Ale povšiml jsem si i další věci. Na železnicích existuje něco, čemu se říká průjezdný profil. Ten musí být prázdný, aby případně zasahující větve netloukly do vagonů. Na počátcích železnic se na to nedbalo a tak první stavitel železnic u nás, inženýr Perner, si rozbil hlavu, když se vyklonil z vlaku u bývalého choceňského tunelu.

Nevím, jak se prostor pro průjezd vozidel definuje na silnicích, ale asi se na údržbu nedbá tolik, jako na dráze. Silnice mezi Cvikovem a Mařenicemi, je na mnoha místech lemována stromy a keři, které přes současné sucho bujně rostou.  Pokud se míjíte s autobusem v takovém místě, určitě vám pár větví bouchne do karoserie.  Taková mašinka, která by odřezala přečnívající větve a větvičky ve svislé rovině nad krajnicí silnice, by jistě byla užitečná. 

Obdobný problém představují větve, které zasahují do prostoru cest u našich chalup. Obvykle v červenci si společně objednáváme obří fekální vůz z České Lípy, který vyveze najednou obsah žump až od deseti chalup. No, a protože řidič toho vozu sedí tak ve výšce 2,5 metru nad vozovkou, vadí mu ve výhledu i větve v této výšce, které samozřejmě našich osobním autům nevadí.   
  U některých chalup řidič fekálního vozu musí i couvat, a pokud je odkázaný jen na to, co vidí ve zpětných zrcátcích, do kterých mu bouchají větve, není to pro něj nic příjemného a zažil jsem, jak při průjezdu lesíkem na cestě k naší chalupě od plic nadával.  Ty cesty patří městu a SMC by měly ty větve i ve výšce ořezat a to každoročně. Právní otázkou je, kdo za překážející větve odpovídá - majitel pozemku u cesty, kde ty stromky a keře rostou nebo vlastník komunikace (město)., Pokud ovšem vezmeme do úvahy ustanovení nového Občanského zákoníku, je věc jasná. Město by mělo vlastníka stromů a keřů s větvemi, přesahujícími do obecní cesty vyzvat k nápravě. Pokud nápravu neudělá, může to město udělat samo  (nebo tomu úřednímu šimlu pomůžeme sami svépomocí).
 Dobrou pomůckou pro takové situace je teleskopicky odstřihovač větví, spojený s pilkou, který dosáhne do výšek kolem 3 m.

// vystavil prochpra @ 10:26 Komentáře: 0

14. června 2018

Nejen známý vláček Horský expres


jezdí mezi Českem a Německem.
Od 10. června až do konce září bude o sobotách a nedělích (a taky o našich svátcích 5. a 6.7) jezdit třikrát denně autobus mezi Novým Borem a Žitavou . Jeho trasa vede přes Cvikov, Kunratice Jablonné v Podj., Petrovice  a dále přes Lückendorf a Oybin do Žitavy. 

Více (odjezdy a ceny) se dočtete na web stránce
http://www.iidol.cz/files/file/Jizdni%20rady/2018/Nov%C3%BD%20Bor-Zittau%20letak%20web.pdf


// vystavil prochpra @ 21:20 Komentáře: 0

10. června 2018

Výlet do Jeseníků


Vloni v červnu jsem tu psal o pobytu dvou chalupářských párů v Beskydech. Pro velký úspěch se to letos opakovalo, ale jinde. Zajeli jsme si na týden do Jeseníků.  Podle statistik tam bylo mnohem pršlavější jaro než u nás
Ubytovali jsme se ve Velkých Losinách. Je to lázeňské městečko s termálním bazénem, ale hlavně je tam řada dalších atrakcí – historická papírna, kde se vyrábí ruční papír, a zámek, který patřil moravskému rodu Žerotínů. Oboje bylo zajímavé.

Další den jsme věnovali přečerpávací elektrárně Dlouhé stráně. Jako starší generace jsme si výstup usnadnili tak, že jsme se nechali vyvézt lanovkou (poměrně draho) o 500 metrů výš a k horní nádrži nás za 60 korun vyvezl minubus.  Nádrž je na zplanýrovaném kopci ve výšce 1350 m n.m. Procházka kolem nádrže obnáší skoro dva kilometry. Zpátky jsme k horní stanici lanovky šlapali z kopce pěšky. Pro odvážlivce je nahoře půjčovna koloběžek, což umožní sjezd po slušné asfaltové silici až do Kout nad Desnou v délce 17 km (!).

Po vyspání nás čekal výšlap na nejvyšší horu Moravy – Praděd, vysoký 1490 m. Asi do poloviny kopce se dá na parkoviště zajet vlastním autem a odtamtud pendluje autobus na Ovčárnu (několik hotelů a stanice Horské služby) ve výšce 1235 m n.m.  Pak se musí jít 5 km do kopce po svých.  Po návratu k autu jsme si ještě zajeli na zmrzlinu do Karlovy Studánky, malé lázně v horském údolí. Kromě zmrzliny jsme ochutnali i místní železitou minerální vodu.

Poslední den jsme věnovali výletu do Jeseníku, kde autor s dojetím vyhledal zrušená kasárna, kde sloužil ještě s chalupářem Jindrou z Naděje.  Autopark, apelplac i jídelna, to vše zmizelo a zůstaly jen dvě nejstarší budovy (V jedné je nemocnice pro duševně choré, ve druhé velitelství policie). Tak jsem se alespoň vyfotografoval před okny, za kterými jsme nocovali. Z města jsme zajeli na kopec do Lázní Jeseník, kde bylo hlavním cílem nakoupit pro příbuzné a známé lázeňské oplatky. Kde jsou ty časy, kdy se dal kopit jen jeden druh. Zde dostanete snad přes 200 druhů s různou náplní (včetně syrečkové). Na závěr dne jsme se jeli podívat na rezervaci Rejvíz s rašeliništi.
Na cestě zpátky nám Jeseníky dokázaly, že nejsou tak suché jako naše Lužické hory a projeli jsme průtrží mračen. Ovšem za Červenohorským sedlem déšť ustal a kolem našeho hotelu bylo úplné sucho.
Ale asi jsme to mokro nějak přitáhli i k nám, protože při návratu nás v Mimoni zase chytil průtrž mračen, která se až někde u cvikovského pivovaru změnila na zahradnický deštík. A na chalupě? Tam bylo při našem příjezdu pod stromy sucho, mohli jsme v klidu vynést věci z auta a teprve pak asi půl hodiny poprchalo.
Takže – sláva nazdar výletu, nezmokli jsme (kromě auta), už jsme tu.

// vystavil prochpra @ 16:10 Komentáře: 0

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]