10. června 2018
Výlet do Jeseníků
Vloni v červnu jsem tu psal o pobytu dvou chalupářských
párů v Beskydech. Pro velký úspěch se to letos opakovalo, ale jinde.
Zajeli jsme si na týden do Jeseníků.
Podle statistik tam bylo mnohem pršlavější jaro než u nás
Ubytovali jsme se ve Velkých Losinách. Je to lázeňské
městečko s termálním bazénem, ale hlavně je tam řada dalších atrakcí –
historická papírna, kde se vyrábí ruční papír, a zámek, který patřil moravskému
rodu Žerotínů. Oboje bylo zajímavé.
Další den jsme věnovali přečerpávací elektrárně Dlouhé
stráně. Jako starší generace jsme si výstup usnadnili tak, že jsme se nechali
vyvézt lanovkou (poměrně draho) o 500 metrů výš a k horní nádrži nás za 60
korun vyvezl minubus. Nádrž je na
zplanýrovaném kopci ve výšce 1350 m n.m. Procházka kolem nádrže obnáší skoro
dva kilometry. Zpátky jsme k horní stanici lanovky šlapali z kopce pěšky.
Pro odvážlivce je nahoře půjčovna koloběžek, což umožní sjezd po slušné
asfaltové silici až do Kout nad Desnou v délce 17 km (!).
Po vyspání nás čekal výšlap na nejvyšší horu Moravy –
Praděd, vysoký 1490 m. Asi do poloviny kopce se dá na parkoviště zajet vlastním
autem a odtamtud pendluje autobus na Ovčárnu (několik hotelů a stanice Horské
služby) ve výšce 1235 m n.m. Pak se musí
jít 5 km do kopce po svých. Po návratu k autu
jsme si ještě zajeli na zmrzlinu do Karlovy Studánky, malé lázně v horském
údolí. Kromě zmrzliny jsme ochutnali i místní železitou minerální vodu.
Poslední den jsme věnovali výletu do Jeseníku, kde autor s dojetím
vyhledal zrušená kasárna, kde sloužil ještě s chalupářem Jindrou z Naděje. Autopark, apelplac i jídelna, to vše zmizelo
a zůstaly jen dvě nejstarší budovy (V jedné je nemocnice pro duševně choré, ve
druhé velitelství policie). Tak jsem se alespoň vyfotografoval před okny, za
kterými jsme nocovali. Z města jsme zajeli na kopec do Lázní Jeseník, kde
bylo hlavním cílem nakoupit pro příbuzné a známé lázeňské oplatky. Kde jsou ty
časy, kdy se dal kopit jen jeden druh. Zde dostanete snad přes 200 druhů s různou
náplní (včetně syrečkové). Na závěr dne jsme se jeli podívat na rezervaci Rejvíz
s rašeliništi.
Na cestě zpátky nám Jeseníky dokázaly, že nejsou tak suché
jako naše Lužické hory a projeli jsme průtrží mračen. Ovšem za Červenohorským
sedlem déšť ustal a kolem našeho hotelu bylo úplné sucho.
Ale asi jsme to mokro nějak přitáhli i k nám, protože
při návratu nás v Mimoni zase chytil průtrž mračen, která se až někde u
cvikovského pivovaru změnila na zahradnický deštík. A na chalupě? Tam bylo při
našem příjezdu pod stromy sucho, mohli jsme v klidu vynést věci z auta
a teprve pak asi půl hodiny poprchalo.
Takže – sláva nazdar výletu, nezmokli jsme (kromě auta), už
jsme tu.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]