22. září 2018
Vzpomínky nám zůstaly
Dnes naše parta chalupářů opečovává většinou svá vnoučata –
ve věku od předškoláků a školáků až po vysokoškoláky, kteří už tu opateru ani
nepotřebují (spíš nějaké to všimné do kapsy).
Ale můžeme si zavzpomínat na období, kdy jsme se starali o
naše děti – a hlavně na to veselé, co jsme s nimi prožívali.
Nedávno jsem volal kamaráda z party telefonem a jeho
přihlášení mi připomnělo historku s mým starším synkem. To jsme
v Praze dostali poprvé telefon (pevnou linku, mobily ještě nebyly). Předem
jsme věděli číslo i den, kdy nás připojí. Kamarád to vartoval a asi chtěl být
první, kdo nás zavolá. Učinil tak, u nás to zazvonilo, sluchátka se chopil
synek a ohlásil se. „Ucho přiloženo.“
Na druhé straně následovala pomlka a pak se ozvalo „Promiňte“ a dotyčný
zavěsil. Ovšem během minuty volal znovu a neobvyklé přihlášení šťavnatě
okomentoval. No a toto přihlášení se od
té doby používá nejen v naší rodině, ale i mezi kamarády chalupáři, kteří
se tehdy touto historkou pobavili.
Stejný synek se před lety s místními kamarády usnesl,
že si postaví srub ve větvích u skály, která se i na katastrálních mapách dnes
jmenuje „Drbošova vyhlídka“. Nářadí poskytl dotyčný chalupář (aniž to tušil – jeho synek se svým bratrancem
se o to postarali) a dřeva bylo na kraji lesa dost. Pak začala stavba vznikat.
A zase posloužila dílna dotyčného otce. Až po dohotoven í díla zjistil,ž e v dílně mu nezbyl jediný
hřebík! Ale srub byl povedený a dokonce sloužil i k přespávání, když za mým
synkem přijeli spolužáci z průmyslovky.

Výše zmínění podnikaví
synci si jednou usmysleli, že pojedou na kolech do Prahy, přespí u
rodičů jednoho z nich v Bohnicích a druhý den se vrátí. Při dnešním
provozu by svolení rodičů k takové akci bylo něco nemyslitelného, ale
tehdy (někdy v roce 1982) jsme to – dnes se tomu divím – jsme to dovolili. Výlet proběhl úspěšně, jen
tomu nejmladšímu z těch našich mušketýrů to rodiče zatrhli.

A je to tak,jak to vykřikovala ta babička na Rudém náměstí: „Pajebali
menja!“ Když přiběhl milicionář s blokem a chtěl vyšetřovat, jen se usmála
a řekla: „Eto bylo v sorokpjatom gadu, no charašó vzpaminať!“
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]