29. září 2018
Zazimovávání
Ta naše parta dnešních dědečků a babiček se vlastně dala na chalupách dohromady „když
nám bylo dvacet let“ a vydrželi jsme spolu přes padesát let. Za mlada se
jezdilo na chalupy jen na víkendy (a do
roku 1968 dokonce až v sobotu po poledni) a na dovolené. V zimě a na
vánoce jezdili jen někteří a častější to bylo až s dětmi a – hlavně -
tehdy bývalo dost sněhu a tak to bylo v zimě fajn.
S údržbou silnic to bývalo slabší a tak jsme často
jezdili poslední kilometry se řetězy a parkovali jsme u silnice. Teprve nyní,
když jsou tu někteří chalupáři nastálo, tak jim Cvikov protahuje cesty až k chalupám. 
Skoro všichni měli na chalupách běžky a tak standardem
byl okruh na přehradu, do kopce na Horní Světlou, pod Luží podél hranic až na
Šébr k silnici a odtamtud na Milštejn a přes Trávnický vrch domů.
Na sjezdovky to bylo nejblíž na Luž (tam už tuším dva
roky sjezdovky nejsou, protože při nedostatku sněhu vlekaři nevydělali pomalu
ani na nájem sjezdovky) a kousek dál na Jedlovou nebo za Jiřetín. Ti
nejzarytější jezdili na celý den na Ještěd.
To bylo za socíku a v době, kdy naše omladina byla
maximálně náctiletá. Po roce 1989 se mnoho změnilo. Otevřely se hranice a na
lyže se začalo jezdit do Rakouska, Itálie, Německa, Švýcarska a i do
francouzských Alp. Podle mohovitosti se jezdilo do lepších hotelů, do ubytování
v soukromí nebo obdobně jako při dřívější odborářské rekreaci
s našimi cestovkami do levnějších ubytoven. Mezitím proběhla generační výměna a dnes tam
jezdí kromě několika postarších vytrvalců hlavně naše děti s vnoučaty.
A došlo i k změně v zimních pobytech na
chalupách. Posledních dvacet let byly
chalupy zaplněné kolem vánoc – děti měly zimní prázdniny. Dodržovala se tradice
společných Silvestrů (nejdříve v Maenicích u „plukovnice“, u Břicháčků
nebo u Mačety, posledních deset let u Lišků v Trávníku). Jak to bude letos, to je po zrušení trávnické
hospody ještě otázkou. Kromě toho se
provozoval pánský pochod Lužickými horami – za mlada na běžkách až
k Tolštejnu a zpět. V posledních letech si to postarší páni
zpříjemnili tak, že se začalo hovořit o etapové autobusové jízdě mezi
hospodami. Ono taky v posledních letech o vánocích sníh už není nebo před
vánoci sleze.
A ještě k jedné změně došlo. Po dosažení důchodového
věku řada chalupářů přenechala své byty v Praze mladým a přestěhovala se
natrvalo na své chalupy (buď zcela i s přihlášením se zde k trvalému
pobytu nebo s pojistkou možnosti vrátit se při nemoci do bytu
v Praze). To vedlo i ke změnám ve
vyhřívání chalup. Od naftových kamen v našem mládí, se přešlo na
elektrické přímotopy a na vytápění celé chalupy kotlem. Ti, co šli nejvíce s dobu - a pár jich
je – si pořídili tepelná čerpadla, takže nemusí kupovat uhlí nebo dříví a
zapínají si na chalupě topení telefonem z Prahy. Navíc mají po starostech
s vymrzáním chalupy nebo zamrznutím vodovodu, protože se chalupa dá
temperovat, aby se celkem s minimálními náklady vevnitř udržela teplota pár
stupňů nad nulou.
A protože právě začal podzim (trochu náhle
z letošních letních veder) tak probíhají i zazimovací přípravy na
zahradách. Bývalo to poslední sekání trávy (to letos odpadá, protože spíš
doufáme, že na jaře se snad zase tráva objeví) a hrabání listí, případně i
spadaných švestek a jablek (díky letošnímu letnímu suchu toho napadalo hodně) a
ošetření květin a keřů (přikrytí chvojím, vykopání jiřin a jejich uložení do
sklepů a p.). Pak je nutno ucpat větrací okénka sklepů, nechat vyčistit komíny
a položit pastičky na myšičky. Ale máme na to ještě čas do konce října. Pak až
do vánoc – jak přiznávají i to trvalí usedlíci - je tady v horách nevlídný
čas a chalupáři se spíše vyžívají v zanedbaných kulturních radovánkách
v Praze. Ale o tom zase jindy.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]