26. ledna 2019
Pes – přítel člověka, kočka – paní člověka
Už jsem vloni na tomto blogu psal a
psech a kočkách na chalupě, svoji kočičí anabázi popisoval i administrátor
Trávnicko-nadějského zpravodaje. Vracím se k tomu tématu, protože se
v poslední době objevilo několik novinových článků o přemnožení polodivokých
koček (o šíření vlků u nás zase někdy jindy).
Z tisku:
Desítky toulavých koček v ulicích vyřešil Hlučín na
Opavsku po stížnostech obyvatel rázně. Strážníci kočky lákají do speciálních
klecí s návnadou, nechají je vykastrovat a následně vrátí zpátky na původní
místo. „Občané si sami hlásí, kde je s přemnoženými kočkami problém. Celkem se
zatím kastrovalo dvacet koček,“ řekla LN mluvčí Hlučína Ivana Gračková.
A skutečně, kočka může mít dvakrát
ročně koťata (obvykle pět i šest). Má tedy za rok až dvanáct potomků, kteří
jsou za půl roku pohlavně zralí a mohou mít další koťata. Protože zvyk topení
koťat už známe jen ze sto let starých knížek, dochází k rozmnožování
koček geometrickou řadou. A bohužel většina chalupářů sice celé léto roztomilé
kočičky krmí, ale do Prahy na zimu si vezmou maximálně jednu. Kastrace těch
kočiček, co se točí kolem chalupy a čekají na krmení, by se při jejich počtu prodražila.
Levnější je krmení a případné podzimní ponechání osudu. Výsledek je, že kočičí
útulky jsou přeplněné a hodně koček přežívá zimu, jak se jen dá.
Mluví se už i o tom, že by měl zasáhnout
stát a zřídit kočičí kastrační program. Náklady ovšem zaplatíme z daní
všichni a ne ty „útlocitné duše“ co se o ten boom zasloužily.
Pokud se říká, že pes je přítel
člověka, tak pes člověka respektuje i z určitého strachu – jako svého šéfa
alfa-samce tlupy. To kočka nezná. Lze ji také vychovat, ale je to náročné a
není to stoprocentní. Kočky můžeme rozdělit do dvou skupin – ty, které žijí
celý život v domácnosti (bytě), a ty, které mohou běhat venku (u chalup).
Kočka si definuje své teritorium – stačí ji byt, ale musí v něm být
trvale. Pokud běhá venku, považuje za své teritorium mnohem větší prostor. Pak
při zimním pobytu v pražském bytě, mohou vzniknout potíže. Známé jsou
případy, kdy kočka přesun z chalupy do Prahy vycítí a během přípravy na odjezd zmizí.
I milá přítulná kočka vás drápne
packou, pokud je něčím naštvaná. Riziko to je i při styku kočky a malého
dítěte. To nepozná, jestli kočce nějak ubližuje a kočka naopak nemá zábrany,
aby se bránila i tak, že dítě poraní. Mluví se i možnosti přenosu nemoci toxoplasmozy
na člověka. Velmi nebezpečné je to u těhotných žen, kde může po nakažení dojít
i k potratu. U koček, vázaných na byt, to nehrozí, ale kočky, mající u
chalupy volnost pohybu, se někde v přírodě nakazit mohou.
U obyčejných koček obvykle neznáme
jejich rodokmen, takže netušíme jaké má geny a jak bude přizpůsobivá. Je zřejmé, že soužití s kočkou v domácnosti nemusí být tak
jednoduché, jako soužití se psem.
Dodatek
V novinách z 20. ledna byla velmi
zajímavá zpráva o události z Českolipska:
Neobvyklého viníka má dopravní nehoda. Kocour, kterého
jeho majitel vezl na veterinární vyšetření, nevydržel v přepravní tašce a
skočil řidiči na volant. Auto posléze sjelo do příkopu, kde se převrátilo na
střechu. Šofér i zvíře zůstali nezraněni. Kocour nejprve v rodinném
domku v Provodíně pokousal jednoho z návštěvníků. Ačkoliv se jednalo o nepatrné
povrchové poranění, vznikla panika, jestli kocour, jenž na zahradě loví myši,
netrpí infekční chorobou. Majitel se proto rozhodl, že jej odveze na
veterinární prohlídku do přibližně deset kilometrů vzdálených Doks. Policisté zároveň v
návaznosti na tento případ vyzvali veřejnost, aby zvířata přepravovala ve
speciálních přepravních boxech, které je nutné zabezpečit proti pohybu
bezpečnostním pásem.
Komentáře:
<< Domovská stránka
Podle posledních průzkumů má kočka mozek podobnější člověku než pes. Proto se možná většině lidem zdají "náročnější". Jsou prostě svoje, tvrdohlavné a náladové, jako lidi! :) Věří se také, že tříbarevná kočka nosí štěstí!
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]