26. března 2019
Z chalup do hospody
A dnes něco
zrekapituluji i o hospodách kolem našich chalup. Na začátku padesátých let byly
v Trávníku hospoda na dnešní otočce (hostinský pan Rada – byl to současně
i řezník). Tuto hospodu pamatují jen ti chalupáři, kteří přišli do trávníku už
kolem r. 1950. Když byly budovy na otočce zlikvidovány, vznikla hospoda Jednota v tehdejším kulturním domě
(před válkou to už byla hospoda).
Několik let
tam hospodařily švagrové Anča a Květa Jandákovy. V té době (v šedesátých
letech) se tam konaly tancovačky, Silvestry, ale i volby. Po jejich odchodu do
penze tam nějakou dobu působil hostinský, jehož jméno si už nepamatuji, ale
říkalo se mu Amadeus. Vynikal tím, že dokud byl v hospodě jediný žíznivý
host, bylo otevřeno. Však ho také vyštípaly manželky těch žíznivých, které byly sdruženy
v tak zvaném Dohlížecím výboru Jednoty. Je nutno upozornit, že se
nejednalo o chalupářky, ale o poslední z místních usedlíků po druhé světové
válce.
Pak se do
devadesátých let vystřídalo několik hostinských (z nich připomenu jen starší manžele
Motlovy ze Cvikova). Někdy na začátku devadesátých let byla hospoda zrušena
(vznikla tam provozovna družstva invalidů), ale protože se tehdy městu vrátil
objekt bývalé školy (za socialismu rekreační středisko VaK Litoměřice), vznikla
hospoda tam (i s malým obchodem) - obhospodařovala to tam paní Lengálová.. Myslím, že v roce 1994
objekt zakoupili manželé Liškovi (do té doby provozovali hospodu
v Mařenicích – dnešní Haski). Pak byl jimi zakoupený objekt (penzion U Naděje) v provozu až do roku
2018, kdy majitelé odešli do penze a prodali jej firmě Jablotron (zabezpečovací
zařízení), která budovu nyní provozuje jako rekreační zařízení pro své zaměstnance.
Žízniví
chalupáři vloni využili toho, že strana a vláda zlevnila pro důchodce jízdné v autobusech a tak se dvakrát týdně,
během zimy jen v pátek, začalo jezdit do Mařenic (buď k Haskimu nebo
do hospody U tří lip) a to autobusem
v půl páté a vracelo se posledním autobusem v osm večer domů.
Před válkou
byly hospody i v Naději (po válce
už obnoveny nebyly). Vzpomenu jen dvě – Krieschovic v posledním domě vlevo
při cestě na Milštejn (kromě pití tam prodávali místní specialitu
Klecksenkuchen – jakési placky, pokecané marmeládou)
a druhá vedle tak zvané Palmovky, kde byl i taneční
sál (dnes již odbouraný).
I
v dalších vesnicích v okolí prý bývalo před válkou více hospod. Televize nebyla, láhvové pivo taky ne, tak se
sedávalo v hospodách. V Mařenicích
ještě před asi patnácti lety byly hospody čtyři – pod Kalvarií to byla hospoda,
které se říkalo U plukovnice (vedla
ji vdova po důstojníkovi), u křižovatky na Dolní
Světlou) to byla hospoda U mačety –
ty už neexistují. V provozu zůstaly restaurace Haski (proti kostelu) a U 3
lip (vedle je opravna aut ADROJA).
V Dolní Světlé byla (už není) Stará hospoda (na křižovatce
k Horní Světlé. Na silnici směrem k hranicím byl penzion Dvořák, později přejmenovaný na
Schmellinghaus (ten je snad v rekonstrukci), vedle je dnes nová
hospůdka a ještě dál je restaurace Celnice
a za i nově otevřená hospůdka U nás.
Na Horní Světlé je penzion Lužanka, kousek
vedle byla Česká hospoda. Pod Luží, kde končí silnička parkovištěm je chata Luž a dál v osadě Myslivny je
ještě hospoda Lužická bouda.
V obou
Světlých jsou hostince ohroženy zrušením vleků na svahu Luže, takže rozsáhlejší
služby poskytují jen letním turistům. Zachraňují je jen němečtí konzumenti,
kteří si rádi zajdou nebo zajedou z Jonsdorfu na pro ně levné jídlo a pivo
blízko za hranicemi.
Ani Krompach už neoplývá hostinci. Hostinec
u kostela před několika lety vyhořel, probíhá tam sice jakýsi úklid spáleniště,
ale na znovuvybudování to nevypadá. V horní části Krompachu – na Valech –
zanikl hostinec Na Vyhlídce, ale
kousek od ní přibyla restaurace Na
Hřebenovce.
Při známých
vánočních pochodech jsme v posledních letech zavítali občas i do hostince U Vomáčků na silnici ze Svoru směrem na Šébr a do penzionu Pod Milštejnem v Rousínově.
O Cvikovu
někdy jindy.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]