21. dubna 2019

Historie Čech, zvláště našeho severu


Na blogu našeho spolku bylo zahájeno otiskování cyklu o nedávné  historii  (od c. a k. po současnost)  Trávníku a okolí. Podíval jsem se na prameny o historii pradávné a připojím k tomu i úvahu jednoho historika o starých pověstech českých.

Někdy v průběhu 6. –7. století začínají na sever Čech pronikat první slovanští osadníci, ale až od 10. století začínají přibývat doklady o osídlení.  Uvádí se, že na Českolipsku byl usazen slovanský kmen Lemuzů. O pohraničí kolem našich dnešních vesnic se hovořilo jako o Záhvozdí, což dokladuje, že zde byly husté lesy.  S postupem feudalismu se začaly utvářet první vládnoucí rody a vznikat jednotlivá panství. Na severu Čech se Jednalo především o rody Markvarticů, Vartenberků a Berků z Dubé. V této době nastalo druhé období osidlování. Do oblasti přicházejí nové skupiny osídlenců z blízkých i vzdálených německých zemí. Osídlení Němci  souvisejí s kolonizačními snahami českých panovníků. Nelze však říci, že v předešlých staletích byla zdejší krajina zcela liduprázdná, horami od pradávna procházely obchodní stezky, které spojovaly vnitrozemí s oblastmi Lužice a kraji dále na sever a východ. Podél těchto komunikací později začala vznikat první sídla, která se v průběhu staletí dále rozšiřovala do okolí.   
Nejstarší zmínka je o hradu Milštejn z r. 1343, o Cvikovu z r. 1352 a Trávníku z r. 1391. O Naději se objevuje zmínka až z r. 1612.  K rozsáhlejšímu mýcení lesů došlo jednak kvůli obchodním stezkám a také v souvislosti s výrobou skla.

K místní historii patří i snahy českých králů o připojení dnešní německé Lužice. To se podařilo ve 12. století a zasloužil se o to i císař Karel IV., za kterého se v oblasti vybudovaly strážní hrady.  Po třicetileté válce ovšem český stát o Lužici přišel.



Jistě znáte jména Kosmas, Hájek z Libočan, Václav Hanka a Alois Jirásek. Ti postupně vytvořili historii Čech. Kosmas uvedl ve své kronice jména prvních Přemyslovců. Hájek si pak k nim přimyslel různé historky, Hanka totéž ve zfalšovaných Rukopisech Zelenohorském a Králodvorském.  Jirásek pak vytvořil poutavou historii vzniku českého státu ve svých Starých pověstech českých.  No a dnes se to v dílech našich historiků bere jako fakt.

V roce 1968 minulého století ovšem publikoval historik Karbusický revoluční teorii. Podle něj vše popletl už Kosmas, který psal svou kroniku latinsky. Dostal se mu do ruky zlomek české tradované recitace, které zřejmě přliš nerozuměl a tak jej přepsal jako sled jmen prvních přemyslovských knížat.  Jen u mála z nich uvádí nějaký děj (odborníci tvrdí, že vždy  jde o paralelu s historkami z antických spisů). Karbusický argumentoval i tím, že tato jména nebyla slovansky obvyklá (třeba záporná jména – jako Neklan - se nepoužívala).
Jistě si to pamatujete ze školy:

Krok, Kazi, teta, Libuše, Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít  a již historicky doložený Bořivoj.

V latině je Kosmas uvedl jako:

Crocco, Kazi , Thetka, Lubossa, Premizl,Nezamysl, Voyn, Vnizlav, Krezomysl, Neclan, Gostivit.

Historik Karbusický se pokusil na ten sled jmen podívat ne jako sled jmen, ale jako na neuměle latinkou zapsanou větu (české kmeny neměly své písmo – první přinesl až svatý Cyril) a vyšlo mu:

krok kazi (zastav své kroky) thete (což by mohl býtThakulf  - vůdce francké armády v bitvě proti českomoravským kmenům v r. 849) lubo premysl (raději se zamysli) nezamysl m na ta (nezamýšlíme proti tobě) vojn ni zla  (válku ani nic zlého) krzu my s neklan (Kříži se neklaníme = jsme pohani) gosti vit (hosty, tj. přicházející v dobrém, vítáme)

Ten slovosled Kosmových Přemyslovců se tedy dá vykládat jako mírová výzva před bojem českých kmenů s nepřátelským franským vojskem v r. 849! Podle Karbusického lze tedy předpokládat, že šlo původně o „vyprávění starců“ (jak to uvozuje Kosmas) o zmíněné bitvě, ze kterého se po 250 letech zachoval jen Kosmovi nesrozumitelný úryvek. Z té doby pocházejí v Německu tzv. Fuldské rukopisy, které dokonce mírovou nabídku Čechů a následnou porážku Franků zmiňují. Je to tedy významná shoda s autorovým výkladem.

Ovšem ten Karbusického rozbor nevzali naši socialističtí historici v oné době na vědomí a autor byl dokonce donucen k emigraci. Podrobněji mohl tuto představu publikovat až v r. 1995. No a stále je tento lingvisticky doložený rozbor našimi historiky přehlížen, ačkoliv jeho věrohodnost je značná.

// vystavil prochpra @ 12:21
Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]