27. května 2019
Souboj s veverkou
Dnes
opublikuji příspěvek našeho kamaráda a bývalého spoluchataře Lexy
z Kanady.
Je to
vyprávění o jeho “MENTÁLNÍM SOUBOJI” S VEVERKOU. Doufám, že se pobavíte.
Veverka žije v našem sousedství a po několik měsíců mé
přiváděla k ŠÍLENSTVÍ!
Nazval jsem ji “EINSTEIN” - protože je
vychytralá, stejně jako ten velikán…
Tak napřed předvedu fotečku té veverky, co mne
dokázala přelstívat po několik týdnů
(obrázek Einstein1) , jak v pohodě vyžírá krmítko pro
naše ptáčky, které krmím po cely rok vzadu na naší zahradě za verandou. Na
tomto snímku je “zaparkovaná” v tom krmítku (zůstávala tam i po několik hodin!)
dokud nevyžrala vše, co stačila dát do bříška.
(obrázek Einstein2) - Takhle pak vypadá, když už
nemůže nacpat vice semínek do svého pupku!!
A tak jsem započal vymyslet, jak tohoto žrouta -
UMÍRNIT v tom PYTLAČENI.
Já kupuju papání pro naše oblíbené ptáčky už léta,
které krmím hlavně přes zimu v krmítkách, zavěšených pod sebou na vysoké větvi
stromu (cedr), co roste vedle našeho domu vzadu v zahradě. Tam jsem pomoci
dlouhé tyče zavěsil lano, na jehož konci visí ta krmítka a to z důvodu, aby na
ne tahle nenažraná chlupatá zvířata (veverky) nemohla dosáhnout!
JAK JSEM SE ALE ZMÝLIL!!!
Právě tato jediná veverka, které jsem tedy začal říkat
“Einstein", se nevzdala, a neustále překonávala moje změny v umístění těch
krmítek, aby na ně nemohla. Ne že bych ji nedopřál trochu jídla, ale abych
zabránil "pleněni” tohoto žrádla, co kupuji v obchodě pro naše
milované ptáčky- od sýkorek po velké datlíky, co pravidelně zalétávají k
nám se nakrmit v době nedostatku přírodní potravy. Na dalším obrázku
(Einstein3) je jeden z těch krásných datlů, jak si dopřává.
Na dalším záběru je “Einstein” v akci, jak
zvládá nástrahy, nic ho nezastaví… Pokud bylo krmítko v dosahu jeho skoku,
byl king.
A tak jsem počal vymýšlet nová opatřeni, až jsem
jich vyrobil 7!!!
A vždycky “Einstein” nasel řešení, jak je překonat!!
Vykoumal, kde je to lano zavěšené na tom strome, pak
vylezl v rychlosti po stromě, přeběhnul po větvi, na které bylo lano zavěšené (asi
6 metrů nad naší verandou!) a na konci se pak spustil - hlavou dolu po tom
laně, až se nakonec šikovně přehoupl přes plastové viko od popelnice, upevněné
na laně nad krmítkem) až do krmítka. Několikrát jsem závěs posunul, ale nějaké
větší zhoupnutí „Einsteinovi“ nevadilo.
A tak zase vyhrál!!
Nakonec jsem vybudoval tuhle "překážkovou dráhu”,
a konečně dosáhnul VITĚZSTVI!
Jak vidno z fotky, dal jsem na to lano pod první překážkové
víko kus plastické trubky, která je velice kluzká, a když “Einstein” překmitem
překonal víko a pokusil se po ní hlavou napřed sjet dolů, tak se rozjel takovou
rychlostí, že nakonec narazil na druhé spodní viko nad krmítkem, po kterém
sklouzl a rozplácnul se nakonec napodlaze verandy!!
ZKUSIL TO TŘIKRÁT, ALE PO POSLEDNÍM NEZDARU TO
KONECNE VZDAL!!!!!
A tak je teď krmítko opět jenom “jídelnou pro ptáčky”,
a ne pro nenažraného “EINSTEINA”.
Takže mam konečně pocit vítězství nad chytrou
veverkou, i když je mi toho koumáka občas skoro lito….
Na posledním obrázku je konečné řešeni “překážkové dráhy”
ke krmítku...
Tak jsem vám vylíčil můj souboj s chytrou
veverkou, zdravím všechny kamarádky a kamarády v Trávníku q v Naději a přeji
vám krásné léto v pohodě!
Lexa z daleké Kanady
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]