22. září 2019
PPPD
neboli Pravidelný
Podzimní Pochod Důchodců se letos uskutečnil kombinací snad všech druhů pohybu
kromě létání. Zúčastnili se 4 chalupáři z Trávníka a náš kamarád Petr
z Nového Boru.
Nás čtyři
odvezl spoluchalupář Forpas autem na nádraží ve Svoru. Odtud jsme chtěli
pokračovat vlakem do stanice Jedlová. Ve vlaku, který měl asi 15 minut zpoždění
(ono se mezi Českou Lípou a Novým Borem jezdí autobusem), nás čekal kamarád
Petr. Na nádraží v Jedlové jsme si dali na posílení držťkovou polévku a
obdivovali několik houbařů s košíky hřibů, kteří tam po ranním sběru
čekali na vlak. Vypadá to tak, že kolem Trávníka a Naděje je sucho a houby
skoro nerostou, ale o 15 km dál mají houbové žně!
Pak jsme
vyrazili lesní cestou na zříceninu Tolštejn. Za dvacet korun nás turniket
pustil po asi devadesáti schodech na nejvyšší bod hradu s krásnou
vyhlídkou do všech stran. Hrad sloužil jako hraniční na ochranu kupecké stezky
z Čech do Lužice, vyhořel za třicetileté války a již nebyl obnoven. Je
z něj blízko na lyžařské terény na Jedlové. Ráno jsme sice vyrazili za
zatažena, ale v poledne, kdyý jsme byli na hradě, se mraky roztrhaly a chvílemi svítilo slunce. Po
rozhlédnutí se po kraji jsme se usadili
na oběd do hradní restaurace. Dali jsme si hovězí se švestkovou omáčkou a
zapili cvikovským pivem. Ještě jsem si vyfotil uvězněného rytíře, který na hradě hlídá slušný obnos mincí, které mu do vězení naházeli turisti.
Následoval
prudký sestup svahem na autobusovou zastávku v Lesné. Sestup byl náročný,
protože jsme měli tak akorát čas stihnout autobus. Stihli jsme to, i když se autorovi
článku na dohled od autobusové zastávky podlomily kolena (asi radostí, že už je
to na dohled) a kamarádi ho museli zvednout a na posledních krocích podepřít.
Pak následoval
přesun autobusy, njedřív do Svoru, odtud do Cvikova a ze Cvikova přecpaným
minibusem do Trávníka (ze školy se totiž vracely děti z dětského domova na
Krompachu). Ale – vylet se nám podařil, nezmokli jsme, už jsme tu na chalupách.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]