12. listopadu 2019
Výročí a chalupáři
Pro chalupáře
ta změna před 30 lety znamenala hodně –
v období normalizace ti, co neměli
červenou knížku, opravňující je k postupu v zaměstnání, se stáhli na
chalupy a chaty, kde si žili po svém. Ale byli tam i ti, co tu knížku měli jen formálně. Občas tedy museli na seřadiště své firmy
při májovém pochodu, ale jinak měli poklid a dokonce si v kruhu kamarádů
mohli u ohně zazpívat podvratnou písničku „budem sbírat flašky“.
Před 30 lety
přišla změna. Začalo to radostným zvoněním klíčů a pokračovalo volnou soutěží
rychle vzniklých politických stran a svobodnými volbami. Otevřely se hranice a
mohlo se jezdit do kapitalistické ciziny, až do té doby nepřístupné. Také se
otevřely možnosti i pro ty bez zmíněné červené knížky. Dostali se do vedoucích funkcí nebo začali
podnikat. V prvních dobách se i u piva v hospodě vedly politické
debaty, kde padaly i výčitky rázu „jó, vy
byste chtěli stále socialisticky pracovat a být kapitalisticky placení!“.
Postupně přišlo ovšem i vystřízlivění, když jsme uviděli, jak se
v politických stranách protlačili do špiček profesionální poslanci, jak se
parkoviště při stranických sněmech zaplňovala přepychovými auty s takovou
stranou spřízněných podnikatelů, co rozkulačili do té doby státní majetek do
vlastních kapes. Časem vystřízlivěli i ti, kteří věřili Koženému, že všichni
lidé mohou být kapitalisty.
Ano, máme se
určitě lépe než za socíku, ale nůžky mezi úrovní obyvatel se rozevřely a dnes
máme bezdomovce (dost možná, že většinou jde o nemakačenky, co za socíku
spadali do kategorie „práce se štítících“, což bylo trestné) a máme na druhé
straně miliardáře (za socíku to byli třeba vedoucí určitých obchodů či veksláci
– rovněž trestně stíhaní). Ti, co nepodnikají, ale pracují jak dříve tak nyní,
mají pro některé věci hlouběji do kapsy (třeba, aby si mladí manželé pořídili
byt v Praze, je bez finančního
zázemí rodičů nebo bez hypotéky dost těžké). Ty panelákové králikárny (jak je
kdysi nazval Václav Havel) byly formou družstevního bydlení přece jen
dostupnější. A v těchto dnech už se ozvala i myšlenka obnovit družstevní
bytovou výstavbu.
U nás
chalupářů se na současnost nenadává. Ono mít chalupu už dnes znamená být ve
vyšší střední třídě obyvatelstva, pokud si uvědomíme, že chalupa dnes představuje milionovou hodnotu. A bez auta to
taky nejde. Vzpomene si někdo ještě, že jsme zde měli za socíku tzv. Spolek
zahrádkářů a jeho jménem jsme si pronajímali na víkendy autobus Praha -
Krompach a zpět? A že naše chalupy za těch posledních 30 let prokoukly! Už sice
materiál a barvy nakupujeme a už nepřemísťujeme, ale místní malé stavební
firmičky z našich zakázek docela prosperují. I naše chalupářská parta se
drží pohromadě, narážky na VIP chalupáře už ustaly.
Samozřejmě
občas nějaká ta politická debata u piva propukne, ale ti rozumní jí včas
utlumí. Ono to remcání mají zřejmě Češi v povaze za každého počasí. Sem
tam se to staré kádrování přece jen
objeví. Kádrovali se buržousti a kulaci, za pár let zkostnatělí odpůrci
obrodného procesu, pak ti pomýlení a po roce 1989 zase staré struktury. Myslím si, že k nositelům starých pořádků
patří spíše ti, co na demonstracích volají po demokracii a ignorují tak výsledky
určitě demokratických voleb. Argument, že oni vše vědí lépe než ti hloupí venkovští
voliči, ovšem sahá až do feudalismu, kdy
panstvo vědělo vše lépe než hloupí poddaní.
Takže
připomínejme si spíše, jaký pokrok nastal, než abychom se pošťuchovali, kdo má
víc pravdu. A ty plusy asi vnímá lépe naše omladina, která běžně jezdí
k moři nebo do Alp na lyže, studuje v cizině, zná i jiné jazyky než
ruštinu a dovede zacházet se všemi výdobytky informačních technologií. Držme jim palce! Jen kdyby taky víc fandili
chalupám.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]