3. prosince 2019
Jak to bylo v květnu 1945
Zrovna teď se v tisku i na internetových fórech vedou diskuse o tom, jestli v r. 1945 byli Vlasovci zachránci Prahy nebo zda byli zaslouženě hodnoceni jako zrádci a zběhové z Rudé armády. Do té diskuse nebudu zasahovat, jen mne to navedlo napsat něco o r. 1945 (v Praze a v našem cvikovském okolí).
Četl jsem včera , že Rudá armáda vstoupila do Prahy 9.5.1945 u poté, co tu německá armáda kapitulovala. V Praze ovšem nedošlo ke skutečné kapitulaci podle kapitulačního dokumentu, podepsaného 8. května Spojenci a velením Wehrmachtu (to by představovalo odzbrojení a vzetí vojáků do zajetí). Ta pražská „kapitulace“ spočívala v tom, že Němci 8.5. večer ukončili bojové akce proti pražskému povstání a dostali volný průchod (bez těžkých zbraní, ale ty by je v útěku stejně jen zdržovaly) na západ, kde se chtěli vzdát americké armádě. V noci na 9.5. skutečně kolem domu, kde jsem tehdy bydlel, skoro celou noc projížděla s rachotem okrajem parku Stromovka německá vozidla směrem do Dejvic.
No a jak to bylo na severu? Hlavní úder Rudé armády směrem na Prahu šel od Drážďan, přes Lužické hory šel slabší podpůrný útok. Cílem tohoto útoku byla Česká Lípa jako důležitý železniční uzel.
Z dochovaných dokladů a informací vyplývá, že některé jednotky Vlasovců se zúčastnily na německé straně posledních bojů v saské Lužici a následně se zapojily do ústupu všech jednotek z prostoru. Pak byli ponecháni svému osudu. V kronice města Cvikov nacházíme písemnou zmínku, že na konci války bylo několik vlasovců umístěno na doléčení v lazaretu v Martinově údolí u Cvikova. Účast Vlasovců dokladují i výpovědi místních pamětníků, že při postupu Rudé armády stáli proti ní i vojáci v německých uniformách, hovořící slovanským jazykem. Při dopadení byli často tito muži bez výslechu předáváni Rudé armádě k dalšímu opatření. O jejich osudu nemůže být pochyb.
Ve směru od Rumburku postupoval i polský sbor, který prošel i Cvikovem a tažení ukončil v Mělníku.
Jednotky Rudé armády dosáhly 8.5 večer Krompach. Druhý den kolem 10 hodiny dopoledne vstoupily do Cvikova, který už obsadili partyzáni oddílu Waltro. V lesích se nacházely opuštěné zbytky německé výzbroje.
Ve Cvikově byli tehdy zahraniční dělníci, nasazení do práce v německých podnicích, zajatci různých národností ze zajateckých táborů, včetně malého tábora u Naděje, Vlasovci a uprchlíci, kteří se valili z vybombardovaných německých měst. Tehdy se ve Cvikově nacházelo kolem 9 tisíc těchto osob.
Dne 10. května 1945 byla ve spojení s ruským velitelstvím jmenována Místní správní komise, která měla řídit městské záležitosti do doby než přijdou Češi z vnitrozemí. Prvním předsedou Místní správní komise se stal řídící učitel Bohumil Hynek, který ve Cvikově působil už před válkou a vrátil se sem. Město bylo v noci na 13. června 1945 obsazeno vojskem Svobodovy armády. Na obrázku je čestná stráž u tedejšího pomníčku padlym ve Cvikově.
Na základě výnosu ministerstva vnitra byl nařízen první odsun Němců. Týkal se všech, kteří se nemohli vykázat potvrzením o zaměstnání. Čeští vojáci kontrolovali každý dům a kdo se nemohl vykázat tím potvrzením, musel se dostavit na shromaždiště, odkud se jejich transport za doprovodu vojska vydal směrem na Krompach. Druhá a třetí etapa odsunu proběhla ještě téhož roku. Poslední odsun ze Cvikovska byl proveden 23. srpna 1946. Počátkem roku 1946 byla Místní správní komise přeměněna na Místní národní výbor.
Tolik ve stručnosti o konci války v našem kraji. Snad ještě stojí za zmínku, že dnešní opuštěné letiště v Hradčanech u Mimoně vybudovali za války Němci a místní velitel odletěl v dubnu 1945 do Berlína, aby se pokusil odtamtud vyvézt Hitlera, ten však odmítl a letadlo se s nepořízenou vrátilo do Hradčan. Německá letadla z Hradčan odletěla 9. května do amerického zajetí.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]