Trávník a věci okolo

 pulzuje život i veliké průšvihy. Pokud jsem psal o věcech okolo Trávníka, bylo to naše okolí v Lužických horách či v našem okrese. Občas to bylo o cestování nás chalupářů nebo, samozřejmě, v poslední době o covidové epidemii.  Nedávno mne jeden čtenář upozornil, že se mu nelíbí, pokud tady píši o problémových záležitostech jako jsou předpisy pro kotle na pevná paliva, předpisy pro žumpy nebo o pochovávání psů a koček. Prý není vhodné do toho šťourat, ovšem myslím si, že je lepší vědět, protože se říká, že neznalost zákonů neomlouvá. Bohužel se nás, chalupářů, dotýkají i záležitosti politické,  státní a mezinárodní. A tak udělám výjimku a podívám se za naše ploty.

Že bychom žili v příjemném a pohodovém prostředí naší zeměkoule, tak to bohužel nikoliv.  Kam oko pohlédne, tam jsou dvě entity (politické strany či státy), které se vzájemně osočují. Dnes je skoro nereálné držet se jedné strany, jednoho názoru, protože v politice zavládla pravidla jako že „účel světí prostředky“, „jen idiot má stále stejný názor“ nebo „raději se budu mýlit se svou stranou než mít pravdu se stranou druhou“. Jeden týden může člověk vládu chválit a druhý týden zírat, jaké pitomosti provádí. Bohužel lidé jako celek se často chovají jako stádo ovcí, které zabečí a jdou za prvním beranem. Proto se někde vyskytuje název „ovčané“ jako posměšek.

A stále někdo chce korigovat dějiny. Lumpárny prý dělali nacisté, nikoliv Němci. Stačí si připomenout z filmů ty lesy zdvižených paží a řvaní Sieg Heil. To stádo německých ovcí nemyslelo, šlo za tím nacistickým beranem s vědomím, že jsou přece nadřazená rasa. Dnes zase mají poklekat fotbalisté před zápasy a tím se omlouvat za dobu otrokářství. A klekat mají i ti, kde zrušili nevolnictví (o otrokářství ani nemluvě) už za Marie Terezie a Josefa II spolu s těmi, co ještě před 55 lety nedovolovali, aby černoši (pardon -  Afroameričané) jeli ve stejném autobusu jako běloši (pardon - Euroameričané). Pokrytectví světem vládne …

Už už se v éře Gorbačova a Reagana zdálo, že se nad zeměkouli rozeklene mír. Omyl. Před pár lety pokus přeměnit arabské diktatury na demokratické státy hanebně selhal a Blízký Východ je v horším stavu než dříve. Demokracii evidentně vojenské zásahy nevybudují.

Soupeření mezi Amerikou a Čínou by si vyžádalo knižní studii. Naši otcové mluvili o „žlutém nebezpečí“. Zdá se, že to nebezpečí se přetvořilo z vojenského na ekonomické. Pokud vidíme fotografie čínských velkoměst s mrakodrapy, videa s jejich rychlovlaky,  musíme se zamyslet nad tím, že nás „utlučou čepicema“. Ani válčit nebudou potřebovat. A pročpak to? No protože „aby byly větší zisky, tak všechno vyrobíme levně v Číně“.  Jenže se tahle představa, jak se na tom vyrejžují penízky do globálních firem, nějak zvrtla.

V naší blízkosti je rozbuškou Ukrajina. Její samostatnost je problémem, protože tam není národnostní jednota.  Pokud historie mluví o Kyjevské Rusi, je zřejmé, že tam byla (a asi ve východní části i je) silná ruskojazyčná menšina. Když před lety padl v Kyjevě návrh na odstranění ruštiny jako druhého jazyka, zadělali si Ukrajinci na problém. Nejdřív Rusko využilo autonomie Krymu s ruskou většinou k jejímu odtržení od Ukrajiny a pak se vzbouřily  východní oblasti Ukrajiny, obývané Rusy. Možná by tehdy bylo stačilo dát jim určitou autonomii (ovšem asi ne takovou, jakou měl podle jedné naší političky se dvěma jmény náš válečný protektorát). To se nepovedlo a tak se po Černém moři prohánějí válečné lodě. Snad na žádné straně nestisknou červené tlačítko.

Ovšem když někdo špatně odměří zápalnou šňůru a něco prý bouchne o pár týdnů dřív a ještě navíc jinde než mělo, tak je na mezinárodní zápletku zaděláno. Nota bene, když si kontrarozvědka ničeho nevšimne v době, kdy se tak děje, a o sedm let později se pyšní, že už na to přišla. Pomohlo nám to vyeliminovat rizikovou účast Ruska na výstavbě našich atomových elektráren, ovšem že by se na naši podporu vzdali Němci plynovodu Nord Stream a zůstali odkázáni na větrné elektrárny, to se asi naši potentáti přepočítali.

Ale z rozhádaného světa zpět k nám.

 Ta naše vládnoucí koalice má dost problémů sama se sebou. Komunisté jí vypověděli tichou podporu a tak koalice stojí před otázkou – bude hlasování o důvěře nebo nebude? Když opozice takové hlasování vyvolá, samozřejmě vláda padne. Ovšem  ustavení nové vlády má v ruce prezident. Některým hlavám z opozice to už došlo a tak razí myšlenku předčasných voleb. Jen asi netuší, že kromě politického žvanění před volbami, to vyžaduje čas na organizační přípravu (zvláště pak když si parlament vybral provedení voleb podle krajů a ten zákon ještě čeká na schválení v Senátu). Budeme rádi, když se to podle změněného volebního zákona stihne do původního podzimního termínu.

A socdemáci se potácejí nad propastí. Vstoupili do Babišovy vlády a chlubili se, že tak dosáhnou splnění svých programových cílů. Ovšem voliči to podle výsledků různých průzkumů nijak neocenili. ČSSD má problémy sama u sebe. A heslo „straně věřte, soudruzi“ je u nás už desítky let zprofanované.

Všechno to vede ke konstatování, že nevesely a truchlivy jsou ty naše kraje, ovšem jinou Zeměkouli nemáme.

// vystavil prochpra @ 09:18