Trávník a věci okolo

 nejsou někdy zrovna vzorové. Připomínají to i lidová přísloví jako Hamty, hamty, ať mám víc než tamty nebo komunistické Co je tvoje, to je moje (a do toho, co je moje, ti nic není). Pokud se podíváme na internet, najdete tam hodně stesků na spory o plot nebo o jeho vytýčení. Jsou i případy, kdy je pozemek geodeticky vytyčen, ale pak si majitel to ohrazení stejně posune, aby měl pozemek o pár decimetrů větší!

K tomu přistupuje i otázka přesnosti katastrálních map. V našem okolí sice před pár lety proběhla tak zvaná digitalizace, ovšem ta spočívala jen v tom, že počítač starou mapu přepočítal do přesné sítě bodů. Čili pokud je všeobecně známo, že u c. a k. katastrálních map byla chyba i 1,5m, tak se tato chyba přenesla i do dnešní mapy digitální. Proto i zeměměřičský ústav na svých stránkách upozorňuje, že při prodejích pozemků se doporučuje nové geometrické vytýčení a to za účasti a s dohodou majitelů sousedních pozemků – viz

http://csgk.fce.vutbr.cz/oakce/A92/postupy_vytycovani.pdf

V posledních letech přibyl i jeden další problém. Před lety jsme věděli, že vodovodní přípojka je naše od šoupěte před domem k našim vodovodním kohoutkům. Dávno již tomu. Nyní podle platného zákona  č. 274/2001 Sb. vám patří celá přípojka od napojení na hlavní vodovodní řád, pochopitelně včetně nákladů na její vybudování, případně údržbu. A pokud ta připojovací roura k vám vede přes cizí pozemek, je na další dohadování zaděláno. Je-li nutná oprava, tak se také může stát, že se budete těžko se sousedem domlouvat, aby dovolil práci bagru na své zahradě. To se právě teď děje v Trávníku. Naštěstí byli sousedi rozumní, výkop dovolili a protože na chalupu málo jezdí, tak to snad zaroste dřív, aby na to vykopané a pak znovu zahrabané nemuseli dlouho koukat. 

Jiný problém je důsledkem toho, že v minulých letech se město ochotně zbavovalo polních málo používaných cest. Když před válkou (jak dokazují letecké snímky z r. 1938) byla kolem našich vesnic řada polí, kam se museli majitelé dostávat, byly polní cesty nutné. Prvním zásahem bylo scelování v dobách JZD a státních statků. Poté, co po roce 1990 většinu okolních pozemků skoupili pastvináři, byly některé cesty mezi pastvinami zbytečné a tak je město pastvinářům prodalo. Některé zůstaly zachované jako cesty, ovšem řada jich zanikla. Proto se také někde měnila i turistická značená cesta, protože původní už byla na soukromém majetku a nepoužívaná cesta zmizela. A  když si někteří chalupáři dokoupili pozemky, tak jim k tomu město odprodalo i sousední málo využívané cesty. Takže někde už není možno projít, pokud není majitel velkorysý (a jsou tu i tací) a vyvěsí tam oznámení Soukromá cesta, průchod povolen.

Radostí je také to, když soused parkuje s autem u domu tak, že při každém nastartování vám začmoudí do oken.

Jiným neštěstím kolem našich chalup jsou nálety divokých dřevin. Kde jsou ty časy, kdy jsme s dětmi mohli na svazích našich kopečků v zimě sáňkovat! Za těch padesát let jsou tam houštiny jasanů, hlohů a dalších potvorstev. Sem tam někdo ty nálety vyřeže, ale vyřezané nechá ležet, snad aby to samo zetlelo. Velkou pochvalu zaslouží jen náš kolega chalupář, který zajistil vyřezání náletu  kolem cesty a na svahu slepičárny a zaplatil i velkodrtič uřezaných větví, takže tam nic nezůstalo ležet. 

I silničáři provedli kolem silnice do Cvikova prořez, takže už si nedřeme auto při míjení s autobusem. Báli jsme se, jak to dopadne, protože to odřezané tam od zimy zůstalo ležet, ale v dubnu to rovněž odvezli.

// vystavil prochpra @ 14:37