7. prosince 2021

Významní chalupáři z Naděje

 Jak se píše v Babičce Boženy Němcové „Dávno již tomu …“ , tak je vlastně dost dávno, kdy jsem v několika článcích (listopad a prosinec 2008) psal o významných umělcích, našich spoluchalupářích. Snad si některé z nich i dnešní čtenáři tohoto blogu rádi připomenou.

Pergl  Oldřich – pobýval se svou rodinou v chalupě v Naději. Byl to významný klarinetista, hráč orchestru Národního divadla, člen Českého noneta (to je soubor, přidružený k České filharmonii, složený z hráčů na housle, violu, violoncello, kontrabas a z dechového kvinteta, vzniklý už v r. 1924 a existující dodnes). Když jeho dcera i syn po r. 1968 emigrovali do Kanady, odešel brzy i s manželkou za nimi. Zemřel v r. 1999 (podle jiného údaje v r. 2001) v kanadském Hamiltonu. I tam se věnoval hudbě, jak o tom svědčí přiložený obrázek s kanadským hudebníkem Stephenem Pierrem. I s dětmi pana Pergla jsme se po revoluci několikrát  tady setkali.

Rambousek Jan – malíř a grafik – i on měl chalupu v Naději. Narodil se v r. 1895 a zemřel v r. 1976. Studoval na AVU v Praze, ve studiích pokračoval v Paříži. Spolupracoval s našimi významnými umělci jako třeba s M. Švabinským. Založil grafickou pobočku Umělecké besedy, pracoval před válkou pro  známe časopisy jako Lidové noviny nebo Venkov. Je znám jako ilustrátor mnoha knih. Namaloval i řadu obrazů s náměty z našich Lužických hor.

Fišer Luboš – skladatel filmové i vážné hudby – byl naším kamarádem a vrstevníkem. Narodil se v r. 1935 a bohužel velmi předčasně zemřel v r. 1999. Jeho hudbu si můžeme připomenout z filmů (Petrolejové lampy, Láska mezi kapkami deště, seriál Chalupáři se slavným Matuškovým Orchestrionem a z dalších  skoro  tří set filmů a televizních  pořadů). Ovšem skládal i vážnou hudbu (za jednu skladbu získal v r. 1965 cenu Unesco).  Další ocenění v zahraničí získal i za svou operu Věčný Faust. Jednou jsme mu přinesli k táboráku piano a on nám na něj hrál. Těšil se, že jednou vezmeme vůz, na něj naložíme to piano a on s námi bude jezdit od chalupy k chalupě při velikonoční koledě. Bohužel, to už se mu nesplnilo.

Šemberová Zora – česká tanečnice, choreografka a pedagožka – pobývala rovněž často na chalupě své sestry Tesaříkové  v Naději.  Narodila se v r.  1913 a zemřela ve svých skoro sto letech v Austrálii.  Byla primabalerínou  Zemského divadla v Brně a Národního divadla v Praze. V r. 1968 byla i se svou dcerou, herečkou Pamelou, na stáži v Austrálii. Vzhledem k okupaci Československa se rozhodla v Austrálii již zůstat. Po revoluci v r. 1989 se několikrát vrátila do Česka se svým partnerem, bratrancem slavného režiséra Radoka. Jejich chalupu (po smrti našeho kamaráda Pavla Tesaříka) nyní vlastní její dcera Pamela, která se několikrát i se svým australským manželem objevila u našich letních ohňů.

A na závěr ještě připomenu dalšího chalupáře z Naděje – M. Galušku. Původem byl novinář, pak velvyslanec ve Velké Británii. Ale hlavně si ho připomeneme jako generálního komisaře československých pavilonů na Světových výstavách v Montrealu a v Ósace. V roce 1969 byl ministrem kultury, ale pro svůj kritický postoj k okupaci sovětskými vojsky byl následně persekvován. Po revoluci byl rehabilitován a stal se znovu šéfem naší expozice na Světové výstavě v Seville v r. 1992. Zemřel v r. 2007.

Jen málokdo si připomene sochaře Václava Vokálka (spíš jeho synovce-jmenovce, který s nám vypil nejednu číši). Narodil se v r. 1891 a zemřel v r. 1970. Byl to žák sochaře Myslbeka a vytvořil řadu portrétních plastik. V době, kdy pobýval na chalupě v Naději,  jsme byli víceméně školou povinní. Psal jsem o něm v listopadu 2015.

Dnes má v Naději chalupu známá televizní moderátorka Saskia Burešová se svým manželem, režisérem Obdržálkem. Ta jako školačka jezdila do Naděje do chalupy Zelenkových.  Ti svou chalupu prodali už na začátku šedesátých let. Evidentně stojí za to se sem vracet …


Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]