Trávník a věci okolo

V Mezopotámii a v Egyptě bylo možno podle vykopávek určit, že uctívali Boha či více Bohů. U neandertálců  takové jednoznačné nálezy nemáme.  Je zřejmé, že tehdy nevysvětlitelné věci si vysvětlovali nadpřirozeným  zásahem čehosi, co nazývali Bohem.  Z Mezopotámie pocházejí i nálezy a záznamy, které by bylo možno vykládat jako přítomnost mimozemské civilizace ,  která byla zbožštěna.  Pravděpodobně první, kteří začali věřit v jednoho Boha,  byli Židé. Z jejich náboženství se odvodilo křesťanství, které postupně v našem kulturním okruhu  získalo monopolní postavení v desátém století.  Ve středověku se objevili reformátoři Viklef, Hus , Luther , Kalvín nebo Zwingli.  Tak vznikly křesťanské církve, odtržené od katolictví  - luteráni nebo naše Jednota bratrská. Ještě dříve se od římských katolíků odtrhly církve pravoslavné v Řecku, Bulharsku, Srbsku  a v Rusku.

V Orientu a na Dálném východě mají majoritní postavení  buddhismus a novější islám. Ten vznikl v Arábii někdy v sedmém století a dost dlouho i vojensky soupeřil s křesťanstvím (Maurové,  kteří byli někdy v devátém století vytlačeni ze Španělska nebo  Turci, kteří se zmocnili Cařihradu, tehdy Konstantinopole).  My dnes pohlížíme na islám  svrchu pro jeho tvrdé zásady a nepřátelství vůči křesťanství (což vidíme na excesech arabských imigrantů v posledních letech v Evropě).  Ovšem pokud si uvědomíme, že toto náboženství má za sebou jen  14 století, můžeme si připomenout, že i křesťanství ve 14. a dokonce až v 16. století upalovalo kacíře a čarodějnice, takže musíme připustit, že na pohrdání tímto zřejmě ještě nevyspělým náboženstvím nemáme nárok.

Přesto, že v Česku máme množství kostelů, je možno konstatovat, že ve většině jsme neznabozi.  Příčin je několik. Jednak husitství, které  dalo bibli do rukou všech lidí a tak vyvolalo zamýšlení a pochybnosti, pak to byla nucená rekatolizace po Bílé hoře, kdy církev šla v ruku v ruce s rakouskými panovníky (vzpomeňte si na Koniáše nebo na postavu písmáka z F. L. Věka) .  Masaryk za první republiky spíše než katolické církvi stranil husitství. No a komunistický režim církev zcela potlačoval i materialistickou výchovou ve školách.

V Trávníku je kaple zachovaná, ale nepoužívaná. Myslím, že před řadou let tam cvikovský farář sloužil jednou do roka mši, ale mám pocit, že to se už neděje.  Někdy před 30  či 40 lety si tam vyjednalo několik trávnických chalupářských rodin křest svých dětí, ale šlo spíše o show než o víru.

Podle komentáře 1 se v kapli mše jednou za měsíc konají. A další doplnění  viz komentář č. 2, kapličky se ujal náš spoluchalupář páter Solloch!

V Mařenicích je velký kostel, kolem kterého jsou ambity a hřbitov.  Připamatovávám si ho spíše z konání koncertů při mařenické pouti.  V devadesátých letech byl nákladně obnoven a to z iniciativy tamějších obyvatel. Stejně tak byl asi před deseti lety obnoven  kostelíček na kopečku nad Mařenicemi, kde denně večer svítí do dálky světlo.

Stejně tak slouží koncertům kostel v Krompachu. Tam se konají pravidelné koncerty pěveckých sborů (při ČVUT z Prahy a z Nového Boru či Kytlice).  Obvykle se odpoledne koná koncert  těchto sborů v kostele v německém Jonsdorfu a večer pak v Krompachu.

Kostel ve Cvikově má svého faráře, ale o účasti farníků na mších bohužel nevím. Vloni  jedna chalupářka z Trávníka věnovala tomuto kostelu na Vánoce kanadskou jedli, kterou bylo nutno stejně porazit kvůli průjezdnosti sousední cesty. Stejně tak i město Cvikov před pár lety dostalo od chalupáře  z Trávníka vánoční strom na náměstí. No a významná památka je křížová cesta Kalvárie nad dětskou léčebnou ve Cvikově.

Začal jsem historií náboženství a dostal jsem se k situaci u nás.  Do kostela asi chodit  asi nebudeme, ale jednu věc bychom mohli. Kolem nás je řada památek (kapličky u cest, kříže nebo výklenky ve skalách s vytesanými křesťanskými symboly).  Velice často jsou v dezolátním stavu (ze sloupku na okraji Trávníka byla před lety ukradena soška Panny Marie a obnovena už nebyla).  Tyto památky jsou vlastně historickou vzpomínkou a do naší krajiny patří. Bylo by dobré se o ně starat. Tady musím pochválit jednu rodinu Z Naděje, která zajistila obnovení pomníku s Křížem u cesty do Naděje (kousek za výše zmíněnou zrušenou kapličkou).  Je tam vybudovaná lavička a pravidelně  tam dávají  květiny. Stejná rodina vybudovala i pomníček se zvonečkem u cesty do Antonínova údolí, kde se to nazývá  Dědkův odpočinek.

Takže na závěr   rozhlédněte se kolem sebe a zkuste pečovat o tyto památky.  Je jich kolem nás hodně. Jen tak namátkou  - u silnice od Cvikova stojí dva kříže,  v  údolí do Mařeniček je výklenek s bývalým oltáříčkem, u cesty ke zrušenému domovu důchodců v Antonínově údolí je takový výklenek se sochařskou výzdobou slušně udržovaný a v lese u cesty v Naději proti chalupě, které se říká SKF, je také výklenek ve skále s dosti poničeným vyobrazením Ježíše  Krista.

// vystavil prochpra @ 09:30