Trávník a věci okolo

Protože jsme právě slavili sametové výročí, připomeňme si, jak  se náš průmysl za třicítku let změnil. Za sociku jsme měli státní podniky (i když se jim zpočátku říkalo „národní). Už od Rakouska byly české země považovány za velmi průmyslovou zemi. To přetrvalo i do socíku a spíše to zesílilo, protože jsme přece museli být soběstační a nechtěli jsme  kupovat průmyslové výrobky ze Západu. Nejdřív Havel svou mírumilovností odepsal vojenský průmysl na Slovensku. Pak následovala Klausova kuponová privatizace.  Představa byla – každý občan kapitalistou. Do toho ovšem vstoupili ti chytřejší a založili privatizační fondy – dejte se k nám, my to umíme lépe než nějaký jednotlivý občánek!  Stalo se a občanům fondy po konci privatizace nabídly od 10 tisíc korun (od Harvardských fondů) po pár set tisíc korun. No neberte to! 

Výsledek byl, že zprivatizovaný průmysl patřil vedení těchto  fondů. A ty ho postupně prodaly movitým podnikatelům ze zahraničí.  Takže kdo dneska slyší o ZPA, TOS, ADASTu nebo o plzeňské Škodovce? Snad jediná velkofirma si udržela vlastní značku – automobilka Škoda (ovšem majitelem je německý VW). Máme velké podniky v cizích rukách (kde - jak se stále píše – miliardové dividendy odcházejí majitelům do zahraničí) a radu menších podniků – subdodavatelů pro cizí firmy  a  také firmiček, spojujících se do vychvalovaného regionálního podnikání. Pak přišel Zeman a zprivatizoval i naše banky do cizích bohatých rukou. No a nakupovat chodíme do hyper-super-marketů, které patří zahraničním kapitalistům. A pak se pan premiér diví, že je u nás drahá Nutela!

Nedávno jsem četl článek, kde se popisoval případ, kdy při privatizaci v devadesátých letech přešel náš podnik do majetku německé firmy se stejným výrobním programem. Vypadalo to nadějně, ale po řadě let se zjišťuje, že z naší firmy se stal jen subdodavatel dílů pro výrobky majetnické firmy a po nedávném zautomatizování výroby tu máme jen montovnu zahraničního majitele s menším počtem zaměstnanců než tomu bylo v době její samostatnosti.

Zdá se, že nejatraktivnějším chalupářským oborem je právničina. Máme mezi sebou snad devět právníků a právniček. Pak tu máme řadu úřednic, prodavaček, specialistů-dělníků, řemeslníků a také několik šoférů (taxi i TIR). Jsou tu i tři bývalé zdravotní sestry, kriminalista, učitel z autoškoly a také bývalý výzkumník z akademie věd nebo bývalý pracovník z České televize. I kantořina je tu zastoupená. Uživí se tu i jeden zahradník s manželkou. Je tu i několik, jak se dnes říká, pracovníků v pohostinství (bývalých i současných).  Několik málo chalupářů má či mělo vlastní firmu a, pokud vím, tak jeden či dva i velkou firmu. Kromě toho je tu řada současných i bývalých manažerů z firem různé velikosti, patřících  jak českým tak i zahraničním majitelům. A právě svou chalupu prodala dlouholetá pracovnice Evropské komise v Bruselu. Máme zde také několik současných vysokoškoláků a vysokoškolaček i bývalého asistenta z vysoké školy.

Takže povolání chalupářů jsou a byla dosti rozmanitá, ale rozumíme si a podle potřeby si i pomáháme tak, jak kdo co umí.

// vystavil prochpra @ 17:22