Trávník a věci okolo

Za socíku jsme se jako mladí  trávnicko-nadějští chalupáři věnovali sportu a tanci. Pořádaly se vícedisciplínové olympiády (vzpomene si někdo na jednu propíchnutou patu druhým koncem oštěpu při odhodu?), na louce proti Buckově chalupě se hrával fotbal, dělaly se závody pro děti (třeba při uhelných prázdninách v lednu 1979 – po mrazivém skoku na Silvestra a následných uhelných prázdninách byla většina našich dětí s babičkami tady na chalupách), byly tancovačky v sále na patře staré trávnické hospody (až se při Letkissu třásl strop – tehdy tam působil náš orchestr Dřevák, později nazývaný též jako TEDEO Trávnický disharmonický orchestr) a  proběhly společné výpady na tancovačky v okolních vesnicích (jednou nás – asi patnáct - vezl anglický kolega inženýra Jindřicha – který anglického kolegu pozval na chalupu - nacpaných do kombíku  někam do vesnice za Bor). Ano, vzpomínáme na mnoho akcí. 

Když přišly svatby a děti, tak jsme si pořídili tenisové hřiště (to byla doba úspěchů Honzy Kodeše) a nejdřív jsme hráli tenis a naše polovice tam kolébaly v kočárcích děti. Postupně se přešlo na nohejbal a volejbal. Pak nám kamarád lesák přivezl přípravek na hubení plevele, kterým jsme zamořili okolí kurtu a pan majitel nás vyhnal. 

Když přišlo politické oteplení a hranice s NDR byly zbaveny pohraničníků a zoraných pasů, vyráželi jsme na Hvozd či Luž. Taky jsme realizovali výhodný nákup levného dětského oblečení v NDR (jedna parta zajela na nákup, zabalila vše do velkého ruksaku a druhá parta se stejným ruksakem, ovšem plným zmuchlaného papíru,  došla na Luž, kde proběhla „nenápadná“ výměna ruksaků. Tu odnosnou partu vedl chalupář Drboš jako vycházku pionýrského oddílu (tj. našich dětí, které měly nařízeno se v žádném případe nehlásit ke svým otcům, kteří nahoru donesli nákup). Bohatýrské časy, zvlášť když jsme zjistili, že Luž je z německé strany mnohem vyšší kopec než ze strany naší, takže výstup byl slušná dřina.

Asi dvakrát nebo třikrát jsme s partou vyrazili na týden do kempu na ostrově Usedom na Baltu (kemp byl v městečku Koserow).  I zde vzpomínám, jak se jednomu z nás udělalo na tržišti poněkud nevolno, když zjistil, že prodávaní mořští platejzi mají oči na jedné straně těla. Nebo to překvapení při korzování vesnicí, když jeden náš chalupář obdivně česky komentoval postávající tam dvojici děvčat výrokem: „Konečně krásné Němky.“ A uslyšel českou odpověď: “Viď, že nám to sluší?“

Jiná vzpomínka byla z devadesátých let, kdy někdy v létě měla ze dne na den končit platnost východoněmeckých marek. Sebrali jsme mezi chalupáři všechny dederonské peníze a vyrazili do hospody na Hvozdu je propít a pro děti nakoupit čokoládu. Výměna tehdy byla, pokud se pamatuju, v kurzu za 5 východoněmeckých marek jedna západoněmecká. Zaplatili jsme papírovými  a jako grandi nechali nejméně tři čtyři hrsti mincí německému vrchnímu jako tuzér. Až v týdnu jsme se v Praze dozvěděli, že mince se vyměňovaly jedna k jedné! No, tuzér to byl grandiózní!

V devadesátých letech jsme si z iniciativy našeho tehdejšího politického agitátora Alýška založili Sdružení chalupářů (dnes z důvodů úředních přejmenované na Spolek Trávník – Naděje). Už jsem tu nedávno psal, jak jsme pořádali společná  Pálení čarodějnic nebo dětské dny. Dávno již tomu, podotkla jedna chalupářka a zamáčkla slzičku. Bohužel, kromě letní výroční schůze členů a občasném čísle Zpravodaje Spolku na internetu, se už společné činnosti nekonají. Na schůzi nám sice přijdou představitelé naší vesničky střediskové a většinou nám vysvětli, že na naše požadavky oprav cest nejsou peníze. Ale  aspoň nám obsekají kraje cest a štěrkem vysypou ty největší díry (než ten štěrk spláchne první liják). Teď s důvěrou čekáme na opravu cest poblíž trávnického Zámečku, poničených po výměně vodovodního potrubí a po těžbě dřeva nad Zámečkem.  

// vystavil prochpra @ 09:07