21. června 2024
Tady Ó Ká jedna Uršula Kordula Windyšgréc
To bývalo slyšet při radioamatérských závodech. Ale od počátku.
Když vědátoři před více než sto lety objevili rádiové vlny, tak páni Popov a Marconi našli jejich využití. Nejdříve se tak zajistilo spojení s loděmi na moři a to morseovou abecedou. Pak se vymyslelo, že se na rádiovou vlnu dá namodulovat zvůk a tak vzniklo rozhlasové vysílání. U nás začal rozhlas vysílat v roce 1923.
Samozřejmě, že se už tehdy v USA našli podnikavci, kteří začali vysílat jako soukromnící. Začalo se jim říkat radioamatéři. Nejdříve to bylo živelné, ale pak se toho chopili státní ouřadové a sice to nezakázali, ale vymezili pro ně určitá pásma vln, aby se do rozhlasového vysílání nepletli. Byly to dnešní krátké vlny. Ovšem, když ti radioamatéři objevili, že na krátkých vlnách se spojí z Ameriky do Evropy, což na úředně tehdy používaných vlnách (dnes nazývaných střední) nešlo, došlo k dalšímu vymezení, kde smí a kde nesmí radioamatéři vysílat a bylo určeno, že na takové vysílání musí mít povolení čili koncesi.
I v tehdejší ČSR se první radioamatéři vysílači objevili a v r. 1929 byli zákonem zlegalizování. Byli odkázáni na mezinárodně uznaná pásma a museli před dostáním koncese složit zkoušky. Tehdy vznikl jejich spolek ČAV – Českoslovenští amatéři vysílači. Po okupaci Němci v r. 1939 bylo samozřejmě takové vysílání zakázáno a vysílačky jim byly zabaveny. Ti nejstarší si připomenou, že za války musel být na každém rádiu štítek s nápisem, že příjem zahraničního vysílání se trestá. Můžeme si hrdě připomenout, že se tehdy řada radioamatérů se zapojila do odboje a že zajišťovali rádiové spojení s naší vládou v Londýně. Mnozí to odnesli smrtí nebo byli poslání do koncentračních táborů.
Po r. 1945 byla radioamatérská činnost obnovena, ovšem po nástupu komunistů k moci byli radioamatéři zařazení do tehdejší organizace SVAZARM. Soukromé vysílací koncese byly dohlížené, ale v rámci Svazarmu vznikly tak zvané kolektivní stanice, kde pod dohledem pověřených operátorů mohli vysílat po složení lehčích zkoušek i mladí nadšenci.
Tehdy se díky pokroku techniky zjistilo, že zajímavé je i
vysílání na velmi krátkých vlnách a amatérská pásma byla zřízena i tam (to jsou
vlny, kde dnes vysílá FM rozhlas a televizní stanice). Radioamatérskou stanicí byla vybavena i
výprava Zikmunda a Hanzelky. Jeden
z našich tehdy předních radioamatérů s nimi udržoval spojení (pokud
jim to v zemi, kterou projížděli, bylo dovoleno). Protože se ale moc na pásmech
stýkal s americkými radioamatéry, naše úřady mu koncesi sebraly . Jmenoval
se Bedřich Micka. Řadu tehdejších
radioamatérů si vzaly do svých služeb
naše diplomatické úřady a oni působili
na našich velvyslanectvích v cizině a zajišťovali rádiové spojení s vlastí. Tehdy jeden můj jen o málo starší kamarád zemřel v severní Koreji, když nějakým
nedopatřením se mu na anténní drát dostalo elektrické napětí.
Dnes je v naší republice přes 5 tisíc povolení na rádioamatérské vysílání.
A také něco ve spojení s naším krajem. Vždycky první víkend v červenci se pořádal (a dodnes pořádá) tak zvaný Polní den. Byl to závod o největší počet spojení na pásmech 2 metry a 70 cm během 24 hodin. Ty vlny se šíří přimočaře a pro spojení se používají směrové antény (asi si všichni pamatujete začátky televize a střechy se směrovými televizními antémami – to bylo něco podobného). No a aby se dalo vysílat i na dálku, tak se muselo vysílat z hor a kopců. Tam bylo nutno vynést celé zařízení, antény a hlavně těžké akumulátory, ze kterých bylo zařízení napájeno. No a v našem okolí byla právě hora Luž při Polních dnech obsazena. Směrem na sever byl první vyšší kopec až na severu Švédska a Norska a na ostatní směry bylo možné spojení až do Alp či Karpat. On ten náš Polní den byl populární i v sousedních státech, takže se dala navazovat spojení docela daleko.
A ten název tohoto článku? Československo mělo
prefix OK (třeba Rakousko OE nebo Polsko SP), ten se doplnil číslicí (1 byly stanice z Čech, 2 z Moravy
a 3 ze Slovenska ) a pak následovalo označení z několika písmen té
které stanice, které se pro srozumitelnost hlásilo jako jméno s příslušným
prvním písmenem. Takže to byla stanice OK1UKW. No a každá stanice potvrzovala
svá spojení tak zvaným QSL lístkem - kveslí - – viz obrázek.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]