Trávník a věci okolo

Když vědátoři před více než sto lety objevili rádiové vlny, tak páni Popov a Marconi našli jejich využití. Nejdříve se tak zajistilo spojení s loděmi na moři a to morseovou abecedou. Pak se vymyslelo, že se na rádiovou vlnu dá namodulovat zvůk a tak vzniklo rozhlasové vysílání. U nás začal rozhlas vysílat v roce 1923.

Samozřejmě, že se už tehdy v USA  našli podnikavci, kteří  začali vysílat  jako soukromnící.  Začalo se jim říkat radioamatéři. Nejdříve to bylo živelné, ale pak se toho chopili státní ouřadové a sice to nezakázali, ale vymezili pro ně určitá pásma vln, aby se do rozhlasového vysílání nepletli. Byly to dnešní krátké vlny. Ovšem, když ti radioamatéři objevili, že na krátkých vlnách se spojí z Ameriky do Evropy, což na úředně tehdy používaných vlnách (dnes nazývaných střední) nešlo,  došlo k dalšímu vymezení, kde smí a kde nesmí radioamatéři vysílat a bylo určeno,  že na takové vysílání musí mít povolení čili koncesi.

I v tehdejší ČSR se první radioamatéři vysílači objevili a v r. 1929 byli zákonem zlegalizování.  Byli odkázáni na mezinárodně uznaná  pásma a museli před dostáním koncese složit zkoušky.  Tehdy vznikl jejich spolek ČAV – Českoslovenští amatéři vysílači.  Po okupaci Němci v r. 1939 bylo samozřejmě takové vysílání zakázáno a vysílačky jim byly zabaveny.  Ti nejstarší si připomenou, že za války musel být  na každém rádiu štítek s nápisem, že příjem  zahraničního  vysílání se trestá.  Můžeme si hrdě připomenout, že se tehdy  řada  radioamatérů se zapojila do odboje a že zajišťovali rádiové spojení  s naší vládou v Londýně. Mnozí to odnesli smrtí nebo byli  poslání do koncentračních táborů.

Po r. 1945 byla radioamatérská činnost obnovena, ovšem po nástupu komunistů k moci byli radioamatéři zařazení do tehdejší organizace SVAZARM.  Soukromé vysílací koncese byly dohlížené, ale v rámci Svazarmu vznikly tak zvané kolektivní stanice, kde pod dohledem  pověřených operátorů mohli vysílat po složení lehčích zkoušek i mladí nadšenci.

Tehdy se díky pokroku techniky zjistilo, že zajímavé je i vysílání na velmi krátkých vlnách a amatérská pásma byla zřízena i tam (to jsou vlny, kde dnes vysílá FM rozhlas a televizní stanice).  Radioamatérskou stanicí byla vybavena i výprava Zikmunda a Hanzelky.  Jeden z našich tehdy předních radioamatérů s nimi udržoval spojení (pokud jim to v zemi, kterou projížděli,  bylo dovoleno). Protože se ale moc na pásmech stýkal s americkými radioamatéry, naše úřady mu koncesi sebraly . Jmenoval se Bedřich Micka.  Řadu tehdejších radioamatérů  si vzaly do svých služeb naše  diplomatické úřady a oni působili na našich velvyslanectvích v cizině a zajišťovali rádiové spojení s vlastí.  Tehdy jeden můj jen o málo starší kamarád  zemřel v severní Koreji, když nějakým nedopatřením se mu na anténní drát dostalo elektrické napětí.

Dnes je v naší republice přes 5 tisíc povolení na rádioamatérské vysílání.

A ten název tohoto článku? Československo mělo prefix OK (třeba Rakousko OE nebo Polsko SP), ten se doplnil číslicí  (1 byly stanice z Čech, 2 z Moravy a 3 ze Slovenska ) a pak následovalo označení z několika  písmen  té které stanice, které se pro srozumitelnost hlásilo jako jméno s příslušným prvním písmenem. Takže to byla stanice OK1UKW. No a každá stanice potvrzovala svá spojení tak zvaným QSL lístkem - kveslí - – viz obrázek. 

// vystavil prochpra @ 09:02