23. března 2025
Válka, pohraničí a národnosti
Někteří naši politici prohlásili „jsme ve válce“. Většinou jsou ovšem ve věku, že o poslední světové válce jen slyšeli. Nedávno se u nás psalo o bombardování Prahy. Nic hezkého to nebylo a pro tehdejší Pražáky to byl skutečný kontakt s válkou. Ta bombardování byla celkem tuším tři. Nejtěžší bylo v únoru 1945, kdy nejvíc utrpěly Vinohrady. Tam tehdy bydlela moje sestra, já s rodiči na pražské Letné. Bombardování proběhlo v poledne. Samozřejmě přestaly jezdit tramvaje a telefony také nešly. Otec proto odpoledne vyrazil pěšky na Vinohrady, aby zjistil, co je s mojí sestrou. Vrátil se k večeru a hlásil, že setra je v pořádku, ovšem s hrůzou v očích líčil trosky domů na Vinohradech. Sestra byla tehdy sama, protože její manžel, syn Čecha a Židovky, byl (jako tehdy mnozí z podobných rodin) nasazen i se svým tátou (který se své ženy nezřekl – musela nosit na šatech našitou žlutou Davidovu hvězdu) v táboře nucených prací na jihu Čech. Vrátil se až těsně před osvobozením, když se německá okupace začala hroutit.
Takže skutečná zkušenost s válkou může být jen těžko popudem k dodávání munice na pokračování války místo tlaku na její ukončení příměřím či dokonce mírem. To dodávání munice jen zajišťuje další zabíjení. Můžeme si připomenout, že v r. 1938 nás velmoci (Francie a Velká Británie) donutily v Mnichově odevzdat pohraničí s většinou německého obyvatelstva Německu. To známe, protože naše chalupy jsou v tomto území. Zmíněné velmoci se tehdy holedbaly, že zachránily mír. Dnes se stejné velmoci neohlížejí na to, že na východní Ukrajině také žijí lide, kteří jsou národnostně Rusové a neuplatňují stejnou argumentaci jako v r. 1938.
Nový americký prezident Trump zahájil vyjednávání s Rusy o ukončení ukrajinského konfliktu, ale Francie a Velká Británie to spíše zpochybňují. Že by na zabitých Ukrajincích a Rusech nezáleželo?
I v našem pohraničí už ke generačnímu usmíření došlo. V prvních letech po odsunu Němců, jsme slýchali výhrůžky „udržujte nám to v pořádku, my se vrátíme“. V posledních letech nás občas navštěvují potomci těch odsunutých, ale přátelsky si prohlížejí místa, kde žili jejich rodiče. Usmíření je jistě lepší než válka.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]