Chráněná krajinná oblast LUŽICKÉ HORY

Zde máme své chalupy. O historii této oblasti, obývané až do konce 2. světové války jsem tu již často psal a píše se o ní na Zpravodaji místního spolku chalupářů. Dnes se chci podívat na pojem Chráněná krajinná oblast.

ChKO Lužické hory vznikla v sedmdesátých letech minulého století a nově byla definována v r. 1999. Leží mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem, při hranici se SRN. Západní část spadá pod Ústecký, východní pak pod Liberecký kraj. Jejím sousedem jsou další velkoplošná chráněná území - Národní park České Švýcarsko, CHKO České středohoří a CHKO Labské pískovce. Její nadmořská výška se pohybuje mezi 289 - 793 m n. m. Hovořit o horách je formálně asi přehnané, ale my, dlouho zde již pobývající chalupáři, víme, že podnebí je zde skutečně spíše horské (hodně sněhu – ovšem v posledních letech už ne tolik, mrazy, vichry …). Oblast je lesnatá a je zde místně typická lidová architektura. Správa oblasti sídlí v Jablonném v Podještědí. V oblasti je 19 chráněných rezervací. 

K nejznámějším místům Lužických hor patří Jezevčí vrch, Jedlová hora s rozhlednou, nejvyšší hora Luž, vrch Klíč, který poskytuje daleké rozhledy či vrchol Hvozd s rozhlednou na německé části vrcholu kopce. K raritám patří v Lužických horách ledová jeskyně u Naděje. Za návštěvu stojí také zříceniny několika hradů. Skalní bránu lze vidět u zříceniny Milštejn, kolem jsou jeskyně i staleté stromy. Čedičovými sloupci je zase známý skalnatý vrch Pustý zámek nebo známé Varhany u Práchně.

Naše parta chalupářů je usazená ve vesnicích Trávník a Naděje, které jako Místní části spadají pod město Cvikov. Většinou jen s málo výjimkami jsme Pražáci, jejichž rodiče si zde pořídili chalupy v období od konce války do konce padesátých let. Generace, které bylo v roce 1960 kolem dvaceti let, spolu drží dohromady až do dneška. Ovšem stále si připomínáme některé, kteří se nedožili.

Podle historických leteckých snímků z doby první republiky bylo naše okolí plné políček a kvetlo zde zemědělství (a samozřejmě lesnictví). Po válce se v období JZD pole scelovala, ale družstevnictví zde neuspělo, takže došlo k přetvoření na Státní statek Cvikov. Tu dobu pamatujeme, protože jsme chodívali na žňové hlídky a na podzim jsme na polích paběrkovali brambory. Po roce 1990 ovšem skončilo i toto období a už řadu let jsou kolem nás jen pastviny, kde se celé léto pase dobytek a tráva se obvykle dvakrát ročně strojně kosí a ukládá do známých balíků, kterými se dobytek krmí v zimě. Asi je toho krmení dostatek, protože na okraji Trávníka už třetí rok u silnice ke Cvikovu hnijí kupy těchto balíků. 

Druhým problémem místních pastvin je to, že obvykle na okrajích zarůstají náletem křoví a stromků. Občas se to některý majitel (spíše soukromník než velkopastvináři) pokusí vykácet, ale malér je, když to pokácené neodveze a několik týdnů to překáží a zasahuje do polních cest. Podobné je to s údržbou zahrad u chalup. Tam, kde je aktivní chalupářka, je vystaráno, protože má na zahradě záhony s květinami, několik rododendronových keřů (to je místní oblíbený a hojný keř - jako první kvetou bílé odrůdy a jako poslední odrůdy fialové). Ovšem jsou zde i chalupy, kde se tráva neseče, kde zarůstají stavební materiály po rozpracovaných, ale nedokončených stavebních pracích. Podobné to je i s prostory pod elektrickým vzdušným vedením. Je povinností majitele pozemku, aby ořezal stromy, které by mohly zasahovat do vedení (kdyby to včas neudělal, udělá to prý Distribuce ČEZ na jeho náklady). Ovšem i zde, jak dokladuje obrázek, se odřezané větve nechají zarůst dalším náletem a vzniká tak neprostupný terén.  

A od loňska je v Trávníku další problém. U tzv. Zámečku je (či spíše byl) starý bukový les. Protože lesem vede cesta, používaná majiteli rady trávnických chalup, byly Lesy ČR asi před třemi roky upozorněny na to, že stav několika stromů u cesty je nebezpečný. Po prohlídce byly vytipovány a označeny 4 stromy, které měly být odstraněný. Rok se nic nedělo, vloni v únoru ovšem začala monstrakce a prakticky všechny stromy v lese byly během dvou měsíců vykáceny. 

Kmeny byly rozřezány na několikametrové kusy a uloženy do hromad u cesty. Bohužel odstranění větve zůstaly ležet tam, kde spadly. Samozřejmě, že těžké těžební stroje poškodily i cestu. Když místní chalupáři reklamovali nápravu u lesního správce v České Lípě, dozvěděli se, že rozřezané kmeny budou do roka odvezeny, větve si mohou odkoupit zájemci za podmínky, že uklidí určený pozemek. Následně prý Lesy ČR opraví cestu.  

Uběhl rok a jaký je výsledek? Asi 90% pořezaných kmenu bylo skutečně odvezeno (zbylé tam ovšem stále leží a trouchnivějí) a jen malou část bývalého lesa jeden místní chalupář vyčistil, tlustší větve si odvozil a zbylé tenké narovnal do hromad (ze zákona si kdokoliv může z lesa zdarma odnést spadané větve o průměru menším než 7 cm). Zbytek lesa zůstává divočinou, protože poházené větve už zarůstají náletem a nově vysemeněnými stromky. Oprava cesty holt čeká i po více než roce od těžby. 

Správa ChKO je asi bezmocná a příroda trpí. Ostatně v blízké vesnici Naděje započala před dvěma roky na bouračce výstavba betonového domu s obrovskými okny a průjezdem, který neodpovídal vzhledu místních chalup. Ozvala se i Správa ChKO, že stavba neodpovídá schválené dokumentaci. Ozval se i Spolek místních chalupářů. Protest se řešil a zřejmě zůstává nedořešen (jen jsme se dozvěděli, že protestující Správa ChKO byla z dalšího jednání vyřazena, rozhodovat se prý má na nějakém odpovědném úřadě v Praze).

Několik připojených fotografií dokumentuje „chráněnost“ naší oblasti.