22. července 2025
Chalupaření
Chalupaření
v naší zemi vzniklo až po druhé světové válce. Za první
republiky se trampovalo, turistovalo a kolem měst vznikly chatové
osady. Ovšem po vysídlení Němců z našeho pohraničí - tedy
Sudet, které nám v r. 1938 s požehnáním ostudné Mnichovské
smlouvy (o
nás bez nás) Hitler sebral, zůstaly celé vesnice prázdné. Už v
r. 1945 a 1946 se konaly akce, aby se pohraničí osídlilo.
Stěhovaly se sem rodiny bývalých bezzemků, kteří pracovali v
zemědělství u bohatších sedláků, ale vlastní půdu neměli.
Také naše dvě vesnice Trávník (ještě za první republiky se jmenoval Glasert) a Naděje (ta se jen přejmenovala překladem z německého názvu Hoffnung) se osazovaly. Když se podíváme do záznamů v okresním archivu v České Lípě zjistíme, že se sem stěhovaly celé rody jak dokladují stejná příjmení nových majitelů. Ze začátku byla snaha zde udržet zemědělství (po r. 1948 vzniklo i JZD, které se ale po pár letech přetvořilo na Státní statek Cvikov). Zaměstnanost se udržela i rozvojem několika továren ve Cvikově (strojírenství, textil a sklárny v Novém Boru).
Ovšem ještě stále tu zůstávaly neobydlené chalupy. V našem kraji to byl zvláštní typ - tak zvané podstávkové chalupy. A tak vznikl nápad na jejich využití k rekreaci. Vyloženě se v našem případě jednalo o akci mezi pražskými umělci, architekty a právníky. Nejprve se některé velké chalupy (jedna se tehdy nazývala Brabčárna) pronajímaly na léto, ale postupně si za pár stovek korun mohli prázdné chalupy pražské rodiny koupit. Jistě to bylo lepší využití než k jakému se přistoupilo v pohraniční Šumavě, kde v r. 1947 byly prázdné chalupy nacpány senem, které z opuštěných luk nasekaly a nasušily svazácké brigády.
Od té doby v Trávníku a Naději žijí potomci tehdejších hudebníků (namátkou připomenu jména Tesařík, Šmejkal, Pergl, Stanislav …), výtvarníků (Rambousek, Hlinovský, Vokálek) nebo architektů (Moravec, Štádler). Někteří sice v dalších letech odešli, ale objevili se tu jiní jako třeba skladatel Fišer nebo lidé z České televize. Protože mnozí pováleční usedlíci odešli z těchto vesnic za prací do blízkých měst, řada chalup se následně kolem roku 1960 prodala jiným zájemcům z Prahy (tehdy se cena pohybovala pod deseti tisíci korunami). Zdejší chalupářské rodiny tehdy měly dospívající děti, které dnes ty chalupy jako důchodci stále obývají. Zajímavostí je, že jedna z chalup dnes patří dceři majitelky z padesátých let, primabalerině Národního divadla, která emigrovala do Austrálie, kde dnes žije i ta zmíněná dnešní majitelka, která ovšem poměrně často chalupu navštíví.
Chalupy noví majitelé dobře udržovali (je možno připomenout, že v r. 1959 byly vydány demoliční výměry na asi 60 neobsazených chalup). Pozemky, kde ty chalupy stály, jsou dnes v katastru vedeny jako zbořeniště a pokud někdo si chce dnes tady chalupu postavit, přednostně je mu doporučeno takové místo. Jen se ke stavbě musí vyjádřit i vedení Chráněné oblasti Lužické hory, kam naše krajina spadá, aby charakter stavby odpovídal místní tradiční výstavbě (zmíněné podstávkové chalupy). A tak nedávno došlo v Naději i k tomu, že stavebník nedodržel podmínky pro tuto naši oblast a stavba mu byla pozastavena.
Zvláště po skončení socialistické éry se do našich chalup hodně investovalo, takže dnes se jejich cena pohybuje v miliónech korun a zájem o ně je.
No a ta zmíněná bývalá omladina drží stále pospolu (i když jsou to dnes sedmdesátnice a osmdesátníci). Je zde ustaven i jejich spolek, který se v mezích možností ve spolupráci se Zastupitelstvem města Cvikova snaží zajišťovat, aby platilo heslo Za Trávník a Naději krásnější.
Jen bych chtěl vyzvat dnešní mladou generaci zdejších chalupářů, aby (i když dnes mohou jezdit za obzory) věnovali spolupráci zdejších chalupářů stejnou pozornost jako jejich rodiče a prarodiče. Není asi rozumné jen sedět u počítače.Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]
Okomentovat