Trávník a věci okolo

Chalupaření v naší zemi vzniklo až po druhé světové válce. Za první republiky se trampovalo, turistovalo a kolem měst vznikly chatové osady. Ovšem po vysídlení Němců z našeho pohraničí - tedy Sudet, které nám v r. 1938 s požehnáním ostudné Mnichovské smlouvy (o nás bez nás) Hitler sebral, zůstaly celé vesnice prázdné. Už v r. 1945 a 1946 se konaly akce, aby se pohraničí osídlilo. Stěhovaly se sem rodiny bývalých bezzemků, kteří pracovali v zemědělství u bohatších sedláků, ale vlastní půdu neměli.

Také naše dvě vesnice Trávník (ještě za první republiky se jmenoval Glasert) a Naděje (ta se jen přejmenovala překladem z německého názvu Hoffnung) se osazovaly. Když se podíváme do záznamů v okresním archivu v České Lípě zjistíme, že se sem stěhovaly celé rody jak dokladují stejná příjmení nových majitelů. Ze začátku byla snaha zde udržet zemědělství (po r. 1948 vzniklo i JZD, které se ale po pár letech přetvořilo na Státní statek Cvikov). Zaměstnanost se udržela i rozvojem několika továren ve Cvikově (strojírenství, textil a sklárny v Novém Boru).

Od té doby v Trávníku a Naději žijí potomci tehdejších hudebníků (namátkou připomenu jména Tesařík, Šmejkal, Pergl, Stanislav …), výtvarníků (Rambousek, Hlinovský, Vokálek) nebo architektů (Moravec, Štádler). Někteří sice v dalších letech odešli, ale objevili se tu jiní jako třeba skladatel Fišer nebo lidé z České televize. Protože mnozí pováleční usedlíci odešli z těchto vesnic za prací do blízkých měst, řada chalup se následně kolem roku 1960 prodala jiným zájemcům z Prahy (tehdy se cena pohybovala pod deseti tisíci korunami). Zdejší chalupářské rodiny tehdy měly dospívající děti, které dnes ty chalupy jako důchodci stále obývají. Zajímavostí je, že jedna z chalup dnes patří dceři majitelky z padesátých let, primabalerině Národního divadla, která emigrovala do Austrálie, kde dnes žije i ta zmíněná dnešní majitelka, která ovšem poměrně často chalupu navštíví.

Zvláště po skončení socialistické éry se do našich chalup hodně investovalo, takže dnes se jejich cena pohybuje v miliónech korun a zájem o ně je.

No a ta zmíněná bývalá omladina drží stále pospolu (i když jsou to dnes sedmdesátnice a osmdesátníci). Je zde ustaven i jejich spolek, který se v mezích možností ve spolupráci se Zastupitelstvem města Cvikova snaží zajišťovat, aby platilo heslo Za Trávník a Naději krásnější.

// vystavil prochpra @ 11:43