Trávník a věci okolo

 Máme docela zzzimno a kolem chalup plno sněhu, ovšem my, chalupáři, nezapomínáme ani na to, co máme v zahrádkách kolem chalup pod sněhem. V Lužických horách se odedávna daří rododendronům a azalkám. Někde se zachovaly i ovocné stromy. Ovšem kolem nich máme trávu. Tak se nad ní zamyslíme.

Už se pár let mluví a píše o globálním oteplování. Když pomineme diskuse o vlivu člověka a uhlíkové stopě (a Green Deal ponecháme evropským politikům) je možné uznat, že ke globálnímu oteplování v dějinách Země docházelo i když neandertálci neměli auta a netopili uhlím. Čili nejen člověk má na oteplování vliv (na to tvůrci akce Green Deal asi zapomněli). Omezíme se na přítomnost vody v půdě. To je měřitelné a z těch měření vyplývá, že vody v půdě ubývá. Víme to my, chalupáři, sami, protože kolem našich chalup zaléváme (a stojí to, pokud je to z veřejného vodovodu, taky peníze!).

Stejně tak lesy poskytují stín a udržují vlhkost v půdě. Louka je v porovnání s lesem horký ostrov, stejně jako naše na krátko posekaná zahrada.

Za socialismu jsme scelovali soukromá políčka do velkých lánů. Snáze se to obhospodařovalo, ovšem meze chyběly zvířátkům i hmyzu. Uvádí se, že dnes ty lány zadržují jen asi osminu vlhkosti než dříve. Sem tam se to zlepšuje třeba tím, jak nám nedávno ukazovali v televizi, že se vysazují větrolamové pásy. Bude to sice pár let trval než vyrostou, ale pak to pomůže.

Dnes slyšíme o velkých rozdílech počasí v různých zemích. Místy je sucho a sem tam jsou naopak záplavy. Prostě globální oteplování není rovnoměrné a silně ho ovlivňují mořské proudy a proudění větrů.

Zajímavé je i upozornění ekologa, co se týče zadržování vody. Pokud ji budeme zadržovat v rybnících a přehradách, moc to nepomůže, protože vítr a teplo způsobují značný odpar vody z hladiny. Pro přírodu je výrazně výhodnější zadržovat vodu v mokřadech, kde rostliny zajišťují stín a brzdí odpar. Prostě měli bychom dbát o lesy a nebudovat meliorace jako kdysi, kdy jsme díky jim měli více orné půdy, která ovšem i dříve vyschla a méně rodila.

A lesy by neměly být smrkové monokultury, ale smíšené listnaté s hlubokým zakořeněním. K tomu nám dnes napomáhá lýkožrout, který preferuje jehličnany. Ovšem když lesáci komplexně vykácí bukový les (jako u trávnického Zámečku) to nové zalesnění si dá na čas.

Takže pokud uslyšíte o projektu Živá krajina, budete už vědět, že za ním stojí ekolog Jiří Malík, jehož myšlenky jsem se zde snažil představit.

// vystavil prochpra @ 16:56