Trávník a věci okolo: Únor bílý, pole sílí

15. února 2026

Únor bílý, pole sílí

Jó, pole. Ty tu bývaly za našeho mládí, teď jsou kolem našich chalup jen pastviny. Do konce padesátých tet tu hospodařilo cvikovské JZD (pro naši mládež – to bylo Jednotné zemědělské družstvo, do kterého komunisti vecpali původní soukromé sedláky i minisedláčky po vzoru sovětských kolchozů). Po šedesátých letech jsme tu měli Státní statek Cvikov, no a po revoluci jsme se obklopili pastvinami se stády krav.

Množí dnešní dědečkové vzpomínají, že jako výrostci v létě chodili do tak zvaných žňových hlídek (ty hlídaly v noci pole, aby nám je zlí imperialističtí agenti nepodpálili). Ještě na konci šedesátých let se naše chalupářská parta vydávala na konci léta paběrkovat brambory. Ty se na některých polích sklízely vyorávačem a pár pytlů se nakonec dalo i po sklizni posbírat a vyhrabat.

Po konci socíku statek skončil, pole zarostla trávou a až do dneška jsou oplocené elektrickými ohradníky a pasou se tam krávy. Občas jim tam na podzim vysypeme košík napadaných jablek, aby kravičky měly nějaký ten zákusek.

Ale zpět k bílému únoru. Letos je to pravdou. Prakticky od Vánoc nám kolem chalup leží sníh, není ho sice tolik jako před třeba čtyřiceti lety, kdy jsme na svahu trávnické Slepičárny učili naši mládež lyžovat (tehdy bylo obvykle sněhu do půli plotů). Ale letos to na běžky stačilo a hlavně sníh drží s malými výpadky dodnes. Když toho sněhu bylo ještě dost, fungovat na svazích Luže nad Dolní Světlou lyžařský vlek a byly tam dvě sjezdovky. Ovšem před asi osmi lety začalo být sněhu méně a místní samosprávy nebyly ochotné snížit provozovatelům vleků nájemné, vlekaři odmítli být proděleční a provoz ukončili.

My, původní chalupářská mládež, jsme přišli do let a všechno nás začíná bolet. Tak je řada chalup navštěvovaná jen naší mládeží a my, staří, čekáme v Praze na jaro. Řadu z nás v letošní zimě postihly choroby a tak navštěvujeme lékaře. Jsme rádi, že se mezi ležením v postelích občas sejdeme v pražské hospodě (nebo naše chalupářky na Letné v kavárně).

Sem tam mají něčí potomci maturitní ples, zkouškové období nebo si dokonce troufnou zajet i do vzdálené ciziny. Když jsou rodiče na běžkách na chalupě, tak se leckde objeví vnoučata u dědečka a babičky v Praze na nedělní oběd.

Leckdo z důchodců si také po Novém roce zajde ke kamarádům v původním zaměstnání, popovídá si jak se firmě daří a dostane diář nebo barevný kalendář. V Praze kamenouhelné doly nebyly a tak my, pražští chalupáři - důchodci vesměs spokojeně kvitujeme, že se firmám daří.

I Praha měla letos v lednu a únoru několikrát příděl sněhu, který překvapivě pár dní vydržel. Ovšem ulice byly posolené a ošetřené, takže městská doprava celkem fungovala (sláva, máme Metro, kam nesněží). Ovšem s chodníky to bylo špatné (asi bude nutné mít kromě strany Motoristů i stranu Chodců). Na druhou stranu je nutno přiznat, že prý komunikace v Praze mají pod palcem Piráti a ti se asi víc starají, koho pověsit na ráhna, než jak se lidem klouže na chodnících.

Ale na Trávník a Naději stále myslíme.