31. října 2009

Akce TEPLÁ VODA 2009

V posledním týdnu října úspěšně proběhla letošní akce TEPLÁ VODA. Patnáct trávnicko-nadějských chalupářů v šesti autech si zajelo nahřát před zimou své znavené kosti a revmatické klouby do termálních lázní Sárvár, které leží na polovině cesty mezi Bratislavou a Balatonem.

Jedná se již o téměř kultovní akci, opakovanou po řadu let. Sraz účastníků je na poslední pumpě Shell před slovenskými hranicemi. Pouze jednomu účastníkovi se nepodařilo srazit, protože kolem pumpy projel, anžto posádka byla zabrána do důležitého hovoru o letošní módě a nevěnovala se navigaci. Mělo to ovšem i nečekaný efekt, když tento nejmenovaný šofér poprvé do hotelu v Sárváru dojel jako první (během dalších dní se ovšem svým zvyklostem nepronevěřil a přicházel všude jako poslední).

Počasí nám neobyčejně přálo a bylo vesměs slunečno či polojasno, teplota i 16 stupňů nad nulou, k tomu voda 36 stupňů (viz první obrázek) – není pak divu, že nám večer chutnalo a někteří z nás dokázali večer sníst i „velký Wolfův talíř“ pro dvě osoby (pan Wolf je majitel hotelu, kde přebýváme). Porce je na druhém obrázku.

Poslední noc jsme zažili překvapení, protože se v Sárváru od pátečního večera 30. října do neděle 1. listopadu koná ke svátku sv. Šimona a Judy výroční jarmark. Hlavní ulice byla v délce 2 km uzavřená a po celé délce byly stánky a stany. Večer voněl Sárvár svařeným vínem a opékanými maďarskými dobrotami, ráno v sobotu se do Sárváru sjeli pouťoví prodavači snad z celého Maďarska a podle řeči i z Ukrajiny. Známý stánek u cvikovské trafiky by byl tak jednou dvoutisícinou toho, co jsme viděli (viz třetí obrázek). Na prodej bylo všechno, co si umíte představit – ponožky, boty, dětské, dámské i pánské oblečení, nářadí, kufry, kožichy, lampy, košíky ....

Při návratu do Česka nás až k Lanžhotu provázela mlha, ale u nás byl slunečný podzimní den. Sárváre, na shledanou za rok.

.

Upozornění pro Trávník a Naději

Následující upozornění jsem dostal v minulém týdnu, kdy jsem byl mimo republiku, takže to publikuji až na poslední chvíli:

Příští týden v pondělí, úterý a středu (2.11. - 4.11.) bude ve Cvikově přistaven tzv. Putovní kontejner, kam lze zdarma uložit snad veškeré vyřazené elektrozařízení (lednice, fény, žehličky, pily, vrtačky,...).

Místo je domluveno na bývalé tržnici naproti konzumu paní Tesárkové, vždy od 15.00 do 17.00 hod. Leták je vyvěšen i u Lišků v restauraci.

Bohužel by asi tato akce (po které jsme - vzhledem k nemožnosti bezplatných likvidací ve cvikovském sběrném dvoře pro rekreanty - už dávno na schůzích volali) byla užitečnější v letních měsících, kdy jsme na chalupách ve větším počtu.


5. října 2009

Mařenické stránky

Nedávno jsem objevil na adrese http://marenice.eu

velice pěkné stránky obce Mařenic. Zvláště bych upozornil na krásně zpracovanou fotografickou část s historickými i aktuálními obrázky našeho přítele Vránka.

Velmi zajímavá je učitelem bývalé školy v Mařenicích p. Šimáčkem zpracovaná historie obce mezi roky 1945 a 1962, která poskytuje velmi plastickou představu o celém poválečném období (odsun, poválečná politická situace, kolektivizace,…).

Pro Trávničáky jsem na zmíněných stránkách s historickými fotografiemi nalezl i stařičkou pohlednici Trávníka (ještě pod jménem Glasert) – viz obrázek. Kromě horní přehledové fotky celého Trávníka jsou na pohlednici dva objekty – dole bývalý konsum na křižovatce cest do Mařenic a Naděje (vlevo vzadu je vidět bývalý hostinec - pak provozovna INVA) a uprostřed je „Dünnebierův hostinec“. A tady se obracím na čtoucí pamětníky s otázkou – kde stála tato dnes již neexistující budova? Mohla to být jedna z budov vedle silnice na dnešní „otočce“?

Doplněk:

Proběhla diskuse s pamětníky a kontrola katastrální mapou z r. 1840 a potvrzuje se, že se jedná o původní budovy na dnešní "otočce" u silnice v Trávníku. K jedné v dnešním katastru neexistuje ani parcela, další dvě jsou vedeny jako stavební parcely (bouračky). V padesátých letech prý ještě provozoval ten "Dünnebier Gasthaus" nejaký Tyšlar.


2. října 2009

Turistická „poutní“ cesta

Když už jsem nakousl náboženskou tématiku, může být zajímavé zmínit se o nové turistické stezce, pojmenované "Poutní cesta Českolipskem".

Je to dlouhá stezka, která turistu provede po významných církevních stavebních památkách na česko-německém pomezí. Stezka zčásti připomíná náboženskou pouť z r. 1724, kterou vykonala vévodkyně toskánská (majitelka panství v Zákupech). Nechala si tehdy poslat z Říma ostatky sv. Pavla a sv. Kristýny, které darovala kostelu v Horní Polici u Žandova. Při pouti byly relikvie světců přeneseny na velbloudech ze zámku v Zákupech do kostela, sama vévodkyně prý doprovázela slavnostní průvod pěšky a bosá. Do Horní Police se pak konaly slavné poutě. Z dětství si pamatuji hanácké poutě na moravský Hostýn, kdy zpívající procesí chodila desítky kilometrů naboso a boty si poutníci obouvali až po umytí nohou v prameni před poutním kostelem na kopci.

Trasa začíná v kostele sv. Kříže v Žitavě (s cennou památkou – tzv. postní plátno z r. 1492, pomalované devadesáti výjevy z bible).

Dalším zastavením je Oybin se zříceninou skalního hradu (vybudovaného v r. 1364 Karlem IV.) a kláštera.

Následuje Jablonné v Podještědí se známým chrámem sv. Vavřince a sv. Zdislavy, založeným asi v r. 1252 (v katakombách jsou mumie mnichů).

Pak vede stezka do Mimoně, kde je kopie kostela sv. Hrobu z Jeruzaléma, vybudovaného v r. 1667. Tato stavební památka (u výjezdu z Mimoně směrem na Jablonné) byla vloni obnovena (viz první obrázek). U vchodu je nyní obnovena i rozsáhlá pamětní deska místním padlým rakouským vojákům z první světové války.

Stezka pak pokračuje do Zákup, kde je známý zámek s kaplí. Zámek byl původně postaven v r. 1552. Byl mimo jiné sídlem Napoleonova syna Orlíka a v r. 1890 se zde konala svatba Ferdinanda d´Este z Konopiště (a Sarajeva) s hraběnkou Chotkovou.

V České Lípě je zastavení stezky umístěno do augustiniánského kláštera s kostelem, Loretou a zahradou. Dnes je v klášteře okresní museum.

Předposledním zastavením je barokní kostel sv. Vavřince s překrásnými varhanami v Jezvém, západně od České Lípy.

Cesta končí ve velkém barokním kostele s ambity v Horní Polici (viz druhý obrázek). Původní kostel byl postaven pro sošku P. Marie, která prý někdy kolem r. 1523 připlavala po řece Ploučnici. Jsou zde uloženy výše zmíněné relikvie z Říma.

Do stezky jsou zahrnuta i další poutní místa i když nejsou přímo na stezce. Ale dobře je známe, protože jsou v naší blízkosti – je to kostel ve Cvikově a Kalvárie nad dětskou léčebnou, skalní hrad Sloup s vytesaným kostelíkem, Modlivý důl ve Svojkově, ve skále vytesaný Boží hrob ve Velenicích, Křížová hora nad Jiřetínem a Loreta v Rumburku se soškou Černé Madony.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]