29. března 2010

Jak (ne)vzniká černá skládka

Vidím, že téma likvidace odpadů má pokračování. V neděli totiž chodili dva chlapci po Trávníku a vyptávali se, jestli nemá někdo něco kovového na vyhození. U nás dostali jen balík per ze starého otomanu a poprosili o staré kolečko na odvezení, prý k tátovi k silnici do auta. No pod podmínkou, že to kolečko nesmějí považovat za šrot, ho dostali.

Ale najednou to bylo jinak, druhý chlapec začal po cestě někde od sousedů přinášet celou kupu starých okapových žlabů. A tak jestli si to prý můžou na chvíli uložit na parcele vedle, že si pro to táta přijede. Takže kolečko ani nebylo třeba. Nanosili vše na hromadu a šli pro tátu. Po chvíli přišel statný Róm, prohlédl kupu a požádal, abychom mu to hlídali, aby „mu to někdo nesebral“ a že si pro to za půl hodiny přijede.

No už je to skoro 24 hodin, nepřijel a vedle na parcele je černá skládka.

A dodatek - nakonec slib splněn, jen ta půlhodina se protáhla od soboty do čtvrtka, navíc přibalili i Íčko traverzu, která byla připravena na odvod vody z cesty a o které jim bylo hned poprvé řečeno - nebrat!


21. března 2010

Cvikov myslí i na rekreanty

Řadu let jsme na jednání se orgány města Cvikova těžce nesli, že sběrný dvůr sloužil pouze občanům s trvalým pobytem ve městě, ale od rekreantů byl vyžadován za uložení odpadu poplatek (stanovovala to vyhláška města Cvikov č. 1/2003). Od letošního roku platí nová vyhláška č. 1/2010 z 21.1.2010

o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území města Cvikova

která původní ustanovení mění ve prospěch rekreantů ve čl. VI, odst. 3 takto:

3. Sběrný dvůr je určen k shromažďování stanovených odpadů vzniklých činností zejména fyzických osob, které mají trvalý pobyt na území města nebo jsou vlastníky stavby určené nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba.

Podrobně si celou vyhlášku (definice odpadu, označování kontejnerů, vymezení, který odpad patří do sběrného dvora atd.) můžete prostudovat na web stránkách města Cvikov a to v části Úřední deska / Vyhlášky.

Po uskutečněném navýšení počtu nádob a kontejnerů na komunální odpad lze říci, že jak v Trávníku tak v Naději se pořádek v místech, kde jsou situovány, výrazně zlepšil. Věřím, že i umožnění využívání sběrného dvora pro rekreanty bude přínosem.


11. března 2010

Železniční přejezdy

V posledních letech je zaznamenáván vysoký počet nehod na železničních přejezdech. V ČR je přes 9 000 železničních přejezdů, které plně odpovídají příslušným zákonům, vyhláškám a normám. Pokud by i účastníci silničního provozu (jak automobilisti tak chodci) dodržovali všechna pravidla, měla by být nehodovost vyloučena. Bohužel tomu tak není.

Železniční přejezdy jsou zabezpečeny třemi způsoby:

- označením kříži (zde je odpovědnost jen na účastníkovi silničního provozu, který smí vjet nebo vejít na přejezd jen když se přesvědčí, že se neblíží vlak)

- přejezdy zabezpečené mechanickými závorami (ovládané ručně z blízkého závorářského stanoviště – tento typ je na ústupu)

- přejezdy zabezpečené světelnými zařízeními (případně doplněné i závorami)

Přejezdy, zabezpečené světelně, jsou automatické, ovládané jízdou vlaku a to tak, že zařízení zjišťuje, že se vlak přiblížil do vzdálenosti, kdy i nejpomalejší vozidlo může prostor přejezdu opustit. Při doplnění závorami nejprve blikají dvě červená světla a po zmíněné době na uvolnění přejezdu se spustí i závory. Je zřejmé, že při disciplinovanosti řidičů by závory byly zbytečné, ale bohužel stále více se za velké peníze instalují i závory, protože se během posledních let na řadě přejezdů ověřilo pomocí videokamer, že červená světla nejsou pro nedisciplinované řidiče zábranou. Na některých přejezdech je kromě červených i další – bílé – světlo. Pokud jsou všechny traťové úseky před přejezdem volné, může být uživatelům pozemní komunikace indikována přerušovaným bílým světlem tzv. pozitivní signalizace. Pak je možno přes přejezd přejíždět rychlostí 50 km/h, jinak pouze rychlostí 30 km/h s povinnosti se o stavu přesvědčit.

Pozitivní signalizace tedy představuje pro řidiče jakýsi bezpečný stav, kdy mohou přejezd bezpečně přejet aniž by se „vystavili“ ohrožení vlakem. Pro svícení bílého světla platí poměrně přísné podmínky. Bohužel mnoho přejezdů těmto přísným podmínkám nevyhovuje, a proto nemohou být vybaveny bílým světlem pro pozitivní signalizaci (např. v těsné blízkosti železniční stanice). Bílé světlo rovněž nesvítí po určitou dobu i po uvolnění přejezdu (odjíždějící vlak je stále ještě v úseku, který je pro volnost přejezdu kontrolován). Po tuto dobu je výstraha nulována a zařízení se nachází v tak zvaném anulačním stavu, dokud se vlak dostatečně nevzdálí. V té době tedy řidič musí mít zvýšenou pozornost.

Někde ovšem místní podmínky nevyhovují ani pro přesvědčení se o stavu přejezdu při rychlosti automobilu 30 km/h. Takový přejezd je v naší blízkosti na silniční spojce z Jablonného v Podještědí na křižovatku s libereckou silnicí (a dál do Heřmanic). Trať je zde v zářezu a na obě strany vidíte na trať až z bezprostřední blízkosti kolejí. Někdy kolem r. 1964 zde zahynula 16-letá dívka z Trávníka, když motorka, řízená jejím bratrem, vjela přímo pod vlak. Dnes je zde umístěna dopravní značka STŮJ, ale dobrou viditelnost máte až když s autem zastavíte tak blízko kolejí, že by vám vlak mohl urazit předek auta. Že by dráha mohla odkopat boky silnice, aby automobilisté měli lepší výhled, nikoho za ta léta zřejmě nenapadlo. Situaci máte na připojených obrázcích.


2. března 2010

DĚTSKÁ LÉČEBNA VE CVIKOVĚ

Říká se, že Cvikovsko s relativně neporušenou krajinou je ideální pro léčbu respiračních onemocnění. Nasvědčují tomu i dvě léčebny, které zde již desítky let působí. Jsou to léčebna respiračních nemocí v Martinově údolí a dětská léčebna dýchacích cest ve Cvikově.

Léčebna v Martinově údolí má dlouhou historii. Již v r. 1834 zde vznikly parní lázně, které se postupně změnily na léčebný dům a ještě později na rekreační středisko. Dnešní sanatorium bylo vybudováno za první republiky a na konci čtyřicátých let byla z něj vytvořena léčebna TBC. Dnes působí pod názvem Léčebna respiračních nemocí.

Nově je k ní připojena i dětská léčebna pod Zeleným vrchem.

První dětská léčebna byla založena v r. 1908 – již tehdy v areálu dnešní léčebny. Od r. 1926 se léčebna jmenovala Zemský ústav pro tuberkulózní dětí. V r. 1934 byly dokončeny dnešní budovy. Od r. 1961 po minimalizaci výskytu tuberkulózy byl ústav přejmenován na Dětskou léčebnu nespecifických onemocnění plic a horních cest dýchacích. Lesnatý areál má plochu 9,5 ha. Ústav má vlastní vodárnu i čističku odpadních vod. Léčí se zde především astma a další. Léčebné pobyty jsou minimálně šestitýdenní, takže pro malé pacienty je v ústavě i mateřská školka i škola. Dokonce je zde zřízena i počítačová učebna.

V ústavu byl pobýval před lety dvakrát i syn autora těchto stránek. Bylo to překvapení, když jsme se dozvěděli, že bude léčen právě zde. Mohli jsme ho tedy snadno o víkendech navštěvovat a on se při vycházce s ostatními dětmi často objevil i u naší chalupy.

A vlastní léčba? Především je to klimatoterapie – to jsou právě ty každodenní vycházky, pak otužování včetně návštěv sauny, inhalace, hydroterapie ve vyhřívaném bazénku a různá dechová cvičení.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]