22. ledna 2011

Odcházejí ...

Nedávno se nás chalupářů z Trávníka a Naděje sešlo v Praze ke stovce při smutné příležitosti – pohřbu našeho kamaráda od dětství – Františka Novotného. Zemřel po krátké těžké nemoci ve věku 62 let. Ani si pořádně penze neužil ... a tolik měl ještě plánů.

Vedlo mne to k zamyšlení, že už tolik našich kamarádů a kamarádek z našich chalup nežije.

Dva životy si vzaly nehody na motorkách už v šedesátých letech – byl to Františkův bratr Mirek a tuším tehdy šestnáctiletá dcera Křížů z Trávníka.

V dalších letech nás postupně opustili Petr Skočdopole a Láďa Šonka, bratři Karochové, František Mikolanda, Mirek Klindera (řečený Bucek), Jirka Solnař, Franta Pražák, Lída Nováková (rozená Pundová), Jitřenka Mejzrová, Láďa Kubín a Petr Polášek. V posledních asi deseti letech to byli Karel Vyroubal (zvaný Kůrovec), táborákový muzikant Vašek Vokálek, Vašek Petr, Jarmila Nováková (rozená Marušková) a skladatel Luboš Fišer.

Ze starší generace, vedle které jsme žili, připomenu alespoň Marynu Křížovou (která přežila německý koncentrák), lékaře Václava Kajdoše, organizátory zahrádkářských autobusů Řeřábka a Hnitku, manžele Cmíralovy nebo učitelku našich dětí Lídu Kopačkovou.

Před posledními vánocemi odešla za svým manželem Karlem Vyroubalem jeho Marunka, za Jitřenkou loni odešel i její Břeťa a vloni nás také opustil Karol Macko.

A kolik už zemřelo místních, vedle kterých jsme s chalupařením začínali (manželé Hálkovi, Pokorní, Jandákovi, Markovi, Tomaníkovi a další a další).

Každé jméno nám připomene společné zážitky ze šiškových válek, sportování, od táboráků nebo hovorů při čekání v konzumu. Mnohokrát jsme si vzájemně pomáhali (pod chalupářským mottem „ten umí to a ta zas tohle“).

Ano, odešli, ale zůstali v našich vzpomínkách. A jestli jsem na někoho zapomněl, určitě si ho v létě u některého táboráku připomeneme.

15. ledna 2011

Družicová navigace

Nedávno proběhla novinami zpráva, že Evropská unie rozhodla umístit centrálu evropského navigačního systému Galileo v Praze. V souvislosti s tím se novináři předháněli v informacích, jak vzniká další systém pro sledování nás nebohých občánků. Bylo by účelné si i tady vysvětlit, o co jde. Především – navigační systém je tvořen řadou družic (nejméně 24), které obíhají zeměkouli ve výšce kolem 20 tisíc kilometrů a nepřetržitě vysílají signál se zakódovaným údajem o přesném čase a o své okamžité poloze nad zeměkoulí. Z území Česka je možno najednou na obloze „vidět“ obvykle osm těchto družic (ostatní jsou nad jinými částmi zeměkoule). V žádném případě se s těmito družicemi naše navigační přístroje nespojují a tyto družice NIC neví o tom, kde se každý jednotlivý uživatel nachází!

Navigační přístroj přijímá tyto signály (současně nejméně ze 3 - 4 družic) a jednoúčelový počítač, který je v navigačním přístroji zabudován, provede velmi složitý triangulační výpočet, kterým určí přesnou polohu přijímače v zeměpisných souřadnicích. Přijímač pracuje s rychlostí vyhodnocení na 1 nanosekundu (tj. miliardtinu sekundy), což dovoluje určovat polohu s přesností cca 3 m. Vysvětlení této triangulace je následující:

Na každé družici je vysilač, který vysílá rádiové vlny s časovými značkami a s okamžitou polohou družice. Přijímač v navigačním přístroji porovnává časové značky se svými interními „hodinami“. Tím je možno změřit zpoždění, tj. jak dlouho trvalo rádiové vlně, než od družice k přijímači dorazila. Protože rádiové vlny se pohybují známou rychlostí světla, stačí pro výpočet požadované vzdálenosti vynásobit změřené zpoždění touto rychlostí. Když se toto provede najednou pro více družic, porovnání výsledků určí jednoznačně polohu přijímače.

Na displeji přístroje se pak zobrazuje výsek mapy (která je uložena v paměti přístroje – map může mít přístroj v paměti i více – pro různé evropské státy), do kterého spadá vypočtená poloha. To postačuje, abychom na mapě viděli svoji polohu, a je pak jen otázkou programu, abychom si mohli třeba zadat trasu, po které se naše auto bude pohybovat nebo si nechali reprodukovat hlasové informace, zakódované v mapě, které nás upozorňují, když se blížíme ke křižovatce a p. Počítač samozřejmě jako další vypočítaný výsledek dovede určit i rychlost, jakou se pohybujeme, a porovnáním s mapou nás upozorní, jestli nepřekračujeme dovolené rychlosti (v mapě jsou zakódovány hranice obcí, typy silnic, takže prověření rychlosti je snadné).

A teď si určitě někdo řekne, jak to, že nás systém nesleduje, když se to používá i k hlídání polohy auta při jeho krádeži nebo k hlídání, jestli se služebním autem někdo nejezdí tam, kam nemá? Ano, to je doplněk využitelnosti, ale se samotným systémem družic nemá nic společného. Prostě v takovém hlídacím aparátu je zabudován ještě mobilní telefon s pevně určenou telefonní linkou na pult firmy, která nám auto sleduje. Auto opakovaně přes telefon posílá zakódovanou informaci o své poloze, která je na zmíněném pultu viditelná na obrazovce s příslušnou mapou.

Zkratka GPS vlastně označuje americký systém, který je v plném provozu od r. 1994. Jde o vojenský systém, kdy se samozřejmě nedalo zabránit i civilnímu používání, případně používání „nepřítelem“. Proto v počátcích byla do systému zakódována chyba, kterou armáda USA samozřejmě pro svou potřebu dovedla eliminovat, ovšem neevidovanému uživateli se to projevovalo tak, že poloha byla indikována s odchylkou několika stovek metrů. Toto opatření bylo zrušeno v r. 2000, ovšem může být kdykoliv obnoveno (v případě, že armáda USA uzná, že je stav ohrožení). Obdobný systém s názvem GLONASS používá ruská armáda.

EU rozhodla o vybudování vlastního systému GALILEO, který bude striktně civilní a který bude mít veřejnou (neplacenou) přesnost asi stejnou jako má dnes systém GPS, a placenou vysokou přesnost na decimetry, která bude použitelná pro řadu dalších nejen navigačních aplikací. Realizace tohoto velmi nákladného systému má dnes již skluz.

8. ledna 2011

Chalupáři - technici

Před časem jsem publikoval dvě vyprávění o umělcích z Trávníka a Naděje. Dnes bych chtěl připomenout jiné chalupáře z Trávníka – techniky, bohužel již nejsou mezi námi.

Byl to především inženýr Stanislav Kříž, vynikající letecký konstruktér, který po druhé světové válce v jedné z posledních českých neznárodněných leteckých firem (HODEK) zkonstruoval dvoumotorové dvousedadlové letadlo HK-101, které je zapsáno v historii českého letectví. Na jeho konstrukci pochopitelně tajně pracoval už za německé okupace. Letadlo bylo představeno na leteckém dni v r. 1947.

Byl to celokovový dolnoplošník s malými rozměry (délka 5,9 m a rozpětí 7,7 m) s cestovní rychlostí 350 km/h, dostupem 7400 m a doletem 900 km. Motory byly typu Walter Minor se stavitelnými vrtulemi. Podvozek byl zatahovací. Jeho určení bylo jako civilní poštovní nebo sportovní letadlo.

Vyrobeny byly dva prototypy OK-BOB a OK-COB. Po znárodnění firmy byly tyto prototypy zkoušeny ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu (VZLÚ), ale do sériové výroby se již toto letadlo nedostalo. Připojen je jeho obrázek.

S ing. Křížem později ve státním podniku pracovali jiní trávničtí chalupáři - Mirek a Růži Musilovi. Bylo to letečtí konstruktéři a především modeláři (dělali hlavně modely větroňů a napsali pro letecké modeláře i knihy). Pan Musil často své modely pouštěl i v Trávníku. Jednou jeho model skončil na kaštanu (u dnešního Dědova odpočinku) a z větví ho tehdy vyprostil Karel Štekrt, který na strom vylezl. Pan Musil zemřel v r. 1995. Pamětníci uvádějí, že vedl hlídku modelářů ve slavném předválečném Foglarově časopise Mladý hlasatel a po válce i v navazujícím časopise Vpřed.

Konstruktérem neonových reklam byl inženýr Vašek Vokálek, jeden z prvních absolventů ČVUT po druhé světové válce. Vašek byl dobrý kamarád, který se svou kytarou a historkami nemohl chybět u našich táboráků. Před nedávnem jsem ve článečku Morytáty z našeho kraje zmiňoval jeho inscenaci domácího divadla v jeho chalupě. Hra byla tak detailní, že tam byla i role potoka, do kterého jakoby čural jiný herec v roli loveckého psa. Vzpomenout mohu i jeho historku z r. 1980, kdy firma, kde pracoval, instalovala na střeše budovy v Moskvě neón (v rámci příprav na tehdejší olympijské hry). Zaujalo ho (a nás taky), že budova, kde neon instalovali, byla nahoře u střechy o půl metru širší než u chodníku. Pyramidy se obvykle zužují, sovětské domy se rozšiřovaly.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]