23. září 2012

Žumpa, septik, čistička ….


 

Uvádí se, že každý z nás denně spotřebuje i přes sto litrů vody (pití, vaření, mytí, záchod).  Ta voda (včetně recyklovaného piva) se musí zlikvidovat. Tam, kde mají kanalizaci, mají jedinou starost – zaplatit stočné. To ovšem není povětšinou případ chalupářů.  O likvidaci splaškové vody se musejí postarat sami. Jsou na to tři možnosti: žumpy, septiky nebo domovní čističky odpadních vod.  Podívejme se na tento problém.

 

Žumpy

jsou podzemní vodotěsné nádrže na splaškovou vodu, které se musí pravidelně vyvážet nákladním vozem, tzv. "fekálem" čili "hovnocucem".

K jejímu provozu není zapotřebí žádné povolení k vypouštění odpadních vod.

Žumpu lze vybudovat svépomocí pouze na ohlášení stavebnímu úřadu.

Jenže o vodotěsnosti se u řady žump u starých chalup nedá hovořit. 

A tady stačí krátká úvaha – pokud budeme uvažovat skromně spotřebu 50 litrů na osobu a den a předpokládat, že na chalupě jsou dvě osoby po 30 víkendů a 3 týdny dovolené, vyjde nám roční odpad vody na přibližně 8 tisíc litrů. Když to srovnáme s platbou SVAK za odběr vody, není vypočtené číslo nijak nadhodnocené (i při respektování skutečnosti, že pár kubíků ročně padne na zalévání zahrady). A při obvyklém odvozu jednou za rok, by tedy žumpa měla mít objem alespoň 6 kubíků! U některých chalup jsou takové žumpy, ale většinou chalupáři používají staré malé žumpy.  Při takové malé žumpě by předpisově bylo nutno provádět odvoz fekálem mnohem častěji a náklady by se výrazně zvedly.

 

Septiky

mají několik komor a fungují jako usazovací nádrž. To znamená, že se odpadní vody předčistí, protože se usadí kal, který je pak nutné jednou ročně odčerpat. Předčištěné odpadní vody ze septiku se přepadem vypouštějí. Dnes se samotný septik už nepovažuje za dostatečně účinný a odpadní vody, které z něj vytékají, je třeba ještě biologicky dočistit. Proto se jeho stavba dnes už nepovoluje, pokud není doplněn o zemní filtr, který může být např. pískový. Pro stavbu septiku s filtrem je nutné úřední povolení ke stavbě a povolení na vypouštění odpadních vod. Septik s filtrem je tedy řešením poměrně nenákladným a právně vyhovujícím.

 

Domovní čističky odpadních vod

jsou poněkud nákladnějším řešením. Většinou se používá typ aerobní, kde je speciální reaktor, ve kterém užitečné  bakterie za pomoci vzduchu, přiváděného dmychadlem,  rychle rozkládají splašky v odpadové vodě a zároveň ji dezinfikují. Finálními produkty aerobního čištění odpadních vod jsou kromě biomasy voda a oxid uhličitý. Tedy nezávadné a nezapáchající plyny. Opět je obvyklé, že se jednou za rok fekálem odčerpá nerozložitelná biomasa ze dna, ovšem  její objem je velmi malý. Provozní náklady na odběr elektrické energie dmýchadlem jsou malé (dmýchadlo běží tak 8 – 10 hodin denně – řízeno spínacími hodinami a má příkon 30 - 50 W). Náklady na stavbu ČOV jsou vyšší a závisí i na uspořádání a délce přívodních potrubí do reaktoru čističky, jeho dno je ve hloubce až 3 m. Teoreticky je odtékající vyčištěná voda dostatečně čistá i pro zalévání a mohla by tedy být vypouštěna třeba i do potoka, ovšem naše ChKO je opatrnější a požaduje vypouštění do podzemních trativodů. ČOV je pochopitelně už náročná stavba, která vyžaduje projekt,  stavební povolení, povolení k vypouštění odpadních vod a roční ověřovací provoz. Do čističky lze vypouštět jak splašky tak vodu z praček a myček, je ale nutno používat mycí a prací bioprostředky (takové SAVO by užitečné bakterie rychle zahubilo a čistička by byla k nepotřebě).

17. září 2012

Skončila príma sezóna sudů



Protože parta chalupářů z Trávníka a Naděje spolu drží už víc než padesát let je samozřejmé, že se ujaly určité tradice. Před asi desítkou let bylo dohodnuto, že okrouhlá jubilea (tedy padesátiny, šedesátiny atd.) pánů se oslaví společně vždy v letní sezóně. Oslavenec koupil sud piva a připravil pro všechny pohoštění. Postupně se akce rozšířila i na polokulatiny, svatby potomků  a narození vnoučat jen s tím, že v takovém případě dává  dotyčný, co oslavu pořádá, jen sud, ale krmi si každý přinese sám. Samozřejmě, že účastníci spolu s gratulací přinesou oslavenci láhvinky nebo v případě novorozeňátek hračky či dětské oblečky a podobně.
Pro účely těchto oslav dává opakovaně několik chalupářů s větší zahradou k dispozici  koutek, kde je ohniště na grilování (nad které se umístí drátěná  síť – původně prohazovačka na zeminu) a lavice či sedačky.

Všechna příslušná výročí v tom roce jsou pak soustředěna do letních měsíců a náš předseda občanského sdružení stanoví kalendář oslav. V letošním roce bylo těchto sudových oslav devět (pět vnoučat, nějaké pětašedesátiny, jedna promoce a sud za výtěžek tomboly o minulém Silvestru).

No a v sobotu 15. září byl letošní poslední sud. Ještě je dlužno podotknout, že počasí o sobotách přálo, někdy byl chladněji, ale nikdy nepršelo.

9. září 2012

Pozvánka

Přespříští sobotu se koná u pomníku nad Waltersdorfem pamětní slavnost na paměť obránců hranic z r. 1938 .
Na přiloženém obrázku je pozvánka.

4. září 2012

Povídá se, povídá

 že se od nás  jezdí nakupovat do Německa, protože tady je draho a zboží nekvalitní. My chalupáři jsme jen kousek od hranic a proto je to problematika, která se nás přímo dotýká.
Koukněme se tedy na to, jak si věci stojí.

Nejprve se podívejme na sazbu DPH. V Evropské unii jsou vesměs zavedené dvě sazby: základní, která nemá být nižší než 15 %,  a snížená (obvykle pro potraviny).
V ČR  dnes je základní sazba 20 % . Snížená sazba, která se uplatňuje zejména u potravin, léků, zdravotních pomůcek, knih apod., vzrostla z původních pěti na devět procent v roce 2009, na deset procent v roce 2010, na 14 procent letos.
V Německu je základní sazba 19 % a snížená 7 % (potraviny, léky).
Pro potraviny je tedy sazba v Německu výrazně nižší než u nás.

Důležitějším kriteriem výhodnosti nákupů v Německu je srovnání cen u nás a tam.
Publikovaná porovnání  v našem tisku vesměs uvádějí, že kosmetiku, drogistické zboží, oblečení i elektroniku nakoupíme v Německu levněji.   Z vlastní zkušenosti bych řekl, že u potravin není cenový rozdíl příliš markantní a některé potraviny jsou i dražší, ovšem německý sortiment je mnohem rozsáhlejší a naše hospodyňky tvrdí, že potraviny v Německu  jsou i kvalitnější.  Příkladem je  margarín se značkou Rama. Ukázal to porovnávací nákup online redaktorů online deníku Aktuálně.cz. Německá nebo rakouská Rama obsahuje víc tuku. V Rakousku 80 procent, v Německu 70 procent, zatímco v Česku (a také v Polsku či na Slovensku) jen 60 procent.
Jen tak jako příklad – u nás se prodávají řecké jogurty za cenu kolem 15 Kč, v Německu se prodává sada 4 těchto jogurtů za 1,5 EUR, tedy asi za 39 Kč! Výrazně levnější jsou v Německu rybí výrobky. Prací prostředky jsou též jednoznačně levnější. Barvy a laky se zdály naopak dražší než u nás.

Třetím kritériem jsou náklady na dopravu. Z oblasti Cvikovska je možno zajíždět do Ebersbachu, kde je nákupní centrum OBI a Kaufland a maximálně levná prodejna SCHNAPP AB (naši jí říkají Chňapni a běž).  Cesta ze Cvikova přes Šébr je asi 35 km dlouhá. Druhou možností je nákup v Žitavě, kde je především velkoprodejna TOOM (patří do řetězce Rewe – v ČR mu patří Billa a Pennymarket), dva markety Kaufland a jeden LIDL. Ze Cvikova je to přes přechod v Krompachu asi 20 km. Pokud tedy předpokládáme, že na cestu do Žitavy a zpět spotřebujeme benzin asi za sto korun, tak se občasný větší nákup evidentně vyplatí.
Popis cesty je na webu:

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]