18. října 2015
Nejen chalupou žije člověk
Je pravdou,
že chalupář se nenudí, tu opraví to, tu zas tohle. Seká trávu na zahradě,
vysazuje kytičky či zeleninu, prořezává stromy, prostě stále je nutné něco
dělat.
Přesto si
místní chalupáři z našich dvou vesnic stihli odskočit do mnoha míst ve
světě.
Za
socialismu jsme opakovaně společně stanovali v Dederonii u Baltu.
S termíny jsme měli mimořádnou kliku, protože nejen, že moře bylo
přijatelně teplé, ale jednou byl dokonce byl takový hic, že v kempu byl
vyhlášen zákaz rozdělávání ohňů, Tehdy jsme jednu noc spali ve spacákách na
pláži s tím, že budeme k ránu koukat, jak nad mořem vyjde slunce. No,
zaspali jsme to, což je doklad, že žádný ranní chlad nás nevzbudil.
A z té
doby je i vzpomínka na to, jak jsme ve třech autech podnikli spanilou jízdu
Trávník – Kavkaz a zpět. Ujeli jsme tehdy přes 8 000 km za 26 dní a viděli
krásu velehor i tehdejší bídu sovětských lidí. Ovšem jejich dobrosrdečnost byla
úžasná. Představte si, že když taxikář
(!) ve Tbilisi, zjistil, že jsme Češi, řekl že pro něj světová válka skončila
v Praze a za nic na světě si od nás nenechal za rito zaplatit!
Někteří z nás
jezdili pravidelně na podnikovou rekreaci do Jugoslávie. To se v červnu
v některém kempu o moře postavilo separátní stanové městečko, ve kterém se
pak střídali zaměstnanci podniku. V září se zase stany zbouraly a odvezly.
Sem tam někdo
se v té době podíval i na bratrskou Kubu.
V letech
kolem roku 2000 probíhala v létě
společná akce“ týden někde v Česku“. Vybralo se atraktivní místo a 5 – 6 chalupářských
párů tam na týden odjelo a podnikalo výlety
do okolí. Navštívili jsme tak Šumavu, Krkonoše, západočeské lázně, Hanou,
východní Čechy nebo jižní Moravu.
V r.
2002 prožily dvě naše rodiny společně s dalšími
přáteli, dokonce i s manželským párem z Dánska, týden ve Vysokých Tatrách.Nedávno zase ři roky po sobě dva chalupářské manželské páry z Trávníka na podzim vždy pár dní poznávaly Šumavu.
Po roce 1989
se samozřejmě obzory rozšířily. Někteří
naši chalupáři se dostali na služební cesty až do USA, do Mexika, Japonska, Indie, Iráku (tam byli hned dva
trávničáci), Číny nebo do Singapuru.
Ale i soukromě
se jezdilo do ciziny. Výhodou bylo
zaměstnání na dráze nebo na letišti, protože doprava byla za hubičku. K výletům do blízké
ciziny patřily pobyty v maďarských termálních lázních, o kterých jsem tu
v příslušné době už psal.
Asi třikrát se parta našich chalupářek (dvě –
tři se uvolily vzít s sebou i manžely)
na podzim podívala na tureckou Rivieru nebo na tureckou část Kypru.
Některé
rodiny zase navštívily Řecko, Chorvatsko,Egypt nebo Tunisko. Ti dobrodružnější vyrazili
na několikatýdenní pobyty do USA, Kanady, Peru, do Austrálie a, do Japonska
nebo až na Nový Zéland. O takových cestách jsem psal už dříve - například o ¨kanadské anabázi našich tří trampů nebo o dárku k sedmdesátinám autora blogu - cestě do Japonska.
K mimořádným
cestovatelům patří i ti, co nás v r. 1968 opustili, ale o nich až příště.
Komentáře:
<< Domovská stránka
Jasně, člověk musí občas vypadnout. Máme taky chalupu, poměrně moderně zařízenou – protihlukové panely na zeď a všechny tyhle vylomeniny nechybí, ale rádi si zajedeme k moři. A to ten čas na chalupě trávíme fakt rádi. Hlavně teda s vnoučaty. :) Ale letos jsme vzali poprvé vnoučata k moři a to bylo taky hodně fajn.
# vystavil 
: 9. září 2025 v 9:05
: 9. září 2025 v 9:05 Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]
Okomentovat