25. září 2017
Podzimy důchodců
Zamysleli jsme se nedávno a zjistili, že už devátý rok pořádáme
v září „důchodcovské vycházky“. Jen tak pro rekapitulaci, bylo to takto:
09/09 na Hvozd
09/10 na Klíč
09/11 do Rousínova a přes Sirný pramen domů
09/12 na Tolštejn a do Jiřetína
09/13 přes Údolí samoty do Nového Boru
09/14 na skály v Jonsdorfu a zpět do Trávníka
09/15 do Oybinu a pak přes Hvozd do Trávníka
09/16 na Popovu skálu u Horního Sedla (do
Rynoltic a zpět busem)
No a letos jsme vyrazili Z Trávníka kolem Zeleného
vrchu do Drnovce. Odtud jsme pokračovali po zelené značce kolem skalní kapličky
do Kunratic. V jedné skále blízko kapličky jsou mechem zarostlá vytesaná
písmena A.H. (asi pozůstatek po idolu místních sudetských Němců). Tam
jsme se v místní hospodě výborně najedli – vaří tam náš kamarád mistr
kuchař z Naděje. Na kole tam za námi dojel mistr cyklista Pepík, na
kterého si vzpomenete ze článku o loňské cyklistické cestě k Baltu. A ještě jeden zážitek jsme tam měli, když nám
k našemu hodování zazpívala servírka několik písniček s doprovodem
hudby (karaoke)!
V Kunraticích mají ještě jednu památku – sochu císaře
Josefa II. Pochází z toku 1883, za první republiky byla odstraněna, ale
v roce 1946 si ji Kunratičtí obnovili. Je malovaná, jako bývaly sochy
v Mezopotámii a ve starém Egyptě.
Pak jsme prošli Kunraticemi a konstatovali, že si do délky
moc nezadají s Lovosicemi. Snad jen v Lovosicích nemají tolik
uštěkaných psů, kteří nesnášejí dědky turisty. Po levé straně silničky do
Mařenic jsme si prohlédli řadu skal, které jsou oficiálně zapsány jako
horolezecké skály s vyznačenými výstupovými cestami. Skalní suky mají poetické názvy jako Ztracený
vodník, Kunratická jehla, Sklepní věž nebo Mařenický kámen.
Podél kunratických
rybníků (na pravé straně silnice) jsme došli až k rozcestí, kde se silnice
dělí na směr do Drnovce a do Mařenic. Tady nás čekal kamarád z Trávníka
s autem a kousek nás popovezl do Mařenic k osvědčené hospůdce u
Břicháčků, Čas u piva nám rychle ubíhal a v šest večer jsme se autobusem
svezli zpět do Trávníka. Pěšky jsme ušli asi dvanáct kilometrů.
Tak teď jen, aby nám dědkům zdraví sloužilo a zvládli jsme
příští rok jubilejní desátou vycházku.
18. září 2017
Dobří holubi se vracejí
Ale k nám se občas vracejí i naši emigranti u roku
1968. Teď jsme tu měli na pár dní
kamaráda Lexu z daleké Kanady a dokonce i se svojí dcerou. Lexa
s celou rodinou přesídlil přes Rakousko v listopadu 1968, těsně před
tím, než od MNV zakoupil „autobusovou
čekárnu“ v Trávníku (předkupní právo tehdy z „rodinných důvodů“ přepustil
našemu TV Sašovi).
Od roku 1989 tady byl už asi čtyřikrát, jeho Olinka (se
kterou se před lety v Kanadě rozvedl) tady byla dokonce ještě
častěji.
Zavzpomínali jsme na mladá léta (a mladé lásky nebo to byly vlásky?). Další den
odjeli ještě navštívit terezínské ghetto a Malou pevnost. K večeru se
vrátili do Drážďan, odkud přes Frankfurt odletěli domů do Kanady.
Monika slíbila, že se za rok ukáže znovu, moc se jí mezi
námi líbilo. A vkládám pár fotek na dokreslení.
To jiný emigrant, Slávek, který se sem vlastně vrátil, aby
ve Cvikově získal svoji lásku z mládí, a který vždy stanoval na zakoupeném
kousku pozemku na Knesplovce, se zřejmě už nevrátí. Pozemek prodal, ale zdá se,
že jsme tak získali šikovného kytaristu k našim ohňům. Nový majitel pozemku
bez vody a elektřiny - ajťák Matěj - je i
instruktorem na dětských táborech, naše končiny zná a líbí se mu zde i
v těch trampských podmínkách.
11. září 2017
Rozhlížíme se
Na náměstí ve Cvikově parkuje řadu dní (v dohledu z Městského
úřadu) jedno auto – viz obrázek. Řidičovi
by měl někdo připomenout odstaveček ze zákona o silničním provozu:
Místa, kde řidič nesmí
zastavit a stát, zahrnují i místo na křižovatce a ve
vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky a 5 m za ní; tento zákaz
neplatí v obci na křižovatce tvaru „T“ na protější straně vyúsťující pozemní
komunikace.
Jak je z obrázku patrné, zaparkované vozidlo zhoršuje i
viditelnost chodce, který by se chystal přejít přes blizounký přechod. Třeba se
městská policie konečně probudí ….
Na cestě do horní části Trávníka je instalováno
osvětlení. Už na loňské výroční schůzi
Spolku Trávník a Naděje byli zástupci města Cvikov upozorňováni, že
v letním období listí stromů (nálet kolem tohoto místa) prakticky blokuje
osvětlení přilehlé cesty. Letos jsme panu starostovi tento problém opakovaně
připomněli. Pokud bude SMC
s průklestem čekat na sezonu vegetačního klidu, mohu je ujistit, že
v zimním období jsou stromy bez listů a lampa na cestu skutečně svítí.
Pokud by některé dítko školou povinné spočítalo spotřebu elektrické energie za
více než jeden rok zbytečného svícení, doporučujeme poslat výpočet na Městský
úřad. Myslím, že z připojené fotografie je neužitečnost lampy zřejmá.
V Naději za bývalým hřbitovem (o jeho likvidaci
buldozery Střední skupiny sovětských vojsk už vědí jen staří pamětníci) je
dopravní značka – viz připojený obrázek.
Každý znalý řidič si řekne, aha za značkou je slepá odbočka doleva.
Omyl, to pouze nějaký neumětel připevnil značku až u zmíněné slepé odbočky
místo na cestu, ze které tato slepá cesta odbočuje. Místní to vědí, a že by kolem tohoto
opuštěného místa u Dědkova odpočinku byl takový dopravní provoz, že by ta
značka byla potřebná?
Městská policie Cvikov občas měří rychlost aut,
zajíždějících do Cvikova z hlavní silnice, u objektu bývalého Interiéru (možná
by měření v blízkosti školy bylo užitečnější). Ale určitě by do městské pokladny přinesli
na pokutách víc, kdyby měřili rychlost aut při průjezdu Trávníkem (ve směru od
Cvikova). I když řada automobilistů dá u značky obce nohu z plynu, tím, že
silnice je z kopce, rychlost u bývalé autobusové čekárny tu padesátku
často překračuje.
8. září 2017
Pozvánka
Jako každý rok, bude se i letos u pomníku na hranici s Německem konat připomínková
sešlost k událostem roku 1938. Tehdy
zfanatizovaní němečtí obyvatelé našeho pohraničí pod heslem Heim ins Reich
(Domů, do Říše) napadali naše pohraničníky a úřady v této oblasti. Vedlo to k řadě mrtvých. Připojena je pozvánka na tuto letošní akci.
Výsledkem tehdejších událostí byla mnichovská dohoda
mocností, která nás donutila pohraničí odevzdat Německu. Malá země musela poslechnout. A malá země má
poslechnout i nyní, kdy Německo nezvládá
přiliv imigrantů (ačkoliv jejich kancléřka prohlásila „Wir schaffen das“ - My to
dokážeme) a požaduje, abychom se o nezvládnutelné imigranty s nimi podělili,
jinak ….
3. září 2017
Podzim se blíží, už to cítím v kříži
Letošní léto bylo slušně teplé, ovšem s občasnými prudkými
výkyvy z horka do chladna. Chalupáři z Trávníka a Naděje používají
pro léto termín „sezóna sudů“. Už jsem se několikrát zmiňoval, že letní sobotní
večery jsou zasvěceny oslavám. Kdo z chalupářů se během roku dožil
kulatého nebo půlkulatého výročí, koupí sud piva a pozve ostatní na posezení u
ohně. A aby těch sudů nebylo málo, za důvod se bere i narození vnoučete,
pravnoučete či svatba potomků (slavit registrované partnerství jsme zatím
nemuseli).
Letos sudové sezóně počasí přálo, jen jednou nám do posezení
asi deset minut pršelo. Díky několika z nás, kteří mají na zahradě
potřebný prostor, se sudy pořádají u nich (potřebné lavice a plastové sedačky
se případně přesunou). Účast se pohybovala
mezi 30 až 60 chalupáři, padesátilitrový sud se obvykle vypil do deseti večer
(zahajovalo se v pět odpoledne). V minulých letech se pivo v sudu
většinou chladilo ledem, který účastníci vyrobili ve svých mrazácích (voda se
nechala zamrznout v PET láhvích), letos půjčoval jeden ochotný sponzor
elektrickou pípu s chladičem. Kromě tuším 8 sudů se jednu sobotu konalo i
posezení chalupářů na zahradě místního penzionu U Naděje, kde se na ohni opékaly buřty a podávalo i grilované koleno. Poslední sud se vypil tuto sobotu, 2. září.
A je nutno i vděčně vzpomenout i dvě chalupářky, Renatu a
Lenku, které obětavě ke každému sudu přinesly doma vyrobené buchty a koláče. Kromě piva bývá postaráno i o potravu. Někteří oslavenci zajistí větší či menší
množství pochutin – formou švédského stolu. Kromě toho se používá místní
grilovací udělátko, kdy se na 4 sloupky nad oheň upevní drátěná prohazovačka,
na které si účastníci grilují přenesené klobásky, naložené plátky krkovičky či
kuřecího masa.
A tak se přes zimu budeme mlsně olizovat při vzpomínce a
sudové hody a počítat, na koho příští rok nějaké to výročí připadne.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]