21. ledna 2022

Některé věci se řeší, ale jiné jsou pod pokličkou

 Tak letos prý přibude neuvěřitelných 20 km dálnic. Všiml jsem si jednoho rozdílu: Naše dálnice, které mají oba směry oddělené 2 metry trávy, se obnovují a rozšiřují jen těžko, protože se musí vždy jeden směr zavírat nebo zúžit. Pokud by oba směry byly vedeny v odstupu 20 – 30 metrů a ta plocha mezi by byla součástí majetku  ŘSD, dala by se  taková dálnice rozšiřovat do tohoto prostoru za provozu. A právě tak jsou stavěné dálnice v USA, i když je nutno připustit, že tam na to mají víc místa než my.

Ze socialismu jsme přešli do kapitalismu. Ten jako ekonomické prostředí je ideální, protože podporuje soutěživost a iniciativu. Ovšem chtělo by to, aby i lidé byli ideální (poctiví a nesobečtí).  Tím je ta definice znehodnocená. A transakce výhodnější pro jednu stranu, už není obchodem, nýbrž kšeftem. A pokud někteří dnešní podnikatelé byli za socíku těmi vedoucími řeznictví a jiných lukrativních (pro ně)  prodejen, tak si dovoluji pochybovat, že se z nich dnes stali poctiví andělští podnikatelé. Občas se podvodníci dostávají před soud, ale ne vždy odejdou s trestem.

Politická soutěž  stran by byla v pořádku, kdyby strany předkládaly voličům svůj program a nešpinily by se navzájem. Takto ovšem vidíme jen špinavé vzájemné pomlouvání. A pokud jim jdou na ruku někteří novináři či moderátoři, tak se politická soutež občas změní na přeštěkávání.

V naší sněmovně neprošla iniciativa, aby obchody měly nadpoloviční objem potravin z domácí produkce. To vyhovuje obchodním velkořetězcům, které uzavírají dodavatelské smlouvy na velké objemy dodávek, což dovedou jen potravinové koncerny, a ty jsou hlavně zahraniční. Tuzemští dodavatelé jsou schopni dodávat jen malé objemy, což je pro velké řetězce nepohodlné. Proto kupujeme rajčata třeba ze Španělska a naši zemědělci jsou odkázání maximálně na pouliční prodejní trhy. Pochopitelně, když měla paní Nováková kvelb na návsi, tak tam neměla zboží z Maroka, ale ze svého okolí. Za socíku se to zvrhlo a pomeranče jsme z Kuby měli jen na vánoce (a někdy jen pod pultem). A k tomu dnes přistupuje i další skutečnost, o které leckdy ani nevíme, a sice, že náš výrobce potravin vlastně patří zahraničním majitelům. Víme to například o našem pivu, kdy Plzeňské pivovary patří Japoncům nebo Staropramen americké firmě Molson. Katastrofický je u nás i pokles stavů dobytka.

Zaměření vzdělání se nám také nějak zvrtlo, ubylo učilišť pro řemeslnické obory, zato máme přebytek vysokoškoláků, kteří vystudovali sociální vědy (genderové problémy a pod.), což jsou obory pro stát neproduktivní. Jenže i takové absolventy platíme všichni ze státního rozpočtu, protože většinou najdou zaměstnání jen u  neziskových organizací, které dostávají ze státního rozpočtu (čili z našich daní) dotace.

Jestliže klimatickou změnu (oteplování) způsobuje člověk, jak konstatuje Evropská unie podle svého Green Dealu,  tak jak vysvětlit neporovnatelně větší klimatickou změnu – konec doby ledové před 12 tisíci lety, kdy lidí bylo minimum a CO2 nevytvářeli? A zcela nedávno po ústupu ledovců v Alpách byla objevena jeskyně (dosud byla pod ledem), která byla před pár tisíci lety obydlená! Tu klimatickou změnu chceme řešit přechodem na bezuhlíkovou produkci elektřiny. Ti, co dovedou používat fyzikální rovnice, varují, že ten přechod dopadne špatně a že nebude dost elektrické energie. Pokud podlehneme tlaku EU na  omezení elektráren atomových, pak náš stát  nebude schopen produkovat hromadně  elektřinu pomocí větrných elektráren nebo elektráren  fotovoltaických. Ty jsou jednak závislé na počasí (a u nás přece jen fouká méně než u moře) a v noci nám nesvítí slunce, když velkoryse přehlédneme  počet bezmračných dní).  Jedinou pro nás možnou produkcí jsou elektrárny jaderné a ani zde to není tak jednoduché. Pomíjí se totiž důležitý fakt, že větší konkurence dodavatelů znamená dosažení výhodnější ceny. Nemluví se ani o době, potřebné na výstavbu nebo o schopnosti  dodat atomovou elektrárnu s námi požadovanými parametry (to ze zbylých uchazečů umí jen firma Westinghouse) a už vůbec se nebere do úvahy, že v současnosti je ve světe výstavba atomových elektráren omezená a uchazeči se vlastně nemohou pochlubit, kolik jich v posledních letech vůbec postavili.

To všechno jsou věci, ke kterým bychom  neměli být lhostejní. A mottem jisté knížky bylo toto – neboj se přátel, v nejhorším tě mohou zradit. Neboj se nepřátel, v nejhorším tě mohou zabít. Boj se lhostejných, ti nezrazují, ani nevraždí, protože s jejich mlčenlivým souhlasem existuje na zemi zrada a vražda.


14. ledna 2022

Maxov vejde do dějin

 

Dočetli jsme se, že v našem sousedství – ve vesnici Maxov u Sloupu – nakreslili dva naši pomalovávači (pardon, streetartisti) na střechu opuštěné tovární budovy krapet nemravný obrázek, který je viditelný nejen z letadla, ale snad i  z vesmíru. Dokladuje to skutečnost, že to můžeme najít na webu Mapy Google. Autoři se holedbají, že je to asi největší streetartová pomalovánka na světě.

Malba dostala název Modlitba a je na ní vyobrazená nahá klečící a asi křičící žena.  Zlé jazyky tvrdí, že jde o zobrazení pornoherečky při práci, takže název obrazu je poněkud zkreslující. Malba vznikla vloni v létě, má 600 m2, autoři ji prý malovali dva dni a spotřebovali na ni 80 kg barev. Na webu mapy.cz je místo vyznačeno červenou hvězdičkou.




Ze země ji asi neuvidíme, ale máme mezi chalupáři pár fandů,kteří filmují z dronů. Ti by malbu pro nás mohli zdokumentovat. Už jsem  tady asi psal – třeba Travník v zimě uvidíte na webu

https://www.youtube.com/watch?v=ylxNruzr1pw

No a o té malbě se více dočtete třeba na webu

https://1url.cz/PKXSL


9. ledna 2022

Tak jsme se konečně dočkali

 Dva tři roky se na schůzích našeho spolku diskutovalo, že po silnici ze Cvikova jezdí Trávníkem auta zbytečně rychle. Město argumentovalo, že tu občas městští policisté měřili rychlost bez zjištění pochybení a že k nehodám nedochází. To se sice dodatečně vyvrátilo doložením závažné nehody (psal jsem tady o tom v říjnu 2021). Ovšem i z vlastních řad byli pochybovači, kteří dokladovali měřením stopkami, že řidiči jezdí vlastně slušně.

Ti, co bydlí těsně u silnice, měli jiný názor a když jsme někdy čekali na autobus do Mařenic, mohli jsme sami podle zvuku motorů dobře odhadovat, kdo jel nedovolenou rychlostí.

 

No a s novým rokem jsme se dočkali.  

 Na vjezdech do Trávníka je instalovaný radar, který řidiči ukáže jakou rychlostí jel. Pokud dodržel rychlost, předepsanou pro obce, dočkal se na displeji úsměvu, pokud rychlost překročil, uviděl zamračení.

    

Tak snad se v letní sezoně už nebudeme bát, že nějaký bezohledný řidič srazí neopatrné dítě z chalup u cesty. Děkujeme za provedenou instalaci radaru.


6. ledna 2022

Jedlová

 Pro nás chalupáře má pojem Jedlová dva významy – jednak je to hora s rozhlednou a přilehlým lyžařským terénem a také je to železniční stanice Jedlová, kterou jsme při našich výletech několikrát navštívili (včetně její restaurace).

Hora Jedlová měří 774 m a je tvořena znělcem (to je magmatická - vyvřelá  hornina, častá v našem okolí, a její název je odvozen od toho, že kámen znělec při poklepu vydává zvuk – zní). Rozhledna na jejím vrcholu je z roku 1890, ale byla někdy kolem r. 1990 rekonstruována. Měří 23 m. Přístup k ní  je po turistické značce, vedoucí z Jiřetína. Na vrcholu hory je osvěžovna, druhá je na krátké odbočce z cesty na hradě Tolštejn. O Tolštejnské osvěžovně  tu byla zmínka, protože Tolštejn byl cílem jednoho z podzimních důchodcovských pochodů. Kromě rozhledny je na vrcholu hory radiokomunikační stožár pro retranslaci televizních a telefonních signálů. U restaurace je pomník německého básníka Fridricha Schillera.

Jen pro zajímavost – v Krušných horách poblíž města Jirkov je další naše hora, která se jmenuje Jedlová, a je na ní také televizní vysílač. Je vysoká 853 m.

V železniční stanici Jedlová se rozvětvuje trať z České Lípy na směr do Děčína a směr do Krásné Lípy a dál na Rumburk a Varnsdorf. V železniční stanici je restaurace a nově jsou ve staniční budově vybudovány 3 apartmány, kde je možno ubytovat skoro 20 osob. Místo je atraktivní pro turistiku, zvláště pak pro milovníky vlaků, které mohou pozorovat z oken.

Jen tak mimochodem, milovníci lokomotiv a starých vlaků, kteří za nimi cestují po celé republice a fotografují je, se nazývají šotouši. Naším nejvýznamnějším šotoušem byl skladatel Antonín Dvořák. Od šotoušů pocházejí i přezdívky našich lokomotiv (Šlechtična, Bardotka, Žabotlam a desítky dalších). 



Více se o nich dozvíte na webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99ezd%C3%ADvek_%C4%8Desk%C3%BDch_a_slovensk%C3%BDch_%C5%BEelezni%C4%8Dn%C3%ADch_vozidel

 

Nedávno zde byla uvedena i informace o turistickém Lužickohorském vlaku, který jezdí z Prahy přes  Bakov, Českou Lípu, Jedlovou, Krásnou Lípu do Mikulášovic ve Šluknovském výběžku. Vlak jezdí v sobotu a neděli ráno z Prahy a odpoledne zpět, ovšem jen mezi 27. březnem a 31. říjnem. Už jsme se domlouvali, že by to mohl být v letní sezoně vynikající výlet pro naši mládež s tím, že na ně někdo bude čekat v Krásné Lípě a doveze je na chalupu. Ve vlaku je i bufetový vůz, takže se lze i za jízdy občerstvovat.


2. ledna 2022

Nejen pivo teče proudem

 a někteří z nás pijí i víno (hlavně naše chalupářky). V listopadu se začalo prodávat martinské víno. A na stůl se k tomu podávala svatomartinská husa. Ani já jsem nevěděl, jakou to má spojitost. Podle pověsti kdysi kázal biskup Martin v kostele a kázání mu rušilo kejhání hejna hus. Tak skončily na pekáči, aby pochopily, že rušit kázání kejháním se nemá. Zvyk je to docela chutný!

No a k tomu svatomartinskému vínu. Ve Francii se už dávno vždy v listopadu začalo podávat mladé víno, druhu Beaujolais. Nouveau.

Kdosi, kdo se v cizině s touto tradicí seznámil, se prý před lety  domluvil s moravským vinařem Šťastným z Mistřína a ten jako první zavedl produkci mladého vína Morava Nouveau.  Značka „svatomartinské“ byla registrována až v r. 1995, když se opakovaně začalo prodávat právě na sv. Martina (11. listopadu, někde dokonce prodej začal ten den v 11 hodin a 11 minut). Je to víno z hroznů odrůd Müller Thurgau (nejde o název podle jmen dvou Němců, ale o pěstitele Müllera z oblasti Thur), Veltlínského červeného raného, Muškátu moravského a jejich směsí. Je to podle odborníků víno suché, svěží,  aromatické, vonící po ovoci. Červené svatomartinské se vyrábí z Modrého Portugalu, Svatovavřineckého a Zweigeltrebe. Po sklizni hroznů se rychle lisují, takže barvivo ze slupek se neuplatní a víno zůstává spíše růžové.

Tak ať si můžeme příští rok přiťuknout svatomartinským na zdraví a na zmar covidu.


26. prosince 2021

Vánoce na chalupě

 

Snad  od roku 1963, kdy jsme naši chalupu koupili, jsme na vánoce nebo alespoň na Silvestra jezdili na chalupu. Když byli naši dva kluci malí a žili ještě naši rodiče, tak jsme na vánoce zůstávali v Praze s nimi a na chalupu se jelo jen strávit Silvestra s naší chalupářskou partou. Navíc to byly doby, kdy už na vánoce tady byl sníh a tak se dal udělat výlet na běžkách nebo zajet na svah nad Dolní Světlou nebo do Jiřetína. V posledních deseti letech to tu bylo se sněhem slabší a tak zanikly i vleky mezi Horní a Dolní Světlou. Dnes nám lesy po kůrovci krapet prořídly.

V šedesátých i sedmdesátých  letech se vždy společné Silvestry konaly u někoho, kdo měl větší chalupu a rodiče v Praze, takže nemuseli spínat ruce nad tím dopuštěním v chalupě. Po roce devadesát se začalo slavit ve větším měřítku v některé z místních hospod. Zvláště mohu připomenout mnohé Silvestry u Břicháčků v Mařenicích, které vrcholily zpěvním a tanečním vystoupením rodiny majitelů.

Někdy v té době se zavedl i společný novoroční výstup na Milštejn, kde jsme si ve skalní bráně vařili grog a opékali buřty.

Po roce 2010 (roky na hřbetu jsou cítit) už  popůlnoční návrat z Mařenic byl fyzicky náročný a tak se trávnicko-nadějské Silvestry přesunuly do hospody Liškových v Trávníku. To trvalo až do zrušení této hospody před asi čtyřmi roky. Pak se to řešilo rozpadem na menší skupinky slavitelů do několika chalup. Vloni přišel virusák, na chalupy se nejelo a společný silvestr se nekonal.

A ještě je možno připomenout, že v posledních letech už podruhé naši chalupáři darovali městu Cvikov vánoční strom.Letos to byla naše Vladěna, krásný strom z její zahrady stojí před cvikovským kostelem.

Letos to je podobné, většina pražských chalupářů nedorazila. Tak se v minisestavě uskutečnilo jen předvánoční posezení v mařenické hospodě u Haskyho a Štědrý večer se slavil jen u pár vytrvalců, kteří zde pobývají natrvalo nebo kteří si  i s potomstvem přijeli udělat Ježíška zde. Tady lze vyzvednout jednu trávnickou rodinu, kterým přijela na Vánoce dcera i s vnoučaty až ze Švýcarska!



Po řadě let byly zde letos chalupářské vánoce na sněhu, sice ho bylo jen pár centimetrů, ale náladu to zvedne. Dva dni před svátky bylo slunečno, modro, ale v noci na Štědrý den sníh připadl a od té doby se drží mráz. Až dnes na sv. Štěpána máme zase mrazivé modro. Já datluju do počítače, ale naši mladí vyrážejí pěšky na Luž a zpátky!

Místní ptactvo přivítalo, že se objevila další krmítka se slunečnicovými semínky a lojovými koulemi. Dost by mne zajímalo, jak si ptáci informaci o novém krmítku předávají, protože první den nepřiletěl ani jeden ptáček, zato od dalšího dne je krmítko (s výjimkou popolední siesty mezi 12 ař 14 hodinou, kdy je u krmítka poklid) v trvalém obletu (sýkorky, zvonci a i strakapúd se nechal zlákat).

A na závěr všem čtenářům popřeji pevné zdraví v Novém roce, ať vás neohrožuje ani virus ani naši politici! Žijte blaze !


19. prosince 2021

Vydržať !

 



14. prosince 2021

Toky a potoky

 Naším chalupářským krajem protékají tři významnější vodní toky: Svitávka, Hamerský potok a  Boberský potok

Svitávka pramení za našimi hranicemi na svahu kopce Buchberg u Jonsdorfu (zde se tento potok jmenuje Zwitte), pak protéká Dolní Světlou do Mařenic, Mařeniček (zde se do ní vlévá Hamerský potok), kolem Kunratických rybníků do Kunratic (za nimi se s ní spojí Boberský potok), pak pokračuje do Lindavy, Svitavy, kolem Pekelných dolů do Zákup a u Brenné se vlévá do Ploučnice.  Její délka je 37 km.

Hamerský potok pramení na svahu Pěnkavčího vrchu (na západ od Luže), protéká pod Suchým vrchem (kde je na něm vybudována přehrada Naděje), pak přes Hamr do Mařeniček, kde se spojí se Svitávkou. Přehrada byla dobudována v r. 1939. Protože se z pramenišť kolem Pěnkavčího vrchu tehdy vybudoval vodovod pro Rumburk, musela být vybudována přehrada  jako trvalý zdroj vody pro hamry a pily, které tehdy přes náhony Hamerský potok zásoboval vodou. Dnes to vše zaniklo, máme jen přehradu a pod ní na toku potoka několik ve skalách vytesaných náhonů. Hamerských potoků je v Česku několik, délku toho našeho se mi nepodařilo zjistit. Technické informace o přehradě najdete na

https://www.poh.cz/vodni-dilo-nadeje/d-2611

 Boberský potok pramení u Nové Hutě, protéká Rousínovem a Cvikovem, aby se u Lindavy vlil do Svitávky. Jeho délka je 12,5 km. Jeho název by nasvědčoval, že na něm žili bobři. Je to ale prý omyl, zkreslením německého názvu Webersbach – což znamenalo Tkalcovský potok – a tkalců bylo v našem kraji dost.

Kolem zmíněných říček se zachovala řada náhonů, vysekaných ve skalách. Na Hamerském potoku je  několik menších náhonů u Hamru a další větší v Antonínově údolí, který poháněl přádelnu bavlny (kterou známe jako ústav pro důchodce či mentálně postižené ženy). Dnes je tento objekt v soukromém vlastnictví a jeho další využití je nejasné.  U silnice mezi Trávníkem a Mařenicemi, je další náhon, odbočující z dnes již zaniklého rybníka. Náhon vedl pod silnicí až do bývalého mlýna v údolí do Mařeniček. Tento náhon jsme za mladých let prolézali včetně úseku pod silnici, kde bylo nutné se pro malou výšku štoly jen plazit.

Na Svitávce jsou náhony pro bývalé brusírny zrcadel za Svitavou, které jsou blízko vykopaných podzemních prostor, zvaných Pusté kostely (zde se točila řada pohádkových filmů)ů a o kousek dál podzemní osvěžovny Pekelné doly, kde je sraziště motocyklistů. Kousek nad Juliovkou se u Svitávky zachoval i náhon na akvaduktu.

Na Boberském potoce sleduje Hydrometeorologický ústav na vodočtech ve Cvikově stav vody (je jich více, ale nejznámější je u ordinace cvikovského zvěrolékaře). O stavu vody v tomto potoce se můžeme informovat na stránce:

https://hydro.chmi.cz/hpps/hpps_prfdyn.php?seq=20650888

O vodočtech na našich blízkých tocích jsem tu psal v lednu r. 2015:

http://prochpra-travnik.blogspot.com/2015/01/tece-voda-tece.html

7. prosince 2021

Významní chalupáři z Naděje

 Jak se píše v Babičce Boženy Němcové „Dávno již tomu …“ , tak je vlastně dost dávno, kdy jsem v několika článcích (listopad a prosinec 2008) psal o významných umělcích, našich spoluchalupářích. Snad si některé z nich i dnešní čtenáři tohoto blogu rádi připomenou.

Pergl  Oldřich – pobýval se svou rodinou v chalupě v Naději. Byl to významný klarinetista, hráč orchestru Národního divadla, člen Českého noneta (to je soubor, přidružený k České filharmonii, složený z hráčů na housle, violu, violoncello, kontrabas a z dechového kvinteta, vzniklý už v r. 1924 a existující dodnes). Když jeho dcera i syn po r. 1968 emigrovali do Kanady, odešel brzy i s manželkou za nimi. Zemřel v r. 1999 (podle jiného údaje v r. 2001) v kanadském Hamiltonu. I tam se věnoval hudbě, jak o tom svědčí přiložený obrázek s kanadským hudebníkem Stephenem Pierrem. I s dětmi pana Pergla jsme se po revoluci několikrát  tady setkali.

Rambousek Jan – malíř a grafik – i on měl chalupu v Naději. Narodil se v r. 1895 a zemřel v r. 1976. Studoval na AVU v Praze, ve studiích pokračoval v Paříži. Spolupracoval s našimi významnými umělci jako třeba s M. Švabinským. Založil grafickou pobočku Umělecké besedy, pracoval před válkou pro  známe časopisy jako Lidové noviny nebo Venkov. Je znám jako ilustrátor mnoha knih. Namaloval i řadu obrazů s náměty z našich Lužických hor.

Fišer Luboš – skladatel filmové i vážné hudby – byl naším kamarádem a vrstevníkem. Narodil se v r. 1935 a bohužel velmi předčasně zemřel v r. 1999. Jeho hudbu si můžeme připomenout z filmů (Petrolejové lampy, Láska mezi kapkami deště, seriál Chalupáři se slavným Matuškovým Orchestrionem a z dalších  skoro  tří set filmů a televizních  pořadů). Ovšem skládal i vážnou hudbu (za jednu skladbu získal v r. 1965 cenu Unesco).  Další ocenění v zahraničí získal i za svou operu Věčný Faust. Jednou jsme mu přinesli k táboráku piano a on nám na něj hrál. Těšil se, že jednou vezmeme vůz, na něj naložíme to piano a on s námi bude jezdit od chalupy k chalupě při velikonoční koledě. Bohužel, to už se mu nesplnilo.

Šemberová Zora – česká tanečnice, choreografka a pedagožka – pobývala rovněž často na chalupě své sestry Tesaříkové  v Naději.  Narodila se v r.  1913 a zemřela ve svých skoro sto letech v Austrálii.  Byla primabalerínou  Zemského divadla v Brně a Národního divadla v Praze. V r. 1968 byla i se svou dcerou, herečkou Pamelou, na stáži v Austrálii. Vzhledem k okupaci Československa se rozhodla v Austrálii již zůstat. Po revoluci v r. 1989 se několikrát vrátila do Česka se svým partnerem, bratrancem slavného režiséra Radoka. Jejich chalupu (po smrti našeho kamaráda Pavla Tesaříka) nyní vlastní její dcera Pamela, která se několikrát i se svým australským manželem objevila u našich letních ohňů.

A na závěr ještě připomenu dalšího chalupáře z Naděje – M. Galušku. Původem byl novinář, pak velvyslanec ve Velké Británii. Ale hlavně si ho připomeneme jako generálního komisaře československých pavilonů na Světových výstavách v Montrealu a v Ósace. V roce 1969 byl ministrem kultury, ale pro svůj kritický postoj k okupaci sovětskými vojsky byl následně persekvován. Po revoluci byl rehabilitován a stal se znovu šéfem naší expozice na Světové výstavě v Seville v r. 1992. Zemřel v r. 2007.

Jen málokdo si připomene sochaře Václava Vokálka (spíš jeho synovce-jmenovce, který s nám vypil nejednu číši). Narodil se v r. 1891 a zemřel v r. 1970. Byl to žák sochaře Myslbeka a vytvořil řadu portrétních plastik. V době, kdy pobýval na chalupě v Naději,  jsme byli víceméně školou povinní. Psal jsem o něm v listopadu 2015.

Dnes má v Naději chalupu známá televizní moderátorka Saskia Burešová se svým manželem, režisérem Obdržálkem. Ta jako školačka jezdila do Naděje do chalupy Zelenkových.  Ti svou chalupu prodali už na začátku šedesátých let. Evidentně stojí za to se sem vracet …


1. prosince 2021

Změny v dopravě na a z chalupy

 V dodatku k minulému článku jsem upozorňoval na zrušení autobusové linky QUICK mezi Rumburkem a Prahou. V reakci jsem dostal od čtenáře pana M. Cardy z Mařenic podrobnou informaci o tom, co se mění a bude měnit na autobusových a vlakových linkách kolem nás. Za jeho informaci děkuji a otiskuji zde v celém rozsahu.

Jaké změny nás českají ve veřejné dopravě, aneb každoroční změna jízdních řádů je za rohem

Je začátek prosince, začíná adventní shon, k tomu covidová pandemie, aby těch starostí nebylo málo. Naší pozornosti by však letos nemělo uniknout datum 12.12. , kdy dochází každoročně ke změnám jízdních řádů jak na železnici, tak u autobusů veřejné dopravy. Letošní změny budou v našem regionu poměrně výrazné, proto mě napadlo shrnout ty nejpodstatnější.

Protože se o veřejnou dopravu zajímám a také jí rád využívám, sleduji stránky https://www.iidol.cz/navrhovane-jizdni-rady.html,

kde jsou zveřejňovány veškeré dopravní aktuality z Libereckého kraje. V Libereckém kraji je koordinací veřejné dopravy pověřena společnost KORID LK. Veškerá místní doprava je v gesci kraje a mnoho lidí neví, že má možnost se k jízdním řádům a spojům každoročně vyjádřit, tyto připomínky jsou následně posouzeny a případně zohledněny právě při pravidelných změnách JŘ. Letos je o jízdních řádech samozřejmě již rozhodnuto (další termín pro přípustnou změnu je v březnu.)

Co nás tedy od 12.12. čeká:

Liberecký kraj rozhodnul, že ukončí smlouvu s ČSAD Česká Lípa (soukromá firma) a veškerý provoz přebere ,,krajský dopravce“ ČSAD Liberec. Výhodou mají být moderní vozidla, částečně bezbariérová. Zaveden bude hodinový interval na lince Praha – Nový Bor, jízdní řády dostanou takt (např. odjezdy z Boru na Krompach vždy XX:20 atd.)

https://www.iidol.cz/aktuality/12420:co-chystame-v-jr-optimalizace-dopravni-obsluznosti-v-oblasti-ceskolipsko.html

Linka 441 Nový Bor – Cvikov – Krompach = pracovní dny

Naše ,,domácí“ linka. Nově bude naprostá většina spojů vedena v celé trase přímo Nový Bor – Krompach a zpět. Mezi Cvikovem a Novým Borem nově nepovede tato linka po hlavní silnici přes Svor, ale přes Radvanec. Ze Cvikova tedy pojede kolem hřbitova po Sloupské silnici, dále kolem Radvaneckého koupaliště a přes Radvanec do Nového Boru. Jízdní doba z konečné na konečnou 40 minut.

Odjezdy z Krompachu jsou v návrhu: 4:32, 6:00, 7:07, 9:00, 11:00, 14:00, 15:00, 16:00, 18:05, 20:05

Odjezdy z Nového Boru: 6:20, 8:20, 10:20, 10:20, 13:20, 14:20, 15:20, 16:20, 17:20, 19:20

 Linka 444 Krompach – Cvikov – Lindava – Sloup – Nový Bor – Polevsko = víkendy

Linka 441 je v provozu v pracovní dny, o sobotách a nedělích má být zavedena nová linka 444.  Výhodou oproti současnému stavu bude více spojů celoročně. Dosud jezdily dva spoje v sobotu a dva v neděli, nyní jich má být až 5. Trochu rozpačitě na mě však působí trasa linky, která to bere ze Cvikova oklikou přes Lindavu, takže to bude ,,vyhlídková“ jízda. Asi byly sloučeny dvě linky v rámci ,,optimalizace“ a šetření. (právě proto jsou důležité připomínky cestujících, aby bylo jasné, zda se něco nového ujalo/neujalo)

Pokud by někdo např. v neděli chtěl jet do do Nového Boru, lépe udělá, když ve Cvikově přestoupí na navazující linku 440 (Liberec – Nový Bor – Kamenický Šenov), tím pádem bude v Boru rychleji a případně bezpečně stihne i spoj do Prahy. Odpolední odjezdy linky 444 z Krompachu jsou plánovány 13:30, 15:30, 17:30. Příjezd do Cvikova je v XX:50. Návazně v XX:55 jede  linka 440 do Boru. Příjezd do Boru je XY:10, odjezd směr Praha má  linka 400 XY:25. Tento model platí ve všech třech případech.

V neděli navíc zaveden na lince 400 přímý spoj Cvikov (16:40) – Praha (18:45). Bohužel zrovna na tento spoj od Krompachu nic nenavazuje (pokud nebereme v potaz 50 minut, to už je opravdu velká mezera). Možná by stálo za to do budoucna zajistit v neděli přípoj spíše k tomuto spoji.

Linka 400 Praha – Nový Bor/ -Varnsdorf/ -Cvikov

Páteřní linka regionu, která měla dosud zavedenou komerční konkurenci v podobě Quick Busu a jiných dopravců. Zde nastávají největší změny. Ty dokonce způsobily kauzu, která pronikla minulý týden do médií.

Liberecký kraj chce tuto dotovanou linku integrovat do  krajského tarifu IDOL a po dohodě se Středočeským krajem a Prahou také do tarifu PID. Držitelé pražských  Lítaček a Opuscard (karta Libereckého kraje) by tak měli jezdit výhodněji. Protože soukromý varnsdorfský dopravce Quick Bus, který provozoval na této trase komerční spoje, se nechtěl zapojit, Liberecký kraj mu zapověděl přepravovat cestující na svém území. To dopravce označil jako likvidační a jeho  spoje tedy od 12.12.2021 nemají vyjet. Každá strana má na věc svůj názor, což lépe popisují níže uvedené odkazy na články:

https://www.iidol.cz/aktuality/12827:vyjadreni-k-autobusovemu-spojeni-varnsdorf-praha.html

https://www.idnes.cz/usti/zpravy/autobusova-linka-quick-bus-rumburk-varnsdorf.A211129_100151_usti-zpravy_mendl

https://zdopravy.cz/dokument-liberecky-kraj-vysvetluje-sve-plany-se-spojenim-sluknovsky-vybezek-praha-97698/

Ať to dopadne jak dopadne, cestující z Novoborska tím nebudou zdaleka tak postiženi jako nešťastný Šluknovský výběžek.

Důležitou změnou je také přesunutí konečné v Praze z Holešovic na metro Střížkov. Důvodem je prý požadavek města Prahy, Holešovický autobusák má být zrušen. Důvodem je také možná časté zpoždění právě v koncovém dojezdu od kraje Prahy do Holešovic (pro srovnání jízdní doba metra ze Střížkova do Holešovic je 8 minut, Střížkovem projíždí také páteřní linka MHD 177).

V návrhu JŘ jsou i přímé spoje Praha – Cvikov: každý všední den Praha 14:20 – Cvikov 16:20 (v 16:40 je přípoj směr Krompach), v pátek navíc Praha 17:20 – Cvikov 19:20 (v 19:40 navazuje přípoj na Krompach).

Uvidíme, jak se podoba této páteřní vytížené linky vyvine po všech sporech, které nyní probíhají.

 

ŽELEZNICE

Na ,,naší“ trati 080 Mladá Boleslav – Česká Lípa – Jedlová se toho tolik nemění. V dvouhodinovém taktu jezdí rychlíky R22 Kolín – Rumburk (v Mladé Boleslavi navazující na R21 Praha – Tanvald). V hodinách mezi tím jsou proloženy osobními zastávkovými vlaky Rumburk – Mladá Boleslav. Rychlíky provozuje společnost Arriva. Provoz osobních vlaků byl Libereckým krajem nově přiklepnut dopravci Die Landerbahn, který dosud jezdil třeba linku Liberec – Žitava – Varnsdorf. České dráhy tak na této trati již nic neprovozují.

Letošní novinkou, která se má příští rok opakovat je přímý rekreační spoj ,,Lužickohorský rychlík“Praha – Doksy – Mikulášovice. Jezdí každou sobotu od konce března do konce října a staví také v Novém Boru, Svoru a Jedlové. Ráno jede z Prahy a navečer se vrací zpátky. Jedná se o ,,historický“ vlak společnosti KŽC,  složený ze starých kupé vozů tažených lokomotivou z 60. let. Vlak nebyl integrován v IDOL tarifu, protože Liberecký kraj o něj nestál. Kdo však má Opus kartu, jede na to konto v úseku Jedlová – Bezděz zadarmo, takže cesta do Prahy vyšla dospěláka bez slevy třeba jen na 8O Kč. Cesta ze Svoru na pražské Hlavní nádraží (vlak zajíždí až do Vršovic) sice trvá asi 3 hodiny, ale je kompenzována točeným pivem na palubě a občerstvením. Je zde také prostor na přepravu kol. Tento spoj si našel cestující a byl o něj slušný zájem. Více naleznete  zde :

https://youtu.be/B8GivXxDEzQ

https://www.kzc.cz/?sekce=pravidelne_verejne_vlaky&stranka=luzickohorsky_rychlik

 

 



26. listopadu 2021

Letos jsme si stýskali

 jak nám opravovali (čti rozkopali) silnice , vedoucí na naše chalupy. A ono to příští roky nebude jiné. Dočetli jsme se, že příští rok začne přestavba silnice Nový Bor – Svor na čtyřpruhovou.

Což o to, provoz tam je hustý, protože je to spojnice na německé hranice. Prý se tam pro rok 2035 odhaduje intenzita dopravy 17 800 vozidel za den, tedy o polovinu víc než dnes.  Pokud ale současně EU zavádí Green Deal, tak by takové číslo nemuselo platit, protože snad doté doby páni v Bruseli pochopí, že nejvíc znečistění spalinami udělají právě kamiony a přejde se na železnici. A tam se jezdí na elektriku už dávno.

Mimochodem ti, co po tomto kusu silnice často jezdí, tak asi dosvědčí, že je tam provoz sice hustý, ale plynulý. Ano, o pár kilometrů dál – přes Šébr -  je to při mlze či námraze zlé.

V každém směru se ta silnice má rozšířit o 6 metrů. Půjde o snad největší investici do silnic v Libereckém kraji. Dokončena má být v r. 2024 a bude to první (a v té době i jediný) čtyřprůhový úsek na silnici č. I/9. Ekologové prý nejsou z této akce příliš nadšení, ačkoliv  v rámci rozšíření silnice se plánuje i oplocení a podchody pro zvěř. Pravdou je, že v tomto úseku jsou srážky se srnami a černou zvěří časté. 

Plusem snad bude s touto akci spojená změna křižovatky, rozdělující směry na Rumburk a Cvikov, na kruhový objezd. Snad to bude zárodek obchvatu Svoru, který je už dlouho plánován a o kterém jsem tu již psal.

Přes silnici má být vybudována i cyklostezka, která povede od nádraží ve Svoru po tělese zrušené trati přes Cvikov do Jablonného v Podještědí. Nedávno bylo dokončeno přemostění u Šébru, které spojuje cyklostezky na obou stranách silnice.

No prostě akce to bude velká a na pár let to průchodnost  tohoto úseku silniční spojnice do Německa asi velmi omezí. Pro naše chalupáře to bude znamenat  přeorientovat se na silnice přes Lindavu na Mimoň (tam bude už dnešní přestavba ukončená) nebo na silnici přes Zákupy a Novému Boru se vyhýbat.

Hlas lidu většinou kritizuje skutečnost, že se začíná na úseku, který velkou brzdou provozu nebyl. Na silnici I/9 jsou výrazně horší místa (křižovatka v Jestřebí, průjezd Zahrádkami či Českou Lípou, kde rozestavěný obchvat dřímá).

DODATEK (30.11:2021)

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.

Od tohoto týdne skončil provoz námi chalupáři oblíbené autobusové linky QUICK Rumburk - Praha a zpět!  Dopravci skončila licence a přestože linku QUICK provozoval na čistě komerční bázi bez podpory krajů, Liberecký kraj nyní zařadil úsek této linky ve svém kraji mezi dotované a provozem pověřil ČSAD  (Liberec a Česká Lípa). Proto Quick na této lince skončil.

Ještě jedna linka byla pro nás, chalupáře, zajímavá. Byl to nedělní spoj Cvikov - Praha s odjezdem ze Cvikova v 17:12. Protože ho provozuje rovněž soukromá firma Flixbus, třeba jim kraj rovněž zatrhne tipec.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]