30. května 2010

V Trávníku je už většinou uklizeno,

elektrické vedení je obnoveno, svítíme (teda některé větve veřejného osvětlení ještě ne), ale na houby do lesa hned tak nepůjdeme, jak dokladují dva obrázky - vlevo je prořídlý les nad penziónem U Naděje, vpravo pak rozsáhlý polom pod Milštejnem. Lesáci mají s těžbou dřeva vystaráno.

Mezi odkazy vpravo najdete na odkazu FOTKY řadu fotografií z různých míst Trávníka po kalamitě, které jsem dostal od přátel chalupářů.


26. května 2010

V Trávníku to foukalo

V pondělí 24. května se k večeru začaly sbíhat mraky a asi v 17 hodin začalo pršet (málo), za deset minut už pršelo hodně, za dalších pět minut začaly padat kroupy – sice řídce, ale některé velké jak půl palce – a za další tři minuty to přišlo: obrovský poryv větru. Při pohledu z okna se stromy ohýbaly až k zemi, začaly létat větve, ozýval se praskot, dole u silnice se zablýsklo u trafostanice a světlo zhaslo.

Praskot vyvrcholil obrovskou ránou – před našimi okny ve vzdálenosti 4 metrů praskl svisle mohutný dub od rozvětvení až k zemi! Prasklina se rozšklebila na šířku 5 cm. Nečekali jsme na nic a vyběhli z místnosti, protože jsme čekali, že při dalším poryvu spadne půlka stromu na dům. Naštěstí se další poryv nekonal. Ovšem představa, že dub se kdykoliv rozpůlí a spadne, v nás zůstala. Volali jsme 152 – „v ohrožení života“, kde nás spojili na cvikovské hasiče. Po asi půlhodině déšť ustal a my jsme vyrazïli na obhlídku. Jako první fakt jsme zjistili, že příjezd do horní části Trávníka není možný, protože cesty jsou v lese zablokovány spadanými větvemi i stromy. Vzali jsme motorové pily a začali se prořezávat. Větve tak do 20 cm průměru jsme prořezali a když jsme dorazili k vlastním kmenům o průměru tak 80 cm přijeli dva cvikovští hasiči a pomohli nám cestu vyčistit.

Pak jsme se vrátili do horní části Trávníku. Tam spadly tři stromy přes cestu a strhly z několika sloupů elektrické třífázové vedení. Hasiči i tam cestu prorazili. Pak se podívali na prasklý dub a řekli nám, že se o likvidaci musí postarat majitel pozemku, oni že jednak nemají potřebnou výbavu a jednak uvolňují především cesty. Druhý den prasklý dub specialista zlikvidoval. Musím připomenout, že před pár lety tehdejší ekoložka cvikovského MÚ odmítla majitelům nemovitosti povolit tento strom zlikvidovat a naopak upozorňovala, že ho může vyhlásit za chráněný. Přiložený obrázek dokladuje, že vnitřek stromu byl zcela vyhnilý, takže skutečně ohrožoval přilehlý dům.

V té souvislosti si dovolím konstatovat, že myšlenka sloučit ministerstvo zemědělství (představující odbornost) a ministerstvo životního prostředí (představující ne zcela odbornou lásku k přírodě) se mi po této zkušenosti zdá docela oprávněná, protože ekoložka, vidící košatý zelený strom, neměla evidentně nejmenší představu o skutečném stavu stromů odvisle od jejích stáří a druhu, takže její rozhodování ohrožuje životy našich občanů, jak tento případ dokazuje. I specialista na rizikové kácení potvrdil, že tento přestárlý strom měl být už dávno zlikvidován. Ekolog, který trval na zachování stromu na Moravě, pod kterým před časem zahynuli dva školáci, postupoval podle stejných neodborných znalostí.

Ale zpět k vichřici, která se prohnala Trávníkem. Bylo veliké štěstí, že většina stromů a jejich větví spadla v blízkosti domů a chalup tak, že se domů nedotkla. Nejvíce to odnesla kolna v blízkosti trafostanice a střecha domu na konci vesnice směrem do Mařenic. Popadalo hodně ovocných stromů. Lehla i řada vzrostlých bříz, kterou končila louka pod Slepičárnou.

Velké polomy jsou v lese na pravé straně louky pod penziónem U Naděje a v lese nad tímto penziónem. Hodně stromů spadalo i u Křížku nad Nadějí.

Kladem byl rychlý zásah cvikovských hasičů. Poškození elektrického vedení od trafostanice nahoru do horní části Trávníka bylo tak značné, že jsme čekali (pesimisticky) obnovení dodávky elektřiny v řádu tří – čtyř dnů (příčníky měly ulámané izolátory, vedení leželo na zemi, tenčí vodič pro místní osvětlení byl na řadě míst přetržený). ČEZ opravy zahájil odpoledne druhý den a – ve 20 hodin 9 minut se světlo v domech horní části Trávníka opět rozzářilo!

Jinak byl důsledek vichřice v Trávníku skutečně nejhorší v celém Libereckém kraji, což lze dokladovat i příjezdem reportéra TV NOVA a reportáží NOVY a Primy z Trávníka, které se objevily v regionálních zprávách 25. května. Na dalších obrázcích jsou některá další postižená místa.


18. května 2010

Pane Bože (a voliči), račižte nám zachovat

dnešní cvikovské Zastupitelstvo. Po řadě let dnes musíme říci, že se skutečně starají i o rekreanty v našich vesničkách. Jen z posledních dvou let můžeme připomenout řadu věcí - instalace zrcadla na silnici v Trávníku, opravy osvětlení, zajištění odstranění rizikových stromů, protahování v zimě (pravda, někdy se pod radlici připlete i plot), navýšení počtu kontejnerů na odpad, otevření sběrného dvora i pro rekreanty nebo pravidelná účast na schůzích Občanského sdružení.

Poslední akcí bylo promptní nahrazení ukradených krytů odvodňovacího kanálku u silnice v Trávníku. Nové provedení (viz obrázek), nahrazující původní litinové kryty, je odlehčené, tak snad nebude takovým lákadlem pro schránčlivé sběrače kovů.

Na druhém obrázku je dokumentována čistota v okolí odpadových kontejnerů v Trávníku.

Jen ta státní policie by skutečně měla mezi chalupami častěji projíždět, jak nám na na posledních schůzích slibovali s odvoláním na fakt, že se zvýšil jejich počet na služebně ve Cvikově.


16. května 2010

Jablonné má vyhlídkovou věž

Atrakcí Jablonného v Podještědí bylo (a je) čapí hnízdo na bývalém pivovarském komíně. Ten pivovar byl v provozu od r. 1864 do r. 1932 také v bývalém kostele Narození P. Marie vlevo dole pod náměstím.

Kostel je připomínán už ve 13. století, ale zásadně byl přestavěn někdy kolem r. 1782. Ovšem dlouho nevydržel, protože v r. 1788 vyhořel a zůstal v troskách až do zmíněné přestavby na pivovar. Částečně byl obnoven v r. 2002, hlavně tedy barokní průčelí a věž. Věž slouží jako vyhlídka. Do výšky přes 30 metrů vedou dvě schodiště vždy s 176 schody (jedno pro výstup a druhé pro sestup). Já tedy napočítal schodů 177, ale to mi asi jednou podklesly nohy.

Z věže je pěkný výhled na Jablonné a jeho okolí, především tedy uvidíme náměstí, baziliku sv. Vavřince a sv. Zdislavy (v r. 1996 byl tento mohutný kostel papežským rozhodnutím povýšen do vyšší kategorie katolických kostelů – jako tzv. basilica minor) a Zámecký rybník. Z lesa na blízkém kopci vyčnívá věž hradu Lemberk.

Především však, budeme-li mít štěstí, uvidíme čápy na hnízdě, protože komín s čapím hnízdem je nižší než vyhlídková věž. Na jednom obrázku je náměstí a na druhém čapí hnízdo. Na třetím je dedikační nápis na bazilice.


10. května 2010

Vysílače na Luži

Na hraničních horách Luž a Hvozd jsou už řadu let v provozu německé vykrývací televizní vysílače. Je to pochopitelné, pokud si po výstupu na tyto kopce uvědomíme, že jsou to zdaleka nejvyšší body a směrem do německého vnitrozemí již vyšší hory nejsou.

Před lety to využívala i amatérská klubová radiostanice z Prahy a pod značkou OK1KPZ se z vrcholu Luže zúčastňovala po řadu let evropského radioamatérského závodu Polní den. Závod se konal vždy první víkend v červenci a účelem bylo navázat maximální počet spojení na velmi krátkých vlnách (v pásmech, vyhrazených radioamatérům) během 24 hodin. Vítězila stanice, která navázala největší počet spojení na největší vzdálenost (vzdálenost mezi stanicemi při každém spojení se sčítala). Protože se velmi krátké vlny šíří jako světlo, dosahovalo se největších vzdáleností při umístění stanic na vysokých kopcích a horách. Z Luže se tak dělala spojení do slovenských Tater, do rakouských a slovinských hor i daleko do Německa.

V posledních 15 letech se rozšířil nový způsob radioamatérských spojení, kdy se na některém vyvýšeném místě umístí retranslační stanice s citlivým přijímačem, která přijaté signály vyzařuje na mírně odlišném kmitočtu s větším výkonem. Znamená to, že radioamatér s ruční radiostanicí může třeba z bytu v Praze navazovat spojení retranslací přes stanici na Černé hoře v Krkonoších třeba na Moravu, kam by se s nepatrným výkonem své stanice nikdy nedovolal.

A tady se oklikou vracíme zase na Luž. Němečtí radioamatéři zde instalovali takovou retranslační radiostanici. I z pražského Jižního města je možno s kapesní radiostanicí uskutečňovat spojení do Německa přes tuto retranslačku na Luži.

Na obrázku je vidět kovová konstrukce na Luži, na které jsou umístěny všemožné antény amatérů, za ní pak na vyšším stožáru jsou antény televizních vykrývacích vysílačů.

Nedávno jsme se známými z Kanady, kteří byli v Česku na návštěvě, vylezli na Luž. Měl jsem s sebou takovou ruční radiostanici a přes zmíněnou retranslačku jsem navázal spojení s německým radioamatérem ve městě Niesky (asi 60 km od Luže). Když se ode mne dozvěděl, odkud vysílám, požádal nás, abychom si stoupli přesně na prostřední hraniční kámen a dívali se směrem na anténní konstrukci. Pak nám vysvětlil, že je tam umístěna i televizní kamera (obdoba web kamery, kterou máme u našich počítačů), kterou si on dálkově zapne a doma nás na monitoru uvidí! Za chvíli nám popisoval, že nás vidí a že mu můžeme zamávat.


4. května 2010

Výlet pod Ralsko

Pod Ralskem se nachází přírodní zajímavost – průrva řeky Ploučnice. Ploučnice je řeka, která sbírá vody ze skoro celého našeho kraje. Její prameny jsou u Ještědu a délka jejího toku až k ústí do Labe u Děčína je 105 km. U Stráže pod Ralskem protéká Horeckým rybníkem a pak se dostává do skalní průrvy (uměle vytesané) – viz níže. Dále protéká Mimoní a pak pokračuje přírodními meandry až k České Lípě. Před ústím do Labe má Ploučnice větší spád, který překonává přes řadu jezů.

Průrva řeky Ploučnice byla vytvořena odbočením z mohutné hráze, která měla sloužit hamru v Novinách pod Ralskem (ze 16. století). Ploučnice nejprve teče hlubokou vytesanou soutěskou ve skalním hřbetu, dlouhou asi 50 m a širokou asi 4 m. Pak protéká prvním kratším tunelem a vynořuje se na povrch v úzké rokli, aby hned v protější stěně opět zmizela v dalším umělém tunelu, dlouhém asi 40 m.

Tunel ústí malým jezem do tůně, ke které vede červená turistická značka, procházející Novinami. Od této tůně se po schodech vystoupá k několika chalupám a po asi 100 metrech se dostaneme k vytesaným soutěskám, do kterých můžeme shora nahlédnout. Při vyšším stavu vody projíždějí tunely jako příjemnou atrakci vodáci a údajně je možno Průrvu i projít a proplavat.

Průrva Ploučnice je státní kulturní památkou.

Je to příjemný výlet, kdy se můžete nejprve občerstvit v restauraci U zlaté lípy na křižovatce silnice z Jablonného do Mimoně, kde odbočuje silnička do Novin. Restaurace má hezký, dřevem obložený lokál a dobře se zde obědvá. Také auto si případně můžete nechat na parkovišti u restaurace a pokračovat pěšky do Novin, kde kousek za hezkým kostelíkem (vstup historickou upravenou branou) u fotbalového hřiště narazíte na červenou značku, která vás asi po 1,5 km dovede přímo k Průrvě. Pro zdatnější to může být i hezký výlet na kolech.

Na připojených fotografiích je kostelík v Novinách, výtok Ploučnice z tunelu a pohled do skalní průrvy.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]