20. října 2013
Takovou chalupu by snad nevykradli
Ministerstvo obrany oznámilo, že hodlá soukromníkům odprodat pohraniční bunkry., kterým se říká „řopík“. Vyprojektovalo je totiž Ředitelství opevňovacích prací (zkratka ŘOP) a odtud také vzniklo jejich pojmenování. Stavěly se v letech 1936 – 1938 na severních hranicích Čech a Moravy a na jižní Moravě. Zachovalo se jich přes 8 tisíc!
Pásmo těchto opevnění měl za úkol pozastavit nepřítele a způsobit mu co největší ztráty.
Bunkry byly železobetonové. Betonovalo se nepřetržitě a trvalo přibližně 24 hodin. Vznikl tak monolit, který neměl pracovní spáry a měl zajistit tu nejvyšší odolnost proti nepřátelskému ostřelování, hlavně dělostřeleckému.
Řopíky měly tloušťku čelní stěny ve směru k nepříteli 80 cm. Týlová stěna měla tloušťku 50 cm. Hmotnost měl řopík až 190 tun. Tehdejší cena byla 100 tisíc korun. Obyčejný rodinný dům přišel v té době na 45 000 korun.
Na záchod se chodilo s polní lopatkou do okolí. Při bojové
činnosti měli vojáci dovoleno močit v předsíňce, mezi dveřmi, protože tudy
vedla pěticentimetrová ocelová odvodňovací trubka.
Ministerstvo na svých webových stránkách zatím nabízí dva
bunkry na jižní Moravě. Další prý budou následovat (cena od 120 do 260 tisíc Kč
se zdá být přílišná s ohledem na to, že nelze počítat ani s přívodem
elektřiny ani vody). Již z dřívějška mají některé řopíky v majetku
vojenské kluby, které je upravily tak, jak měly kdysi při obraně státu sloužit.
Takové obnovené řopíky jsou například v blízkosti Slavonic. 
V našem okolí je celý pás těchto opevnění, známý je
„kultovní“ bunkr u silnice mezi Mařenicemi a Juliovou, ze kterého řečnil
k seběhnuvším se místním soukmenovcům Hitler při průjezdu naším krajem,
poté co naše pohraničí v říjnu 1938 zabralo Německo v důsledku
Mnichovské dohody.
Na prvním obrázku je dnešní stav jednoho z bunkrů, na druhém je zachycen
Hitler při průjezdu Cvikovem.
No a u nás? Jeden kamarád – chalupář prý uvažuje, že by
koupil řopík u cesty na přehradu a zřídil by si tam bufet s párkama
v rohlíku a langošema.
17. října 2013
Elektřinu ano, ale kudy ji přivést?
Po několika
letech se znovu otevírá horké téma:
vedení vysokého napětí na stožárech v dlouhém koridoru přes Lužické hory. SČE
prý tuto akci plánuje na roky 2017
a 2018.
Lesy Lužických hor by
procházela řada padesát metrů vysokých
stožárů z Varnsdorfu přes Svor až k Novému Boru. Mělo by tak
vzniknout záložní vedení VVN do Šluknovského výběžku, kam zatím vede pouze jediné vedení od České
Kamenice a při jeho poruše nelze přivést elektřinu do regionu odjinud. 
Vhodnější trasa nebyla dosud nalezena. Možnost přívodu z území Ústeckého kraje by byla v konfliktu s nejcennějšími zónami CHKO Labské pískovce a Lužické hory, stávající trasa by zase při poruše (třeba při další vichřici jako v květnu 2010, která naši oblast těžce zasáhla) přivedla 60 tisíc obyvatel do tmy.
Nevoli u obyvatel a ochránců přírody vyvolává skutečnost, že energetici údajně požadují vytvoření nového 200 m širokého průseku, kterým by vedení procházelo. I kdyby se vedení vybudovalo souběžně v dnešní trase, musel by se stávající asi 30 m široký průsek nejméně zdvojnásobit. Provedení této přípojky jako kabelového vedení v zemi je několikrát dražší než vedení nadzemní a k poškození krajiny by rovněž došlo. Rada je těžká, postižené obce kolem nové trasy doporučují, aby se věc řešila náhradním napojením na německou rozvodnou soustavu (to prý má jednak technické problémy a druhak to není v souladu s politikou ČEZ být evropským velkoexportérem elektrické energie). Strana Zelených navrhuje vybudovat vedení od Hrádku nad Nisou přes Německo.
Obyvatelé Šluknovska budou jistě při představě elektrické tmy na řešení tlačit.
V květnu 2011 jsem na tomto blogu ve článku pod názvem NIMBY (anglická zkratka pro postoj „Kdekoliv, jen ne u mne na dvorečku!“) upozorňoval na nutnost, aby se lidé dokázali domluvit a nehleděli jen na své zájmy.
11. října 2013
Zpívání
.jpg)
máme my chalupáři ze všeho nejradši (teda hned po pivu). A
tak se u již dříve zmiňovaných chalupářských oslav se sudem taky zpívá. Někdy
jen při kytaře, jindy účinkuje i kompletní Trávnický disharmonický orchestr (na obrázku). 
I v sousedních chalupářských destinacích se takové zpívání provozuje. Druhý obrázek je z Krompachu. V restauraci Na Vyhlídce se občas sejde parta chalupářů – muzikantů, takže zpívání je na vysoké úrovni.
A jak se nám doneslo, letos se občas konalo takové zpívání i
v Dolní Světlé ve Staré hospodě.
Sudové počasí skončilo a na srazy u sudu si budeme muset
počkat až na příští rok (ale sudy jsou už zajištěny, rodí se a do jara se budou
rodit další vnoučkové či vnučky).
Napadlo nás proto si zazpívat alespoň v rámci pátečnických
srazů v penzionu U Naděje. Domluveno, minulý týden vykonáno. Sešlo se nás jen něco přes dvacet, protože
termín řadě lidí kolidoval s jejich soukromými plány. Ale i tak se zpívání
povedlo a poslední zpěváci se s kytaristy loučili v jednu hodinu po
půlnoci. Bohužel máme jen jednu dost nekvalitní fotku z mobilu, takže tuto
sešlost nemůžeme doložit. Ale pro všeobecný zájem se bude během zimy akce
opakovat, takže i fotky budou.
6. října 2013
Vodní díla na Cvikovsku II.
Jak jsem avizoval, v pátek 4. října se konala ve
cvikovském kulturním domě Sever beseda
s autorem knihy o vodních dílech na Cvikovsku.
Za slušné účasti asi 30 lidí nejprve autoři (text Miroslav
Kolka a grafické zpracování publikace Michael Čtveráček) knihu pokřtili láhví
sektu. Pak autor z Národního památkového ústavu v Liberci osvětlil vznik
knihy. Na Českolipsku je evidováno asi 260 vodních děl. Největší část se
nachází na Cvikovsku kolem dvou vodních toků – Svitávky a Boberského potoka,
které samozřejmě přibírají i další potoky. Pokřtění knihy je na prvním obrázku.
Zpracování knihy bylo náročnou prací, hlavně proto, že fyzické pozůstatky jsou dnes v terénu jen minimální. Bylo proto nutno studovat archivní záznamy, pozemkové knihy bývalých panství a dochovanou tzv. Vodní knihu, kde se veškerá vodní díla včetně majetkových vztahů zaznamenávala. Nápomocni byli i místní pamětníci, mj. pan Pavýza z Dolní Světlé (o jím zpracovaných materiálech jsem zde rovněž psal březnu r. 2012), který byl na besedě přítomen.
Podkladem byly i první c. a k. katastrální mapy z r.
1843, tzv. Císařské otisky, o kterých jsem zde již psal (v srpnu a v říjnu
2007 … to to utíká). K nim jsme se dozvěděli, že barevné značení budov
(vyžlucené a vyčerveněné obrysy) definovaly odolnost proti ohni (žlutě
vyznačené budovy byly vesměs dřevěné „požárně nezpůsobilé“ a červeně vyznačené
budovy byly zděné, „požárně způsobilé“). Dokladuje to výřez z katastrální
mapy z r. 1843, která zachycuje polohu dnes již zaniklého mlýna
(velká budova vpravo s vyznačenými vodními koly) s náhonem z Boberského potoka v dnešní Vančurově ulici.
Pak autor knihy promítl řadu fotografií a nákresů, které se
do publikace již nevešly. Upozornil například na někdy ještě dnes rozeznatelné
datace výstavby mlýnů a pil letopočtem,
vysekaným do skály náhonu.
V devatenáctém století byli hlavními staviteli vodních
děl (mlýnů a pil, později i brusíren skla) Anton Hütter z Krompachu a
Florian Hübner z Lindavy. Zachovala se řada zajímavých nákresů, dnes
bychom řekli projektů, podle kterých byla popisovaná vodní díla budována. Nevím
jestli by si s takovými podklady poradily stavební firmy dnes, kdy bez
počítačové výbavy nedají ani ránu.
Ve článku zde na blogu z července 2009 je i kreslený plánek vodního mlýna, který dokladuje to, co je uvedeno v knížce o vodních dílech.
Ve článku zde na blogu z července 2009 je i kreslený plánek vodního mlýna, který dokladuje to, co je uvedeno v knížce o vodních dílech.
Na můj dotaz, zmíněný v minulém článku (význam dlouhého
nákladného odvodu vody od vodního kola u dnešního sociálního ústavu
v Antonínově údolí), autor konstatoval, že i jeho to zaujalo. Důvodem je
udržení hladiny vody v lednici (prostor, ve kterém se vodní kolo točí),
aby při velké vodě se z odtoku použité vody tato nevracela pod kolo a nebrzdila
jeho chod).
Druhý den se mohli zájemci seznámit s posledními
viditelnými zbytky vodních děl přímo v terénu na vycházce od kulturního
domu po toku Boberského potoka až do Rousínova.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]