24. ledna 2015
Nejen voda teče
Nějak tu v poslední době probíhala samá vážná témata. Veselé
historky z chalupaření by sice byly, ale podle starého českého pořekadla
"Radost zlomyslná - radost nejčistší!" by možná postižení tu veselost
po zveřejnění nesli dost těžce.
Takže se podíváme na veselejší téma, se kterým neriskuji inzultaci a které pobaví spíše pány .
Nedávno jsme v osvěžovně řešili otázku základní polohy záchodového prkénka. Asi pod
dojmem zprávy z tisku, že soud v německém Düsseldorfu zamítl požadavek bytné na
náhradu škody za skvrny od moči na mramorové podlaze koupelny. Žena požadovala
jako odškodné 1900 eur (zhruba 53 tisíc korun). Podle rozsudku není možné muže
nutit k močení vsedě. Močení ve stoje je
prý součástí kulturní normy a je to stále běžnou praktikou. Sice se soud odchýlil od znečistěné podlahy k
postoji při močení, ale nezávislý soud může všechno, jak víme i od nás.
V Německu tato diskuse právě probíhá a soustřeďuje se na otázku, zda je nutno po
močení ve stoje sklápět prkénko sedačky, zvláště pak, vyžaduje-li to paní domu.
Na některých veřejných záchodcích, kde nejsou pisoárové misky, je prý močení ve
stoje přímo zakázáno. Svědčí o tom připojený německý plakátek.
Naše výměna zkušeností sahala od informace, že žena
překvapivě vyžaduje nechat zvednuté prkénko (aby si ověřila, že není počuraný
rantl mísy) po úvahy, zda lze čurat i jinde než na záchodě. Čurání při sprchování prý
bylo už v tisku doporučováno ze strany ekologistů, neb se tak ušetří drahá voda
na případné spláchnutí. Výškové umístění
umyvadel v souvislosti s tímto účelem bylo ve zmíněné debatě rovněž nadhozeno. Zmiňována byla i zkušenost z
vysokoškolských kolejí, kde na pokoji umyvadlo obvykle bylo, ale WC bylo
společné někde daleko na patře. Prý se jednoznačně rozlišovali medici ze dvou různých fakult
podle toho, zda po sobě pouštěli vodu či nikoliv. Jeden účastník přispěl vtipem, kdy vykládal
muž v hospodě kamarádům, jakou má nepořádnou manželku, protože když se ráno šel
vymočit do dřezu, bylo v něm ještě nádobí od večeře.
Závěr naší debaty zněl, že je slušností vůči manželce
prkénko sklápět, ale prostatici s častým močením by měli být pardonováni.
17. ledna 2015
Téče, voda tečé
Republiku postihly záplavy v nedávné minulosti
dvakrát, v r. 1997 a v r. 2002, v obou případech to naše okolí nepostihlo.
Ovšem v srpnu 2010, to byla jiná. Psal jsem zde o tom v srpnu 2010, škody (pod
přehradou a v Hamru, ve Cvikově a v Mařenicích na korytech o mostech obou
potoků - tehdy spíše rozvodněných říček - byly značné.
Od té doby se dost investovalo, mosty jsou opravené,
zdi koryt vyzděné, pod přehradou jsou nové dřevěné můstky ...
V rámci protipovodňových opatření se zřídil cvikovský
městský rozhlas (s přenosem do vzdálených reproduktorových sloupů rádiovým
spojem). Byl také vypracován podrobný protipovodňový plán, který naleznete na
web stránkách města Cvikova.
Cvikovem protéká Boberský potok, který se na severním
okraji Cvikova spojuje s potokem Rousínovským. V Lindavě se Boberský potok
spojuje se Svitávkou, která dále pokračuje přes Zákupy do Ploučnice. A Svitávka
vzniká soutokem řady potůčků v Dolní Světlé a v Mařeničkách se spojuje s
Hamerským potokem, který prochází přehradou v Naději.
Nebezpečí záplav na našem území zapříčiňují letní přívalové deště, tedy tak,
jak tomu bylo v srpnu 2010. Pro tyto případy jsou koryta zmíněných vodních toků
nedostatečná, koryto Boberského potoka ve Cvikově odpovídá jen dvacetileté
vodě.
Proto je minimálně nutné včasné varování. Za tím
účelem se na vodních tocích zřizují vodočty. Původně se jednalo o vodočetné
latě s cejchováním po dvou centimetrech a decimetrech. V poslední doby se
zřizují automatické měřiče - limnigrafy (kde je pohyb plováku na hladině
mechanicky převádět na zapisovač) - viz
připojené obrázky. Nejnovější jsou
radarové měřiče, kde se impulzy radaru odrážejí od vodní hladiny a registrují.
Přes mobilní telefonní síť se data (obvykle každých 10 minut) přenášejí datovým
přenosem GPRS do centrály.
Ve Cvikově jej 5 vodočtů (od Martinova údolí po Lindavu), hlavní automatický vodočet je umístěn v Nábřežní ulici (spojka mezi Kulturním domem a silnicí do Jablonného). Jeho údaje najdete na web stránce
V Mařenicích je hlavní radarový vodočet v blízkosti
restaurace Haski (viz fotografie). Další vodočty jsou u Staré hospody v Dolní
Světlé a v Mařeničkách.
Hlásný profil (zřejmě typu automatický
limnigraf, napájený fotovoltaickým panelem) je i na Hamerském potoce u
restaurace v Hamru.
14. ledna 2015
A stále jsou mezi námi nepoučitelní
Velmi často se mi stává, že mi chodí po internetu přeposílané
zprávy, o kterých se můj partner domnívá, že stojí za to, aby se všichni jeho
kamarádi tu věc dozvěděli. Což, nic proti tomu. Potíž ovšem je, že dotyčný zprávu
přepošle beze změny tak. jak ji přes
kolikátého prostředníka dostal. Proto se, než se proberete k obsahu , musíte proklikat
přes haldu adres, na které byl už v předchozích mailových kolech rozeslán
A tady je ten
zádrhel. Někteří taky-uživatelé internetu se živí tím, že sbírají adresy dalších
uživatelů. Pokud je za úplatu prodají marketingové agentuře, tak budete dostávat nevyžádanou otravnou poštu. Horší je,
když se vaše adresa dostane do rukou zlovolných. Pak se stane, že dostanete
podvodný e-mail, ve kterém je skrytý vir. Stalo se tak naposledy minulý týden,
kdy na stovky adres v Česku přišel e-mail, který vypadal jako potvrzení o objednávce v e-shopu
Obchody24.cz. Jenže tento internetový
obchod oznámil, že jeho jméno bylo zneužito a rozesílané zprávy jsou zřejmě
zavirované.
Pokud se adresát zalekne, že nic neobjednal a otevře
přílohu. aby se přesvědčil o co jde, může se jeho počítač dostat do maléru.
Proto neustále upozorňuji své
kolegy, že je dobré při přeposílání vynechat tyto přebytečné adresy. Dělá se to
stejným postupem, jako když chceme vymazat nějakou část textového dokumentu. Pomocí
myši při stisknutém tlačítku CTRL
označíme blok adres až do vlastní zprávy (zbarví se modře) a pak je stiskem
tlačítka DEL (delete) vymažeme.
DODATEK:
Že se nejdná o plané varování, si můžete přečíst na
DODATEK:
Že se nejdná o plané varování, si můžete přečíst na
8. ledna 2015
Vzduch je naše moře
To bylo za první republiky heslo, které lákalo věnovat se
letectví. A toho jsme se drželi od dětství.
Jako malý kluk jsem chodil do sklepního krámku pana
Vyskočila v Praze na Letné, kde jsme si pořizovali materiál a plánky letadel (a
taky gumu na praky, ale to neměl pan Vyskočil rád).
Drželo nás to po řadě let i na chalupě, nota bene když vedle
nás měli chalupu Miru a Růži Musilovi, letečtí konstruktéři a modeláři, kteří vedli modelářskou
rubriku už v předválečném Mladém
hlasateli a po válce ve Vpředu.
Často jsme s nimi chodili sledovat jejich zalétávání modelů větroňů o rozpětí
až 3m. Jedlou jejich model skončil vysoko ve větvích kaštanu u dnešního Dědova
odpočinku. Model jim sundal tehdy mladý Karel Štekrt.
I my jsme si postavili slušně velký model větroně (o rozpětí
asi 1,8 metru) a pouštěli ho na svahu slepičárny. Jednou se nám ho podařilo
vypustit tak úspěšně, že zakroužil až nad dolní Trávník a při návratu "přistál" do okna budovy tehdy již
zrušeného konzumu u silnice a rozbil tam okenní tabulku. Naštěstí ten dům ještě
nekoupila dnešní majitelka, takže nám to prošlo bez ztráty kytičky.
Na začátku sedmdesátých let
jsme od příbuzné z USA dostali jako jedni z prvních u nás létací talíř Frisbee. Na koupališti v Jablonném jsme elegantními obloukovými
hody z ruky do ruky na vzdálenost 20 m budili značnou pozornost.
Dalším dárkem z USA byl plastový model letadla Aerokit. Bylo
to vlastně lehounké letadélko, upevněné jako drak na niti, které mělo rotující křídla, osově upevněné na příčném drátovém úchytu. Křídla se točila a
aerodráček se vznášel do výšky desítek metrů.
Jednou mu ovšem v nějakém větrném poryvu uletělo jedno křídlo a dráček
se na Slepičárně poroučel k zemi. Uvolněné křidélko zmizelo. Za rok jsme ho náhodou při sbírání hub našli
mezi borůvčím u Křížku.
Doba pokročila a modely jsou mnohem sofistikovanější. Před
rokem či dvěma jsem sledoval létání s dálkově ovládaným modelem vrtulníku na
baterie, který si pořídil náš soused na trávnickém kopci.
A teď po Novém roce
vyzkoušel můj syn v Trávníku model rakety.
Na skutečnou palivovou kapsli, zapálenou nažhavením z baterie, vyletěla
do výšky snad 200 metrů. Po vyhoření paliva se raketa snesla na padáku k zemi.
Vítr ji ovšem odnesl ze Slepičárny až ke Karasům do zahrady.
Povídání je doplněno obrázky.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]