24. ledna 2016
Zákon, kotle a topení
To
je důležitá starost chalupářů. Již několikrát jsem zde psal o různých kamnech,
o topení dřevem a jeho výhřevnosti a o nových zákonech na ochranu ovzduší.
V
březnu 2012 jsem k nově přijatému zákonu č. 201/2012 Sb. napsal:
- Provozovatel
stacionárního zdroje na pevná paliva, který slouží jako zdroj tepla pro
teplovodní soustavu ústředního vytápění, o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do
300 kW, je povinen provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím
odborně způsobilé osoby kontrolu jeho technického stavu a provozu a předkládat
na vyžádání obecnímu úřadu doklad o provedení této kontroly. První
kontrola technického stavu musí být provedena nejpozději do 31. prosince 2016. Revize bude provádět
odborně způsobilá osoba proškolená výrobcem kontrolovaných zařízení.
-
Povinnost umožnit pověřeným osobám
přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, ..... se nevztahuje na
provozovatele stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě nebo ve
stavbě pro rodinnou rekreaci.
- Od roku 2022 nebude
možné doma provozovat kotel na tuhá paliva nižší emisní třídy než tři. Od této
povinnosti budou osvobozena jen malá kamna o tepelném příkonu do 10 kilowattů.
Takže první
termín - pořízení si dokladu o technickém stavu kotle - se blíží. Kolega chalupář si vyžádal stanovisko
Ministerstva životního prostředí, aby měl jasno. Ocituji tady z té odpovědi to hlavní , co nás zajímá - kdo nám takový
doklad vydá.
Bude to "odborně způsobilá osoba (obvykle právě topenář, který kotle
instaluje), která má výrobcem nebo dovozcem zdroje uděleno oprávnění k jeho
instalaci, provozu a údržbě. Seznam odborně způsobilých osob bude zveřejňován
na internetových stránkách Hospodářské komory ČR od konce ledna 2016 a bude
průběžně doplňován o další osoby, kterým budou jednotliví výrobci nebo dovozci
vydávat oprávnění. V seznamu bude možné vyhledávat dle značky výrobce zdroje,
kraje a okresu sídla odborně způsobilé osoby a také dle typu zdroje pro
případy, kdy výrobce nebo dovozce zanikl, není zjistitelný nebo neurčil odborně
způsobilou osobu. V takovém případě může doklad zpracovat jiná osoba, která
bude mít oprávnění ke kontrole stejného typu zdroje (např. prohořívací,
odhořívací, aj.). "
Myslím, že by v této věci mohl v zájmu svých členů
konat Spolek Trávník a Naděje a doporučit svým členům vhodné "odborně
způsobilé osoby" z našeho okolí.
Tolik tedy ke kontrole technického
stavu kotle. Pokud si to MÚ Cvikov vyžádá, o musíme mít od příštího ledna papír
o provedené kontrole kotle.
Další problém se týká až roku 1922.
Od září 2022 (dle § 41, odst. 16) bude možné
provozovat pouze taková zařízení (nejen kotle, ale i kamna a vložky s
teplovodním výměníkem o celkovém příkonu od 10 do 300 kW), která splňují emisní
třídu 3. Staré, dnes používané kotle by neměly být po tomto termínu používány.
Od 1. ledna 2018 bude navíc povoleno prodávat pouze kotle ze 4. třídy a vyšší.
Jiný kotel prostě nebude možné koupit.
Emisní třída dle ČSN EN
303-5 je kotli přiřazena na základě výsledků spalovacích a dalších zkoušek
před uvedením na trh a udává jeho technologickou vyspělost. Nejvyšší stupeň je
5., nejnižší 1. Vedle tvorby škodlivých emisí se posuzuje i účinnost,
bezpečnost a efektivita. Čím vyšší číslo emisní třídy, tím lepší výsledky a
lepší kotel. Emisní třída kotle musí být uvedena v technické dokumentaci
a také na štítku kotle. Pokud vybíráte na internetu, bývá napsána v jeho
základních parametrech společně s účinností nebo výkonem, případně se zeptejte
v prodejně, protože do kotle s nízkou emisní třídou již vzhledem k novele
zákona nemá smysl investovat.
Takže se
musíme začít připravovat i na výměnu kotle, pokud používáme kotel, který má za
sebou už pěkných pár topných sezón a je tedy třídy 1 nebo 2. Jen ti, kteří mají
kotle s automatickým přikládáním, kotle elektrické a kotle na peletky, mají
zřejmě po starostech (o topení tepelnými čerpadly ani nemluvě).
Poslední problém se týká toho, čím
topíme. Zákon zakazuje ve spalovacích
zařízeních do příkonu 300 kW spalování lignitu, hnědého energetického uhlí a
kalů (dle § 17 odst. 5). Tady už dnes hrozí pokuty, pokud provozovatel nedodrží přípustnou tmavost kouře (od září 2012),
nebo provozovatel spaluje hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly nebo
proplástky (od září 2012). Pro přesnost: Hnědá kostka či ořech je pro naše topení v pořádku.
Platná legislativa zatím nedovoluje
vstupovat do obydlí, i když se kolem toho vede v mediích debata, která zbytečně
plaší lidi.
ovšem obecní úřady obcí s rozšířenou
působností však mohou zkontrolovat, čím topíme, i bez vstupu do obydlí a to
změřením tmavosti kouře a porovnáním s grafickou pomůckou. Nedodržení přípustné
tmavosti kouře je přestupkem projednávaným podle § 23 zákona. Jedná-li se o
první případ porušení zákona, pak je možno situaci řešit vyžádáním si informací
o provozu kotle od daného člověka, který kotel provozuje a následným nařízením
určitých nápravných opatření s cílem zlepšení provozu kotle, tj. např.
vyčištění kotle, komína, seřízení kotle, používaní paliva, které je pro daný
kotle určené výrobcem apod. Bude-li o opakované porušování zákona, kdy se
stanovení nápravných opatření míjí s účinkem, pak obecní úřad přistoupí
k restriktivním opatřením, tj. k řešení uložením pokuty.
14. ledna 2016
Přísný stát
Už v pohádkách a ve
vyprávění starců se traduje, že "na
chudý lidi muší holt být přísnost". To dodržují i naše vlády, když hodlají
zavádět zákony o nekouření v hospodách, o povinném hlášení o tržbách a podobně.
Kolem nekouření v hospodách zvedla hlavně dnešní sněmovní opozice
argumentaci o omezování svobody podnikání, prý cigareta a alkohol patří k sobě
a každý hospodský by se měl svobodně rozhodnout.
A na venkově, kde je ve vsi jen jedna
hospoda, to prý znemožní kuřákům chození
na pivo. Pokud se koukám tady na Cvikovsku kolem nás, tak hned tři lokály v sousedních
vsích jsou totálně nekuřácké a přesto to
nevadí a je tam plno. Tak třeba u nás v
Trávníku z dvaceti hostů v provozovně kouří jen asi tři a ti si párkrát za
večer i s panem výčepním zajdou na terasu před hospodu. Naopak do provozovny velice
často chodí maminky a babičky s dětmi, pro které je nekuřácké prostředí rozumné. Ve Velké Británii a i v jiných
státech to nekouření zavedli už před pár lety a podnikatelské problémy to
nezpůsobilo. Ostatně i na Divokém Západě se třeba povinně dávaly kolty do úschovy u vchodu do saloonu a
respektovalo se to. Takže v případě zákazu kouření se asi jedná o mnoho povyku
pro nic, jak by řekl dramatik Třeshruška.
Složitější to bude s chystaným elektronickým účtováním. V
Praze je i ve větších hospodách, nemluvě o restauracích, běžné, že kasírují
podle počítače a vydávají účtenky. Pokud vidím, tak mají očíslované stoly,
konzumaci přiřazují ke stolům a placení
ať již společné nebo po jednotlivcích není problém. Tady
na Cvikovsku je tak vybavena pouze nová restaurace Na hřebenovce v
Krompachu a pivovar ve Cvikově.
Zase je to specificky český problém a projevuje se v tom naše
zpoždění a ekonomický odstup oproti jiným
evropským státům. V Itálii vám vnutí pomalu
každý zmrzlinář účetní bloček. Dnes je
to u nás důvod k protestům, ale pokud v provozovnách už většinou mají počítač,
provozují e-mail a wifinu, tak elektronické účtování s tiskem účtenek bude
znamenat jen doplnění o příslušný program a zakoupení malé speciální tiskárničky
účtenek. To pohodlí, že odpadne čmárání
na papírky a sčítání položek útraty, snad
za to stojí. Dokonce v programu (viděno
na vlastní oči) můžete mít položku "spropitné" , to je výhodné ovšem jen tam,
kde se útrata dá platit bankomatovou kartou. Myslím, že se nemýlím, že pro naše
vietnamské obchodníčky nejsou elektronické pokladny problémem, stejně jako
provozní doba od vidím do nevidím.
Kdo by se chtěl dozvědět o jednoduchém či složitém
technickém řešení více, najde to na adrese
Je samozřejmé, že pro některá řemesla (např. instalatéry či
kominíky) je tisk účtenek nesmyslem, který vyplodili naši moudří ministerští
úředníci (pod definitivou). Pokud se
uvádí, že drobní podnikatelíčkové šidí stát,
tak šidí jen drobně, zato velkopodnikatelé se svými chytrými právníky si sníží zdanění významně. Všichni víme, že většině řemeslníků, co nám
dělají na chalupách, platíme rovnou do dlaně. Asi tedy na přiznaných daních
krapet fixlují, ovšem připomeňme si, že nepřiznaný výdělek znamená, že ve stáří
budou dostávat od státu menší penzi, takže nakonec stát neprodělá.
7. ledna 2016
Jen vzpomínky zůstávají
Nedávno jsme vzpomínali na jedno historické specifikum. V dobách
našeho mládí se trávnicko-nadějští chalupáři v Praze scházeli před koncem týdne
v hostinci, aby se dohodli, kdo jede na chalupu a případně, kdo z toho
tehdejšího mála motorizovaných má místo a může někoho vzít.
A tak jsme si udělali rekapitulaci, kde všude jsme se
scházeli.
Shodou okolností bydlelo kolem deseti chalupářských rodin na
Praze 7 a tak řada slézacích hostinců byla právě tam.
V šerém dávnověku se konala setkání v hostinci U Zpěváčků za
Národním divadlem. Pak následovala řada provozoven na Letné - v šedesátých a
sedmdesátých letech to bylo U kamenného džbánku (blízko Korunovační ulice), U
Karla IV., U Sojků nebo Na šachtě poblíž Strossmayerova náměstí. Následovalo delší období, kdy jsme se scházeli
ve Formance v Obecním domě (byla přes ulici od hotelu Paříž a dnes už také neexistuje). Na začátku
devadesátých let následoval návrat na Letnou do Plzeňského dvora kousek od
obchodního domu Brouk a Babka.
Pak klesala účast a proběhlo údobí hospod na Smíchově (Pod
schůdky), u Nuselské sokolovny či na Kavčích horách.
Dnes už řada těchto míst setkávání neexistuje a jsou místo nich banky
(U Sojků -viz obrázek) nebo herny (Plzeňský dvůr).
Ale stále existuje schůzovní místo. Každou středu večer se se menší skupinka chalupářů schází v Balounově restauraci U Břízy na Spořilově. Na obrázku
je serírka Věrka, která nám vždycky rezervuje stůl.
A v době, kdy nejezdíme na chalupy, konají Pražáci v neděli malé
procházky - sraz je na Spořilově a popojde se do údolí Botiče, kde se usadíme
v samoobslužné restauraci Hamr u krytých sportovních hal. Těchto vycházek se
zúčastňují nejen pánové, toužící po zapití nedělního oběda, ale i naše chalupářky, které jsou někdy dokonce v
početní převaze.
3. ledna 2016
A jedeme dál ...
Vánoce byly ještě s jarním počasím, na Silvestra nám tu
svatý Petr nacukroval a přichladil, ale jen tak trošku, abychom si připomněli, že je zima.
Po vánocích přijeli další chalupáři, takže silvestrovský
večírek v penzionu U Naděje proběhl za účasti asi 40 hostů. Konala se
tombola, zlatým hřebem byli bažanti a zajíci od majitele místní honiitby.
Obvyklá aktuálně-silvestrovská scénka se letos nekonala.
Nahradilo to ovšem již druhé Novoroční zpívání v sobotu
2. Ledna s rodinným orchestrem kamaráda Petra z Nového Boru. Účast asi 50 chalupářů byla ještě větší než o
Silvestru. Repertoár byl obsáhlý. Za šest hodin se dostalo na písničky
trampské, countryové, národní i sprostonárodní, na Semafor i na písničky z televizních
pohádek. Všichni se výborně bavili, některé dámy dokonce i bez ohledu na muziku,
což připomnělo slavný výrok průvodce od Niagarských vodopádů: „Kdyby se dámy
trochu ztišily, slyšeli byste rachot vodopádů.“
A tak se zase rozjíždíme do svých domovů se vzpomínkami na
naše setkání. Bude-li sníh, určitě se na některý víkend zase s dětmi a
vnoučaty sjedeme.
Ať se daří, héj rup!
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]