24. ledna 2016

Zákon, kotle a topení




To je důležitá starost chalupářů. Již několikrát jsem zde psal o různých kamnech, o topení dřevem a jeho výhřevnosti a o nových zákonech na ochranu ovzduší.

V březnu 2012 jsem k nově přijatému zákonu č. 201/2012 Sb. napsal:
- Provozovatel stacionárního zdroje na pevná paliva, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW, je povinen provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím odborně způsobilé osoby kontrolu jeho technického stavu a provozu a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu doklad o provedení této kontroly. První kontrola technického stavu musí být provedena nejpozději do 31. prosince 2016. Revize bude provádět odborně způsobilá osoba proškolená výrobcem kontrolovaných zařízení.
- Povinnost umožnit pověřeným osobám přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, ..... se nevztahuje na provozovatele stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci.
- Od roku 2022 nebude možné doma provozovat kotel na tuhá paliva nižší emisní třídy než tři. Od této povinnosti budou osvobozena jen malá kamna o tepelném příkonu do 10 kilowattů.

Takže první termín - pořízení si dokladu o technickém stavu kotle - se blíží.  Kolega chalupář si vyžádal stanovisko Ministerstva životního prostředí, aby měl jasno. Ocituji tady z té odpovědi  to hlavní , co nás zajímá - kdo nám takový doklad vydá.
Bude to "odborně způsobilá osoba (obvykle právě topenář, který kotle instaluje), která má výrobcem nebo dovozcem zdroje uděleno oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě. Seznam odborně způsobilých osob bude zveřejňován na internetových stránkách Hospodářské komory ČR od konce ledna 2016 a bude průběžně doplňován o další osoby, kterým budou jednotliví výrobci nebo dovozci vydávat oprávnění. V seznamu bude možné vyhledávat dle značky výrobce zdroje, kraje a okresu sídla odborně způsobilé osoby a také dle typu zdroje pro případy, kdy výrobce nebo dovozce zanikl, není zjistitelný nebo neurčil odborně způsobilou osobu. V takovém případě může doklad zpracovat jiná osoba, která bude mít oprávnění ke kontrole stejného typu zdroje (např. prohořívací, odhořívací, aj.). "

Myslím, že by v této věci mohl v zájmu svých členů konat Spolek Trávník a Naděje a doporučit svým členům vhodné "odborně způsobilé osoby" z našeho okolí.
Tolik tedy ke kontrole technického stavu kotle. Pokud si to MÚ Cvikov vyžádá, o musíme mít od příštího ledna papír o provedené kontrole kotle.


Další problém se týká až roku 1922.
Od září 2022 (dle § 41, odst. 16) bude možné provozovat pouze taková zařízení (nejen kotle, ale i kamna a vložky s teplovodním výměníkem o celkovém příkonu od 10 do 300 kW), která splňují emisní třídu 3. Staré, dnes používané kotle by neměly být po tomto termínu používány. Od 1. ledna 2018 bude navíc povoleno prodávat pouze kotle ze 4. třídy a vyšší. Jiný kotel prostě nebude možné koupit.
Emisní třída dle ČSN EN 303-5 je kotli přiřazena na základě výsledků spalovacích a dalších zkoušek před uvedením na trh a udává jeho technologickou vyspělost. Nejvyšší stupeň je 5., nejnižší 1. Vedle tvorby škodlivých emisí se posuzuje i účinnost, bezpečnost a efektivita. Čím vyšší číslo emisní třídy, tím lepší výsledky a lepší kotel.  Emisní třída kotle musí být uvedena v technické dokumentaci a také na štítku kotle. Pokud vybíráte na internetu, bývá napsána v jeho základních parametrech společně s účinností nebo výkonem, případně se zeptejte v prodejně, protože do kotle s nízkou emisní třídou již vzhledem k novele zákona nemá smysl investovat.
Takže se musíme začít připravovat i na výměnu kotle, pokud používáme kotel, který má za sebou už pěkných pár topných sezón a je tedy třídy 1 nebo 2. Jen ti, kteří mají kotle s automatickým přikládáním, kotle elektrické a kotle na peletky, mají zřejmě po starostech (o topení tepelnými čerpadly ani nemluvě).

Poslední problém se týká toho, čím topíme. Zákon zakazuje ve spalovacích zařízeních do příkonu 300 kW spalování lignitu, hnědého energetického uhlí a kalů (dle § 17 odst. 5). Tady už dnes hrozí pokuty, pokud provozovatel nedodrží přípustnou tmavost kouře (od září 2012), nebo provozovatel spaluje hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly nebo proplástky (od září 2012). Pro přesnost: Hnědá kostka či ořech  je pro naše topení v pořádku.
Platná legislativa zatím nedovoluje vstupovat do obydlí, i když se kolem toho vede v mediích debata, která zbytečně plaší lidi. 

ovšem obecní úřady obcí s rozšířenou působností však mohou zkontrolovat, čím topíme, i bez vstupu do obydlí a to změřením tmavosti kouře a porovnáním s grafickou pomůckou. Nedodržení přípustné tmavosti kouře je přestupkem projednávaným podle § 23 zákona. Jedná-li se o první případ porušení zákona, pak je možno situaci řešit vyžádáním si informací o provozu kotle od daného člověka, který kotel provozuje a následným nařízením určitých nápravných opatření s cílem zlepšení provozu kotle, tj. např. vyčištění kotle, komína, seřízení kotle, používaní paliva, které je pro daný kotle určené výrobcem apod. Bude-li o opakované porušování zákona, kdy se stanovení nápravných opatření míjí s účinkem, pak obecní úřad přistoupí k restriktivním opatřením, tj. k řešení uložením pokuty.

14. ledna 2016

Přísný stát



Už v pohádkách a  ve vyprávění  starců se traduje, že "na chudý lidi muší holt být přísnost". To dodržují i naše vlády, když hodlají zavádět zákony o nekouření v hospodách, o povinném hlášení o tržbách a podobně.

Kolem nekouření v hospodách zvedla hlavně dnešní sněmovní opozice argumentaci o omezování svobody podnikání, prý cigareta a alkohol patří k sobě a každý hospodský by se měl  svobodně rozhodnout. A  na venkově, kde je ve vsi jen jedna hospoda,  to prý znemožní kuřákům chození na pivo. Pokud se koukám tady na Cvikovsku kolem nás, tak hned tři lokály v sousedních vsích  jsou totálně nekuřácké a přesto to nevadí a je tam plno.  Tak třeba u nás v Trávníku z dvaceti hostů v provozovně kouří jen asi tři a ti si párkrát za večer i s panem výčepním zajdou na terasu před hospodu. Naopak do provozovny velice často chodí maminky a babičky s dětmi, pro které je nekuřácké prostředí  rozumné. Ve Velké Británii a i v jiných státech to nekouření zavedli už před pár lety a podnikatelské problémy to nezpůsobilo. Ostatně i na Divokém Západě se třeba povinně  dávaly kolty do úschovy u vchodu do saloonu a respektovalo se to. Takže v případě zákazu kouření se asi jedná o mnoho povyku pro nic, jak by řekl dramatik Třeshruška.

Složitější to bude s chystaným elektronickým účtováním. V Praze je i ve větších hospodách, nemluvě o restauracích, běžné, že kasírují podle počítače a vydávají účtenky. Pokud vidím, tak mají očíslované stoly, konzumaci přiřazují ke stolům a  placení ať již společné nebo po jednotlivcích není problém.  Tady  na Cvikovsku je tak vybavena pouze nová restaurace Na hřebenovce v Krompachu a pivovar ve Cvikově. 

Zase je to specificky český problém a projevuje se v tom naše zpoždění a ekonomický odstup oproti  jiným  evropským státům. V Itálii vám vnutí pomalu každý zmrzlinář účetní bloček.  Dnes je to u nás důvod k protestům, ale pokud   v  provozovnách už většinou mají počítač, provozují e-mail a wifinu, tak  elektronické účtování s tiskem účtenek bude znamenat  jen doplnění o příslušný  program a zakoupení malé speciální tiskárničky účtenek.  To pohodlí, že odpadne čmárání na papírky a  sčítání položek útraty, snad za to stojí.  Dokonce v programu (viděno na vlastní oči) můžete mít položku  "spropitné" , to je výhodné ovšem jen  tam, kde se útrata dá platit bankomatovou kartou. Myslím, že se nemýlím, že pro naše vietnamské obchodníčky nejsou elektronické pokladny problémem, stejně jako provozní doba od vidím do nevidím.

Kdo by se chtěl dozvědět o jednoduchém či složitém technickém řešení více, najde to na adrese




Je samozřejmé, že pro některá řemesla (např. instalatéry či kominíky)  je tisk účtenek nesmyslem, který vyplodili naši moudří ministerští úředníci (pod definitivou).  Pokud se uvádí, že drobní podnikatelíčkové šidí stát,  tak  šidí jen drobně, zato velkopodnikatelé  se svými chytrými právníky si  sníží zdanění významně.  Všichni víme,  že většině řemeslníků, co nám dělají na chalupách, platíme rovnou do dlaně. Asi tedy na přiznaných daních krapet fixlují, ovšem připomeňme si, že nepřiznaný výdělek znamená, že ve stáří budou dostávat od státu menší penzi, takže nakonec stát neprodělá.

7. ledna 2016

Jen vzpomínky zůstávají



Nedávno jsme vzpomínali na jedno historické specifikum. V dobách našeho mládí se trávnicko-nadějští chalupáři v Praze scházeli před koncem týdne v hostinci, aby se dohodli, kdo jede na chalupu a případně, kdo z toho tehdejšího mála motorizovaných má místo a může někoho vzít.
A tak jsme si udělali rekapitulaci, kde všude jsme se scházeli. 
Shodou okolností bydlelo kolem deseti chalupářských rodin na Praze 7 a tak řada slézacích hostinců byla právě tam.
V šerém dávnověku se konala setkání v hostinci U Zpěváčků za Národním divadlem. Pak následovala řada provozoven na Letné - v šedesátých a sedmdesátých letech to bylo U kamenného džbánku (blízko Korunovační ulice), U Karla IV., U Sojků nebo Na šachtě poblíž Strossmayerova náměstí.  Následovalo delší období, kdy jsme se scházeli ve Formance v Obecním domě (byla přes ulici od hotelu Paříž a dnes už také neexistuje). Na začátku devadesátých let následoval návrat na Letnou do Plzeňského dvora kousek od obchodního domu Brouk a Babka.
Pak klesala účast a proběhlo údobí hospod na Smíchově (Pod schůdky), u Nuselské sokolovny či na Kavčích horách.
 Dnes řada těchto míst setkávání   neexistuje a jsou místo nich banky (U Sojků -viz obrázek) nebo herny (Plzeňský dvůr). 


 Ale stále existuje schůzovní místo. Každou středu večer se se menší skupinka chalupářů schází v Balounově restauraci U Břízy na Spořilově. Na obrázku je serírka Věrka, která nám vždycky rezervuje stůl.


A v době, kdy nejezdíme na chalupy,  konají Pražáci v neděli malé procházky - sraz je na Spořilově a popojde se do údolí Botiče, kde se usadíme v samoobslužné restauraci Hamr u krytých sportovních hal. Těchto vycházek se zúčastňují nejen pánové, toužící po zapití nedělního oběda, ale i naše chalupářky, které jsou někdy dokonce v početní převaze.

3. ledna 2016

A jedeme dál ...




Vánoce byly ještě s jarním počasím, na Silvestra nám tu svatý Petr nacukroval a přichladil, ale jen tak trošku, abychom si připomněli,  že je zima.
Po vánocích přijeli další chalupáři, takže silvestrovský večírek v penzionu U Naděje proběhl za účasti asi 40 hostů. Konala se tombola, zlatým hřebem byli bažanti a zajíci od majitele místní honiitby. Obvyklá aktuálně-silvestrovská scénka se letos nekonala.


Nahradilo to ovšem již druhé Novoroční zpívání v sobotu 2. Ledna s rodinným orchestrem kamaráda Petra z Nového Boru.  Účast asi 50 chalupářů byla ještě větší než o Silvestru. Repertoár byl obsáhlý. Za šest hodin se dostalo na písničky trampské, countryové, národní i sprostonárodní, na Semafor i na písničky z televizních pohádek. Všichni se výborně bavili, některé dámy dokonce i bez ohledu na muziku, což připomnělo slavný výrok průvodce od Niagarských vodopádů: „Kdyby se dámy trochu ztišily, slyšeli byste rachot vodopádů.“
A tak se zase rozjíždíme do svých domovů se vzpomínkami na naše setkání. Bude-li sníh, určitě se na některý víkend zase s dětmi a vnoučaty sjedeme.
Ať se daří, héj rup!

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]