24. června 2016

Krásný vzhled je na ten Boží svět



se zpívá v jedné staré písničce. A ještě lepší je z různých vyhlídek. Poblíž nás, ve Sloupu, je od roku 2011 postavená vyhlídková věž na skalním ostrohu Na stráži. K rozhledně se dá vyjet i autem, ale jen po kamenité cestě a na jedničku. Po točitých schodech se vystoupá do výšky 26 m, odkud je výhled od jihozápadu po východ, jen na jih zaclání kopec Slavíček. Vyhlídková plošina jev řadě směrů opatřena fotopanoramaty s vyznačením názvů pozorovatelných míst (až na mylně zapsanou EMĚ).  Pod rozhlednou je postavený penzion s restaurací, ale ten zatím není v provozu (jen u vstupu na rozhlednu jsou automaty na kávu a pití).


Kousíček od rozhledny je na skalní plošince lavička, ze které je rozhled na Sloup a okolí. U plošinky je skála, nazvaná Medvěd. Nevím, jestli je zcela přírodní nebo dotvořená, ale svému názvu skutečně odpovídá.
Nad Trávníkem u Knesplovy brány je také vyhlídka s lavičkou, jenže … lavička, vyřezaná z kmene stromu, už trouchniví a výhled postupně zastiňují stromy na svahu.
Nad kapličkou v Naději je také na skále lavička, to je zase Drbošova vyhlídka. I zde je fotopanorama s názvy okolních kopců.
U cesty mezi Nadějí a Antonínovým údolím je známý Dědkův odpočinek se zvoničkou.
Na svahu Slepičárna nad Trávníkem bylo nedávnou umístěno panorama se siluetou okolí a s názvy kopců na dřevěné desce.
No a na rozcestí mezi chalupami v horní části Trávníka je nově směrový ukazatel ke zmíněným vyhlídkám v blízkém okolí.
Nemusím snad podotýkat, že to vše je práce několika místních chalupářů, kteří dovedou udělat něco i pro ostatní.

16. června 2016

Loupežník z Lužických hor



Slyšeli jste někdy jméno Karasek? Karas, to ano, to je náš kamarád chalupář. Když jsem byl malý a ještě nebyli znárodněni soukromí živnostníci, bylo v Praze na Letné kloboučnictví Karásek. No a z té doby si pamatuji říkánku

Chceš-li míti syna páska, kup mu klobouk do Karáska.


Ale dnes se chci zmínit o loupežníkovi, jménem Karásek. Jan Karásek se narodil v Praze, na Smíchově v září roku 1764. Vyučil se truhlářem a řezníkem. Ovšem za nějaké krádeže dostal 4 roky vězení. Po návratu z vězení byl odveden na vojnu do Litoměřic. Při přesunu pěšího pluku do Prahy utekl do Saska, kde se živil jako potulný obchodník. Tam jeho jméno pochopitelně psali s "kratkym a".

Usadil se ve Stolpenu v Sasku a živil se jako potulný obchodník. Oženil se a bydlel v Eibau, ale žena mu brzy zemřela a zůstala po ní jen dcera Veronika. Byl ovšem poznán a jako dezertér vrácen do vězení v Litoměřicích. Odtud uprchl do Leutersdorfu kousek od Varnsdorfu, Tam dal dohromady desítičlennou loupežnickou partu.



Byl znám jako Pražák nebo Pražský Honza. Jeho tlupa vypadala jako invalidé. Např. Wessel měl ochrnutou ruku, Engelmann měl jedno oko, Karel Budyšínský půl nosu, Koehler byl polohluchý, Fritz silně kulhavý. Noční pochody dělali až 20 km dlouhé. Maskovali se falešnými vousy, načernili obličeje.  Až v roce 1800 byla jeho tlupa chycena  a souzena v Budyšíně. Rozsudek zněl – všichni smrt lámáním v kole (zřejmě tedy své loupežení konali ve velkém). Po odvolání padl v r. 1802 druhý rozsudek jen mírně měkčí - poprava oběšením. Karáskovi loupežníci žádali o milost a dostali doživotí. Po potvrzení rozsudku byl Karásek, byl onen odveden do Drážďan. Bylo mu 38 let. V Drážďanech chodil jako vězeň na práci ven. Dvakrát se pokusil o útěk. Byl chycen a v samovazbě byl přikován k pryčně.  Brzy na to zemřel.

V ústním podání obyvatel českého a německého pohraničí se z něj stal šlechetný loupežník, který bral bohatým a dával chudým. V Německu kde je znám jako Johannes Karraseck a bylo o něm napsáno též několik románů. Zmiňuje ho i náš spisovatel Kisch v knize Pražský Pitaval. V Seifhennersdorfu za hranicemi hned  u Varnsdorfu existuje dnes Karáskovo muzeum. Je to tedy něco přes 250 let od jeho narození. Tak si můžete udělat výlet a dětem v muzeu ukázat opravdového loupežníka (i když proti dnešním Koženým či Krejčířům to byl jen troškař).

11. června 2016

Zájezd se povedl



Vloni jsme byli v lázních Třeboň, letos jsme pobyli pět dnů v Harrachově. V pondělí jsme z Trávníka vyrazili třemi auty a po vynikajícím obědě u Medvěda v Jablonci jsme se  ubytovali v horském hotelu Sklář V Harrachově. Ještě odpoledne jsme vyrazili k vodopádům na Mumlavě.

Druhý den jsme věnovali Harrachovu. Vláček nás svezl znovu k vodopádům, pak k obřímu skokanskému můstku a nakonec nás dovezl do místní sklárny, spojené s pivovarem. D Exkurze do sklárny byla zajímavá a spojili jsme ji s muzeem skla a expozicí skoků na lyžích. V rámci exkurze jsme měli nárok na jedno pivo gratis u pivního kiosku na nádvoří sklárny. Pivo bylo výborné, takže nezůstalo při tom jednom zdarma, ale následovaly další.

 Tři chalupáři, povzbuzení tím pivem, si ještě zašli svézt se sedačkovou lanovkou nad můstky na Čerťák. Večer jsme strávili v hotelovém bazénu.

Další den jsme si zajeli do Polska. Nejdříve do městečka Szklarska Poręba. Pocourali jsme mezi pěkně udržovanými domy a hotýlky (město je turistickým střediskem) a byli i u autobouračky, kdy polská řidička porazila na přechodu pár metrů od nás jinou přecházející Polku. Krev netekla, ale k nějakému pořádnému pohmoždění asi došlo. 
Dále jsme pokračovali do města Jelenia Góra, kde jsme si prohlédli kostely, náměstí s radnicí a trh, který je oblíbeným cílem českých hledačů levného zboží (shodli jsme se, že na našich vietnamských tržištích je výběr stejný). Po návratu a večeři jsme opět sporovali v bazénu.
Předposlední den jsme si zajeli do Špindlerova mlýna.  Novou sedačkovou lanovkou (šestimístné sedačky) jsme si ze Sv. Petra zajeli na hodinku na Pláně. Odtud byl výhled jen dolů na Špindl a tak jsme požádali paní z bufetu o radu, jestli je odněkud vidět Sněžka. Pravila, že stačí jít kousek po lesní cestě. Asi po ní šla naposledy, když tam ty stromky vysadili, protože jsme přes stromy neuviděli nic! Při cestě zpátky jsme se zastavili v minipivovaru kousek od Labské přehrady, naobědvali se, ochutnali místní pivo (měli tam i 10,5 stupňové) a dotkli jsme se citů pana vrchního, když mu naši odborníci řekli, že harrachovské pivo je lepší.

V pátek jsme po pohodové snídani vyrazili zpět na naše chalupy. V harrachovském pivovaru jsme nakoupili do PET láhví něco piva a ve Smržovce jsme nakoupili v pekařství pana Maška vynikající chléb.
Počasí nám přálo (jediný déšť s bouřkou přišel ve středu pozdě večer – ovšem ten prošel před večerem i přes Trávník, kde v několika chalupách přepětím poničil internetové a televizní připojení). Už debatujeme, kam vyrazit za rok, když nám Pán Bůh zdraví dá.


1. června 2016

Zas pojede mašinka

Dostali jsme letáček s oznámením, že od 5. července do 23. srpna hude každé úterý jezdit vláček "Horský expres" ze Cvikova do Oybina a zpět. Vyjíždí se z náměstí ve Cvikově vždy v 11 hodin, první zastávka je v Jonsdorfu u Motýlího domu (na sousedním Zímním stadionu jsou letní atrakce pro děti) a vláček pak dojede na nádraží do Oybina asi ve 12:30 hod.
Odjezd z Oybina při n ávratu je ve 14:30, cestou vláček zase zastaví u Motýlího domu a do Cvikova dojede asi v 15:50 hod.

Nekoná se tedy odbočka se zastavením v Jonsdorfu v restauraci s lodičkami na rybníce pod skalami Nonnenfelsen a proti dřívějšku je v Oybině méně času mezi příjezdem a odjezdem vláčku., stihnout prohlídku zříceniny bude tedy dost náročné.
Cena jízdenky je 50 Kč, děti do 5 let jedou zdarma. Lístky se prodávají v kulturním domě SEVER už od června.





Doplněk - to už asi nestihneme 
V  sobotu 4.6. se koná okružní jízda vlaku s aprní lokomotivou. Vlak vyjede v  8 hodin ráno z Turnova a pojede přes Bakov, Bělou, Doksy, Českou Lípu a Svor do jedlové, kam dorazí asi v v půl dvanácté. Pak bude pokračovat přes Českou Kamenici, Stružnici zpět do České Lípy a odtud přes Zákupy, Jablonné v Podj. do Rychnova a přes Sychrova do Turnova a Bakova, kde skončí asi v 8 hodin večer. Jízdenky (dospělí 100 Kč, děti 20 Kč) se prodávají ve vlaku.
Pokud se někdo stihne s dětmi takového supervýletu zúčastnit, tak přeji pohodu a krásné počasí.



This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]