26. července 2017

Vyhlídková terasa



Myslím si, že Lužické hory jsou skutečně pohledné. Lesnatý kopeček jeden vedle druhého.  Dále by se realizovat vycházka, kdy bychom ráno vešli do lesa a večer z něj vyšli (pokud bychom tolerovali občasné přeběhnutí silničky).

Z řady kopců jsou úchvatné vyhlídky, z těch nejznámějších to jsou Luž, Hvozd, Klíč, Jedlová nebo Studenec (na některých z nich jsou i rozhledny).  Kdo přijíždí autem do Jablonného od Mimoně, ten si jistě připomene perfektní panorama lesnatých kopců, které se otevře za  vodojemem nahoře nad vjezdem do Jablonného.

Ale dnes se chci zmínit o panoramatu, které by se líbilo i mužské části Homolkovic rodiny. Je to rozhled z terasy penzionu U Naděje  (když se tam sedí u piva). Nalevo začíná rozhled Luží, pokračuje přes Plešivec nad Dolní Světlou, Hvozd, Sokol za Heřmanicemi, Jezevčí vrch nad Mařenicemi (někdo ho nazývá Jílový nebo Jelení a pamětníci mu dokonce říkají Limba) a pak dále přes Tlustec, Ralsko k Zelenému vrchu nad Cvikovem. A z té záplavy lesů bíle  svítí obnovená kaplička nad Mařenicemi.


Docela se nám ty lesy kolem vzpamatovaly. V sedmdesátých letech minulého století bylo došlo k jejich poškození imisemi v hnědouhelných elektráren v tehdejším NDR  a v Polsku (elektrárna Turow). . Poškození bylo výrazné zvláště na hraničních hřbetech, ale zřejmě posléze došlo k zásahům v elektrárnách /na německé straně vyrostla řada větrných elektráren) a hlavně z naší strany probíhá i obnova poškozených lesů novou výsadbou s velkým podílem buku (který  tvořil původně výrazný podíl na skladbě zdejších lesů).


Není divu, že za pěkného počasí se hosté usazují na terase a do lokálu si chodí jen pro pivo.  A přinesou i kamarádům (ale jen jednou za takových deset let se nějaké to pivo vylije někomu za krk). A někteří zlomyslní důchodci, když na terase sedí v neděli v podvečer, mávají pracujícím Pražákům, kteří jedou v autech okolo domů, aby byli v pondělí ráno svěží v pracovním nasazení.
 
A na závěr ještě přidám fotku našich kopců ráno po dešti, pěkné, co? 

19. července 2017

Odcházení



se netýká jen prezidentů, ale i nás chalupářů. V prosinci jsme se v pražském krematoriu rozloučili s kamarádem Mílou Šochmanem.

A 17. července měl v mařenickém kostele zádušní mši a pak byla urna s jeho popelem uložena do hrobu na hřbitově vedle kostela.

Kdysi nějaký myslitel prohlásil, že neznabohům se snáz žije, ale věřícím se snáz umírá. Panu faráři z České Kamenice, který obřad sloužil, je nutné vyslovit velké uznání. Velice hezky o Mílovi hovořil, dal slovo jeho dětem a i jím zpívané části mše měly muzikální úroveň. V kázání vyslovil naději, že tak, jako v přírodě platí zákon o zachování energie, mohou věřící předpokládat, že z živého člověka se po smrti zachová duše.

Na mši a uložení urny s Mílovým popelem přišli především jeho přátelé z Mařenic, kde měl chalupu a kde již dlouhá léta trvale žil. Kamarády z Trávníka a Naděje zastoupili alespoň tři z nás.

Lromě páru fotek z obřadu připojuju stařičkou  pozvánku na oslavu Mílovy první svatby, kterou ve svém archivu vylovil kamarád Lexa z Kanady a poslal nám ji.

15. července 2017

Pod zemí i pod vodou



Tak se nám objevila nová hračka pro dospělé. Už jsme si zvykli, že na různých místech pobíhají lidé s moderními Minohledačkami, které dovolují nalézt v zemi různé kovy (můžete si tam třeba nastavit jen hledání zlata).
Ovšem teď se na trhu za celkem levný peníz objevilo něco nového, co dovede hledat kovové věci pod vodou. A pokud si připomeneme třeba odstavec z jedné obecní kroniky o květnu roku 1945:
V té době byly silnice přeplněny ustupujícími německými oddíly a ty bylo třeba odzbrojit. Němečtí vojáci odevzdávali zbraně většinou dobrovolně. Odzbrojení jednotlivci i skupinky se snažili na vlastní pěst přepravit na západní břeh řeky, neboť doufali, že tam narazí na angloamerické oddíly. Mnoho zbraní bylo přitom naházeno do řeky.

No uznejte, není to lákavé, zvláště když si připomeneme, že tam, kde nebyla řeka, se to házelo do rybníků nebo i do studní.
Tato nová hračka je velice silný magnet.  NdFeB (neodym-železo-bór) magnety se vyrábějí sintrováním z práškových kovů se vzácným prvkem neodymem (objeven v roce 1885). Po magnetizaci jeho účinky jsou několikrát silnější než u klasických (feritových) magnetům tato magnetická slitina, je schopná ve formě malé tabletky unést tisícinásobek své vlastní hmotnosti.
Není tedy divu, že na internetu najdete tyto magnety ve formě kolečka, opatřeného očkem. Do očka se přiváže několikametrové lanko a už můžete šátrat po dně v kalné vodě. Výrobci nabízejí provedení, které je schopné uzvednout od 30 až do 280 kg těžký magnetický předmět.  Ve vodě je podle Archimedova zákona takový předmět nadlehčován, ale dostat ho ven vyžaduje sílu a pevné lano. Po seznámení se zkušenostmi, popisovanými na internetu (nebezpečí zachycení magnetu za větve na dně, riziko sklouznutí magnetu z hladké plochy zachyceného předmětu apod.) byly zakoupeny dva tyto magnety a započato s experimenty v našem okolí. První pokus u zjevně staré opuštěné studny skončil zjištěním, že je používána jako zdroj vody pro blízký bazén a naše pokusničení samozřejmě zakalilo vodu.
Druhý pokus proběhl na přehradě v Naději. Byl úspěšnější, i když poklad vytažen nebyl. Z přehrady bylo vytaženo zrezivělé dětské kolo (viz foto), klička od rybářského navijáku a naše dvacetikoruna. Zdá se tedy, že naše mince nejsou kryty zlatem, ale mají v sobě železo.
 
Protože naši místní oblastí prošel nejen prchající německý Wehrmacht, ale odcházeli odtud i odsunutí sudetští Němci, je pravděpodobné, že nálezy ve vodě, dosud nezjistitelné, jsou možné. Zvláště v Naději, kde nebyl vodovod a každá chalupa měla svou studnu (nebo studánku ve sklepě) a senkrovnu, může průzkum nepoužívaných studen /třeba u dávno zbouraných domů) nějaký nález přinést.

Další informace jsou třeba na:

Velmi silný magnet je na obrázku, unese až 280 kg a stojí kolem 800 Kč.



6. července 2017

Okolo Zeleného vrchu cestička



Před časem byl na místě, kde kdysi stávala výletní hospoda Švýcarská bouda,  vybudován vyhlídkový altán a vyznačena okružní cesta kolem Zeleného vrchu.

Udělali jsme si z Trávníka po ní okružní vycházku.  Od silnice do Cvikova se vyjde po modré značce, ale když ta odbočí na Kalvárii, pokračuje se po neznačené cestě (používané cyklisty), vedoucí k silnici mezi Drnovcem a Mařeničkami .  Z ní u skládky dřeva odbočí cesta do kopce. Po ní dojdeme ke zmíněné okružní cestě, vyznačené bíložlutými turistickými značkami. Zabočíme vlevo a dojdeme na známou Schillerovu vyhlídku. Také ta je nově upravená /jen ve výhledu směrem na Trávník brání koruna borovice, která roste těsně u vyhlídky – koordinace mezi turisty a dřevaři tady krapet uvázla).


Odtud pokračujeme nahoru a zase dolů po žluté až dojdeme ke krátké odbočce na vyhlídku Švýcárna.  Ta je velmi pěkně upravená a je z ní široký výhled. Přímo po ní je vesnice Drnovec, která shora působí velmi úhledně.


Žlutá vede dál opět k malé odbočce do bývalého lomu, který před válkou sloužil jako cvikovské lesní divadlo.  Dokladuje to historická fotografie.    

Dále jsou dvě možnosti – buď dojít po žluté do výchozího bodu okružní cesty nad cvikovským pivovarem (pro Cvikováky je to logický výchozí bod) nebo odbočit vpravo na neznačenou zkratku, která se napojí na žlutou okružní cestu kolem luk nad dětskou ozdravovnou.  Mezi stromy je tu i lavička, ze které se můžeme kochat pohledem na Cvikov a Klíč. A opět chvilkami nahoru a zase dolů dojdeme k našemu výchozímu bodu a sejdeme po kamenité cestě dolů a vrátíme se k silnici a po ní do Trávníka.

Celý tento okruh měří asi 10 km, ovšem celkové převýšení, které představují zmíněné úseky nahoru a dolů, je přes 600 m (takže vycházka představuje slušný výdaj kalorií).

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]