21. dubna 2019

Historie Čech, zvláště našeho severu


Na blogu našeho spolku bylo zahájeno otiskování cyklu o nedávné  historii  (od c. a k. po současnost)  Trávníku a okolí. Podíval jsem se na prameny o historii pradávné a připojím k tomu i úvahu jednoho historika o starých pověstech českých.

Někdy v průběhu 6. –7. století začínají na sever Čech pronikat první slovanští osadníci, ale až od 10. století začínají přibývat doklady o osídlení.  Uvádí se, že na Českolipsku byl usazen slovanský kmen Lemuzů. O pohraničí kolem našich dnešních vesnic se hovořilo jako o Záhvozdí, což dokladuje, že zde byly husté lesy.  S postupem feudalismu se začaly utvářet první vládnoucí rody a vznikat jednotlivá panství. Na severu Čech se Jednalo především o rody Markvarticů, Vartenberků a Berků z Dubé. V této době nastalo druhé období osidlování. Do oblasti přicházejí nové skupiny osídlenců z blízkých i vzdálených německých zemí. Osídlení Němci  souvisejí s kolonizačními snahami českých panovníků. Nelze však říci, že v předešlých staletích byla zdejší krajina zcela liduprázdná, horami od pradávna procházely obchodní stezky, které spojovaly vnitrozemí s oblastmi Lužice a kraji dále na sever a východ. Podél těchto komunikací později začala vznikat první sídla, která se v průběhu staletí dále rozšiřovala do okolí.   
Nejstarší zmínka je o hradu Milštejn z r. 1343, o Cvikovu z r. 1352 a Trávníku z r. 1391. O Naději se objevuje zmínka až z r. 1612.  K rozsáhlejšímu mýcení lesů došlo jednak kvůli obchodním stezkám a také v souvislosti s výrobou skla.

K místní historii patří i snahy českých králů o připojení dnešní německé Lužice. To se podařilo ve 12. století a zasloužil se o to i císař Karel IV., za kterého se v oblasti vybudovaly strážní hrady.  Po třicetileté válce ovšem český stát o Lužici přišel.



Jistě znáte jména Kosmas, Hájek z Libočan, Václav Hanka a Alois Jirásek. Ti postupně vytvořili historii Čech. Kosmas uvedl ve své kronice jména prvních Přemyslovců. Hájek si pak k nim přimyslel různé historky, Hanka totéž ve zfalšovaných Rukopisech Zelenohorském a Králodvorském.  Jirásek pak vytvořil poutavou historii vzniku českého státu ve svých Starých pověstech českých.  No a dnes se to v dílech našich historiků bere jako fakt.

V roce 1968 minulého století ovšem publikoval historik Karbusický revoluční teorii. Podle něj vše popletl už Kosmas, který psal svou kroniku latinsky. Dostal se mu do ruky zlomek české tradované recitace, které zřejmě přliš nerozuměl a tak jej přepsal jako sled jmen prvních přemyslovských knížat.  Jen u mála z nich uvádí nějaký děj (odborníci tvrdí, že vždy  jde o paralelu s historkami z antických spisů). Karbusický argumentoval i tím, že tato jména nebyla slovansky obvyklá (třeba záporná jména – jako Neklan - se nepoužívala).
Jistě si to pamatujete ze školy:

Krok, Kazi, teta, Libuše, Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít  a již historicky doložený Bořivoj.

V latině je Kosmas uvedl jako:

Crocco, Kazi , Thetka, Lubossa, Premizl,Nezamysl, Voyn, Vnizlav, Krezomysl, Neclan, Gostivit.

Historik Karbusický se pokusil na ten sled jmen podívat ne jako sled jmen, ale jako na neuměle latinkou zapsanou větu (české kmeny neměly své písmo – první přinesl až svatý Cyril) a vyšlo mu:

krok kazi (zastav své kroky) thete (což by mohl býtThakulf  - vůdce francké armády v bitvě proti českomoravským kmenům v r. 849) lubo premysl (raději se zamysli) nezamysl m na ta (nezamýšlíme proti tobě) vojn ni zla  (válku ani nic zlého) krzu my s neklan (Kříži se neklaníme = jsme pohani) gosti vit (hosty, tj. přicházející v dobrém, vítáme)

Ten slovosled Kosmových Přemyslovců se tedy dá vykládat jako mírová výzva před bojem českých kmenů s nepřátelským franským vojskem v r. 849! Podle Karbusického lze tedy předpokládat, že šlo původně o „vyprávění starců“ (jak to uvozuje Kosmas) o zmíněné bitvě, ze kterého se po 250 letech zachoval jen Kosmovi nesrozumitelný úryvek. Z té doby pocházejí v Německu tzv. Fuldské rukopisy, které dokonce mírovou nabídku Čechů a následnou porážku Franků zmiňují. Je to tedy významná shoda s autorovým výkladem.

Ovšem ten Karbusického rozbor nevzali naši socialističtí historici v oné době na vědomí a autor byl dokonce donucen k emigraci. Podrobněji mohl tuto představu publikovat až v r. 1995. No a stále je tento lingvisticky doložený rozbor našimi historiky přehlížen, ačkoliv jeho věrohodnost je značná.

// vystavil prochpra @ 12:21 Komentáře: 0

18. dubna 2019

Cesty zarubané


V současnosti se dostat z Prahy na chalupu není pro slabé povahy. A moc nepomůže ani volba různých tras.
 Tak snad nejhůř je na tom cesta přes Mladou Boleslav. Hned v Praze ve Štěroboholech je uzavřen sjezd na Šterboholskou spojku (směrem na Černý Most) a spojka sama je zúžená. Dá se jet kolem nákupního centra přes staréí Štěrboholy. 
Ovšem na D10 jsou hned tři zúžení – a dlouhé!
Pracuje se na výměně povrchu v úsecích km 6,7 až 10,8  (u Staré Boleslavi), km 22,5 až 27,6 (před Benátkami n/J) a u Bakova v km 46,7 až 53,9. Ve středu dopoledne byla u Staré Boleslavi stojící kolona ve směru do Prahy dlouhá asi 4 km!

Pokud u Mladé Boleslavi odbočíte směrem na Bělou pod Bezdězem, narazíte hned u Debře na opravovaný úsek, kde se doprava řídí střídavě pomocí svatel a – ten interval je zatraceně dlouhý!

Pokud jedete přes Mnichovo Hradiště je střídavý provoz na světla u Dolní Krupé.

Ti, co jezdí přes D8 do Roudnici a odtud na Zahrádky u České Lípy, trefí na zúžení D8 v km 40,7 až 45,7 a potom u Úštěku.

Naštěstí už loni dokončili opravy mostů u České Lípy na silnici č. 9.
DODATEK:
Ověřil jsem cestu - Cvikov - Sloup - Zákupy - Provodín a údolíčkem přes Liběchov do Mělníka. Tam projet městem a přes Štěpána na Líbeznice (ty projet a pokračovat na Březiněves, jinak vás to obchvatem zavede na D8), tam kousek po D8, pak sjet na odbočku Prosek, Hloubětín a dál podle bydliště v Praze. Pokud v údolíčku nenatrefíte na nějakého courala, je to celkem pohodová i když pomalejší cesta.

// vystavil prochpra @ 14:55 Komentáře: 0

10. dubna 2019

Městské části


(vesnice v okolí) patří k naší „vesničce střediskové“ městu Cvikov.  Pokud to stihám sledovat, tak V Lindavě a v „dvojvsi“ Trávník a Naděje fungují osadní výbory, Trávník s Nadějí mají i svůj Spolek, bývalé občanské sdružení.

Ve cvikovském Zpravodaji se často dočítáme o činnosti osadního výboru Lindava, o Trávníku a Naději už méně, ba skoro nic. Možná je to tím, že se na městu traduje (jak se nám doneslo), že „ti trávničtí pořád něco chtějí“. Zrovna tento týden se sešli zástupci našeho Spolku s panem starostou a dalšími funkcionáři MÚ Cvikov, aby se  rozhlédli po naší vesnici a jednali o problémech (hlavně s obecními cestami). 

Dávno pryč jsou ty časy, kdy se na chalupy chodilo pěšky od železniční stanice cvikovské lokálky nebo sem zajížděl z Prahy autobus „rekreačka“. O víkendu k nám dnes už ani autobusy nejezdí, takže jak místní usedlíci (většinou důchodci, kteří se sem přestěhovali natrvalo) tak pražští chalupáři mají jedno, někdy i dvě auta u chalupy. Samozřejmě je pak pro ně hlavním problémem sjízdnost obecních cest k jejich chalupám.

Leccos se díky aktivitám Osadního výboru a našeho Spolku ve spolupráci se Zastupitelstvem města Cvikov již podařilo vyřešit (zrcadlo na silnici u bývalého konzumu a zjednosměrnění cesty do dolního Trávník, prořezy náletu křovin u cest nebo posun plotu u cesty nad Zámečkem).  
 Zůstává problém odvodu vody u cestu pod vodárnou.
Oprava cesty v horním Trávníku se příliš nepovedla, protože odvodňovací strouha svádí vodu na odbočující cestu směrem dolů, která je po dešti vždy rozbahněná.

Zlepšení by přinesla změna povrchu cest. Kde jsou ty časy, kdy ty cesty byly travnaté (lze doložit čtyřicet let starými fotografiemi).  Pokud vzniklé výmoly opravují SMC (Služby města Cvikova) tak, že je zasypávájí štětem nebo odfrézovanou drtí z opravovaných asfaltek, je to krapet Sisyfova práce, protože přívalové deště drť opakovaně splavují.  Což dokladuje obrázek z průběhu prací (vpravo) a po letoišní zimě (vlevo)

 
V Trávníku je k vidění i pozůstatek neuvěřitelného  výdobytku z doby socialismu – kousky rozpadajícího se asfaltového povrchu dosti strmé cesty od bývalého konzumu do horní části Trávníku. Povrch byl vyasfaltován někdy v sedmdesátých letech a jeden místní usedlík dodnes vzpomíná, že po tom novém povrchu vyjel s šestsettrojkou až nahoru osmdesátkou (!).
  Je potřeba dořešit  i  likvidaci prořezu náletových houštin u některých cest (prořez se za účasti vlastníků přilehlých pozemků zvládnul, ale zůstaly po něm u cest haldy uschlých větví).
 Že je trvalé řešení rozumné, svědčí i jiné místo. Po cestě od vodovodního vrtu nahoru vozili před asi 4 roky lesáci dřevo a udělali tam hluboké výmoly. Ty byly asi před 3 roky vyplněny asfaltem, který dodnes dokonale drží. Drahá oprava, ale prý ji lesáci zaplatili. Vzpomínám si na výrok, připisovaný už nevím komu, že „nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit laciné věci“. Ano, zaválcování štětu do výmolů je možno každý rok opakovat ...

Při kontrole cest by bylo vhodné se občas podívat i směrem vzhůru. U cesty, která vede nad Zámečkem, rostou stařičké buky, které mají mohutné, ale viditelně suché větve. Pokud se na ně zaměří některá další vichřice, pak lze jen doufat, že pád nalomené větve neskončí na projíždějícím autu.


Před lety jsem projížděl Bavorskem a zíral jsem, protože i polní cesty, sloužící jen zemědělským pracím, byly zhusta asfaltové! Ano, na to nemáme, ale když mohli komunisti vyasfaltovat tu výše zmíněnou cestu, tak by si to některá, dnes docela frekventovaná cesta, zasloužila taky.

// vystavil prochpra @ 08:58 Komentáře: 0

3. dubna 2019

Stromy, stromy


Nedávná vichřice Eberhard nám  v naších končinách polámala řadu stromů Pro spadané stromy se jedna naše kamarádka v pondělí 11. března ani nedostala na autobus do Nového Boru, takže si jí nepovedlo shlédnout v Praze s partou našich chalupářek generálku muzikálu s melodiemi Helenky Vondráčkové.
 Protože ale zrovna skončilo období, kdy je  povoleno kácet stromy (od listopadu do konce března), mohu k tomu napsat pár slov.

 V naší republice pro toto platí zákon č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 189/2013 a  č. 222(2014.  Pro kácení neovocných stromů s obvodem kmene nad 80 cm (měřeno ve výšce 130 cm nad zemí), případně pro mýcení dřevin na ploše nad 40 m2, je nutné povolení odboru ochrany přírody na MÚ Cvikov. To není nic nového. Pokud musíte skácet strom, který byl poškozen vichřicí a ohrožuje své okolí, lze to udělat rychle bez povolení, ale je to nutno dodatečně ohlásit zmíněnému orgánu.

Jeden náš kamarád-chalupář před pár lety vyřešil problém s překážejícím smrkem tak, že jej věnoval městu Cvikov jako vánoční strom na náměstí!

Ovocné dřeviny v zahradách je možno kácet bez povolení.

Občas se setkáváme s tím, že úřad sice skácení nepovolí, ale dovolí prořez. Ten se musí provést odborně tak, aby nezpůsobil zničení dřeviny. To by mělo za následek pokutu. I pro skácení uschlého stromu (což v období globálního oteplování může nastat) musí být vyžádáno povolení.

Pak zde máme ještě jeden problém. To jsou stromy, rostoucí u hranic katastrálních parcel. Mohou sousedovi stínit, mohou mu vadit přečnívající větve a podobně. Tento problém řeší nový občanský zákoník (č. 89/2012 sb.) tak, že soused musí majiteli stromu umožnit vstup na svůj pozemek, aby mohl svůj pozemek (včetně stromů) obhospodařovat.  Ovšem pokud vlastník stromu i přes výzvy zásah neučiní, může soused v e zmíněném období vegetačního klidu větve, přečnívající nad jeho pozemek, odstranit.  Takovým důvodem jsou třeba jablka, padající přes plot na skleník. 


Kácení výše zmíněných velkých stromů, vyžadující povolení, není obvykle v silách dotyčného chalupáře. Máme však dobré zkušenosti s  prořezem stromů, který provede „dřevorubec-horolezec“ s použitím lan, kterými se na strom zavěsí a pomocí kterých i odřezané větvě šetrně spustí na zem.

// vystavil prochpra @ 08:17 Komentáře: 0

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]