27. května 2019
Souboj s veverkou
Dnes
opublikuji příspěvek našeho kamaráda a bývalého spoluchataře Lexy
z Kanady.
Je to
vyprávění o jeho “MENTÁLNÍM SOUBOJI” S VEVERKOU. Doufám, že se pobavíte.
Veverka žije v našem sousedství a po několik měsíců mé
přiváděla k ŠÍLENSTVÍ!
Nazval jsem ji “EINSTEIN” - protože je
vychytralá, stejně jako ten velikán…
Tak napřed předvedu fotečku té veverky, co mne
dokázala přelstívat po několik týdnů
(obrázek Einstein1) , jak v pohodě vyžírá krmítko pro
naše ptáčky, které krmím po cely rok vzadu na naší zahradě za verandou. Na
tomto snímku je “zaparkovaná” v tom krmítku (zůstávala tam i po několik hodin!)
dokud nevyžrala vše, co stačila dát do bříška.
(obrázek Einstein2) - Takhle pak vypadá, když už
nemůže nacpat vice semínek do svého pupku!!
A tak jsem započal vymyslet, jak tohoto žrouta -
UMÍRNIT v tom PYTLAČENI.
Já kupuju papání pro naše oblíbené ptáčky už léta,
které krmím hlavně přes zimu v krmítkách, zavěšených pod sebou na vysoké větvi
stromu (cedr), co roste vedle našeho domu vzadu v zahradě. Tam jsem pomoci
dlouhé tyče zavěsil lano, na jehož konci visí ta krmítka a to z důvodu, aby na
ne tahle nenažraná chlupatá zvířata (veverky) nemohla dosáhnout!
JAK JSEM SE ALE ZMÝLIL!!!
Právě tato jediná veverka, které jsem tedy začal říkat
“Einstein", se nevzdala, a neustále překonávala moje změny v umístění těch
krmítek, aby na ně nemohla. Ne že bych ji nedopřál trochu jídla, ale abych
zabránil "pleněni” tohoto žrádla, co kupuji v obchodě pro naše
milované ptáčky- od sýkorek po velké datlíky, co pravidelně zalétávají k
nám se nakrmit v době nedostatku přírodní potravy. Na dalším obrázku
(Einstein3) je jeden z těch krásných datlů, jak si dopřává.
Na dalším záběru je “Einstein” v akci, jak
zvládá nástrahy, nic ho nezastaví… Pokud bylo krmítko v dosahu jeho skoku,
byl king.
A tak jsem počal vymýšlet nová opatřeni, až jsem
jich vyrobil 7!!!
A vždycky “Einstein” nasel řešení, jak je překonat!!
Vykoumal, kde je to lano zavěšené na tom strome, pak
vylezl v rychlosti po stromě, přeběhnul po větvi, na které bylo lano zavěšené (asi
6 metrů nad naší verandou!) a na konci se pak spustil - hlavou dolu po tom
laně, až se nakonec šikovně přehoupl přes plastové viko od popelnice, upevněné
na laně nad krmítkem) až do krmítka. Několikrát jsem závěs posunul, ale nějaké
větší zhoupnutí „Einsteinovi“ nevadilo.
A tak zase vyhrál!!
Nakonec jsem vybudoval tuhle "překážkovou dráhu”,
a konečně dosáhnul VITĚZSTVI!
Jak vidno z fotky, dal jsem na to lano pod první překážkové
víko kus plastické trubky, která je velice kluzká, a když “Einstein” překmitem
překonal víko a pokusil se po ní hlavou napřed sjet dolů, tak se rozjel takovou
rychlostí, že nakonec narazil na druhé spodní viko nad krmítkem, po kterém
sklouzl a rozplácnul se nakonec napodlaze verandy!!
ZKUSIL TO TŘIKRÁT, ALE PO POSLEDNÍM NEZDARU TO
KONECNE VZDAL!!!!!
A tak je teď krmítko opět jenom “jídelnou pro ptáčky”,
a ne pro nenažraného “EINSTEINA”.
Takže mam konečně pocit vítězství nad chytrou
veverkou, i když je mi toho koumáka občas skoro lito….
Na posledním obrázku je konečné řešeni “překážkové dráhy”
ke krmítku...
Tak jsem vám vylíčil můj souboj s chytrou
veverkou, zdravím všechny kamarádky a kamarády v Trávníku q v Naději a přeji
vám krásné léto v pohodě!
Lexa z daleké Kanady
24. května 2019
Těšte se!
Kamarád Lexa nám z Kanady poslal příspěvek o svém boji s mazanou veverkou o krmítko pro ptáčky. Publikování i s obrázky se připravuje!
18. května 2019
Dějiny u nejbližších sousedů
Nedávno jsem psal o dějinách u nás na severu Čech a o přemyslovské legendě. Dnes se chci zmínit o historii našeho nejbližšího okolí.
Je jasné, že pohraničí Čech bylo za Přemyslovců málo průchodné, zarostlé lesy, ve kterých se maximálně dařilo ukrytým loupežníkům. Přes pohraniční hory vedly jen obchodní stezky třeba směrem na Řezno či do Polska. Naším krajem vedla tak zvaní Královská stezka do Horní Lužice. Na ochraně stezek (kolem řek Nisy a Mandavy) se se souhlasem našeho krále Karal IV. dohodli zástupci šesti měsrt z HorníLužice (jmenovitě Žitavy, Budyšína, Zhořelce, Ljobavy, Lubaně a Kamence) a zakožili v r. 1346 Spolek Šestiměstí (tehdy byl tento kraj součástí zemí Koruny České).
Vytvořili si si vlastní městské vojsko, zlikvidovali loupežnická sídla a
zbavili se loupeživých rytířů na malých hrádcích. Tato součinnost lužických
měst trvala několik století. Kolem roku 1419 se Šestiměstí dohodlo na podpoře
krále Zikmunda proti husitskému zbytku Čech.
Proto roku 1422 probíhaly potyčky mezi husity a katolickými pány ze
severu Čech, se kterýmiŠestiměstí spolupracovalo.
Potyčky pokračovaly i v dalších letech. Kroniky uvádějí, že
v r. 1428 se husitské vojsko dostalo k Löbau. Další výprava husitů na
přelohu roku 1430 a 1431 došla až k Zhořelci. Bojovalo se samozřejmě i na
našem území , zmiňovány jsou boje u Lemberka, Chrastavy nebo Lipé (dnes CL). Někdy
v r. 1432 pobývali husité v očtu kolem 1500 bojovníků ve Světlé. Po
bitvě u Lipan už boje na Lužici ustaly. V roce 1547 bylo Šestiměstí potrestáno císařem Ferdinandem I. za údajnou vzpouru a vliv Spolku začal následně upadat. Na Vídeňském mírovém kongresu v r. 1815 byla Lužice rozdělena mezi Sasko a Prusko. Města v Horní Lužici ještě spolupracovala až do r. 1868.
Vypráví se, že schůzky představitelů Šestiměstí začínaly obřadem, kdy každý
představitel musel vypít pohár vína, ten ovšem prý měl objem asi tří dnešních
litrů. Pohár se zachoval v místním muzeu.Nad městem na Löbauské hoře je zdaleka viditelná rozhledna – věž krále Fridricha Augusta. Je to litinová konstrukce, vysoká 28 metru, postavená v r. 1854. Uvidíme ji i z vrcholu naší Luže.
10. května 2019
Spravedlnost
V současnosti se konají pouliční
demonstrace proti ministryni spravedlnosti. Zdá se, že nastává doba postdemokratická,
kdy se už nenosí respektování výsledku voleb. Ale tomu se tedy věnovat nebudu, chci si
povšimnout, jak se justiční pojmy staly názvy útvarů v krajině.
Nedaloko od
našich končin najdeme kopec Spravedlnost.
Vrch s nadmořskou výškou 533 metrů patří k místní přírodní rezervaci –
vyskytuje se zde velké množství vzácných rostlin. Již samotný název kopce nám
říká, co má společného s justicí. Ve středověku totiž na tomto kopci stávala
šibenice. Na Spravedlnosti vykonávalo své popravy město Chřibská. Pokud se
oběšenec houpal delší dobu na z dálky viditelném kopci, mohlo to působit
odstrašujícím dojmem. Na kopci
Spravedlnost bychom také našli nemálo skalních útvarů. Stará místní pověst
praví, že skály byly domovem strašidla Rohála, kterému v Německu říkají Hörndl.
Že by měl ale negativní vibrace na svědomí on, to je opravdu velmi
nepravděpodobné. Ovšem ta historie stačí k tomu, že zde mnoho dnešních psychotroniků
zaznamenalo negativní energie.
O psychotronice se u nás chovoří od
konce šedesátých let minulého století. Tento pojem či směr „vědeckého“ bádání u
nás tehdy popularizovali exministr Kahuda a jeho spolupracovník Rejdák. Psychotroniku definovali jako interdisciplinární obor, studující jednak
interakce mezi živými organismy a vnějším prostředím. Psychotronika zkoumala
jevy jako telepatii či jasnovidectví, jejichž existenci považovala za
prokázanou,
Kopec s názvem Ortel najdeme mezi Novým Borem a Cvikovem v podhůří Lužických hor. Jak
Spravedlnost, tak Ortel mají však i přes
svou vzdálenost podobnou historii, a proto se to na těchto místech prý i dnes
jen hemží negativními energiemi.
Ortel je 554 metrů vysoký.
Nedosahuje tedy velké výšky, ale má podobu pravidelně zaobleného kopečku. Tento
vzhled pochází z geologického období mladších třetihor, kdy byl Ortel ještě
činnou sopkou. Stromové složení na tomto kopci je různorodé – takřka pralesní
charakter na jedné straně a dnešní buky na té druhé.
Zmínění ps\chotronici řadí vrch
Ortel k místům s vysokou koncentrací negativní energie. Vrch je prý negativity
plný. A jak se tam ale dostala?
Nejstarší verze o původu negativních
energií na vrchu Ortel pochází už dob pravěku. Tehdy prý zde naši předci vybudovali svatyni, kde
prováděli rituály, při kterých byla často obětována zvířata a snad i lidé.
Oběti pak ukládali do vyhloubené jeskyně..
Dnes už její vchod nenajdeme.
Podle starých pověstí se kopec dříve
jmenoval Trpasličí vrch. Tento název
prý pahorek dostal po místních lesních skřítcích, kteří zde bydleli. Podle
legendy si na jednom velkém kameni pekli každý den čerstvý chléb. Zmíněný
balvan zde najdeme dodnes.
Název Ortel nese kopec z období
středověku, kdy zde radní ze Cvikova nechali vybudovat šibenici. Po několika
desetiletích zde popravy ustaly. S jejich obnovou přišla v roce 1698 vévodkyně
Toskánská, na jejíž rozkaz se zde opět postavilo popraviště. Vévodkyně žila
déle než 50 let na zámku v Zákupech. Můžeme si také připomenout Toskánský
palaác na Hradčanech. Šibenice a přítomnost časté smrti tak může být další
příčinou vzniku negativních energií. Ti nebojácní si na Ortel mohouudělat výlet
a spojit to s občerstvením v nedaleké Sklářské hospodě (u sklátny
Ajeto) ve Svitavách.
1. května 2019
Příroda kolem chalup je v ohrožení
Před časem jsem se zde zmínil, že
některé naše zahrady u chalup vypadají dobře (taky asi před 3 roky se scházel
hodnotitelský výbor našich chalupářek a zahrady procházel), ale někde je to i
s přilehlou loukou zanedbané až hrůza (tak, že se rodiče
nynějších majitelů hrůzou v hrobě otáčejí).
Zdá se, že se na ty nepořádné, ač
nemáme už totalitní stát, žene postih. A zase prý je za tím Evropská unie! Ministerstvo
životního prostředí připravilo novelu zákona, která na základě nařízení
Evropské unie nařizuje, jak bojovat proti invazivním druhům rostlin. Především to je bolševník a křídlatky. A aby
to bylo podle současných politických stanovisek, jedná se o přivandrovalce
z východu.
Bolševník je nebezpečný plevel,
který se k nám dostal z Kavkazu. Nejenže omezuje růst jiných druhů rostlin, je
také zdraví škodlivý pro zvířata i lidi. Šťáva z jeho listů způsobuje těžké
poleptání pokožky. U nás je patrně nejznámější invazivní rostlinou.
Druhou takovou rostlinou je
křídlatka sachalinská. Je
to statná, rychle se rozrůstající rostlina, která dosahuje výšky okolo 3 metrů a vytváří
těžko prostupné porosty.
Stát návrh zákona připravoval
několik let. Běžně by měl na stav pozemku dbát vlastník, ovšem pokud se mu
odstranění plevele nedaří nebo z nějakého důvodu to udělat nemůže, vyjde mu
stát vstříc. Vlastník bude mít možnost domluvit se s příslušným orgánem ochrany
přírody a ten mu s likvidací pomůže, klidně i přispěje. Ale je tu ALE. Jednotlivec může
dostat za růst invazivních rostlin pokutu až do výše sto tisíc Kč. Pokud se na
stát obrátí o pomoc, pokuta mu sice nehrozí, ale náklady na likvidaci budou
srovnatelné.
V Česku přesahuje počet známých
nepůvodních druhů dva tisíce, podíl invazivních je kolem deseti procent.
Některé jsou i vodní. A nejen rostliny
jsou invazivní, šířící se. Šíří se k nám i invazivní tvorové (nemluvím
tady o imigrantech!). Jedná se o zvířata, třeba o želvy, které majitel vypustil
z terária, nebo o jistý druh raků. V tisku se mluví o invazi
nebezpečného druhu komárů ve Francii, známe i velmi nebezpečné jihoamerické
včely, které se rozšířily už až do USA.
Křídlatku jsem viděl jen na okraji Prahy, ale bolševník je už k vidění sem a tam i u nás. Spásání a kosení velkých pozemků asi zatím jeho rozšíření zabránil, ale ... nemáte jednu takovou roztomilou rostlinku někde mezi náletem stromů?
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]