25. července 2019

Lesy kolem nás


Nedávno jsem se prošel lesy kolem Trávníku a Milštejna. Popíši pár postřehů.
V době, kdy jsme tu měli střední skupinu sovětských vojsk , byly lesní cesty v našem okolí upraveny navezenou šotolinou a ta uválcována (prý, aby  mohly do lesa zajet  nosiče raket a tam se ukrýt). Je pravdou, že řadu let se po těch upravených cestách v zimě dobře jezdilo na běžkách. Leč doba pokročila a vykonala své. Třeba cesta z Naděje na Mijstějn je uplně rozbitá, pokrytá volně rozházeným kamením  a jsou na ní vymleté výmoly. Ale třeba zase jednou bude třeba pro převozy raket ...

Kus  této cesty prochází úsekem, kde byl polom  po vichřici z r. 2010. Tehdy polámané kmeny byly již zpracovány a odvezeny.  Plocha  je nyní zarostlá nově vysázenými dřevinami a náletem, takže je skoro neprostupná. Zato kolem cesty lesáci vysadili v pravidelných vzdálenostech mladé javory, které chrání před okusem lesní zvěří dřevěné oplocení.  Zdá se, že naši potomci budou na Milštejn chodit javorovou alejí. 
Ale v lese se těží i nyní. U Milstejnu jsou připravené hromady vytěžených kmenů a přímo u skalní brány na Milštejně jsou čerstvě pokácené mohutné duby. Prostor u brány se tak prosvětlil. Ovšem nepotřebné větve jsou zatím ponechány osudu tak,  jak byly z poražených kmenů osekány (na druhé straně skal, u trampského srubu, je prý prostor po težbě vyčistěn).  Kdysi měla moje matka chatu v blízkosti Prahy v chatové oblasti kolem Mníšku pod Brdy.  A  les tam byl dokonale vysbíraný od klestí a spadlých větví, takže spodní patro lesa bylo spíše parkem. To tady není. Chalupáři si raději zaplatí u místních firem dovezení již naštípaného dříví, takže podrost lesa nikdo od spadu nevyčistí a proto to tam vypadá poněkud pralesovitě. 
 Před pár lety se těžilo dříví kolem  přehrady a tam alespoň oklest seskládali na obrovské hormady u cesty, které tam ovšem zůstaly a zarůstají. Když už padla zumínka o přehradě, tu vlastník – Povodí Ohře (je to zvláštní  s ohledem na to, kde teče Ohře  a kde jsou Lužické hory) – na konci podzimu vypustil, vybagroval bahno |(kvůli odvozu byla podél přehrady vybudována nová cesta) a přes zimu znovu napustil. Nyní je přehrada o kousek hlubší a s pěkně čistou vodou  (ovšem jako vždy předtím stále dosti studenou).
Přes cestu od Milštejnu na Trávnický vrch leží na dvou místech už od loňska vývraty, okolo kterých už vznikly obchozí pěšinky.  Odpovídá to způsobu hospodaření, zpracovatelné kmeny vlastníka lesa zajímají, ale co se válí na zemi, to už ne. 
V našem blízkém okolí se to letos borůvkami nemodrá, ale naši sportovci kolaři říkají, že dále směrem na sv. Jána se natrhat dají, což bylo dokladováno borůvkovými koláči, doneseným na nedávné sobotní oslavy  (na přílad nového přírůstku mezi chalupáře, o kterém jsem tady již psal).

17. července 2019

Vlci u nás


V posledních letech se můžeme setkat s vlky už nejen v pohádce o Červené Karkulce, ale i v ne příliš dalekém okolí. Psal jsem zde o nic několikrát. Přišli k nám z blízkých německých vojenských prostorů, kam během řady let dorazili z Ruska přes Polsko.  Tak, jako se píše o překvapivé rozmanitosti rostlin  a zvěře v bývalém brdském vojenském prostoru, tak i zde v bávalém NDR se vlci zabydleli i v soužití s armádou.

Udává se, že vlk je schopen během jedné noci přeběhnout až 60 km, takže není divu, že časem pronikli i k nám, kdpi e nalezli na srnčí a černou zvěř bohaté revíry.  V novinách se píše, že přes Lužické hory se dostali do lesů kolem Bezdězu až na Kokořínsko.  Údajně jsou naši myslivci spokojeni,  protože se u nás zvěř příliš rozmnožila a vlci tvoří jakousi zdravotní lesní policii, která likviduje nemocné slabší kusy. V našem okolí by vlčí smečka mohla krapet omezit počet divokých prasat, která v posledních dvou letech způsobila značné škody na neoplocených zahradách našich chalup.  Při sledování vlků se sbírají i jejich výkaly a rozborem lze určit, čím se živí.

Od známého jsem dostal noční fotografii vlka, pořízenou fotopastí.  Nechtěl, abych uváděl místo, kde byl záběr pořízen, ale mohu říci, že je to asi 25 km daleko od Trávníka. A když si připomeneme akční radius vlka, tak  ...


Přímo kolem naší vesnice se běžně potulují srnky, které klidně projdou v časných ranních hodinách i mezi našimi chalupami. Lze zde uvidět i jezevce  nebo vypasené zajíce. Jen lišku jsem tady už řadu let neviděl.

10. července 2019

S tebou mne baví svět


Jistě se pamatujete na pánskou akci APALUCHA (přesmyčka z CHALUPY plus jedno A) z filmu, který je názvem tohoto příspěvku.

Tři otcové (dva z nich synové  chalupářů z Trávníka) se totiž před 4 roky rozhodli uspořádat si takovou pánskou jízdu se svými dětmi.  Dva doktoři (jeden se dvěma kluky, druhý se synkem a dcerkou) a jeden ajťák (se synem a dcerou) si na týden vždy v červenci pronajímají vybavenou chalupu v Podkrkonoší, aby si dokázali že i bez maminek dokáží pečovat o své děti.   Pro velký úspěch se akce opakovala každý rok. Letos tam vyrazili na svátek Mistra Jana hHusa, ale jen v menším počtu neb třetí taínek, lékař pracující v Severním Irsku, nedostal na tento termín dovolenou.


Samozřejmě, že jim maminy a babičky něco navařily s sebou, ale hlavní starost o program a nasycení dětí je na těch tatíncích. Pronajatá chalupa má i venkovní vybavení (gril, bazén a houpačku),  naplánované jsou i pěší tůry (prý letos i na Sněžku nebo do jeskyň u Železného Brodu). 

Vzhledem k úspěšnosti  akce v minulých letech se děti na akci těšily, ale  i matky si bezstarostného týdne užijí.


S počasím je to letos slabší, vedra z prvního týdne prázdnin prý už nejsou.  Ovšem letošní počasí má takové skoky, že příští týden může být i relativní chladno. Jen  deště se asi nemusí obávat, protože se nám ta zěměkoule nějak přetočila a  záplavy jsou na jiných koncích světa, zatím co u nás je sucho, na které naši zemědělci nadávají. Ale i naše chalupářky používají ošklivá slovíčka, když musí květinky na zahrádkách  a v truhkících pod okny stále kropit a na trávnících jsou žlutá vyprahlá místa.
-----

A taky jsme tu měli první prázdninovou oslavu. Místní chalupáři – velmi rozvětvená rodina Karasů – slavili narození druhého pravnoučete – chlapečka Kryštůfka. Připilo se na zdraví chlapečka, rodiče dostali dar od zúčastněných, pilo se pivo, grilovalo se ve velkém na prohazovačce nad ohněm a ochunávaly se sladké doproty, které napekly naše chalupářky. A sobotní oslavné ohně budou pokračovat skoro každou prázdninovou sobotu. Ta naše chalupářská parta drží pospolu už  skoro šedesát let – od mládí až po stáří.  

Bohužel nás občas ubude. Teď to byl zákon tří – na podzim zemřela Maruška z trávnického kopce (jistě si vzpomenete na zde publikované recepty Marušky Dobromily) a teď v květnu nás opustili Jirka z konzumu a Vašek – švagr Uzbeka.

2. července 2019

Není vše, jak má být


Když v Trávníku zrušili hospodu, začala místní parta chalupářů dojíždět autobusem do Mařenic. Terasa u trávnické hospody zůstala u jen vzpomínkou. Sedáivalo se tam za letního počasí ve středu i v neděli v podvečer, v neděli někteří potměšilí důchodci mávali těm, co  kolem odjížděli, aby byli v pondělí ráno v práci.  I když teď se, díky péči Babišovy vlády o důchodce, jezdí za to pivo jen za 3 koruny, sleziny se omezily na páteční podvečer. V půl páté jezdí minibus firmy COMPAG na Krompach, do kterého se ta naše parta kolem desti staříků, případně jejich chotí v nejlepším věku, vejde. Návrat je v osm večer, velkým autobusem ČSAD, který obvykle přijede z Kropachu zcela prázdný. Možná, že by ČSAD taky ušetřilo, kdyby si dělali průzkumy vytíženosti.
Ty duchodcovské slevy mají efekt i při dojíždění do Prahy, kam pražští chalupáři občas musí ke svým doktorům. A tak se jezdí z otočky va Svoru za 31 korun nebo z Nového Boru za pětadvacet korun. Dovoz do a ze Svoru zajistí některý ochotný soused, do Boru se ujalo i to, že si tam dotyčný dojede autem a nechá si ho tam zaparkované do druhého dne, aby se po lékařské prohlídce v Praze pohodlně vrátil na chalupu.
Když píši o tom dojíždění, chci se zmínit o jednom nedostatku našich místních silniček. Cvikovská radnice zajišťuje občasné obsekání krajnic na místních cestach, ovšem silnice Cvikov – Trávník – Mařenice – Krompach patří kraji a ten má zřejmě jiné starosti. Porost stromů a keřú kolem silnice  v posledních letech rozbujel. Dvě míjející se osobní auta se na silnici ještě vejdou, ale pokud se míjíte s autobusem, tak na řadě míst vaše auto ošlehají větve, které z krajnice zasahují nad silničku a zužují tak průjezdný profil. Prořez větví, aby nepřečnívaly z krajnice, zůstává jen zbožným přáním. Domnívám se, že cvikovské městské orgány mají směrem na kraj lepší kontakt a mohly by mít větší vliv než volání jednotlivývh automobilistů, nota bene pokud po těch silničkách sami služebně jezdí. Tak budeme doufat ...
Je to právě deset let, co prezident Klaus publikoval úvahy, polemizující s aktivitami kolem globálního oteplování a konstatoval, že oteplovíní nevidí. Poslední dva roky, tady v našich končinách, by ho měly vyvést z omylu. Už řadu let se tady traduje, že bouřky, přicházející ze západu od |Krušných hor, se někde za Hřenskem rozdělí na dva proudy. Jeden uhne do Saska a druhý na Českou Lípu. Cvikovsko zůstávalo suché. Poslední dva roky se situace ještě zhoršila, protože kromě nedostatku srážek stoupají i průměrné teploty a vše rychle vysychá. Potok, který protéká Trávníkem, vloni na začátku července vyschl. Letos k tomu v současnosti nemá daleko. Místní vzpomínají, ze vloni nemuseli od konce května do října sekat trávu, která schla ve stoje. V tisku proběhlo nedávno  několik úvah o sekání trávy v tom smyslu, že tráva, posekaná na vzhled golfového hřiště, nevsákne tolik vody jako tráva nesekaná. Proto několik našich měst už rozhodlo, že sekání omezi. Ono taky lepší vzhled není sice na Boží svět, ale na vyšší trávu, ve které se daří i polním květinám.
A ještě jeden postřeh, na silničce z Trávníka  do Naděje je už řadu let dopravní značka, omezující umotnost vozidel na 24 t. Je to proto, aby tam mohly projíždět těžce naložená dřevařská vozidla. Důsledek – rozlámaný asfalt s děrami, které loni novou tepelnou metodou nechal MÚ Cvikov opravit. Protože prý nebyl použit správný technologický postup, vydržely opravy jen do letošního jara. Ovšem – je to vůbec rozumný postup? Nechat nedostatečně dimenzovanou silničku poničit těžkými vozidly dřevařů a pak ji nákladně opravovat? 

Při nedávném výletu na Šumavu jsme si na obdobně širokých silnicích všimli, že mají omezení hmotnosti jen kolem desti tun. Pokud dřevaři tomu přizpůsobí odvoz, určitě naše národní hospodářství ušetří a naše silnička bude v takovém stavu, jako jsou silničky v německém pohraničí pár kilometrů od nás.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]