25. července 2019
Lesy kolem nás
Nedávno jsem se prošel lesy kolem Trávníku a Milštejna.
Popíši pár postřehů.
V době, kdy jsme tu měli střední skupinu sovětských
vojsk , byly lesní cesty v našem okolí upraveny navezenou šotolinou a ta
uválcována (prý, aby mohly do lesa zajet
nosiče raket a tam se ukrýt). Je
pravdou, že řadu let se po těch upravených cestách v zimě dobře jezdilo na
běžkách. Leč doba pokročila a vykonala své. Třeba cesta z Naděje na Mijstějn
je uplně rozbitá, pokrytá volně rozházeným kamením a jsou na ní
vymleté výmoly. Ale třeba zase jednou bude třeba pro převozy raket ...
Kus této cesty
prochází úsekem, kde byl polom po vichřici
z r. 2010. Tehdy polámané kmeny byly již zpracovány a odvezeny. Plocha je nyní zarostlá nově vysázenými dřevinami a
náletem, takže je skoro neprostupná. Zato kolem cesty lesáci vysadili v pravidelných
vzdálenostech mladé javory, které chrání před okusem lesní zvěří dřevěné
oplocení. Zdá se, že naši potomci budou
na Milštejn chodit javorovou alejí.
Ale v lese se těží i nyní. U Milstejnu jsou připravené
hromady vytěžených kmenů a přímo u skalní brány na Milštejně jsou čerstvě
pokácené mohutné duby. Prostor u brány se tak prosvětlil. Ovšem nepotřebné
větve jsou zatím ponechány osudu tak, jak byly z poražených kmenů osekány (na
druhé straně skal, u trampského srubu, je prý prostor po težbě vyčistěn). Kdysi měla moje matka chatu v blízkosti
Prahy v chatové oblasti kolem Mníšku pod Brdy. A les
tam byl dokonale vysbíraný od klestí a spadlých větví, takže spodní patro lesa
bylo spíše parkem. To tady není. Chalupáři si raději zaplatí u místních firem
dovezení již naštípaného dříví, takže podrost lesa nikdo od spadu nevyčistí a
proto to tam vypadá poněkud pralesovitě.
Před pár lety se těžilo dříví kolem přehrady a tam alespoň oklest seskládali na
obrovské hormady u cesty, které tam ovšem zůstaly a zarůstají. Když už padla
zumínka o přehradě, tu vlastník – Povodí Ohře (je to zvláštní s ohledem na to, kde teče Ohře a kde jsou Lužické hory) – na konci podzimu
vypustil, vybagroval bahno |(kvůli odvozu byla podél přehrady vybudována nová
cesta) a přes zimu znovu napustil. Nyní je přehrada o kousek hlubší a
s pěkně čistou vodou (ovšem jako
vždy předtím stále dosti studenou).
Přes cestu od Milštejnu na Trávnický vrch leží na dvou
místech už od loňska vývraty, okolo kterých už vznikly obchozí pěšinky. Odpovídá to způsobu hospodaření,
zpracovatelné kmeny vlastníka lesa zajímají, ale co se válí na zemi, to už ne.
V našem
blízkém okolí se to letos borůvkami nemodrá, ale naši sportovci kolaři říkají,
že dále směrem na sv. Jána se natrhat dají, což bylo dokladováno borůvkovými
koláči, doneseným na nedávné sobotní oslavy (na přílad nového přírůstku mezi chalupáře, o
kterém jsem tady již psal).
17. července 2019
Vlci u nás
V posledních letech se můžeme setkat s vlky už
nejen v pohádce o Červené Karkulce, ale i v ne příliš dalekém okolí. Psal
jsem zde o nic několikrát. Přišli k nám z blízkých německých
vojenských prostorů, kam během řady let dorazili z Ruska přes Polsko. Tak, jako se píše o překvapivé rozmanitosti
rostlin a zvěře v bývalém brdském
vojenském prostoru, tak i zde v bávalém NDR se vlci zabydleli i v soužití
s armádou.
Udává se, že vlk je schopen během jedné noci přeběhnout až
60 km, takže není divu, že časem pronikli i k nám, kdpi e nalezli na srnčí
a černou zvěř bohaté revíry. V novinách
se píše, že přes Lužické hory se dostali do lesů kolem Bezdězu až na
Kokořínsko. Údajně jsou naši myslivci
spokojeni, protože se u nás zvěř příliš
rozmnožila a vlci tvoří jakousi zdravotní lesní policii, která likviduje
nemocné slabší kusy. V našem okolí by vlčí smečka mohla krapet omezit počet
divokých prasat, která v posledních dvou letech způsobila značné škody na
neoplocených zahradách našich chalup. Při
sledování vlků se sbírají i jejich výkaly a rozborem lze určit, čím se živí.
Od známého jsem dostal noční fotografii vlka, pořízenou
fotopastí. Nechtěl, abych uváděl místo,
kde byl záběr pořízen, ale mohu říci, že je to asi 25 km daleko od Trávníka. A když
si připomeneme akční radius vlka, tak ...
Přímo kolem naší vesnice se běžně potulují srnky, které
klidně projdou v časných ranních hodinách i mezi našimi chalupami. Lze zde
uvidět i jezevce nebo vypasené zajíce.
Jen lišku jsem tady už řadu let neviděl.
10. července 2019
S tebou mne baví svět
Jistě se pamatujete na pánskou akci APALUCHA (přesmyčka
z CHALUPY plus jedno A) z filmu, který je názvem tohoto příspěvku.
Tři otcové (dva z nich synové chalupářů z Trávníka) se totiž před 4
roky rozhodli uspořádat si takovou pánskou jízdu se svými dětmi. Dva doktoři (jeden se dvěma kluky, druhý se
synkem a dcerkou) a jeden ajťák (se synem a dcerou) si na týden vždy
v červenci pronajímají vybavenou chalupu v Podkrkonoší, aby si dokázali
že i bez maminek dokáží pečovat o své děti.
Pro velký úspěch se akce
opakovala každý rok. Letos tam vyrazili na svátek Mistra Jana hHusa, ale jen
v menším počtu neb třetí taínek, lékař pracující v Severním Irsku,
nedostal na tento termín dovolenou.
Samozřejmě, že jim maminy a babičky něco navařily s sebou,
ale hlavní starost o program a nasycení dětí je na těch tatíncích. Pronajatá
chalupa má i venkovní vybavení (gril, bazén a houpačku), naplánované jsou i pěší tůry (prý letos i na
Sněžku nebo do jeskyň u Železného Brodu).
Vzhledem k úspěšnosti akce v minulých letech se děti na akci
těšily, ale i matky si bezstarostného
týdne užijí.
S počasím je to letos slabší,
vedra z prvního týdne prázdnin prý už nejsou. Ovšem letošní počasí má takové skoky, že
příští týden může být i relativní chladno. Jen
deště se asi nemusí obávat, protože se nám ta zěměkoule nějak přetočila
a záplavy jsou na jiných koncích světa,
zatím co u nás je sucho, na které naši zemědělci nadávají. Ale i naše
chalupářky používají ošklivá slovíčka, když musí květinky na zahrádkách a v truhkících pod okny stále kropit a na trávnících jsou žlutá vyprahlá místa.
-----
-----
A
taky jsme tu měli první prázdninovou oslavu. Místní chalupáři – velmi
rozvětvená rodina Karasů – slavili narození druhého pravnoučete – chlapečka Kryštůfka.
Připilo se na zdraví chlapečka, rodiče dostali dar od zúčastněných, pilo se
pivo, grilovalo se ve velkém na prohazovačce nad ohněm a ochunávaly se sladké
doproty, které napekly naše chalupářky. A sobotní oslavné ohně budou pokračovat
skoro každou prázdninovou sobotu. Ta naše chalupářská parta drží pospolu
už skoro šedesát let – od mládí až po
stáří.
Bohužel
nás občas ubude. Teď to byl zákon tří – na podzim zemřela Maruška z trávnického kopce (jistě si
vzpomenete na zde publikované recepty Marušky Dobromily) a teď v květnu
nás opustili Jirka z konzumu a Vašek – švagr Uzbeka.
2. července 2019
Není vše, jak má být
Když v Trávníku
zrušili hospodu, začala místní parta chalupářů dojíždět autobusem do Mařenic.
Terasa u trávnické hospody zůstala u jen vzpomínkou. Sedáivalo se tam za
letního počasí ve středu i v neděli v podvečer, v neděli někteří
potměšilí důchodci mávali těm, co kolem odjížděli,
aby byli v pondělí ráno v práci.
I když teď se, díky péči Babišovy vlády o důchodce, jezdí za to pivo jen
za 3 koruny, sleziny se omezily na páteční podvečer. V půl páté jezdí
minibus firmy COMPAG na Krompach, do kterého se ta naše parta kolem desti
staříků, případně jejich chotí v nejlepším věku, vejde. Návrat je v osm
večer, velkým autobusem ČSAD, který obvykle přijede z Kropachu zcela
prázdný. Možná, že by ČSAD taky ušetřilo, kdyby si dělali průzkumy vytíženosti.
Ty
duchodcovské slevy mají efekt i při dojíždění do Prahy, kam pražští chalupáři
občas musí ke svým doktorům. A tak se jezdí z otočky va Svoru za 31 korun
nebo z Nového Boru za pětadvacet korun. Dovoz do a ze Svoru zajistí
některý ochotný soused, do Boru se ujalo i to, že si tam dotyčný dojede autem a
nechá si ho tam zaparkované do druhého dne, aby se po lékařské prohlídce v Praze
pohodlně vrátil na chalupu.
Když píši o
tom dojíždění, chci se zmínit o jednom nedostatku našich místních silniček.
Cvikovská radnice zajišťuje občasné obsekání krajnic na místních cestach, ovšem
silnice Cvikov – Trávník – Mařenice – Krompach patří kraji a ten má zřejmě jiné
starosti. Porost stromů a keřú kolem silnice v posledních letech rozbujel. Dvě
míjející se osobní auta se na silnici ještě vejdou, ale pokud se míjíte s autobusem,
tak na řadě míst vaše auto ošlehají větve, které z krajnice zasahují nad
silničku a zužují tak průjezdný profil. Prořez větví, aby nepřečnívaly z krajnice,
zůstává jen zbožným přáním. Domnívám se, že cvikovské městské orgány mají směrem
na kraj lepší kontakt a mohly by mít větší vliv než volání jednotlivývh
automobilistů, nota bene pokud po těch silničkách sami služebně jezdí. Tak
budeme doufat ...
Je to právě
deset let, co prezident Klaus publikoval úvahy, polemizující s aktivitami kolem
globálního oteplování a konstatoval, že oteplovíní nevidí. Poslední dva roky,
tady v našich končinách, by ho měly vyvést z omylu. Už řadu let se
tady traduje, že bouřky, přicházející ze západu od |Krušných hor, se někde za
Hřenskem rozdělí na dva proudy. Jeden uhne do Saska a druhý na Českou Lípu.
Cvikovsko zůstávalo suché. Poslední dva roky se situace ještě zhoršila, protože
kromě nedostatku srážek stoupají i průměrné teploty a vše rychle vysychá.
Potok, který protéká Trávníkem, vloni na začátku července vyschl. Letos k tomu
v současnosti nemá daleko. Místní vzpomínají, ze vloni nemuseli od konce
května do října sekat trávu, která schla ve stoje. V tisku proběhlo
nedávno několik úvah o sekání trávy v tom
smyslu, že tráva, posekaná na vzhled golfového hřiště, nevsákne tolik vody jako
tráva nesekaná. Proto několik našich měst už rozhodlo, že sekání omezi. Ono
taky lepší vzhled není sice na Boží svět, ale na vyšší trávu, ve které se daří
i polním květinám.
A ještě jeden
postřeh, na silničce z Trávníka do
Naděje je už řadu let dopravní značka, omezující umotnost vozidel na 24 t. Je
to proto, aby tam mohly projíždět těžce naložená dřevařská vozidla. Důsledek –
rozlámaný asfalt s děrami, které loni novou tepelnou metodou nechal MÚ Cvikov
opravit. Protože prý nebyl použit správný technologický postup, vydržely opravy
jen do letošního jara. Ovšem – je to vůbec rozumný postup? Nechat nedostatečně
dimenzovanou silničku poničit těžkými vozidly dřevařů a pak ji nákladně
opravovat?
Při nedávném výletu na Šumavu jsme si na obdobně širokých silnicích
všimli, že mají omezení hmotnosti jen kolem desti tun. Pokud dřevaři tomu
přizpůsobí odvoz, určitě naše národní hospodářství ušetří a naše silnička bude v takovém
stavu, jako jsou silničky v německém pohraničí pár kilometrů od nás.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]