25. října 2019

Spolkaři, přežijeme?


Máme  Spolek Trávník – Naděje.  Kdysi v šerém dávnověku (v devadesátých letech minulého století)  bylo tady podle tehdy platných  zákonů  založeno Občanské sdružení stejného názvu.

Záměr v tehdejším období rozmachu demokracie byl hájit a hlídat určitá specifika chalupářů vůči orgánům státní správy a přispívat ke spolupráci chalupářů pro společný prospěch.  Na výroční schůze se dostavovali zástupci města Cvikova, městské i státní policie a občas i zástupci místních honiteb. Pořádaly se společné  akce jako byly dětské olympiády, opékání buřtů nebo občasné vystoupení  country kapely Stará almara.  Dobrým počinem bylo využití fondu, vytvořeného ze členských příspěvků, na zakoupení některých věcí, které pak byly gratis půjčovány členům (velký žebřík, lešení, drtič větví  a pod.). Samozřejmě, že pro činnost sdružení byla důležitá součinnost majitelů místního penzionu U Naděje, kde se některé akce pořádaly.

V r. 2014 začal platit nový Občanský zákoník. Podle něj už neexistovala Občanská sdružení, takže se naše sdružení poměrně  administrativně náročně změnilo na Spolek Trávník Naděje.   Dokud fungoval zmíněný penzion, zůstala činnost poměrně aktivní (i když nikdy nedosáhla takového rozsahu, jakou má obdobný spolek v Krompachu).

Na výroční schůze Spolku v posledních letech  docházeli jen zástupci města Cvikov a debaty se prakticky soustředily jen na problémy schůdnosti a sjízdnosti místních cest. To bylo i důsledkem chalupářského pokroku.   Motorizace chalupářů se značně rozšířila, takže cesty, které byly ještě před 30 lety travnaté,  měly vyjeté  holé pásy od aut (v posledních letech se  část pražských chalupářů-důchodců  na chalupy přistěhovala natrvalo a  tak k jejich chalupám kromě jejich aut jezdí i pošta, odvoz odpadků nebo dovoz stavebnin). 

Ty vyjeté pásy pak vymlela voda při lijácích a cvikovské SMC je musely  opravovat  (zasypáním a zaválcováním asfaltové drti z oprav silnic).  Na rovině to pomohlo, ovšem na cestách s kopce se vymílala i ta drť. Jiné problémy spolek příliš společnš neřeší  (třeba  zpřísnění předpisů pro  kotle, nový vodní zákon a  vyvážení žump a p.).

Po  lesní kalamitě v r. 2010 a vpádu kůrovce v současné době velmi utrpěla i silnička mezi Trávníkem a Nadějí, po které jezdila  obrovská nákladní auta s návěsy, plnými  vytěžených kmenů stromů.  Je zábavné (kdyby to nebylo smutné),  že na této silničce je dopravní značka, omezující váhu vozidel na 24 tun, zatím co na  dokonale vybudovaném silničním obchvatu Nového  Boru je omezení na 19 tun!  Prostě úředníci od stolu povolili  na méně dokonalém povrchu malé silničky větší zatížení než na silnici s důkladným podkladem. Také je to na rozpraskání povrchu té silničky do Naděje vidět.

Ale vraťme se k našemu Spolku. V současnosti má necelých 50 členů.  Pokud odhadneme, že v Trávníku a V Naději  je obydlených skoro 100 chalup, znamená to, že členy Spolku je jen necelá polovina zdejších obyvatel.  V létě je zde i s dětmi a vnoučaty kolem 300 – 400 osob.  Údajně je zde přihlášeno k trvalému pobytu asi 50 osob. Ty zastupuje významnější orgán  –  Osadní výbor, který je něco jako komise při Zastupitelstvu obce.  Z hlediska Spolku přistupuje ještě jeden  problém – věk členů spolku.  Vesměs jsou členové důchodci, jen asi pětina členů je mladších 50 let. Do řady chalup sice ta mladší generace jezdí, ale  už k chalupám nepřilnuli tak,  jako my pamětníci. Je zde pevné jádro asi dvaceti  rodin, kteří se kamarádí 50 – 60 let a dodnes se scházejí v létě u ohňů a oslavují své kulatiny nebo narozeniny vnoučat.  Jak jsem se již zmiňoval, toto tvrdé jádro pořádalo i společné pobyty v různých atraktivních místech Česka.  Jen z některých rodin mezi nás pravidelně docházejí ti mladí, čest jim!


No a když nyní přestal fungovat spojovací bod – penzion  U Naděje –  komplikuje se i činnost Spolku. Akce jako barvení velikonočních vajec, sportovní závody dětí  nebo muziku u ohně není kde uspořádat.  Spolek  zestárl a je otázkou, jak ještě dlouho bude  spolek přestárlých kluků a holek  existovat, pokud se naši mladí nevzchopí? 

// vystavil prochpra @ 09:20 Komentáře: 0

19. října 2019

Jak to bylo s pomníkem


Škola ve Cvikově nese jméno Bohumila Hynka. Vzpomínky na něj publikoval v r. 2004 jeho dlouholetý podřízený  - učitel Hylmar. Ten v roce 1934 nastoupil na školu v Kunraticích u Cvikova. To byla jednotřídka s 18 dětmi německými a dvěma českými. Pochopitelně německé děti česky neuměly. Inspektor panu učiteli Hylmarovi vysvětlil, že od sedmi ráno bude německé děti učit česky a od osmé hodiny bude výuka! Za okupace učil v Mladé Boleslavi a na Cvikovsko se vrátil až po válce, nejdříve do Jablonného. Ale už za rok byl přeložen do Cvikova, kde už působil ředitel Hynek. Veselá vzpomínka pana Hylmara se váže k vybudování Stalinova pomníku na náměstí ve Cvikově, o kterém jsem se zmínil tady na blogu v březnu 2015.


Pan učitel Hylmar  asistoval při odhalování pomníku jako oficiální fotograf. Hotový pomník byl zakryt rouškou. Náměstí bylo plné lidí a školní děti pod taktovkou pana ředitele Hynka Zazpívaly,  jak tehdy bylo zvykem, ruské písničky. Pan následoval slavnostní proslov. U pomníku stál soudruh, který měl při ukončení proslovu zatáhnout za lanko a rouška měla spadnout. Jenže, přes velké  cukání rouška nespadla! Řečník tedy opakoval: „ … a my, soudruzi, si tady připomínáme velikého Stalina.“ A … zase nic, jen lanko se škubáním přetrhlo. Tahatel si tedy vzal od blízkého praporečníka prapor a pokoušel se žerdí roušku shodit, jenže zase neúspěšně. A chudák řečník tedy opakoval frázi , připomínající Stalinovu slávu.Likvidátor roušky se tedy vysoukal  kus po pomníku nahoru, popadl roušku a … spadl za potlesku diváků i s ní na zem. Některé fotografie z této slavnosti musel pan fotograf zničit.


Když Stalin po XX. sjezdu sovětských komunistů vyšel z módy, pomník někdo v noci poničil. Tak už místním potentátům nezbývalo než pomník odstranit, prý ho nejdříve nechali strhnout a odvézt na skládku do lesa. Odtamtud zbytky pomníku časem zmizely.

// vystavil prochpra @ 11:18 Komentáře: 0

13. října 2019

Noční návštěvníci


Letos hodně našich chalupářů běduje, že jim v noci divoká prasata rozrývají zahrady.  Ovšem z tisku víme, že je to celorepublikový problém. Prasata žijí obvykle ve skupinách, které čítají 20, ale někdy až 50 jedinců. Zemědělci, kterým rozrývají pole a pastviny, mají teoretickou naději, že jim škody uhradí  honební společenstvo, kterému patří honitba, zahrnující dotčené plochy.  Často  ovšem napáchaná škoda převyšuje finanční možnosti jednotlivých mysliveckých spolků. Ta povinnost se datuje už od  Marie Terezie, která  v roce 1786 vydala výnos, že kdo se o zvěř stará, chová ji a loví, je povinen nahrazovat škody zemědělcům. To ovšem neplatí pro zahrady chalupářů, protože ty do honitby nespadají, navíc odstřel je dovolen až ve vzdálenosti 200 m od obydlí.

Je tedy nutné spoléhat na obecně zvýšenou likvidaci černé zvěře, což umožňuje zákon, který stanovuje, že od 1. ledna 2016 se černá zvěř může lovit v kteroukoli roční dobu, bez rozdílu pohlaví  a věku.   V Česku myslivci uloví ročně mezi 150 tisíci až 180 tisíci divočáků. V loňském roce, kdy stát začal myslivce v souvislosti s prasečím morem a jinými chorobami motivovat i finančními odměnami, to bylo podle ČTK dokonce 217 tisíc kusů. 


 Někteří naši chalupáři v Trávníku viděli divoká prasata (normálně noční tvory)  i ve dne! Dokonce jeden z nás natočill kolem poledne na video prchajicího malého divočáka.  Někdo tuhle říkal, že bachyne se o svá mláďata stará, dokud jim není rok, pak je ponechá, ať se starají o sebe sama. Zdá se, že právě takoví ročci tu kolem nás řádí.  Před zimou mají divočáci snahu  nabrat potravou co nejvíce tuku.  Kromě rostlinné potravy nepohrdnou divočáci i potravou masitou (myši, koroptve  ap.).  Zdá se, že se kolem nás právě připravují na zimu.


Jak jsem již mínil, majitelé zahrad, které do obvodu honitby nespadají, se musejí starat sami. Spolehlivou zábranou je pevný plot bez možnosti jej podlézt.  Ono platí, že veškerá divoká zvířata se snaží k dobývání potravy vynaložit vždy co nejmenší úsilí.  Můžeme si u nás připomenout kamenný val na horním okraji Trávníka, který kdysi postavil místní starosta Knespel. Byl to val, seskládaný z velkých kamenů (těch je tu dost), dlouhý stovky metrů, který byl na okraji lesa a chránil tehdejší pole nad Trávníkem (dnes už je to jen louka, sekaná jednou za rok kvůli dotacím).  Jedinému průchodu do lesa, kde je  dřevěný kříž s plechovým obrazem Ježíše Krista, se dodnes říká Knespelova brána.

Ale pozor, tam kde sice plot mají, je aktivní místní jezevec, který se protáhne mezi plaňkami nebo pod brankou. Zajímavé, že ho neodradí ani LED lampy  kolem záhonků ani reflektory, reagující na pohyb v jejich dosahu.  Promenoval se ve světle dál a asi si osvětlení liboval. Zaplašilo ho až zakřičení z okna nebo zatleskání. Zachytila ho i fotopasť.

Prý jsou účinné také pachové ohradníky.  Ovšem musí to být garantovaný výrobek, ne opatření „jedna paní povídala“. Údajně osvědčeným je německý výrobek Wild-Schwein stopp od firmy Hagopur AG, který dováží Interlov Praha.  Produkt se aplikuje na pachové ohradníky, což jsou proužky staniolu,  pokryté plstí. 
Zavěšují se volně ve výši pasu asi deset  metrů od sebe na ploty, stromy či keře. Aplikaci látky je třeba opakovat nejlépe každé dva týdny. Půllitrovou láhev tohoto přípravku, která obsahuje asi sto padesát dávek, je možné koupit za 428 Kč v prodejně Myslivost, Jungmannova 25, 115 25 Praha 1.

 Na to, že se dočkáme likvidace přemnožených prasat od  nájemců honitby, se moc spoléhat nemůžeme. Stačí si připomenout asi 3 roky starou poslední leč, která měla skončit hody ještě v tehdejším penzionu U Naděje. Úlovek byl tak chudý, že si museli na ty hody nechat dovézt srnčí z jatek. 
Tak asi musíme spoléhat, že se tu vyskytne nějaký Bivoj.

// vystavil prochpra @ 10:42 Komentáře: 0

7. října 2019

Chraňme naše lesy


Nechodit do školy v pátek (jako švédská Gréta) by asi nepomohlo, ovšem pro politiky je to atraktivní téma.  Myslím si, že  kdyby Gréta školáky  vyzývala k úklidu přírody v sobotu, nebylo by to tak populární, ochrana přírody by znamenala zvednout zadek a jít do přírody něco dělat. To by tak atraktivní asi nebylo jako chodit po ulici s mávátky.
Je ale skutečností, že naše lesy ohrožuje sucho a kůrovec.  Ono se toho o lese musí vědět víc, protože i na oteplování klimatu mají lesy vliv. Když ráno slunce vychází, zasahují jeho paprsky nejprve vršky stromů, které přes noc značně vychladly a zahřívá je, kdežto pod nimi zůstává o málo teplejší vzduch, který se tam udržel přes noc, který se  jen nepatrně a velmi zdlouhavě ohřívá. Příčinou toho je vypařování vody slunečním teplem v korunách stromů, ke kterému třeba značného množství tepla, takže to oteplování se brzdí. Po západu slunce se zase nejdříve ochlazují vršky stromů a u země déle zůstává ten teplejší vzduch. Další vliv přináší vítr. Proudí-li vlhký vzduch přes chladnější les, vznikají oblaka, ze kterých může zapršet. Naopak fouká-li přes les vítr suchý, nabírá vlhkost z lesa.  Prý si toho povšiml už Kolumbus, když doplul na karibské ostrovy. Zapsal si tehdy do lodního deníku:
Tady prší každé odpoledne, jako pršelo na španělských ostrovech, než jsme je odlesnili.
Vidíme tedy, že les udržuje vlhkost a proto tedy je zásobárnou pro vodní pramínky. Mnozí si připomenou koned osmdesátých let, kdy byl vykácen les nad trávnickou vodárnou a celé léto nám do vodárny denně vozili cisternu s chlorovanou vodou. Naštěstí nám pomohl vrt u bývalé hospody. 

Také vidíme, kolik potůčků v lesích okolo nás v porovnání s dobou našeho mládí zaniklo nebo zesláblo.  I lesníci zde v okolí bědují, že nám lesy ničí kůrovec (i když ve srovnání se Šumavou nebo Beskydy to není tak nápadné). Trochu nám pomohlo i to, že se v našem okolí za posledních 80 let plocha lesů rozšířila. Dobře to poznáme pri pohledu na letecké snímkování z r. 1938 a na dnešní leteckou mapu našeho okolí. Dokazují to i betonové pevnůstky, vybudované na ochranu před hitlerovským Německem. Dnes jsou zarostlé v lese, takže by před útokem jen težko chránily. Při jejich budování byly vzájemně viditelné, aby se mohly palbou podporovat.
Sluneční záření ohřívá zemi obrovským výkonem, což donedávna účinně ochlazovala zeleň – stromy a rostliny -  fungující coby „zelená střecha planety“, tedy přirozená klimatizace. Jenže za posledních 150 let přšla zěměkoule o obrovské plochy lesů i zeleně na polích – a nastupuje kladná zpětná vazba: Sucho  vyvolává více sucha, zatímco vlhkost přináší více vlhkosti. V naší republice je zatím situace kolísavá, lesů přibylo, ovšem pole jsou zastavována v okolí měst skladovými halami. Naše výrobní kapacity poklesly (to vidíme i tady ve Cvikově – zanikla Severka, Adast, Interiér) a pro svou polohu ve středu Evropy dobře sloužíme pro některé mimoevropské výrobce jako skladový prostor s rozvozem po sousedních zemích.
Proto se v současnosti publikují výzvy, abychom vysazovali stromy a hahrazovali současné ztráty jejich ploch. Někteří zdejší chalupáři před  desítkou let zakoupili bezprizorné louky na okolních svazích. Protože péče o ně je nákladná, došlo k jejich zarůstání náletem dřevin. Kritizovali jsme to a vzpomínali na doby před padeátí či šedesáti lety, kdy se na těcho holých svazích sáňkovalo a lyžovalo. Ovšem dnes je vlastně jejich pozvolné zarůstání kladem.

Evropská unie zahrnula dřevní masu do „obnovitelných zdrojů energie“. Je to ta slavná „biomasa“, se ktreou si kdysi nevěděla rady v televizi jedna poslankyně Zelených. Německo se vládním rozhodnutím zavázalo ukončit během dvou desítek let provoz uhelných a jaderných elektráren. Hrozí tedy nebezopečí, že biomasa lesů bude využívána jako zdroj energie a lesy budou dále mizet. Proto se v současnosti stále více diskutuje o nutnosti udržení lesů z hlediska ochrany před „globálním oteplováním“. Zastánci této teorie vydávají varování před nebezpečným nárůstem objemu kysličníku uhličitého v ovzduší. A tady mají poněkud problém, protože kysličník uhličitý potřebují rostliny při fotosyntéze, aby vytvářely kyslík! Takže více lesů znamená větší potřebu kysličníku uhličitého pro fotosyntézu! Tak omezovat jeho produkci nebo výsadbou lesů a rostlinstva vůbec ho využívat pro tvorbu kyslíku?
Zredukovat celý obří a nesmírně komplexní systém vlivů na vývoj klimatických poměrů na planetě na jedinou příčinu je skutečně zpochybnitelné. Odpůrci „ globálního oteplovacího skoronáboženství“ argumentují, že slunce je mnohonásobně větším zdojem tepla než lidni znečisťované ovzduší a připomínají i to, že doby chladu a tepla se vyskytovaly v dějinách lidstva už před stovkami let. Měli bychom však mít na paměti, že v té době bylo zalesnění mnohonásobně větší než dnes.
Takže chraňme si lesy a nahrazujme jeho ztráty!

// vystavil prochpra @ 08:20 Komentáře: 0

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]