22. ledna 2026

Nachumelilo

Letos máme už od předvánoc kolem chalup sníh. Sice před desítkami let býval v únoru sníh až do půlky plotů, ale zase letos se drží těch asi deset centimetrů už dlouho. Takže si těch několik otužilců, co na některý lednový víkend vyrazilo na chalupy, užilo projížďky na běžkách. Bývalo na to připravené i město Cvikov a když to počasí umožnilo, nechali v okolí města ty stópy upravit. Letos se o tom na městském zpravodaji nepíše, asi těch centimetrů sněhu je málo.

Ti, co sledují na internetu stránky Cvikov v obrazech, získali informaci, že je možno získat (v hostinci U Frajera na náměstí) knihu Střípky z historie města Cvikova. Vznikla ve spolupráci majitele tohoto hostince a několika potomků bývalých německých obyvatel Cvikova. Dočteme se v ní o řadě historických památek ve Cvikově (kostel, hřbitov, požáry, Kalvarie, významné osobnosti a d.). A hlavně je v ní veliké množství fotografií, jak Cvikov před desítkami či stovkou let vypadal. Kniha stojí za to. O knížce se konala i beseda s občany.

O brutálním vykácení bukového lesa u trávnického Zámečku jsem už psal. Můžeme jen doufat, že s ročním zpožděním vedení Lesů ČR pozemek pročistí a opraví, jak slíbili, i poničenou lesní cestou k chalupám v horní části Trávníka. Ovšem když majitelé jedné z chalup žádali o poražení starého jasanu, který by při pádu mohl chalupu poničit, byl proveden jen jeho prořez. Holt ochrana přírody je výběrová …

Už pár let se táhnou i dohady, jak je to se stavbou nové chalupy na kraji Naděje. Nejdříve se ozvali sousedé, chráněnka i město Cvikov, že rozestavění neodpovídá schválenému projektu a místním zvyklostem v ChKO. Stavba byla pozastavena, kolovaly dohady a fámy. Že stavebník chybu uznal a nechal plány přepracovat. Ovšem skutečností je, že od loňského léta zůstává stavba nedokončená. Zle jazyky tvrdí, že se, jak je leckde zvykem, čeká až se námitkáři unaví a vše se potichu dokonči.

A jako novinku máme v Trávníku nově otevřenou autodílnu, kde nám opraví či vymění i pneumatiky.

Za dva roky to bude na Silvestra už 50 let, co jsme zažili zlom počasí, kdy na silvestrovský večer klesla teplota o snad 25 stupňů. Autům zamrzly chladiče, pneumatiky přimrzly v loužích a tak se na Nový rok dávaly pod auta vařiče, aby se vůbec dalo odjet. Byla to tehdy celostátní kalamita, protože zamrzly i vlaky s uhlím pro elektrárny a teplárny. Ve školách bylo vyhlášeno volno a tak na chalupy jsme dovezli babičky s dětmi, které si užívaly sněhu. Na konec těch asi 14 dní mimořádných prázdnin jsme pro naše děti uspořádali lyžařské závody (slalom na Slepičárně a běžkové tratě mezi Trávníkem a Nadějí). Dávno již tomu ...

// vystavil prochpra @ 10:54 Komentáře: 0

13. ledna 2026

Přijde jaro, přijde

Ovšem zrovna dnes to zní krapet slibotechnicky. Ze Šumavy nám hlásí až třicetistupňové mrazy, v Praze nás varují, abychom my starší ani nevycházeli neb to klouže. Prostě to globální oteplování má asi dovolenou ….

S tím komentováním klimatu je to jako s politikou. Kdo je zrovna u moci, hlásá svou pravdu a oponenty zašlapává. Podíváme-li se do historie, zjistíme, že tomu tak bylo odedávna. Slunce se točilo kolem Země, Pánbůh stvořil vesmír za 6 dní a sedmý den odpočíval. A trvalo to tisíce let než bylo možno napsat, že to možná bylo jinak aniž by pisatel riskoval upečení na hranici, kam babičky přinesly otýpku suchých větviček, aby ten buřič shořel rychleji. Dnes bychom takovou babičku bez váhání vyhodnotili jako čtenářku provládního tisku, tehdy jenom poslouchala kázáníčko kázání pana faráře.

Pokrok tu máme. Do televizních debat si novináři zvou zástupce vládní pozice i opozice, ti si skáčí do řeči za opatrného napomínání moderátorů. Do některých pořadů si po takové uštěkané „debatě“ moderátor pozve dva novináře, komentátory, kteří pohovoří s opatrnou kritikou vlády (aby si zajistili další pozvání).

Nápadné je i to, jak se aplikuje starořímské „co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi“. Když vtrhne Putin na Ukrajinu je to e e, ale když by Donald vtrhl do Grónska, je to promyšlené, protože jinak by tam vtrhl Putin i se Sitting Pingem.

Ti starší z nás si pamatují, jak v r. 1962 proběhla krize, když SSSR začal instalovat rakety na Kubě. USA vyhlásila blokádu, armády měly pohotovost, ale stalo se neuvěřitelné – Chruščov se dohodl s Kennedym, že si rakety zase odveze s tím, že USA nechají Kubu na pokoji. A – světe div se – třicet let na sebe sice obě strany štěkaly, ale v porovnání s dneškem to byla doba klidu (vietnamci si to asi nemysleli, ale v Evropě byl klid).

Asi bychom takové rozšafnější politiky zase potřebovali. Novináři, zvláště ti mladší, obvykle nejdou do vzdálenější minulosti a tak komentují to, co se stalo, aniž by připomněli, co tomu předcházelo. Na Kubě to byl pokus o svržení Castra, když se v Zátoce sviní vylodili jeho odpůrci, vyzbrojení na Floridě. A na Ukrajině to byla střelba na Majdanu a zrušení ruštiny jako úředního jazyka ve východních guberniích Ukrajiny. Málokterý novinář se zmíní o dohodách z Minsku, které měly vyústit v určitou autonomii zmíněných gubernií s občany ruské národnosti, protože ukrajinská armáda tam proti těm rusky mluvícím bojovala. Proč by se jinak v Minsku jednalo, kdyby se tam neválčilo? Ale o tom se už dnes novináři nezmiňují.

A tak čteme Ukrajina, Venezuela, Grónsko, Irán, Syrie, Gáza, Eritrea, … Kde jsou zlaté časy studené války, kdy se na sebe jen poštěkávalo?

// vystavil prochpra @ 12:01 Komentáře: 0

7. ledna 2026

K chalupě patří zahrada

Máme docela zzzimno a kolem chalup plno sněhu, ovšem my, chalupáři, nezapomínáme ani na to, co máme v zahrádkách kolem chalup pod sněhem. V Lužických horách se odedávna daří rododendronům a azalkám. Někde se zachovaly i ovocné stromy. Ovšem kolem nich máme trávu. Tak se nad ní zamyslíme.

Už se pár let mluví a píše o globálním oteplování. Když pomineme diskuse o vlivu člověka a uhlíkové stopě (a Green Deal ponecháme evropským politikům) je možné uznat, že ke globálnímu oteplování v dějinách Země docházelo i když neandertálci neměli auta a netopili uhlím. Čili nejen člověk má na oteplování vliv (na to tvůrci akce Green Deal asi zapomněli). Omezíme se na přítomnost vody v půdě. To je měřitelné a z těch měření vyplývá, že vody v půdě ubývá. Víme to my, chalupáři, sami, protože kolem našich chalup zaléváme (a stojí to, pokud je to z veřejného vodovodu, taky peníze!).

Uvedu tady některá doporučení jednoho našeho rozumného ekologa. Ten deklaruje, že jak sucho tak ničivé přívalové deště jsou skutečně pro Česko čím dál větší problém. Lidem radí zadržovat vodu přímo na zahradách. Třeba tím, že kromě stromů vysadí i keře či nebudou trávník sekat na krátko.

Je třeba mít na zahradě co nejvíce keřů a stromů. Výhodné bude, když to budou i druhy ovocné, protože ovoce využijeme a přitom už při kvetení jsou požehnáním i pro hmyz a ptáky. Nesmíme být sobci a o tu úrodu se musíme s nimi podělit! To samé platí i pro travní porost. Trávník, sestřihovaný jako by to bylo golfiště, hmyzu nepomůže. Měli bychom alespoň část zahrady udržovat neposekanou, aby tam našli motýli a jiný hmyz pro ně potřebné květy. A hlavně taková půda obratem bez deště nevyschne.

Stejně tak lesy poskytují stín a udržují vlhkost v půdě. Louka je v porovnání s lesem horký ostrov, stejně jako naše na krátko posekaná zahrada.

Za socialismu jsme scelovali soukromá políčka do velkých lánů. Snáze se to obhospodařovalo, ovšem meze chyběly zvířátkům i hmyzu. Uvádí se, že dnes ty lány zadržují jen asi osminu vlhkosti než dříve. Sem tam se to zlepšuje třeba tím, jak nám nedávno ukazovali v televizi, že se vysazují větrolamové pásy. Bude to sice pár let trval než vyrostou, ale pak to pomůže.

Dnes slyšíme o velkých rozdílech počasí v různých zemích. Místy je sucho a sem tam jsou naopak záplavy. Prostě globální oteplování není rovnoměrné a silně ho ovlivňují mořské proudy a proudění větrů.

Zajímavé je i upozornění ekologa, co se týče zadržování vody. Pokud ji budeme zadržovat v rybnících a přehradách, moc to nepomůže, protože vítr a teplo způsobují značný odpar vody z hladiny. Pro přírodu je výrazně výhodnější zadržovat vodu v mokřadech, kde rostliny zajišťují stín a brzdí odpar. Prostě měli bychom dbát o lesy a nebudovat meliorace jako kdysi, kdy jsme díky jim měli více orné půdy, která ovšem i dříve vyschla a méně rodila.

A lesy by neměly být smrkové monokultury, ale smíšené listnaté s hlubokým zakořeněním. K tomu nám dnes napomáhá lýkožrout, který preferuje jehličnany. Ovšem když lesáci komplexně vykácí bukový les (jako u trávnického Zámečku) to nové zalesnění si dá na čas.

Takže pokud uslyšíte o projektu Živá krajina, budete už vědět, že za ním stojí ekolog Jiří Malík, jehož myšlenky jsem se zde snažil představit.

// vystavil prochpra @ 16:56 Komentáře: 1

1. ledna 2026

Nový rok na MIlštejně

Trávnicko-Nadější chalupáři řadu let na Nový rok vyrazili na Milštejn, kde si ve skalní bráně vařili grog a opékali buřty. Udeřilo stáří a posledních pár let jsme tam nebyli, jen se na chalupě u Forpase udělal oheň.

S velkou radostí mohu oznámit, že dnes na Milštejn dorazily dva manželské páry, které reprezentovaly naše vesnice. Sláva jim.

A ať je nám v r. 2026 dobře!!

// vystavil prochpra @ 15:44 Komentáře: 0

29. prosince 2025

Sklárna v Trávníku či v Naději?

Dlouholetý pracovník ve sklářství a učitel z Nového Boru pan Gelnar mi před časem napsal, že se sice předpokládá, že někde tam u nás byla v dost dávných dobách sklárna, ale kde to bylo se neví.

On se před lety potkal s panem Vocáskem z horního Trávníka (psal jsem tu i o něm kdysi – legionář z 1. světové války, který se v Trávníku dožil věku sto let) a ten mu tvrdil, že sklárna byla někde u potoka pod nadějskou kapličkou. Prý i jeho děti tam kdysi našly skleněné střepy. Ale dnes už potomci pana Vocáska v Trávníku nežijí, tak se v tomto směru nedalo nic upřesnit.

Pan Gelnar tam hledal, mluvil s několika okolními chalupáři, ale nic nezjistil. Prý by voditkem mohl být právě nález většího množství skleněných střepů na některém místě (v trávnickém potoce jsem před lety takový modrý skleněný střep, velký jako pěst, našel).

O sklářství u našich chalup se hodně dozvíme na známých web stránkách

http://www.luzicke-hory.cz/

kde v kapitole Historie je rozsáhlá informace Sklářská minulost kraje Lužických hor.

Místní houbaři si pamatují, že vedle cesty po hřbítku mezi Milštejnem a Cvikovem je u odbočky na Trávnický vrch nápadná prohlubeň a za cestou navazující násep. Zřejmě se tam ve středověku kopal sklářský písek.

Zaručený je nález zbytků středověké sklářské hutě na úpatí Bouřného u Nové Huti. Blízko toho místa je naše další pamětihodnost – tak zvaný Bedřichovský viklan. I o něm jsem tady před léty psal a uveřejnil jeho fotku.

Až do 18. století prý byla v provozu i sklářská huť na Juliovce. Zde se vůbec poprvé vyráběl tak zvaný český křišťál. Který je dnes běžným artiklem hutě v Novém Boru.

Tak, houbaři, pokud najdete někde u lesního potoka modrý skleněný střep, hledejte další ...

// vystavil prochpra @ 11:08 Komentáře: 0

16. prosince 2025

PF

// vystavil prochpra @ 09:04 Komentáře: 0

1. prosince 2025

Jak se začalo chalupařit

Chalupaření je dost česká záležitost, -způsobená odsunem Němců z našeho pohraničí. Před druhou světovou válkou bylo populární chataření v okolí velkých měst nebo zahrádkaření v tak zvaných koloniích. No a mládež tehdy trempovala. V řadě dnešních evropských zemí se zahrádkaření udržuje dodnes. Ovšem dnešní Západoevropané prožívají své dovolené hlavně v přímořských hotelích (za socíku u nás byla odborářská rekreace v našich horách a výjimečně i stanové osady v Jugoslávii nebo Bulharsku, rovněž obhospodařované přes odbory).

Do Trávníka a Naděje bylo několik stěhovacích etap.

Hned v r. 1945 to bylo státem řízeno přistěhovalectví rodin předválečných bezzemků ze Středních Čech. Ještě nedávno některé tehdejší děti (dnes staříci a stařenky) vzpomínaly, že třeba dostali klíč od chalupy, kde je na kolenou prosily Němky, ať je tam ještě nechají. Je známo, že Sudeťáci sice toužili „Heim in Reich“ (domů do Říše), ale Hitler pak sudetské mladíky sebral do Wehrmachtu a řada jich tam našla smrt. \V některých chalupách tak zbyly jen ženy a tehdejší česká správa je před odsunem sestěhovávala, aby se některé chalupy uvolnily. Němci odcházeli postupně (jen s minimem osobního majetku) a proto se prý po nocích se přes hranice do tehdejšího sovětského okupačního pásma pašoval majetek i krávy, Podle cvikovských záznamů byli poslední Němci odsunuti v květnu 1946.

Stejně šly fámy, že některé cennosti Němci před odsunem zakopali. Naopak je zaznamenáno, že odsunu využili i čeští lupiči, kteří v noci dorazili do pohraničí, vlámali se do opuštěných chalup a odvezli si třeba porcelán či obrazy. Ještě snad po dvaceti letech si vzpomínám na případ, kdy jednu trávnickou chalupu navštívil kdysi odsunutý Němec a mezi řečí se zmínil, že poslední německý trávnický starosta nějaké cennosti ukryl na své zahradě. Vydali jsme se tam tehdy s amatérskou minohledačkou a skutečně na jednom místě začala houkat. Odkopali jsme drny a zjistili, že je tam kovové plivátko, jaké kdysi bývalo v hospodách (dnešní mládež už asi takový předmět nezná).

Někdy kolem roku 1949 už začalo chalupaření a prázdné chalupy si za pár stovek korun kupovali Pražáci (v seznamu obyvatel Trávníka z r. 1948 jsou zaznamenáni už asi tři doktoři práv z Prahy jako vlastníci chalup). Tehdy proběhla akce „kup si chalupu“ mezi pražskými umělci a skutečně do dneška řada chalup patří potomkům tehdejších hudebníků, skladatelů, grafiků a architektů z Prahy.

Na počátku šedesátých let se řada chalup, které po r. 1945 připadly přistěhovalým zemědělcům, začala prodávat. V té době zaniklo místní JZD a mnoho obyvatel a jejich děti odešlo do zaměstnání v blízkém Cvikově, Svoru či Novém Boru. Tam vznikla rada poboček velkých českých firem (Severka, Interiér, Adast, sklárny) a začala probíhat i bytová výstavba. V těch městech se samozřejmě žilo pohodlněji. Takže chalupy, které dnes mají cenu až pár miliónů korun, se prodávaly zájemcům z Prahy (tehdy posměšně nazývaným „rekreantům“) za desítku tisíc korun. Dnes dojde tak k jednomu prodeji některé chalupy za rok.

A protože těch rekreantů bylo i v okolních vesnicích plno, dali se dohromady a aby to vyhovovalo tehdejším předpisům, založili si „na oko“ spolek zahrádkářů. To jim umožnilo, aby si mohli pronajímat na dojezd na chalupy autobus (tehdy měly vlastní auto jen tak dvě tři rodiny). Autobus, kterému se říkalo „rekreačka“, odjížděl v sobotu po obědě (tehdy se ještě pracovalo i o sobotách, to skončilo v r. 1968) od budovy elektrických podniků na Letné a zastavoval na několika místech od Nového Boru podle toho, kde měli chalupáři své chalupy. Pak končil v Krompachu. Dokonce tam měl šofér toho pronajímaného autobusu svoje ubytování, takže se do Prahy vracel i s autobusem až v neděli.

V té době bylo dnešním chalupářům kolem dvacítky a tak se družili, sportovali a chodili do místních hospod. O tom jsem tady na blogu psal už dříve. Vrátím se k tomu v dalších vzpomínkách.

// vystavil prochpra @ 13:11 Komentáře: 1

23. listopadu 2025

Posloucháme hovory

Ti starší z nás si budou ze školy pamatovat, že Karel Čapek napsal knihu Hovory s TGM, ovšem já se chci dnes zmínit o tom, jak slyšíme rozhovory našich novinářů a státníku v televizi či rozhlase.

A zase tak veselé čtení to není! Dost obvyklé je zamečení během řeči. Třeba při rozhovoru s moderátorkou rozhlasu od politika slyšíme: „Já jsem ééé přesvědčený antikomunista. Na druhou stranu ééé umím pochopit ééé lidi, kteří ééé z nějakého důvodu podlehli ééé tlakům, které tu ééé tehdy byly.“ Je to tak podmanivé, že i moderátorka do další otázky alespoň dvě ééé vloží. Nevím, ale v naší hospodě si povídáme bez mečení.

Náročnější je používání spisovné češtiny. Zcela běžně slyšíme „bysme“ místo spisovného bychom. Vzpomínám si, že asi v šesté třídě obecné školy naše učitelka matematiky říkala „bychme“. Když jsme na to upozornili naši češtinářku, tak říkala - no víte, paní učitelce je skoro šedesát a ona by to ode mne pětadvacetilé asi vzala dost nedůtklivě. Takže naši novináři a politici jsou určitě také nedůtkliví a vůbec nemají rádi kritiku.

Podobně také často slyšíme „můžu“. Spisovný je tvar "mohu" a to "můžu" je hovorový ekvivalent. Oba jsou přípustné, ale …. v oficiálních a psaných textech je lepší používat "mohu", zatímco v běžné řeči s přáteli je naprosto v pořádku "můžu". Takže bychom hovor k posluchačům televize či rozhlasu měli cítit jako něco lepšího než pindání u piva a hovořit podle toho.

Běžné také slyšíme „budeme vidět“, ale také se dá použít uvidíme. Tam to tak netahá za uši, ale když někdo řekne „můj úřad se bude soustředit“ tak je zřejmé, že lépe se vyslechne „můj úřad se soustředí“

Naprosto obvyklé je slyšet ode všech politiků i novinářů, že „jsme se bavili o problému“. Představují si tu zábavnou debatu, kdy se všichni prohýbali smíchy, místo aby seriózně o věci JEDNALI.

Také se chybuje, když se hovoří o službách, které jsou poskytovány nadstandartně. Standarta je jakýsi prapor, ale v tomto případě jsou to služby nadstandardní (standard je to, co je obvyklé).

Politikem se člověk nestává školou, tak by se jim takové nedobré výrazy daly prominout, ale novinařina se na školách učí, tak alespoň novináři by se měli vyjadřovat spisovně.

Na upozornění čtenáře oprava textu, omlouvám se.

// vystavil prochpra @ 09:13 Komentáře: 1

14. listopadu 2025

Ach ty naše chalupy

V katastru máme dnes chalupy vedené jako "objekt k bydlení". Ve stavebním zákoně jsou ovšem názvy jiné:

a) budovou nadzemní stavba, včetně její podzemní části, prostorově soustředěná a navenek převážně uzavřená obvodovými stěnami a střešní konstrukcí,

b) bytovým domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy slouží bydlení,

c) rodinným domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy slouží bydlení, a která má nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví, nebo třetí nadzemní podlaží ustoupené od vnějšího líce obvodové stěny budovy orientované k uliční čáře alespoň o 2 metry.

Ovšem spousta rodinných domů je dlouhodobě využívána k rekreaci, a stále to jsou rodinné domy. Dříve se používal pojem stavba pro rodinnou rekreaci (pod tímto pojmem se skrývala chata nebo chalupa), dnes už je tento pojem neplatný. Od 1. července roku 2024 vstoupila v platnost novela, která upravuje stavební zákon č. 283/2001 Sb. Ta rozšiřuje okruh staveb nevyžadujících povolení a kolaudaci, jako jsou například drobné a jednoduché stavb Dotkne se i rekreačních staveb. Pro takové stavby není třeba stavební povolení, pokud splňují následující podmínky: zastavěná plocha je maximálně 40 m², výška je maximálně 5 metrů, stavba je na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci, je umístěna minimálně 2 metry od hranice sousedního pozemku, a je v souladu s územním plánem. Rekreační stavby slouží k dočasnému nebo sezónnímu užívání, i když je možné v ní za určitých podmínek bydlet a dokonce si zde zřídit trvalé bydliště. To našlo u řady chalupářů využití vzhledem k možnostem získat státní dotaci na fotovoltaiku nebo ekologické vytápění.

Novela stavebního zákona reagovala i na malér se zavedením digitalizace stavebního řízení, které se Ministerstvu pro místní rozvoj pod vedením představitele pirátské strany nepovedlo, takže se připouští i původní postup než dojde k nápravě zmíněné digitalizae.

// vystavil prochpra @ 10:28 Komentáře: 1

28. října 2025

Chalupáři pospolu

Nedávno mi jedna naše chalupářka poslala společnou fotografii, prý z roku 2010. Je na ní téměř kompletně naše chalupářská společnost z vesnic Trávník a Naděje u severočeského Cvikova. Bohužel přicházíme do let, kdy všechno začíná bolet a na té fotce je několik našich chalupářů a chalupářek, kteří už dnes nejsou mezi námi.

Je však hezké si nad tou fotografií zavzpomínat na desítky let našeho kamarádství. Nedávno jsme vzpomínali na nejvzdálenější zážitky. Byly to šiškové války v lese pod zříceninou Milštejn na úbočí Suchého vrchu. Asi poslední z z´těchto válek se konala v r. 1964. Na fotografii je slavnostní nástup před akcí.

Pak proběhla řada svateb, rodily se děti a tak „usedlí“ rodiče přešli na jiné zábavy. Několikrát se konaly sportovní olympiády na louce, kde se stýkají katastry Trávníka a Naděje. Dnes by nám to přísná majitelka louky asi nedovolila. Ale tehdy tam probíhaly běhy v pytlích, vrhy koulí a oštěpem (tehdy si při rozmachu jeden náš kamarád propíchl koncem oštěpu tenisku). Na té louce se pravidelně hrál i fotbal. Jeden dnešní sedmdesátník nedávno vzpomínal, jak jako chlapeček hře přihlížel a jakou měl radost, když nám mohl podat zakutálený míč.

Následně jsme si za zrušenou kapličkou v Naději udělali kurt, kde se hrál tenis, volejbal nebo nohejbal. Na přilehlém trávníku měly naše ženušky kočárky s dětmi a fandily nám.

Další dvě společné akce se provozovaly po desítky let (teď už pánům chalupářům tak dobře nohy neslouží. Byly to – velikonoční koleda s obcházením chalup a prozpěvováním chalupářkám (ty se odvděčovaly rundou frťánků) a novoroční společné výšlapy na zříceninu Milštejn, kde se pekly buřty a vařil grog.

V pozdějším věku ještě přibyl podzimní či dokonce zimní pochod důchodců, ze začátku skutečně pochod (třeba z Trávníku přes Sloup do Nového Boru), později se pochod prokládal přesuny autobusem mezi místními hospodami.

Když prvním z nás bylo čtyřicet, zavedla se zvyklost společné letní oslavy kulatin. U několika chalup je ohniště, lavice a plastová křesílka na posezení a tak se vždy dohodlo, kde se některou letní sobotu sejdeme. Oslavenec koupil sud piva a nějaké to víno pro chalupářky a hosté se se složili na dar. Tato zvyklost se zachovává dodnes, takže i o letošním létě jsme slavili nějaké ty osmdesátiny a dokonce pětaosmdesátiny. Povedlo se, bylo slušné počasí (dokonce letos nám počasí tak přálo, že deset minut před začátkem naší sešlostí přestalo pršet).

S koncem října se chalupářští důchodci vracejí do Prahy a jen asi pět rodin chalupářů zde žije trvale. Nedávno jsme při rekapitulaci, kdo z kterého konce Prahy je, zjistili, že Trávník a Naděje by mohly patřit pod Prahu 7, protože skoro tří desítky zdejších chalupářů žijí nebo aspoň žili na Letné a v Holešovicích.

A někteří z ás se usadili před lety až v Kanadě. Jarda z Vancouveru se právě dožívá 90 let. A kdysi si dokonce porovnával svou podobu s exprezidentem Klausem.

Tak nad obrázky zavzpomínejme a přejme si, aby nám to ještě pár let vydrželo.

// vystavil prochpra @ 10:36 Komentáře: 0

16. října 2025

Cesta zarůbaná

Lidové přísloví říká, že občas platí i přísloví o marném volání.

Na tomto blogu jste si už vloni na jaře mohli přečíst, že se z ničeho nic vykácel lesík nad trávnickým Zámečkem i několik dalších informací o tom, jak se situace vyvíjela.

Při kácení těžkými stroji v únoru a březnu 2024 došlo k poškození obecní cesty pč. 1075, kterou řada chalupářů v horní čísti Trávníka používala k dojetí svými auty k chalupám. Navíc nám, co zmíněnou cestu lesem používáme, nebylo vůbec předem sděleno, že se bude konat kácení těžkými stroji a že ta cesta nebude tak měsíc použitelná. Správce tohoto lesa (lesní správa v České Lípě) nám po ukončení těžby sdělila, že odvoz pokácených kmenů, úklid a oprava cesty bude provedena do jednoho roku. Po roce na tom vykáceném kusu lesa stále zůstalo tak pět – deset procent kmenů (které už trouchnivějí), prostor zůstal neuklizen, stejně tak cesta nebyla upravena. Obrázky tohoto stavu tady na blogu už byly.

Náš Spolek chalupářů letos na jaře požádal o pomoc majitele obecní cesty, tedy Městský úřad ve Cvikově. Ten věc s lesy projednal a následně nám oznámil, že Lesy to slíbené splní „až bude dokončena okolní těžba kůrovcové kalamity“.

Uplynul další půlrok, blíží se zima a nepořádek v lese i neupravená cesta tu straší dál. Dokonce jeden místní chalupář, který právě provádí stavební úpravy své chalupy, ty nejhorší díry v cestě zasypal odpadem ze své stavby. Cestu přitom používají i těžké nákladní vozy firmy, která má s městem Cvikov smlouvu o odvozu odpadu (trvale bydlící mají právo na odvoz od svých chalup). Ovšem zvláště nákladní vůz pro sběr plastového odpadu není žádný drobeček, takže tu poškozenou cestu dále zatěžuje. V horním Trávníku je ovšem několik trvale bydlících, ke kterým vede jen slepá obecní cesta, kde se ten sběrný vůz neotočí, a tak bylo zvoleno pro odvoz jen jedno sběrné místo, kam ti místní musí dovézt své popelnice a bohužel je to právě místo dostupné po zmíněné obecní cestě.

A tak, babo, raď! Chápeme, že město Cvikov musí přednostně udržovat komunikace ve městě, kde bydlí mnohem více obyvatel. Proto jsme vděční, že nám zajistili nový povrch na asi tři obecní cesty v Trávníku a Naději, ovšem opravu zmíněné cesty pč. 1075 by hradil viník jejího poničení, tedy Lesy ČR a na zastupitelstvo města Cvikova by dolehl jen nátlak na Lesy ČR, aby to zajistily.

O úklidu lesíku nad Zámečkem se nezmiňuji, protože to je záležitost Lesů ČR, nikoliv nás chalupářů. I když se lze zmínit, že kácení vloni trvalo snad měsíc, po který se na té problémové cestě pohybovaly těžařské těžké stroje, takže byla pro tam bydlící nepoužitelná a nikdo na to předem neinformoval.

Dočkáme se, nebo jsme jen hlas volajícího na poušti?

// vystavil prochpra @ 09:46 Komentáře: 0

8. října 2025

Let balonem

Naši chalupáři Radka a Venda se nedávno proletěli balonem (že by to už nebyli chalupáři ale balonáři?) ! Zážitek to prý byl vynikající.

Museli být už po šesté ráno na místě startu u Rovenska pod Troskami. Letěly dva balony, každý s profipilotem a asi pěti účastníky. Napřed museli pomoci při rozbalení dovezených balonů, pak se balon přifukoval nejdříve jen vzduchem. Po částečném naplnění se pokračovalo vháněním ohřátého vzduchu, aby se balon zvedl ze země.

Let trval asi hodinu a uletěli 13 km ve výšce mezi 100 a 200 metry. Protože bylo brzké ráno, byla pod nimi nejdříve mlha, ale ta se za nějakou dobu rozpustila a měli krásné výhledy. Lety balonem se konají buď brzo ráno nebo večer.

Přistání proběhlo velice jemně (vzpomenete si na let balonem ve filmu Vratné láhve?). Zajímavé bylo, že balon byl na přistání naveden tak, aby byl jeho koš těsně nad zemí, ale nedosedl. Pak jedna členka posádky vyskočila na zem a popostrkovala rukama balonový koš, aby se balon dostal blíž k silničce, kam za chvíli dorazil doprovodný vůz. Posádka pomohla balon vypustit a složit ho. Následně se spolu s naloženým balonem a košem vrátili tím vozem na místo startu, kde měli svá auta, kterými na sraz přijeli.

Nezkusíte si to někdy taky? Prý ta balonová firma pořádá lety asi padesátkrát za rok (podle počasí – nyní to prý také bylo o 14 dní odložené oproti plánu). Cena je podle provozovatele (těch je u nás několik) od 3 do 6 tisíc. Bohužel se létá z bezpečnostních důvodů spíše v rovinách s málo lesy, tak nad našimi chalupami asi balon neuvidíme.

// vystavil prochpra @ 12:52 Komentáře: 0

30. září 2025

Vzpomínka na hraničáře

Už řadu let se k výročí Mnichovského diktátu koná na našich hranicích vzpomínkové setkání, které organizuje Legionářská obec. Letos se konala vzpomínka ve dvou částech – v pátek byla v Krompachu přednáška a v sobotu se konalo setkání na hranici u pomníčku na paměť obránců hranic. \nedávno jsem tady uveřejnil pozvánku na letošní akci.

Na velice zajímavé přednášce (včetně promítání dokumentů a fotografií) jsme se dozvěděli, že po vzniku naší republiky v r. 1918 přešla právě řada vracejících se legionářů do finanční stráže našich hranic. Prvním jejich úkolem bylo zabránit pašování. Po nástupu Hitlera k moci se aktivizovali jeho stoupenci v Sudetech, zvláště pak v roce 1938, kdy někteří Němci v našem pohraničí - tajně v Německu vyzbrojení tak zvaní ordneři - začali útočit na české obyvatele a úřady. Tehdy byly jednotky naší armády, policie a finanční stráže (celníků) spojeny do tzv. Stráže obrany státu (SOS).

A právě ve dnech ještě před odstoupením našeho pohraničí Německu (nařízeného nám Mnichovskou smlouvou) byla ve srážkách s těmito ordnery zabita řada našich hraničářů. V našem kraji to připomíná pomníček nad Dolní Světlou u bývalé celnice v místě, nazývaném Wache. Zde nejprve vyzbrojení ordneři obsadili naši celnici. Vytlačeni za hranice byli až v noci po příchodu jednotky SOS z Mařenic.

Slyšeli jsme tedy celou historii ochrany našich hranic od zániku Rakouska-Uherska a vzniku ČSR až po poválečné vytvoření Sboru národní bezpečnost

a Pohraničního vojska. Zajímavostí byla i informace o osudu pomníku TGM na náměstíčku v Krompachu, který byl dvakrát obnoven - po německé okupaci a po pádu komunistů.

Připojím sem ještě i informaci, kterou jsem se kdysi dozvěděl od svého otce. Ten byl v r. 1919 členem komise našeho Ministerstva zahraničí, která ve Vídni přebírala archivní dokumenty z historie českého státu. Otec mi vyprávěl, že v jednom dokumentu z císařského archivu našli zmínku, že Karlu Havlíčkovi Borovskému byl při jeho vypovězení do Brixenu (nyní italské Bressanone) podstrkován jed. Je skutečností, že Borovský brzy po svém návratu z Brixenu zemřel. Na doložení této informace mi tehdy ukázal lístek, napsaný vedoucím zmíněné komise archivářem Dr. Malotou, kde mému otci napsal, že dostal pokyn, aby se o tomto dokumentu důsledně mlčelo (snad aby se nezkomplikovaly počínající vztahy s tehdy novou Rakouskou republikou). Bohužel v pozůstalosti po mém otci jsem zmíněný lístek už nenašel (matka písemnosti s výjimkou fotografií vyhodila), takže se ta věc už asi nedá dokázat. Ale jako o bohužel už nedoložené zajímavosti se o tom zmiňuji tady...

O tom přebírání archivů se více můžete dozvědět na

https://www.nacr.cz/wp-content/uploads/2024/06/PH_16_2008_Spiritova.pdf

Jinak se nám chalupářům už projevuje podzim, ochladilo se, topí se a někteří už ani na víkend na svou chalupu nedorazí.

// vystavil prochpra @ 09:49 Komentáře: 0

22. září 2025

Internet a naše okolí

Začíná podzim, večery se prodlužují a tak je více času zasednout k počítači. Proto bych chtěl své čtenáře dnes upozornit na některé internetové stránky, které popisují naše okolí.

Hlavním zdrojem informací je web stránka Lužické hory

http://www.luzicke-hory.cz/

Samozřejmě významné jsou i stránky Chráněné krajinné oblasti Lužické hory

https://luzickehory.aopk.gov.cz/homepage

Fotografie z našeho okolí najdete na

https://www.okoliliberce.cz/l/travnik/

Dalším důležitým informačním zdrojem jsou stránky městského úřadu Cvikov

https://www.cvikov.cz/

Je možno si i do telefonu uložit i stránku CVIKOV z aplikace MUNIPOLIS, kde se pak automaticky obratem dozvíte důležité informace jako jsou termíny vypnutí elektrického proudu, data svozu odpadu a podobně.

Náš Osadní výbor má facebookové stránky

https://www.facebook.com/p/Osadn%C3%AD-v%C3%BDbor-Tr%C3%A1vn%C3%ADk-Nad%C4%9Bje-100070117008813/?refsrc=deprecated&_rdr

ovšem informace tam jsou dosti zastaralé.

Spolek chalupářů z Trávníka a Naděje má své stránky

https://travniknadeje.estranky.cz/

I sousední obce mají své stránky

https://www.obecmarenice.cz/

https://www.obec-krompach.cz/

https://spk-krompach.wbs.cz/Krompasske-rozhledy---obcasnik-SpK.html

https://www.kunraticeucvikova.eu/

Na známé web stránce WIKIPEDIA jsou informace o našich vesničkách Trávníku i Naděje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tr%C3%A1vn%C3%ADk_(Cvikov)