28. srpna 2008

Lužické křivořezání

O víkendu 23. – 24. srpna 2008 se na parkovišti u chaty Pod Luží uskutečnilo již šesté Lužické křivořezání. Je to sraz řezbářů a malířů, kteří po dva dni před očima veřejnosti pomocí motorových pil, seker, dlát a dalšího nářadí vytvářejí ze dřeva svá díla. Na závěr akce je možno si některá díla i zakoupit. Pro veřejnost při akci hrají i folkové skupiny.

Abyste věděli kam za rok zajít, přinášíme dva obrázky z akce.


24. srpna 2008

Nechcete se zúčastnit?

V září v našem okolí proběhnou dvě zajímavé akce.

V pátek 5. září se bude již po šesté konat u Ledové jeskyně Noc netopýrů. Seznámíte s při ní s našimi netopýry a zajímavostmí o Ledové jeskyni. Akce proběhne od 9 hodin večer do půlnoci. Je nutno mít s sebou baterku.

V sobotu 20 září se koná u pomníku na počest Stráže obrany státu připomínka 70. výročí událostí z r. 1938. Pomník se nalézá na místě bývalé celnice a strážnice na česko-německých hranicích na svahu Luže (přístup z Dolní Světlé po panelové cestě). O pomníku jsem psal v příspěvku ze 17.6.2007. Akce je spojena s výstupem na horu Luž (dopoledne v 10 hodin, odchod z parkoviště u chaty Pod Luží). Vlastní vzpomínková slavnost se koná odpoledne od 13.30 u zmíněného pomníku. Bude zde vojenská stafáž v historických uniformách.

A na upozornění organizátorů - Čs. obce legionářské - ještě doplňuji, že v prostorách České hospody v Heřmanicích proběhne v rámci akce 20.9.2008 od 10 do 16 hodin výstavka historických uniforem, fotografií a dalších vzpomínkových materiálů. Bude zde možno zakoupit i publikace k dané tématice.

Máme tedy letos rok spíše neblahých výročí - 1938, 1948 a 1968.


21. srpna 2008

Výroční schůze

našeho Občanského sdružení Trávník a Naděje se konala minulou sobotu 16.8.2008. Sdružení má nyní 42 členů, je v dobrém kontaktu se zastupitelstvem a Městským úřadem Cvikov, což bylo doloženo i účastí p. starosty a zástupců městské i státní policie na schůzi.

Celkem se ve spolupráci s MÚ Cvikov daří řešit naše problémy (odvoz komunálního odpadu, opravy cest ap.). V poslední době si naši členové stěžují na nedodržování rychlosti při průjezdu po silnici v Trávníku nebo na rozmáhání jízd motorových čtyřkolek po lesních cestách (pochopitelně za zákazem vjezdu všech vozidel). Bylo nám přislíbeno opakované měření rychlosti projíždějících vozidel na silnici v Trávníku. Pan starosta nás informoval i o problému přeshraniční silničky v Krompachu. Silnice se převádí do majetku Libereckého kraje, který zajistí její opravu, takže je naděje, že v příštím roce bude oficiálně zprůjezdněna.

Byl zvolen nový výbor sdružení ve složení: Fišerová, Marková, Procházka, Rutar, Stanislav, Šafařík, Švecová. Staronovým předsedou je p. Rutar.

Jako novinka je pro členy Sdružení k dispozici skládací hliníkové lešení, které má dosah až do 5,5 – 6 m – viz obrázek. Lešení bylo zakoupeno z prostředků Sdružení.


20. srpna 2008

Sousedi hrají golf

To, že v Heřmanicích je golfové hřiště, se odráží i mezi našimi chalupáři. Asi bychom aktivní hráče z Trávníka a Naděje spočítali na prstech jedné, možná dvou rukou, ale zájem je tady.

U většiny z nás je golf zafixován jako sport pro top deset tisíc, ale jeho popularita dnes velice rychle roste.

Řekněme si nejdříve něco o golfu a pak o našem nejbližším golfovém hřišti na Malevilu.

Obvykle se tvrdí, že s golfem začali ve Skotsku již v 15. století. Cílem je dostat golfový míček z odpaliště (tee area) do jamky nejmenším počtem úderů golfových holí. Hřiště mají obvykle 9 nebo 18 jamek, ale i v ČR jsou již hřiště 36 jamková (např. Konopiště). Prostor od odpaliště k jamce se nazývá fairway, prostor kolem jamky je jamkoviště (green). Každé hřiště má stanovený par – tj. počet ran na zdolání celkového počtu jamek. Než hráč může soutěžit musí složit zkoušky (prokázat, že na hřišti „není nebezpečný“). Aktivní hráč, registrovaný v golfovém svazu, má stanovený svůj handicap – je to průměrný počet ran nad par hřiště, které potřebuje ke zdolání všech jamek. Pravidla jsou samozřejmě rozsáhlá (i co do oblékání), ale pro první informaci postačí to, co bylo uvedeno. Běžte se na Malevil podívat, ale pokud do vaší blízkosti přiletí golfový míček a za ním přibíhá upocený hráč, nesnažte se mu ho zpod křoví podávat, jak se to před časem pokusila moje manželka.

Na Malevilu je 18 jamkové hřiště. Kromě toho tam mají i tzv. driving range (velkou louku k procvičování odpalů - viz obrázek - z automatu si nafasujete košík míčků a cvičíte – míčky večer z range zaměstnanci posbírají) a putting green (pro cvičení jak míček dokutálet do jamky).

Hráči jsou členy tzv. Royal Golf Club Malevil. Člen platí vstupní poplatek a roční příspěvky (fee). Další poplatek (green fee) je za hru. Senioři mají slevy a v letní sezóně bylo zavedené pravidlo, že ve všední den neplatilo za hru prvních dvacet příchozích nic a další platili za hru na 18 jamek jen 200 Kč. Je zde možno si vypůjčit i vybavení (hole, míčky).

Každou středu odpoledne je na Malevilu pro děti od 17 do 19 hodin Golfová akademie a to zdarma! Dětem je zapůjčeno vybavení a pod dohledem se učí hrát. Několik dětí z Trávníka a Naděje již na tyto akademie pravidelně s rodiči či prarodiči jezdí a pravděpodobně je to časem přivede do tábora golfistů.

Nejbližší další golfová hřiště máme u Liberce (Ypsilon Golf Fojtka, Golf klub Ještěd a d.).

16. srpna 2008

Poděkování

Jak vidím na počítadle, blíží se k číslu deset tisíc. Protože jsem počítadlo přidal až asi po půl roce psaní blogu, tu tisícovku otevření jsme již ve skutečnosti určitě překročili. Děkuji všem čtenářům za zájem, vím, že se dokonce někteří ob den koukají, co je nového. Je to ovšem vázáno na čas a na nápady. Budu se snažit i nadále nalézat zajímavá témata o krajině a lidech kolem Cvikova. Takže ještě jednou děkuji a jsem rád, že mne čtete. A na obrázku je evropské uspořádání přeshraničních regiónů. Je na nás, abychom se my, Čechové, neztratili, uplatnili a zviditelnili v přeshraniční spolupráci.

10. srpna 2008

Turistické stezky

Se značením turistických stezek se v Čechách začalo už v 19. století. Před válkou i nyní turistické značení udržuje Klub českých turistů. V r. 2005 bylo v ČR vyznačeno 40 157 km turistických cest. Cesty jsou značeny pásovými značkami, složenými ze 3 pruhů (horní a spodní bílé, prostřední barevný). Barvy jsou podle významu cest: červená (nejdůležitější, obvykle dálková), modrá (významnější), zelená (místního významu) a žlutá (spojovací). V místech odbočení se značka doplňuje šipkou.

Jsou i značky speciální, které vyznačují odbočky k bodu rozhledu nebo zřícenině, jeskyni a p. Tak jsou značeny i naučné stezky tzv. okruhovou značkou. Značení je na významných rozcestích doplněno tabulkami, které označují cíl a vzdálenost k němu. Jen pro zajímavost doplním, že stejné značení se používá i na Slovensku, ale místo údaje o km se tam uvádí doba pro dosažení cíle. Poškozování značek je stíháno podle přestupkového zákona (č. 200/1990 Sb).

V poslední době ovšem pěších turistů ubývá ve prospěch kolařů. Ti mají ovšem značení jiné. Problémem je tedy udržování turistického značení. Značkaři konají svou práci dobrovolně a hrazen je pouze materiál a cestovní náklady. Ročně vydá KČT asi 7 mil. Kč na údržbu turistického značení. Na pozemcích ve státním vlastnictví je značení chráněno, s privatizací pozemků a lesů dochází i k tomu, že soukromý vlastník značení turistické stezky odmítá.

Na obrázcích je základní značka a praktický příklad značení rozcestí – včetně značky pro naučnou stezku.

A nyní něco potěšitelnějšího:

Město Cvikov připravilo v současné době novou turistickou trasu a sice okružní cestu kolem Zeleného vrchu. Bude vycházet z náměstí, povede kolem autobazaru k bývalému pivovaru, odtud vlevo k rozcestí u lesního divadla, pak nad Drnovcem po svahu Zeleného vrchu kolem zbytků výletní restaurace Švýcárna, ke Schillerově vyhlídce a zpět po severozápadním svahu Zeleného vrchu do Cvikova. Značena bude žlutým a bílým trojúhelníkem.


6. srpna 2008

Výlet do Jonsdorfu

Výlety do Jonsdorfu a Oybína jsem popisoval ve článku ze 16.11.2007 a z 20.4.2008. Ještě jednou se k tématu vrátím.

Jedním z nám nejbližších městeček v Německu je Jonsdorf. Bylo založeno v šestnáctém století přímo kolem cesty, která vede z Valů u Krompachu do Německa. Městečko se

Je zde i zimní stadión s plochou 60 x 30 m a již zmiňovaný Dům motýlů. Po pravé straně silničky od Valů je horské koupaliště i s tobogánem.

Dnes se však budeme věnovat skalnímu městu, které se rozkládá mezi Jonsdorfem a našimi hranicemi. Ze silničky odbočíme vlevo ke sportovnímu stadiónu a u něj nalezneme značenou cestu do skal. Německé turistické značky jsou trochu odlišné od našich (barevná tečka na bílém poli nebo šikmý barevný pruh na bílém poli). Skalní město se rozkládá na ploše asi 64 ha. Najdeme zde staré opuštěné lomy, kde se těžil kámen na mlýnské kameny (jako na Milštejně), úzké vysekané cestičky mezi skalními masivy i dvoje menší čedičové varhany. Z řady míst je krásný rozhled na německou Lužici.

Zachována je zde i stará kovárna, kde se vyráběly a opravovaly nástroje pro těžbu kamene.

Ze skalního města nás cesta zavede k výletní restauraci „Gondelfahrt“, kde je možno se najíst i projet na lodičkách na přilehlém jezírku. Je snadná představa doby před sto lety, kdy se na lodičkách projížděly dámy se slunečníky a pánové ve slamácích veslovali.

Na obrázku je kopie německé turistické mapy okolí Jonsdorfu.

Kousek od restaurace je skalní masiv Nonnenfelsen – Jeptišky (537 m n.m.) Skály slouží jako cvičný horolezecký terén. Po pohodlné cestě je možno na skály vystoupit a dostat se na vyhlídku u skalní restaurace, která zde byla vybudována v r. 1860. Restaurace (viz obrázek) slouží dodnes na rozdíl od již zaniklých dvou vyhlídkových restaurací u nás na Zeleném vrchu.

Z vyhlídky se vrátíme zpět pod skály a po lesní cestě dojdeme pod skalami (Jonsdorfský mnich) ke Krkavčím skalám, kde se dostaneme na cestu do Dolní Světlé.

Z Jonsdorfu je možno si udělat i výlet s využitím místní parní dráhy (Bimmelbahn) do Oybína.

Z Jonsdorfu vyjíždí vláček (dopoledne před desátou) do Bertsdorfu, kde přesedneme na odbočku do Oybína (vláček z Jonsdorfu pokračuje do Žitavy). Po prohlídce Oybína je možno se po 13 hodině vrátit stejnou cestou zpět do Jonsdorfu. Pro děti je jízda parním vláčkem velkou atrakcí. Přesný jízdní řád si ověřte na webové adrese

http://www.bimmelbahn.de/fahrplan/fp_zittau.htm


4. srpna 2008

Varhanní koncerty

V sobotu 2. srpna jsme na ČT2 mohli shlédnout pořad Den pro devatery varhany. Šlo o dokumentární záznam dalšího ročníku akce, kdy za jediný den v r. 2007 český varhaník J. Tůma spolu s pěvci – členem souboru ND L. Velem a jeho dcerou - uspořádali maratón 9 varhanních koncertů v jediném dni v našem euroregiónu Trojmezí. Akce začala v kostele sv. Mikuláše v Bílém Kostele, pokračovala v Chrastavě, v dřevěném kostelíku v Kryštofově Údolí, v kostele sv. Bartoloměje v Hrádku n/N. Pak muzikanti přejeli do polského Porajowa, do Jonsdorfu, do Seifhennersdorfu a do kostela sv. Johannise v Žitavě. Den končil večerním koncertem v zámecké kapli na Grabštejně. V kostelech se na cca půlhodinových koncertech sešlo od 60 do 200 posluchačů. Umělci, spolu s televizním štábem, se přemisťovali z místa na místo, kde vždy bylo nutno umístít televizní techniku, prověřit, případně i doladit varhany.

V každém kostele byl jiný repertoár, odpovídající charakteru příslušných varhan.

Luděk Vele je známý jako pořadatel koncertů na Grabštejně, kterými pomáhá financovat renovaci této památky, která byla vlastně teprve nedávno zpřístupněna, když ji po desítky let využívala armáda.

Na převzatém obrázku jsou varhany kostela v Kryštofově Údolí.


2. srpna 2008

Mařenický kostel

Nedávno jsem na blogu upozorňoval na záměr obnovit dnes již málo známou poutní kapli nad Mařenicemi.

Dnes, díky záznamům a fotografiím pana Loštického, pamětníka z Naděje, a s použitím materiálů, nalezených na internetu, bych popsal osudy mařenického kostela sv. Máří Magdaleny.

Kostel byl postavem v l. 1714 – 1720 na místě starší kaple. První mše se zde údajně konala 5.5.1720, ambity s křížovou cestou byly přebudovány v r. 1807. V r. 1811 vznikl oltářní obraz sv. M. Magdaleny jako kopie Rubensova obrazu. V r. 1884 dostal kostel nové varhany (ty byly přebudovány v r. 1941 – byl to výrobek známé varhanářské firmy z Krnova).

Po válce zájem o kostel ochaboval. Poslední mše se konala v r. 1961 a pak tehdejší cvikovský farář odevzdal kostel do rukou MNV a do rukou Božích. MNV věc vyřešilo nerespektovanou cedulkou na dveřích se zákazem vstupu.

Kostel totálně chátral, omladina jej ničila (ostatně ruku na srdce – neúctu ke kapličkám v našem okolí prokazovali i mnozí dnešní šedesátníci – „hraním“ na varhánky, pitvořením se s kostelními prapory a standartami – jo, jo hříchy nezralého mládí). Jak zničený kostel byl, dokladují fotografie.

V r. 1975 se nakrátko usadil v Mařenicích Pavel Zajíček, člen známých Plastic People of Universe. Ten se svými kamarády občas používal poničený kostel k hudebním produkcím. V březnu 1976 byl i s kamarády zatčen v místní hospodě (dnes Husky).

V r. 1989 byl kostel navržen k demolici. Tehdy student Karlovy University p. Jemný uspořádal po českých farnostech sbírku na záchranu kostela. Podařilo se nashromáždit částku 300 tisíc Kčs a při využití nepřílišného dohledu úřadů se namísto zajišťovacích prací na zabezpečení zříceniny podařilo realizovat základní opravu. Po listopadu 1989 již šlo vše snáze a kostel byl znovu vysvěcen 27.7.1991.

V l. 1996 – 1997 proběhla renovace interiéru (moderní architektonické řešení) a byla obnovena i křížová cesta v ambitech (rovněž moderně oproti původnímu řešení).

Kostel je sice církví provozován, ale pozornost veřejnosti je spíše než náboženskými motivy přitahována provozovanou hudbou při různých příležitostech (vánoce, poutě). V kostele je i pamětní německá deska, na které ovšem jsou údajně uvedena i jména místních předválečných nacistů.

Dnešní stav je na posledních dvou obrázcích.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]