30. září 2008
Vyhlídkové body v našem okolí
Dymník u Rumburku – 516 m n.m. – zděná rozhledna vysoká 15 m, zrenovovaná v r. 1995. Rozhledna (s restaurací) je přímo přístupná autem.
Jedlová – 774 m n.m. – kamenná rozhledna vysoká 23 m, opravená v r. 1993. Přístup z Jiřetína.
Studenec u České Kamenice – 736 m n.m. – železná rozhledna 16 m vysoká, zchátralá, jedná se o obnovu, výstup velmi rizikový.
Hrádek nad Varnsdorfem – 429 m, zámeček s vyhlídkovou věží o výšce 29 m, věž obnovená a zpřístupněná v r. 2003.
Vlčí Hora u Krásné Lípy – 581 m n.m. – 16 m vysoká zděná rozhledna, obnovená v r. 1999.
Tanečnice nad Mikulášovicemi – 598 m n.m., kamenná rozhledna vysoká 26 m (nejsevernější rozhledna v ČR), původní název Bismarckova, otevřená v r. 1905.
Podrobné informace o všech našich rozhlednách najdete na web stránce
http://www.rozhlednyunas.cz/home/ .Hochwald (na severním vrcholu - zmíněná ve článku o Hvozdu) – 744 m n.m., 25 m vysoká.
Czorneboh u Cunewaldu – 556 m n.m., horská chata s kamennou vyhlídkovou věží.
Bieleboh u Cunewaldu – 500 m n.m., horská chata se zděnou vyhlídkovou věží.
Löbauer Berg u Löbau – 448 m n.m., 28 m vysoká historická litinová rozhledna (viz obrázek).
Weifberg – 478 m n.m., 37 m vysoká dřevěná rozhledna, vybudovaná v r. 2000. Blízko hranic u Mikulášovic.
Vyhlídky z hor, kopců a hradů:
Klíč nad Novým Borem – 759 m n.m. O vyhlídce z holého vrcholu Klíče se tvrdí, že je v našem okolí vůbec nejkrásnější (a při troše štěstí můžeme na jihozápadním skalnatém svahu zahlédnout i stádo kamzíků). Přístup je po červené značce od Svoru.
Ještěd nad Libercem – 1012 m n.m. si ponechám na samostatné povídání někdy v budoucnu.
Bezděz u Bělé p/B– 604 m n.m., výborná vyhlídka z hlavní věže hradu, vysoké 34 m. Oba bezdězské kopce vidíme z mnoha vyhlídek kolem nás, takže podle rozhlednového zákona můžeme z Bezdězu výborně vidět Lužické hory. Hrad samotný je názornou ukázkou klasického středověkého hradu na ideálním místě. Na obrázku je nádvoří s velkou věží.
Ralsko u Mimoně – 696 m n.m., od zříceniny hradu je výborná vyhlídka (výstup je ovšem dost náročný). Místo bylo jako letecká hláska střední skupiny sovětských okupačních vojsk po dvacet let nepřístupné.
Tolštejn u Jiřetína – 670 m n.m., zřícenina s vyhlídkou. Centrum tzv. „Tolštejnského panství“ – turistické akce zvláště atraktivní pro mládež.
Děvín nad Hamrem n/J – 421 m n.m., rozsáhlá zřícenina v Ralské hornatině.
Stohánek u Stráže p/Ralskem – 397 m n.m. Zbytky skalního hradu, přístupné až nyní (rovněž jako Ralsko byl ve vojenském prostoru).
Popova skála u Dolního Sedla – 565 m n.m. Pískovcová skála, vystupující nad lesní porost, přístup po kamenných a kovových schodech.
Křížová hora nad Jiřetínem – 563 m n.m. Poutní místo s mohutnou křížovou cestou (výhled ze dvou míst - na sever a na jih směrem k Jedlové).
Slavíček u Sloupu – 536 m n.m. Rozsáhlý kopec mezi Sloupem a Svojkovem s několika vyhlídkami na severní straně (tzv. Sloupské skály).
Milštejn u Naděje – 562 m n.m. Výhled ze skalní věže – kdysi byla přístupná po žebříku, dnes jde o mírně obtížný výstup po skalních výstupcích a římsách. Traduje se, že z původní hradní věže (zbourána v r. 1793) bylo za dobrých podmínek vidět i pražské kopce.
Suchý vrch u Naděje – 641 m n.m. Lesnatý masiv nad lesní přehradou (na severním svahu je známá Ledová jeskyně). Výhled na sever směrem k Luži je možný jen mezi stromy na několika místech plochého vrcholu a to jen na jaře, dokud jsou stromy bez listí.
22. září 2008
Vzpomínka na hraničáře
18. září 2008
Rozhlížíme se po Trávníku
I některé domy dosti zchátraly – na obrázcích jsou domky, kdysi patřící místním Mládkovým a Pivoňkovým.
Přitom řada chalup je udržovaná v ukázkovém stavu.
Ale kladem je, že letos byla opravena trávnická kaple (po loňském upozornění na špatný stav na schůzi Občanského sdružení se věci daly do pohybu). A tak došlo k opravě a malování fasády a ke zřízení plotu kolem památečního kříže.
A na závěr postesknutí - během letošního léta došlo v Trávníku a Naději ke čtyřem vloupáním do chalup, kdy nic netušící majitelé spali v patře, zatím co nezvaní návštěvníci vypáčili v přízemí větrací okénko, otevřeli si okno a porozhlédli se - po penězích a po jídle. V jednom případě v noci třikrát (vždy po hodině) zvonil domovní zvonek, pak se teprve zřejmě k ránu uskutečnilo vloupání.
10. září 2008
Hvozd
Zvláště v dnešní době po otevření hranic je výstup na Hvozd velmi atraktivní. Hvozd (německy Hochwald) patří mezi nejvyšší vrcholy Lužických hor. Státní hranice prochází přes jižní vrchol, kde již v r. 1854 byla postavena na české straně horská bouda. Ta vyhořela v srpnu r. 1877, ale již následující roky byla obnovena.
Na jižním vrcholu byla vybudována v r. 1879 dřevěná rozhledna, která vyhořela po zásahu bleskem v r. 1884.
Druhá – německá bouda – byla vybudována v r. 1890. V r. 1937 vyhořela, ovšem hned v r. 1938 byla obnovena.
Podle serveru www.luzicke-hory.cz chata na české straně (tehdy v majetku rodiny Kalauchových) prý vyhořela v r. 1946, ale podle serveru www.hochwaldbaude.de (kde se dozvíte vše o dnešní německé boudě, privatizované v r. 1991) šlo jen o menší požár a tato česká bouda byla stržena až v r. 1949 v rámci znepřístupnění hranic.
V německé boudě (viz druhý obrázek) je možno přespat za rozumné ceny (15 až 20 EUR/noc) což pro milovníky přírody nabízí možnost sledovat úchvatný východ slunce. Z terasy u boudy (přes kterou prochází hranice) je nádherný rozhled od východu přes jih až na západ (sever stíní německá bouda). Je možno si ovšem zajít na německou rozhlednu (výška
Na zdi německé boudy je umístěna retranslační stanice pro spojení na internetu systémem WiFi pro oblast od Krompachu přes Mařenice až k Trávníku (viz třetí foto).
Vrchol Hvozdu byl pro nás zpřístupněn po zrušení hraničních zátarasů v červnu 1968. Tehdy jsme využili perfektní němčiny kamaráda Lexy (dnes žije v Kanadě) a otevření hranic jsme oslavili vypitím celé zásoby griotky v dederonské chatě (i díky kurzu 3 Kčs za 1 marku).
Druhý památný výlet do německé boudy se konal v červnu 1990 – protože od 1. července se sjednocovala východo- a západoněmecká marka a občanům bývalé DDR se východní marky vyměňovaly za západní. Seskládali jsme všechny dederonské marky, co jsme v partě měli (zvláštní zásluhu je nutno přiznat Haničce z kopce, která nám dala 200 marek s tím, že půlku máme propít a za půlku jí koupit čokoládu) a vyrazili jsme na kopec. Asi v 10 lidech jsme si dali pivo, griotku, zmrzlinové poháry a v německé boudě přečkali velký liják. Na závěr jsme zaplatili (včetně zakoupení asi
1. září 2008
Luž
Takže jen základní fakta a možná některé nové informace. Hora je nejvyšším vrcholem v Německu východně od Labe a směrem na sever jsou vyšší vrcholy ve Švédsku až za polárním kruhem. To využívali před lety radioamatéři z Prahy, kteří pracovali z Luže při tzv. Polních dnech (to byly závody o největší počet spojení a na největší vzdálenost na velmi krátkých vlnách během 24 hodin o prvním červencovém víkendu). Soutěž trvá dodnes, ale za moderních podmínek než před 30 lety, kdy se veškeré zařízení včetně akumulátorů a složených směrových antén muselo na kopec vynést na zádech po serpentinové cestě od parkoviště u chaty Luž. Z německé strany z Waltersdorfu je přístupová cesta širší a dovolila by příjezd i terénním autem.
Výhodná poloha a výška Luže je dodnes využívána (viz německá anténní farma na obrázku).
Od r. 1892 stála na vrcholu restaurace, kterou postavil místní občan „papá Weiker“. Restaurace stála přesně na hranici mezi Rakouskem a Saskem. Hranice vedla i přímo restaurací – na rakouské straně se podle německých kronik točilo cvikovské pivo, na saské žitavské pivo. Obrázek restaurace v době rozkvětu je na příloze.
Restaurace vyhořela někdy v r. 1946 (většinou se uvádí 8. leden) a již nikdy nebyla obnovena. Základy jsou dodnes viditelné. V bývalém sklepě fungoval po řadu let německý bufet.
Původní restaurace měla i vyhlídkovou věž – kruhový výhled v době, kdy zalesnění Lužických hor bylo významně menší než v současnosti, musel být vynikající.
I dnes je výhled krásný, ovšem směrem na východ už stromy na svahu výhled cloní. Na vyhlídkové plošině jsou umístěny dvě desky s vyrytými azimuty na různé viditelné body (viz obrázek). Za dobrého počasí jsou viditelné - počínaje severem - blízké kopce v Lužici, elektrárny na německo-polském pomezí, Krkonoše, Jizerské hory, Ještěd, Ralsko, Bezdězy, kopce Českého Středohoří a Krušných hor a samozřejmě všechny kopce české části Lužických hor.
Na německé straně je umístěna webová kamera, jejíž periodické záběry si můžete prohlédnout na http://www.zittauer-gebirge-cam.de/.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]