30. září 2011
Daleko
Především Šumava (tedy ta část, kterou jsme během 4 dnů viděli: Kvilda, Srní, Modrava, Kašperské hory, Antygl a d.) žije v porovnání s naším okolím zde především turistikou. Polovina domů ve vesnicích a městečkách jsou penzióny a hotýlky a enormně se tam staví.
Viděli jsme u pramenů teplé Vltavy (viz obrázek) kousek první zóny národního parku, poničené vichřicí a následně kůrovcem. Není to hezký pohled, ale již tam vyrůstají nové metrové stromky listnaté i jehličnaté. Pokud vzpomeneme na Klostermannem popisovanou kalamitu v sedmdesátých letech 19. století, musíme si připomenout, že se to tehdy řešilo obrovským obchodem se dřevem (pro dopravu dřeva z hor do Čech a do Rakouska byly na Šumavě již na přelomu 18. a 19. století vybudovány známé kanály) a výsadbou monokulturních jehličnatých lesů. Nevím, kde je pravda ve sporu podnikatelů a zelených, ale možná, že si příroda lépe pomůže sama. Byli jsme i na německé straně, která tolik poškozená není. Na první pohled jsou tam lesy mnohem rozmanitější, nejsou to jehličnaté monokultury.
V centru německého národního parku u Neuschönau jsme si prošli „stezku v korunách stromů“. Vy výšce 15 – 20 metrů tam na sloupech vybudovali přes kilometr dlouhou cestu, ze které kromě výhledů do krajiny můžete z bezprostřední blízkosti pozorovat koruny stromů, špičky smrků, obalené šiškami, a seznámit se na informačních tabulích se zajímavostmi o lese. Stezka je zakončena vyhlídkovou žebrovou věží ve tvaru jakési useknuté okurky, po jejímž obvodu vede spirálový chodník až do výšky 45 
metrů na vyhlídkovou plošinu, ze které kromě šumavských vrcholů (např. Luzný a Roklan) se za ideálního počasí (my měli sice slunečno, ale v dálce s oparem) dají pozorovat i Alpy. Stezka s věží je na obrázku. Kromě této atrakce jsou v tomto centru i botanická, stromová a kamenná zahrada, kde jsou ukázky místních rostlin a skal. Asi 8 kilometrový okruh vede výběhy a voliérami se zvířaty a ptáky, zase typickými pro Šumavu. U ptáků po projití dvojicí dveří procházíte přímo voliérou, stejně tak jako výběhy jelení zvěře a divočáků. Zvěř si drží určitou distanc od procházejících, ale neutíká před nimi.
Na informačním zpravodaji Občanského sdružení Trávník-Naděje je komentován stav a zmíněna právě proběhlá oprava silničky do Naděje. Díry byly opraveny asfaltovou drtí, ale praskliny zůstaly. A voda, která do prasklin zateče a zmrzne, silničku dále roztrhá. Připojuji obrázek silničky na české straně Šumavy. Praskliny tam jsou také, ale jak vidíte z připojeného obrázku, jsou zality asfaltem a tak led už povrchu nemůže dál škodit. Neměli by si naši cestáři předávat zkušenosti?
22. září 2011
Podzimní pánská vycházka
Pokud vám tento název nic neříká, tak jen stručně připomenu, že jde o místo na silničce z Nové Huti na Horní Světlou, kde v r. 1928 zavraždili kupce Kaufmanna z Horní Světlé. Na nedalekém buku je obrázek (před pár lety obnovený), který tuto událost připomíná. Nedaleko je druhý , tzv. Leinertův obrázek, na kterém je zachycena událost, kdy se místnímu lesníkovi zjevil bílý jelen s křížkem mezi parohy.
Odtud jsme vyrazili k tzv. sirnému prameni nedaleko rozcestí U Jána. Název není správný, rezavost silného pramene způsobují bakterie, které rozkládají železo a to se usazuje na gelovém obalu bakterií jako jakýsi rez (viz obrázek). 
Od Jána vede k přehradě žlutá značka po hrubě vyasfaltované lesní cestě. Tu však právě mohutný stroj bourá (viz třetí obrázek). Doufejme, že v další etapě prací bude silnička opět obnovena.
I přehrada nás překvapila, protože je vypuštěná (viz čtvrtý obrázek). Probíhá tu oprava výpusti. Na dně přehrady vidíme ještě stále pařezy původních stromů a také mohutnou vrstvu bahna, kterou se vine Hamerský potok. Možná, že je záměr bahno vybagrovat.
Vycházku jsme ukončili v trávnické hospůdce.
17. září 2011
Výlet na Ještěd
Kromě známé stavby hotelu a televizního vysílače je na vrcholu ještě konečná stanice lanovky z Horního Hanychova z r. 1933, která byla v r. 1975 zrekonstruována. Na vrcholu Ještědu stojí kříž (poprvé postavený už v r. 1737) a kamenný obelisk (tzv. Rohanský kámen z r. 1838). Pod obeliskem je černá socha od sochaře Róny „Dítě z Marsu“.
Předchůdci dnešního hotelu se datují od r. 1850, kdy byla zřízena dřevěná chata, kde bylo možno získat občerstvení a později i nocleh. V r. 1868 byla nahrazena chatou kamennou. Velký horský hotel s rozhlednou byl postaven v r. 1907 a sloužil až do r. 1963, kdy vyhořel. Dnešní hotel byl postaven v letech 1966 až 1973 a je světovou atrakcí. U parkoviště v sedle Ještědu stojí chata Ještědka, která byla tehdy postavena jako ubytovna pro dělníky.
Na Ještěd jsme nedávno podnikli výlet s dětmi. Auta jsme zaparkovali na novém patrovém parkovišti v Horním Hanychově a došli k dolní stanici lanovky. Lanovka má dvě kabiny pro 35 přepravovaných osob, na Ještěd jede asi 4 minuty na trati dlouhé 1188 m. Lanovku drží ocelové lano o průměru 5 cm.
Po prohlídce vrcholu jsme po silnici sešli k chatě Ještědka, kde jsme poobědvali a pak jsme po hřebenové cestě došli na vrcholek Skalka, odkud jsme na otevřené čtyřsedačkové lanovce sjeli opět dolů k parkovišti. Při jízdě jsme kromě výhledu na Liberec viděli i horskou bikařskou dráhu s klopenými zatáčkami a skokánky, která vede průsekem pod touto lanovkou.
Ještě snad zmínku, že u chaty Ještědka je v létě možno si pronajmout dospěláckou koloběžku a sjet si na ní po silnici nebo lesními cestami až dolů ke stanici lanovky, kde je možno koloběžku odevzdat.
7. září 2011
Trampové byli za oceánem
(informaci o vykonané cestě s několika fotografiemi najdete zde na blogu s datem 18. července – nyní publikuji slíbený výtah z Edova cestovního deníku a přikládám plánek cesty)
2/6 Odlet nás tří (Eda, Honza a Tonda) z Ruzyně, přestup v Amsterodamu, následoval další desetihodinový let - opravdu dlouhý. Na letišti ve Vancouveru nás čekal Jarda (manžel Olinky, naší kamarádky ze šedesátých let z Trávníka). Hned jsme s ním převzali zamluvené auto Chevrolet (sedan, zcela nový, ale trochu malý na Honzu).
3/6 Druhý den jsme se zotavovali po letu, projeli Vancouver a hlavně provedli nákupy a zapůjčili si část kempovací výbavy od Jardy s Olinou, kteří často podnikají jízdy do kanadských hor svým obytným vozem.
4/6 Odjezd směr Whistler (Jarda s námi jel jako zaváděcí vozidlo na pokraj Vancouveru), po okouknutí místa olympiády v r. 2010 následoval odjezd přes hory do kempu Birkenhead u jezera Andersen. Poprvé stavíme stany. Zatím pěkné počasí.
5/6 Dokoupení výbavy v městečku Lillooet a pokračujeme podél řeky Fraser do kempu. Jenže jsme ho vůbec nenalezli! Takže jedeme zase 100 km zpět na původní silnici z Lillooetu a v městečku Golden Bridge se nám podařilo s majitelkou dohodnut nocleh ve vlastně zavřeném hotýlku. Pohoda, sprcha, postel ...6/6 Od Lillooetu jedeme krásnou přírodou přes Marble Canyon do kempu North Thompson River (bez vody a jen latriny za 20 dolarů). Tonda staví stany, Honza vaří. A v noci první déšť a zjištění, že do mého malého stanu zatéká! Pivo se chladí v Honzově podběráku (jak se ukáže, je to první a poslední užitečné použití toho podběráku).
7/6 Druhý den se v infor
mačním centru našeho kempu radíme, jak dál a jak se dovolat domů, po půlhodině pokusů jsme se s domovem spojili. Pak následuje výlet k vodopádům Dawson a návrat do kempu. Opět prší, takže deštěm promočené stany zabaleny a najmuta chatka.
8/6 Další den následuje přesun do národního parku Jasper. V kempu Honza smaží karboše. V noci jen 3 stupně nad nulou!
9/6 V Jasperu prohlížíme turistické centrum, doplňujeme zásoby a podnikáme výlet lanovkou na horu (2200 m), pak si zajedeme podívat na překrásné jezero Maligne Lake a zpět do kempu. Došlo pivo.
10/6 Další den dešťové přeháňky. Přesto projíždíme horami (stále ještě se sněhem na vrcholcích) do horkých minerálních lázní Miette Hot Springs, večer je nám poskytnuta Honzou teoretická příprava na lov ryb.
11/6 Přejezd do dalšího slavného národního parku Banff, jedeme kolem řeky Athabaska a cestou si prohlížíme a filmujeme vodopády. Večer opět stavíme stany v místním kempu. Seznamujeme se sousedy – kanadskými stanaři. Protože jim večer hlídáme stan (oni odjeli do městečka), dostáváme 6 piv a na revanš s nimi vypijeme pár rund whisky.
12/6 Prší. Projížďka národním parkem. Našli jsme shozené parohy (bude to dárek pro Jardu ve Vancouveru). V přestávce deště jedeme opět lanovkou a pěšky na horu, vysokou 2450 m. Pak zajížďka k jezeru Minnewanka a večeře v kempu.
13/6 Přes Castle a Kootenay odjíždíme do Radium Hot Springs (termální koupaliště). Ubytování v hotelu.
14/6 Prohlídka okolí u řeky Columbia. Večer se v kempu setkáváme s dorazivšími Čechy z USA … a zjistí se, že jeden z nich je kamarád, se kterým jsem chodil do učňáku v Blatné.
15/6 Koupání v horkých lázních (Honza se nějak necítí a neúčastní se). Nákupy, telefon s kamarádem Béďou, se kterým se máme na trampském potlachu setkat. Prší.16/6 Odjíždíme do městečka Golden, tam si Honza kupuje rybářský lístek. Podle značek pokračujeme do divočiny na české potlachoviště (které bylo oproti plánům na internetu o kousek přesunuto kvůli zaplavené původně plánované louce). Za chvíli dojíždí kamarád Béďa z Pentictonu od amerických hranic. Seznamování s ostatními trampy, na řadě míst se hraje.
17/6 V noci déšť (samozřejmě i v mém stanu). Honza jde na ryby. Zbytečně. Odpoledne prší. Potlachoviště se zaplňuje. Všude se hraje na kytary.18/6 Den konání potlachu. Kupodivu neprší. Společné fotografování. Dorazilo asi 800 lidí, čeští emigranti z Kanady, USA, ale i z Austrálie a mnozí (jako my) i z Česka. V 19 hodin obřadní zapálení ohně. Večer probíhá na podiu u ohně soutěž kytarových skupin, vyprávění trampských historek a předání potlachové štafety australočeským trempům, protože další potlach bude za 3 roky právě v Austrálii. Konec v 1 hodinu v noci. K ránu zase začalo pršet.
19/6 Zabaleno všechno mokré a odjezd za deště k Béďovi (je to 500 km). Při jízdě přes Glacier Park už bylo krásně. Dále jedeme přes Revelstoke a Kelownu kolem jezera Okanawan. Příjezd k Béďovi, bydlí se svou příjemnou německou paní v krásném bungalovu na místním soukromém golfovém klubu.20/6 Konečně pohodlná noc u přátel, ráno Tonda zajistil umytí zabahněného auta, zabukovali jsme si letenky na zpáteční cestu. Výlet k jezeru Okanagan a opět marné pokusy rybáře Honzy něco chytit (přitom prý v tomto jezeru podle indiánských pověstí žije jakási místní lochneska). Pak návštěva vinic, které jsou v tomto teplém údolí velmi hojné, a ochutnávka vín. Večer naplánování cesty do Vancouveru.
21/6 Ráno rozloučení s přáteli a před námi je posledních 450 km cesty. Honza chce cestou zastavit na rybaření, ale to je zamítnuto. Krásné počasí, zastavujeme v národním parku Manning a pak v městečku Hope, kde je zrovna nějaká slavnost indiánských dětí. Ve Vancouveru se nám zcela nepovedlo najít cestu zpět k našim přátelům, ale po dotazu na další cestu příjemné zjištění, že jsme jen 3 ulice od nich. Radostné uvítání, vykoupání, večeře a nákup piva.22/6 Jarda nás doprovází na prohlídce Vancouveru, jdeme kolem olympijské vesnice z r. 2010, jachtového přístavu (kde vidíme i start hydroplánu) až do místní Stromovky - Stanley Park, kde vidíme sbírku indiánských totemů z celé Britské Kolumbie. Pak návštěva rybářského přístavu v Richmondu, kde rybáři prodávají své úlovky přímo z lodí. Dobrý pozdní oběd po anglicku „fish and chips“. K večeru nákup suvenýrů pro manželky. Na rozlučkovou večeři přijde i ex-manžel Oliny Lexa, rovněž starý kamarád z Trávníku v šedesátých letech.
23/6 Poněkud katastrofický závěr cesty. V noci Honza potmě spadne ze schodů z prvního patra, potluče se a i poraní do krve. Ráno je samá modřina a jen těžko se hýbe. Následuje odvoz do nemocnice, kde ho po zaplacení 765 dolarů ošetří, zrentgenují (naštěstí nic zlomeného) a na utišení bolesti mu dají morfiovou injekci, což ho totálně pacifikuje. Vše se těsně stihne před odjezdem na letiště a vrácením vypůjčeného auta. Na letišti Honza vyfasuje vozík pro nemocné a je přednostně usazen do letadla. Přátelé z Vancouveru si po našem průchodu odbavovací přepážkou šli z radosti, že už letíme domů, dát pivo. I na přestupu v Amsterodamu se o našeho Honzu starali jako o velkého maroda. V Praze už čekali příbuzní a rozvezli nás do domovů.Rekapitulace: Celkem na cestě 21 dní, autem po Kanadě ujeto 3769 km., rybářský lístek za 50 kanadských dolarů zcela nepotřebný.
Dodatek: Krásné fotky z trampského potlachu najdete na webu na adresách
https://picasaweb.google.com/100937339767521410890/Svetak?authkey=Gv1sRgCKKrpvfKi9-V9wE&feat=email#
http://sosnik.rajce.idnes.cz/8._celosvetovy_potlach_2011_Kanada_B.C/
http://ludekorion.rajce.idnes.cz/8.Celosvetovy_potlach_Bush_River%2C_Canada_18.6.2011
http://www.facebook.com/media/set/?set=a.1922111706168.2107279.1643360008&l=b93bb286dd
http://fotoalbum.web.de/gast/stan.peschel/Svetovy_potlach_2011
http://potlachkanada.com/597-2/
6. září 2011
Berzdorfer See
O přestavbě bývalého lignitového dolu u Görlitz na jezero pro vodní sporty jsem už psal v lednu 2010. Provoz dolu byl ukončen v r. 1997, vytěžený prostor je zaplavován z říčky Pliessnitz už od r. 2002 a od r. 2004 je jezero napouštěno potrubím z Nisy (po dokončení zaplavení bude potrubí demontováno). Ve finále má jezero mít plochu skoro 1000 ha a bude obsahovat přes 300 milionů kubických metrů vody. 
Teď přidám několik informací z první ruky. Plánované napouštění mělo být ukončeno a areál uveden do provozu už vloni v červnu. To se nepodařilo ani letos, ale využívání na vlastní nebezpečí už dovolené je.
Zatím chybí ještě zvednout hladinu snad o 1 až 2 m. Co je důležité, že okolo jezera je perfektní cyklistická stezka dlouhá asi 18 km, na plážích už panuje čilý ruch, minimálně o víkendech jsou na pár místech otevřené kiosky s občerstvením a celý prostor lze obhlédnout z nově postavené rozhledny u jezera
. Přístup na pláži je mělký, ale na dně je vrstvička bahna, kterou zvíříte. Dál od břehu, kde je větší hloubka, je již voda čistá.
U jezera je další atrakce … bylo zde totiž ponecháno jedno velkorypadlo a po zaplacení několika euro si můžete tento stroj zblízka prohlédnout nebo dokonce absolvovat i prohlídku uvnitř s výkladem.A pár obrázků od jezera na dokreslení.
1. září 2011
WiFi nám škytla a ustala
Dnes ráno je čekalo překvapení ... signál se nekoná a na web stránkách provozovatele žádná informace! Až intervence v kanceláři providera v České Lípě přinesla smutné vysvětlení. Naše oblast byla zásobována signálem z antén, instalovaných na německé horské boudě na jižním vrcholu pohraniční hory Hvozd. A platnost smlouvy právě dnes vypršela, aniž byla prodloužena.
Prý se intenzívně zkoumá co dál, jestli instalovat antény někde jinde ...Provider, který na takto závažnou věc své klienty neupozorní, nebudí dobrý dojem. A tak kdo nechce být odpojen od informací ze světa, musí asi rychle požádat o připojení ADSL po pevné lince.
Jak se říká dočkej času, jako ... . Není divu, že provider hraje mrtvého brouka. Během jednoho dne je zařízení na Hvozdu opět oživeno, ale provozuje ho jiný provozovatel se kterým je nutno uzavřít novou smlouvu.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]