26. listopadu 2007

Jedu si cestou necestou … II.

Dnes o zajímavostech při cestě přes Mělník.

Při jízdě přes Kelské Vinice si připomeneme záplavy z r. 2002, kdy v některých místech jezero na soutoku Labe a Vltavy zaplavilo i tuto silnici a domky u ní.

V Mělníku je zámek, který byl původně osobním majetkem českých královen. Dnešní zámek byl renesančně přestavěn v r. 1542. Od roku 1753 patřil rodu Lobkoviců, do jejichž majetku se vrátil po sametové revoluci. Prý se při prohlídkách stává, že vás doprovází osobně paní kněžna.

V Liběchově je rovněž zámek, renovovaný v 18. století. Dlouhá léta byl pobočkou Národního musea, kde byly sbírky východoasijského umění. Zámek byl ovšem restituován soukromému majiteli a činnost muzea byla ukončena. Rovněž tento zámek byl značně postižen zmíněnou povodní.

Mezi Želízami a Tupadly v kopcích po pravé straně je naučná stezka kolem v přírodě vytesaných soch – sochaře z 19. století Václava Levého (Čertovy hlavy, Žižka, Hus, Harfenice a další).

Dále přijedeme do Dubé (zaniklý hrad byl původním sídlem pánů z Dubé). Na výjezdu z Dubé je zámek Nový Bernštejn ze 16. století.

Malou, ale příjemnou zajížďkou je odbočení vlevo v Podolci (údolíčko před sjezdem k Jestřebí) přes Popelov a Borek zpět na hlavní silnici u Zahrádek. Mezi pískovcovými skalami jsou zde půvabné roubené chaloupky.

Zastavíme-li v Zahrádkách, můžeme si prohlédnout ptačí rezervaci Novozámecký rybník s výpustí tesanou ve skalách nebo 4 km dlouhou naučnou stezku v údolí Peklo na Robečském potoku (opět úzké údolí se skalními stěnami ke kterým jsou přilepené roubené chalupy). Ze serpentiny na výjezdu ze Zahrádek směrem na Českou Lípu uvidíme vlevo nedávno vyhořelý zámek (sloužil jako internát pro zahraniční studenty Karlovy univerzity).

A protože nejen kulturou živ jest člověk – zmíním stravovací možnosti na této cestě. V Liběchově je to velmi sympatická restaurace U Přemysla (po pravé straně před výjezdem na Českou Lípu), v údolíčku je to výborná samoobslužná restaurace U sv. Štěpána. Dále lze doporučit restaurace v Zahrádkách (např. U staré pošty), v Novém Boru (za kostelem vpravo je útulná restaurace Culinaria) nebo ve Sloupu (naproti hradu restaurace U Studničků).


23. listopadu 2007

Jedu si cestou necestou … I.

Z vlastní zkušenosti vím, že se na chalupu jezdí tak, aby tam člověk byl co nejdřív a mohl večer vykládat, jak mu to jede. Ale chlapci, nevytahujte se, na Paroubka, spěchajícího za nevěstou, nemáte. O tom ale nechci psát. Chtěl bych upozornit, že někdy by stálo za to vyjet dřív (nebo dojet později) a podívat se na zajímavosti, které běžně cestou míjíme. Dnes při cestě kolem Mladé Boleslavi.

Nejprve rychlostní silnice míjí Benátky nad Jizerou. Zde stojí zámek, původně klášter, z r. 1349. Je známý tím, že zde v r. 1599 žil a svá pozorování konal dánský astronom Tycho Brahe, kterého si můžeme pamatovat i z filmu Císařův pekař. V zámku je dnes muzeum. Na vzdálenějším konci Benátek uvidíme zříceninu hradu Dražice, postaveného již v r. 1264. Pokud pokračujeme za Boleslaví na Mnichovo Hradiště, uvidíme vlevo (poblíž motelu Letadlo) rozsáhlé zříceniny – je to hrad Zvířetice ze 14. století.

Pokud jedeme přes Kosmonosy na Českou Lípu, uvidíme z křižovatky u Debře zříceninu hradu Michalovice. Nápadná je šikmá věž Putna, kterou vychýlili v 19. století při svém kopání hledači pokladů (první obrázek).

Za Bělou pod Bezdězem již vidíme majestátní hrad Bezděz na vyšším z obou bezdězských kopců. Jeho stavba proběhla v l. 1264 – 1278 a prohlídka stojí za to. Z věže je nádherný rozhled po okolí. Na hradě byl v r. 1279 vězněn budoucí český král Václav II (báseň Svatopluka Čecha Vězeň na Bezdězu jsme se učili ve škole).

U projížděné obce Obora je odbočka na hrad Houska. Postaven byl v r. 1380 a svou architekturou naznačuje, že nebyl určen ani tak k obraně při napadení zevně, ale spíš aby ukrýval to, co je uvnitř. Vypráví se, že v hradu byla díra do pekla (či do jiného časoprostoru podle dnešních ateistických představ).

Dále pak projíždíme kolem Máchova jezera (vybudovaného v r. 1272), které se rozkládá na ploše 284 hektarů. Kousek od něj je další mohutný rybník Břehyně a přilehlé pískovcové skály Pecopala s romantickými roklemi a srázy.

Posledním hradem (který míjíme, pokud jedeme přes Mimoň) je Ralsko. Je to zřícenina na strmém kopci. Výstup je náročný, ale rozhled opět nádherný (druhý obrázek). V době pobytu sovětských vojsk nebyl přístupný, protože zde byla letecká hláska, o čemž dodnes svědčí vyryté nápisy v azbuce.

Stravovací možnosti na této cestě: Stravovací možnosti v Bělé pod Bezdězem nás zklamaly s jedinou výjimkou – restaurace v údolíčku na fotbalovém stadionu – velký výběr hotovek, velké porce minutek a rozumné ceny. Navštěvovaná restaurace je na křižovatce v Kuřívodech. Ovšem nejlépe na nás zapůsobila nově otevřená restaurace U zlaté lípy na křižovatce mezi Mimoní a Jablonným v Podještědí (Noviny pod Ralskem) – je tu výběr ze snad až 15 hotovek, velké porce, rychlá obsluha a dobré ceny.


19. listopadu 2007

Vznikl osadní výbor

Konečně máme i v Trávníku a Naději zřízen osadní výbor, máme tedy partnerský orgán pro cvikovské Zastupitelstvo. Osadní výbory jsou zřizovány zastupitelstvem dle § 120 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Členy osadního výboru mohou být občané města, kteří jsou přihlášeni k trvalému pobytu v té části města, pro kterou je osadní výbor zřízen, a jsou určeni zastupitelstvem města. Osadní výbor je oprávněn: - předkládat zastupitelstvu města, radě města a výborům návrhy týkající se rozvoje části města a rozpočtu města, - vyjadřovat se k návrhům předkládaným zastupitelstvu města a radě města k rozhodnutí, pokud se týkají části města, - vyjadřovat se k připomínkám a podnětům předkládaným občany města, kteří jsou hlášeni k trvalému pobytu v jejich části města, orgánům města. Na schůzi místních usedlíků byl zvolen osadní výbor v tomto složení: Šajtar, Lišková (Trávník) Soudil, Kocourek (Naděje) Jonát (Hamr)

16. listopadu 2007

Jakpak je to u sousedů?

Zatím jsem psal většinou jen o Česku, ale když to máme na hranice jen hodinu pěšky (je to skoro na „propadnutí do Západního Německa“ od té doby co se rozšířilo až do Lužice), tak by se slušelo něco napsat i o zahraničí. Zvláště nyní po zavedení Schengenské úmluvy, kdy budeme moci courat přes hranice, kde se nám zachce

Nejblíž k nám je horská chata na Hvozdu (hranice vede přes vyhlídkovou terasu). Ovšem kde jsou ty doby, kdy jsme jim ještě za dederonské marky vypili celou zásobu griotky! Dneska sulc s chlebem je za 6,5 Euro! Takže stačí se jen pokochat nádherným výhledem.

Z Hvozdu se sejde do Oybina. Zde stojí především za shlédnutí zříceniny nejprve hradu a pak kláštera Oybin na skalním suku nad městečkem. Investovat do vstupného stojí za to. Tento středověký hrad založil v poslední čtvrtině 13. století Čeněk z Lipé. Ve 14. století proti tehdejším loupeživým vlastníkům zakročil král Karel IV., který hrad oblehl a dobyl. Následně zde založil celestýnský klášter. V r. 1577 - po zásahu blesku klášter vyhořel a zůstal v troskách. Do současnosti se dochoval jen zbytek opevnění s branami a částí budov a ovšem zřícenina kláštera. Kolem celého skalního suku vede nádherná do skály vytesaná vyhlídková cesta. Za shlédnutí stojí i skalní hřbitůvek.

Pod skálou je krásný venkovský kostel s malovaným dřevěným stropem.

Dalším městečkem je Jonsdorf. Od roku 1890 je Jonsdorf je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované parními lokomotivami. Tato dráha se lidově nazývá „Bimmelbahn“ (zvonková dráha). Pro výlet s dětmi je pěkné i jen svezení z Olbersdorfu (kousek za Oybinem)) do Jonsdorfu.

U Jonsdorfu je pěkné letní koupaliště i s toboganem.

Na protější straně údolí, kterým vede cesta z Valů, je vstup do skalního města – zajímavé jsou vytesané vstupy do bývalých lomů, skalní stěny i miniaturní čedičové varhany. Místní zvláště tvrdý pískovec byl od r. 1580 do r. 1918 těžen a až 4 tuny těžké mlýnské kameny byly exportovány do řady zemí (Ruska, Švédska a d.). Největším lomem na vyhlídkové cestě je Schwarzer Loch.

Cesta končí u hospody Gondelfahrt, kde se lze svézt na lodičkách na sousedním rybníku. Nad rybníkem se pnou další pískovcové skály – zvané Nonnenfelsen (Jeptiška). Nahoře je vyhlídková restaurace – skutečné skalní hnízdo.

Pro začátečníky horolezce je zde připravena tzv. ferrata (je to mezinárodně vžité italské a německé označení). Obtížné a nad srázy exponované pasáže těchto cest jsou opatřeny fixními ocelovými lany či řetězy, které začátečníkům či „vysokohorským turistům“ slouží jak k sebejištění, tak k postupu v místech, kde chybí přirozené chyty a stupy (leckdy zde najdeme i žebříky či kramle). Při průstupu takovou cestou každá osoba používá krátké zajišťovací lano s karabinou. Pokud je mi známo, v ČR zatím žádná ferrata vybudována není.


10. listopadu 2007

Autem na chalupu

Dnes většina chalupářů z Trávníka a Naděje jezdí na chalupu z Prahy auty. Lze k tomu použít několik tras.

Nejpůvodnější trasa (a asi i nejkratší) vede přes Mělník a zatáčkami od Vehlovic k Dubé.

Z Prahy je možno vyjet po D8 a odbočit na silnici č. 9 na Líbeznice a dále přes Kelské Vinice, Mělník, Liběchov, Dubou do České Lípy. V České Lípě je možno nakupovat v nákupních centrech OBI, Interspar a Hypernova, které leží přímo u silnice. Odtud stále po č. 9 kolem Nového Boru a dál po silnici č. 13 (směr Liberec) přes křižovatku u Svoru až do Cvikova. Dál je cesta jasná.

Rychlejší varianta je pokračovat z Prahy po dálnici D8 až na sjezd Nová Ves a odtud po silnici č. 16 na most u Mělníka (tato spojka má dnes obchvaty všech vesnic jako jsou Mlčechvosty a d., takže pokud máte dálniční známku, je to až do Mělníka velice rychlé). Odtud se pokračuje po č. 9 přes Českou Lípu jako bylo popsáno výše.

Pokud se vám nelíbí zatáčkovatý úsek od Liběchova do Dubé ( skoro všude plná čára a náklaďák nebo mělnického šoféra s kloboukem ve staré škodovce nepředjedete), je možné v Mělníku na přejezdu před nádražím odbočit na Chloumek a pokračovat do Dubé přes Kokořínsko. Jsou tu dvě možnosti – na rovině za mělnickým vysílačem odbočit doleva na Vysokou a pokračovat přes Kokořín a Střezivojice doleva na silnici 259 a do Dubé (jsou tu poměrně dlouhé úseky s padesátkou přes řadu vesnic).

Druhá možnost je pokračovat za vysílačem rovně dolů k železniční trati a pokračovat přes Kokořínský Důl k Vojtěchovu. Tam doleva opět po č. 259 do Dubé a po č. 9 na Českou Lípu a dál. Tato cesta vede kouzelným údolíčkem s řadou dobře opravených chalup.

Rychlejší, ale delší trasy jsou po mladoboleslavské rychlostní silnici R10 (opět s dálniční známkou). I zde je víc možností. Původně se jezdilo po R10 až na sjezd Mnichovo Hradiště a po silnici č. 268 přes bývalé území sovětské střední skupiny vojsk (vlevo zůstává hradčanské letiště, využívané pro heavy-metalové srazy a pro tunění aut) do Mimoně. V Mimoni je možnost nákupu v centrech PLUS a Tesco. Odtud po č. 270 do Jablonného v Podještědí a pak přes Heřmanice (kolem golfiště Malevil) a Mařenice do cíle.

Nyní je vybudován obchvat Mladé Boleslavi, takže se dá jet přes sjezd MB – průmyslová zóna (silnice č. 38) na Kosmonosy a po přímé silnici (s výjimkou jediné vesnice Obora) až do Jestřebí. Odtamtud pokračujeme běžně po č. 9. Nevýhodou je, že po silnicích č. 9 a č. 38 je hustý provoz tiráků z hraničního přechodu ve Varnsdorfu.

Další varianta se tomuto problému vyhne. Z Mladé Boleslavi jedeme po č. 38 až na křižovatku Plužná – Bělá pod Bezdězem, kde odbočíme doprava do Bělé, projedeme kolem fotbalového hřiště (výborná a levná restaurace!), překřížíme Bělou ke koupališti a kolem utečeneckého tábora Jezová přijedeme přes krásný lesní úsek do Kuřívod (bývalé centrum sovětské posádky), kde odbočíme doleva po č. 268 do Mimoně a dál po č. 270 na Jablonné a Heřmanice.

Z Jestřebí je možné se vyhnout České Lípě tak, že odbočíme doprava do Provodína a pokračujeme na Zákupy. Projedeme Zákupy k silnici č. 262, odbočíme přes město na silnici č. 268. Cestou projíždíme kolem malebných skal ve Svojkově a pod hradem Sloup. Pak přijedeme na křižovatku ve Sloupu. Tam odbočíme u zámečku doprava a kolem sloupského koupaliště přijedeme k bývalému nádraží ve Cvikově.


7. listopadu 2007

A jsou tu další kamna na dřevo

Byla mi předvedena další novinka v oboru vytápění na našem trhu – kamna kanadské výroby. Opět jde na první pohled o prosklenou krbovou vložku. S překvapením si však všimnete, že chybí popelník.

Jedná se o kamna na principu spalování ve dvou spalovacích zónách. Na spodní straně kamen je vstup vzduchu, který pokračuje v kanálech na obou stranách topeniště nahoru. Přitom se předehřívá. Předehřátý vzduch pak shora přichází podél celé plochy předního skla do topeniště. Tato vzduchová clona brání znečistění skla, běžnému u obyčejných krbových vložek. Dřevo se pokládá na šamotové cihly ve spalovací zóně (bez roštu protože vzduch nepřichází zespodu, ale shora). V horní části kamen je sekundární spalovací komora. Při roztápění kamen je v horní části otevřená klapka, která vede spaliny přímo do komína. Po roztopení se klapka uzavře a kouř s nespálenými těkavými uhlovodíky prochází do horní komory (její dno je rozpálené hořením v dolní komoře), kde se míchá opět se vzduchem a zde dochází ke druhé fázi spalování a efektivnímu využití odcházejících spalinových plynů. Výkon kamen se reguluje právě zmíněnou klapkou.

U zadní stěny topeniště je široký kanál, kterým je dole nasáván vzduch z místnosti, ohříván při styku se stěnou topeniště a nahoře vypouštěn do místnosti. Zde je možno připojit i potrubí pro teplovzdušný ohřev dalších místností (nejlépe při využití speciálního ventilátoru pro činnost v proudu horkého vzduchu). Kromě toho je samozřejmě využíváno sálavé teplo ze stěn kamen.

Pro přívod vzduchu do topeniště je možno použít i připojení trubkou zevně budovy, takže kyslík ze vzduchu v místnosti není spotřebováván na hoření.

Přikládají se polena o délce až půl metru, vzniká jen minimum popela, takže jednou za týden se kamna nechají vychladnout a ze spodní části topeniště se vymete a vybere vrstvička popela. Spalování plné dávky dřeva trvá až 10 hodin, takže celonoční provoz je zaručen.

Kamna se dodávají pro výkon od 11 do 22 kW (což stačí pro vytopení místností o ploše až 200 m)2.

Jak je to u podobných kamen obvyklé, jejich cena odpovídá jejich efektu. Víc se dozvíte na web adrese: http://www.krbova-kamna.cz/


5. listopadu 2007

Když jsme na venkově

tak bychom měli znát i něco z historie. Na venkově bývali svobodní a poddaní (když nepočítáme duchovenstvo a vojsko). Král vládl nad všemi. Svobodní byli šlechtici, měšťané a svobodníci. Poddaní žili na panství určitého šlechtice a vrchnost měla nad nimi veškerou moc. Král se poddanými nezabýval. Vrchností ovšem mohla být i církev nebo přímo král. Vlastníkem veškeré půdy byla vrchnost. Část půdy obdělávala vrchnost (prostřednictvím robotních povinností svých poddaných), ostatní půda byla rozparcelována na poddanské grunty. Poddaný měl povinnosti vůči své vrchnosti, státu a církvi. Původně byl poddaný vázán vůči své vrchnosti ourokem, to byl nájem za držení poddanského gruntu. Ourok byl stanoven na věčné časy. Protože tato platba časem ztrácela hodnotu, byla kompenzována navyšováním roboty, což byla neplacená práce na panském. Státu se odváděla státní daň a církvi desátek. Poddaný byl omezen – nesměl se odstěhovat z panství své vrchnosti, nesměl si vybírat kariéru a nesměl se ženit bez svolení vrchnosti. Čeští poddaní nebyli považování za nevolníky, protože mohli mít majetek a disponovat s ním. K tomu, aby se poddaný mohl odstěhovat, potřeboval výhostní list, který nemusel dostat. V rámci panství se poddaný stěhovat mohl a mohl i cestovat, třeba na poutě i do cizích zemí. Musel ovšem garantovat, že za jeho rodinu někdo odpracuje robotu a zaplatí dávky. Prakticky ovšem k takovým cestám docházelo jen výjimečně. Společně obdělávaný vrchnostenský majetek se nazýval poplužní dvůr (vzpomenete si na rčení „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“?). Poddaný měl svůj malý poddanský grunt. Každý držitel poddanského gruntu měl za povinnost robotovat určitý počet dní na panském a to i se svým dobytkem. Proto vrchnost většinou měla jen potahy pro kočáry, práce zajišťovali s vlastními potahy poddaní. Robota, jak vyplývá ze zmíněné možnosti cestování, byla vázána na poddanský grunt, ne na osobu. Čím byl bohatší poddaný sedlák, tím více měl roboty. Poddanské grunty mohly být dvojí – zakoupené a nezakoupené. Zakoupený grunt znamenal, že kdysi si dotyčný držitel půdu od vrchnosti odkoupil a tento majetek byl dědičný. O grunt mohl přijít držitel jen při nějakém provinění. Nezakoupený sedlák měl zcela závislé postavení na vrchnosti, která ho mohla i z domu vyhnat (ovšem jeho vyhořelý dům nechala opravit tato vrchnost, kdežto zakoupenému jen zvýhodněně poskytla po požáru dřevo). V r. 1775 vydala Marie Terezie robotní patent, který zmírňoval robotní povinnosti. Následoval v r. 1781 patent Josefa II. o zrušení nevolnictví (spolu s tolerančním patentem, který zrovnoprávnil evangelíky s katolíky), ale lidé zůstali poddanými. Ulehčení znamenalo třeba to, že chtěl li se poddaný odstěhovat, musela mu vrchnost výhostní list vydat. V r. 1848 bylo zrušeno i poddanství, od té chvíle byli lidé občany státu a jejich poddanské (i nezakoupené) grunty se staly jejich majetkem (byly vlastně vyvlastněny vrchnosti, ovšem za úhradu, kde jednu třetinu uhradil vrchnosti stát a dvě třetiny splácel sedlák).

Protože většina chalup v Trávníku i v Naději vznikla před r. 1848, je zřejmé, že se na tehdejší držitele vztahovaly zmíněné poddanské vztahy.


4. listopadu 2007

Moderní turistické průvodce

Nedávno jsem zmiňoval knižní průvodce po našem okolí. Je ještě jedna možnost jak se dozvědět řadu věcí, dokonce i s obrázky. Známá firma Levné knihy (má už v ČR 38 prodejen) prodává kromě knih i CD, CD-ROMy a DVD. Informace jsou na. www.levneknihy.cz. Na CD-ROMech vychází zajímavá a levná edice „Turistická encyklopedie“ (jedna „oplatka“ je za 49 Kč). Bylo vydáno již přes 30 titulů a některé z nich jsou pro nás zajímavé, např.:
Lužické hory (300 obrazovkových stránek, 600 barevných fotografií)
Kokořínsko, Máchův kraj a Českolipsko (110 lokalit, 1100 fotografií)
1
00 výletních míst Libereckého kraje (400 obrazovkových stránek,1000 fotografií)
Samozřejmě jsou v edici i jiné zajímavé tituly (jako Pivovary Čech, Moravy a Slezska). Doporučuji se na zmíněné tituly podívat.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]